ECLI:CZ:NSS:2020:3.AS.415.2019:23
sp. zn. 3 As 415/2019 - 23
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: M. K., proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 10. 2019,
č. j. 17 Ad 50/2019 – 19,
takto:
I. Návrh žalobkyně na ustanovení zástupce z řad advokátů se z amí t á .
II. Kasační stížnost se zamí t á .
III. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně podala u Krajského soudu Ostravě (dále jen „krajský soud“) žalobu proti
rozhodnutí ze dne 9. 7. 2019, č. j. X, kterým žalovaná rozhodla o zvýšení invalidního důchodu
žalobkyně z prvního stupně na druhý stupeň a zároveň rozhodla o zvýšení procentní a základní
výměry invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně od lednové splátky důchodu v roce
2019. Společně s žalobou požádala žalobkyně o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení
zástupce z řad advokátů.
[2] Krajský soud usnesením ze dne 2. 10. 2019, č. j. 17 Ad 50/2019 – 19 (dále také jen
„napadené usnesení“), přiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků v celém rozsahu
(výrok I.), zamítl však její návrh na ustanovení zástupce (výrok II.).
[3] Krajský soud odůvodnil rozhodnutí neustanovit žalobkyni zástupce tím, že zastoupení
advokátem není nutné k ochraně jejích práv. Žalobkyně je sice nemajetná a splňuje podmínky
pro osvobození od soudních poplatků, z obsahu žaloby však soud dovodil, že žalobkyně
se dostatečně orientuje v hmotněprávních i procesních předpisech, zná svá práva a je schopna
je hájit a uplatňovat u soudu. O těchto schopnostech žalobkyně měl krajský soud povědomí také
ze své úřední činnosti. Nadto předmětem soudního řízení není právně složitá otázka, protože
těžiště sporu se nachází v posouzení zdravotního stavu žalobkyně. K tomu je příslušná
posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí, což ostatně žalobkyně v žalobě sama
správně dovozovala.
[4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti napadenému usnesení, konkrétně proti
výroku o zamítnutí jejího návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů, kasační stížnost.
V ní namítá, že je nemajetná a že její zdravotní stav je špatný. Poukázala na to, že prakticky
ve všech soudních řízeních, které vede, jí byl zástupce ustanoven. V trestním řízení, které bylo
proti osobě stěžovatelky vedeno, dokonce soudní znalec dospěl k závěru, že není trestně
odpovědná z důvodu nepříčetnosti. Stěžovatelka dále nesouhlasí s tím, že předmětem řízení není
posouzení složité právní otázky. Postupem krajského soudu je omezen přístup stěžovatelky
ke spravedlnosti, neboť nebude schopna předložit potřebná tvrzení a důkazy, a tím účinně hájit
svá práva. Navíc nemá finanční prostředky k tomu, aby se dostavila k nařízenému jednání
u soudů mimo Ostravu.
[5] Stěžovatelka dále požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační
stížnosti a o osvobození od soudních poplatků.
[6] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
[7] K žádostem stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce
Nejvyšší správní soud předně sděluje, že podáním kasační stížnosti proti procesnímu rozhodnutí
(s výjimkou procesního rozhodnutí, kterým se řízení o žalobě končí) nevzniká stěžovateli
poplatková povinnost (srovnej usnesení rozšířeného senátu zdejšího soudu ze dne 9. 6. 2015,
č. j. 1 As 196/2014 – 19, č. 3271/2015 Sb. NSS; judikatura tohoto soudu je dostupná
na www.nssoud.cz). Usnesení o neustanovení advokáta a osvobození od soudních poplatků
nepochybně je takovým procesním rozhodnutím. Stěžovatelku tedy netíží poplatková povinnost.
V tomto sporu by navíc Nejvyšší správní soud stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku
nevyzýval ani tehdy, kdyby kasační stížností napadla usnesení, kterým se řízení o žalobě končí.
Osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu, které jí výrokem I. napadeného usnesení
přiznal krajský soud, jí totiž podle §36 odst. 3, věty poslední soudního řádu správního (dále jen
„s. ř. s.“), svědčí i v řízení o kasační stížnosti. I pokud by však krajský soud o stěžovatelčině
žádosti výslovně nerozhodl, vztahovalo by se na ni osvobození od soudních poplatků podle
§11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.
[8] Z výše citovaného usnesení rozšířeného senátu současně plyne, že ač je povinné
zastoupení stěžovatele bez příslušného právnického vzdělání advokátem obecně jednou
ze základních podmínek řízení o kasační stížnosti, ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. se neuplatní
v případech, ve kterých kasační stížnost směřuje proti procesnímu rozhodnutí učiněnému v řízení
o žalobě, jež slouží toliko k zajištění podmínek řízení nebo jeho řádného průběhu. Takovým
typem rozhodnutí je i nyní napadené usnesení, jak je již výše uvedeno. V projednávané věci
tak ani podmínka povinného zastoupení stěžovatelky advokátem nemusí být splněna.
[9] Protože však stěžovatelka o ustanovení advokáta výslovně požádala, zdejší soud se její
žádostí zabýval. Dospěl přitom k závěru, že z kasační stížnosti v této věci je zřejmé, proč
stěžovatelka napadá usnesení krajského soudu; jasně formuluje argumenty, proč jí měl být v řízení
o žalobě ustanoven advokát, a je patrné, že se v dané problematice orientuje. Otázka ustanovení
advokáta, která je předmětem tohoto řízení o kasační stížnosti, navíc není právně složitá.
Za kritérium, podle něhož se posuzuje složitost právní otázky, totiž nelze považovat úspěch,
či neúspěch, kterého stěžovatelka svou argumentací dosáhne. Tímto kritériem je pouze
dostatečná míra srozumitelnosti (tzn. obsahová a formální kvalita) stěžovatelčiných argumentů,
které svědčí o tom, že stěžovatelka správně chápe podstatu sporu. Toto kritérium stěžovatelka
splňuje, a proto není třeba trvat na tom, aby byla zastoupena advokátem. Ustanovení zástupce
z řad advokátů není v posuzovaném případě nezbytně třeba k ochraně práv stěžovatelky
ve smyslu §35 odst. 10 s. ř. s. Nejvyšší správní soud tedy její návrh na ustanovení zástupce zamítl
(výrok I. tohoto rozsudku).
[10] Poté Nejvyšší správní soud přistoupil k vlastnímu posouzení kasační stížnosti. Dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[11] Podstatou věci je otázka, zda je stěžovatelka schopna dostatečně hájit svá práva v řízení
o žalobě proti rozhodnutí žalované specifikovanému v odstavci [1] výše.
[12] Podle §35 odst. 10, věty první s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen
od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit
usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené
v odstavci 2 platí v takovém případě stát.
[13] Kasační soud se zabýval tím, zda krajský soud správně posoudil splnění, respektive
nesplnění druhé podmínky pro ustanovení zástupce, tedy zda je takový postup nezbytný
k ochraně práv stěžovatelky.
[14] Ze spisu krajského soudu plyne, že stěžovatelčina žaloba obsahuje všechny zákonem
předepsané formální náležitosti, včetně vylíčení rozhodujících skutkových okolností a právní
argumentace. Z žaloby je patrné, v čem stěžovatelka spatřuje nedostatky rozhodnutí žalované.
Stěžovatelka nesouhlasí především se závěry posudkového lékaře o jejím zdravotním stavu,
z nichž žalovaná při svém rozhodování vycházela. Obsah žaloby svědčí o tom, že stěžovatelka
je schopna formulovat srozumitelné žalobní námitky, jimiž se dokáže brát o svá práva. Navíc
jádro sporu nespočívá v posouzení primárně právní otázky, ale v posouzení stěžovatelčina
zdravotního stavu, ke kterému je příslušná posudková komise Ministerstva práce a sociálních
věcí. To ostatně sama stěžovatelka v žalobě předvídá a krajský soud tomuto jejímu tvrzení
přisvědčil. Ustanovení advokáta, který z povahy věci není odborníkem v oblasti zdravotnictví,
by tak pro stěžovatelku nepředstavovalo zásadní přínos při formulaci námitek týkajících
se posouzení jejího zdravotního stavu.
[15] Nejvyšší správní soud proto souhlasí s krajským soudem, že k ochraně práv stěžovatelky
v řízení o žalobě nebylo zapotřebí, aby jí byl ustanoven advokát (srovnej například rozsudky
zdejšího soudu ze dne 31. 5. 2011, č. j. 5 Afs 20/2011 – 62, a ze dne 17. 9. 2015,
č. j. 1 As 197/2015 – 19).
[16] Krajský soud posoudil v daném případě nesplnění podmínek pro ustanovení zástupce
správně. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou podle
§110 odst. 1, in fine s. ř. s. (výrok II. tohoto rozsudku).
[17] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení
s §120 téhož zákona. Stěžovatelka neměla v řízení úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Žalované v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl
tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. ledna 2020
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu