ECLI:CZ:NSS:2020:3.AS.54.2019:35
sp. zn. 3 As 54/2019 - 35
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně Schlieger, s. r. o.,
se sídlem Chotěboř, Sokolohradská 1728, zastoupené JUDr. Tomášem Těmínem, Ph. D., advokátem
se sídlem Praha 2, Karlovo náměstí 28, proti žalované České obchodní inspekci, ústřednímu
inspektorátu, se sídlem Praha 2, Štěpánská 15, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 2. 2019, č. j. 57 A 1/2019-22,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobkyně n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 5. 11. 2018, č. j. ČOI 143471/18/O100/2000/Bal/Št, žalovaná částečně
změnila výrok II. rozhodnutí inspektorátu České obchodní inspekce Jihočeského kraje a Vysočiny
ze dne 15. 8. 2018, č. j. ČOI 103245/18/2000/Ču, kterým byla žalobkyni uložena úhrnná pokuta
ve výši 50 000 Kč pro porušení §19 odst. 1 a 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Proti
rozhodnutí žalované brojila žalobkyně u Krajského soudu v Českých Budějovicích žalobou.
[2] Usnesením ze dne 12. 2. 2019, č. j. 57 A 1/2019-22, krajský soud řízení o žalobě zastavil.
V odůvodnění uvedl, že žalobkyně byla usnesením ze dne 15. 1. 2019, č. j. 57 A 1/2019-15, vyzvána
k zaplacení soudního poplatku ve výši 3.000 Kč a poučena o následcích nevyhovění této výzvě.
Toto usnesení bylo zástupci žalobkyně doručeno dne 22. 1. 2019 a lhůta pro zaplacení soudního
poplatku uplynula dne 6. 2. 2019. Žalobkyně však ani ke dni rozhodování krajského soudu
poplatek nezaplatila, krajskému soudu proto nezbylo než řízení zastavit podle §9 odst. 1 zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) ve spojení
s §47 písm. c) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[3] Proti tomuto usnesení podává žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost, kterou
opírá o důvod podle §103 odst. 1 písm. b), d) a e) s. ř. s.
[4] Stěžovatelka tvrdí, že napadené usnesení je nezákonné a protiústavní. Uvedla, že ve stejný den,
kdy jí bylo doručeno napadené usnesení, podala ke krajskému soudu žádost o osvobození
od soudního poplatku, kterou odůvodnila svými velmi špatnými majetkovými poměry a nedostatkem
volných finančních prostředků k úhradě soudního poplatku. Stěžovatelka má za to, že krajský soud
byl povinen napadené usnesení zrušit a nejprve rozhodnout o této žádosti. V případě, že by návrhu
nevyhověl, měl stěžovatelku opětovně vyzvat k úhradě soudního poplatku; teprve poté,
kdy by nevyhověla ani opětovné výzvě, mohl by krajský soud řízení zastavit. Institut žádosti
o osvobození od soudního poplatku je založen na tom, že by žadatel měl být do rozhodnutí o jeho
žádosti dočasně zproštěn od povinnosti soudní poplatek uhradit. Teprve poté, kdy bude o této
žádosti pravomocně rozhodnuto, je v řízení postaveno najisto, zda je účastník povinen poplatek
zaplatit. Stěžovatelka v této souvislosti odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu (usnesení ze dne
22. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2494/2014, a ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 29 Cdo 357/2017) a Nejvyššího
správního soudu (usnesení ze dne 22. 10. 2008, č. j. 1 As 31/2008-41, ze dne 10. 8. 2011,
č. j. 1 As 74/2011-251, a ze dne 27. 11. 2014, č. j. 10 Azs 247/2014-20). Má za to, že se krajský soud
od této judikatury odchýlil a odňal jí právo domáhat se soudní ochrany, zaručené
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
[5] Stěžovatelka poukázala na §138 odst. 1 občanského soudního řádu, podle něhož
se osvobození od soudního poplatku vztahuje na celé řízení a má i zpětnou účinnost. Pokud by tedy
stěžovatelka byla osvobozena od soudního poplatku, stalo by se tak se zpětnou účinností k samému
počátku tohoto řízení, a nedávalo by proto smysl řízení pro nezaplacení poplatku zastavovat.
Účastník řízení má přitom právo požádat o osvobození od soudního poplatku kdykoli
až do okamžiku pravomocného skončení řízení. Nikde v zákoně totiž není stanoveno, že tuto žádost
musí uplatnit ve lhůtě pro splnění poplatkové povinnosti.
[6] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
[7] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v rozsahu podané
kasační stížnosti (§109 odst. 3 věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených
(§109 odst. 4, věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání
za podmínek vyplývajících z §109 odst. 2 věty první s. ř. s.
[8] Úvodem je třeba konstatovat, že podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu platí,
že v případě, kdy je kasační stížností napadeno usnesení o zastavení řízení nebo o odmítnutí návrhu,
lze kasační stížnost podat pouze z důvodu dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Kasační důvod podle
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. je totiž ve vztahu k důvodům podle písm. a) až d) téhož ustanovení
důvodem speciálním (viz například rozsudek ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004-98, publikovaný
pod č. 625/2005 Sb. NSS, či rozsudek ze dne 14. 8. 2012, č. j. 4 As 57/2012-13; rozhodnutí zdejšího
soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Nejvyšší správní soud ze spisu krajského soudu zjistil, že stěžovatelka podala prostřednictvím
svého zástupce dne 11. 1. 2019 u krajského soudu žalobu. Vzhledem k tomu, že současně s podáním
žaloby nesplnila svou poplatkovou povinnost, vyzval ji krajský soud usnesením ze dne 15. 1. 2019,
č. j. 57 A 1/2019-15, k zaplacení soudního poplatku za žalobu ve výši 3.000 Kč, a to ve lhůtě 15 dní
od doručení tohoto usnesení. Toto usnesení bylo doručeno do datové schránky zástupce
stěžovatelky v úterý 22. 1. 2019. Patnáctidenní lhůta stanovená tímto usnesením tedy uplynula
ve středu 6. 2. 2019. Stěžovatelka však v této lhůtě poplatkovou povinnost nesplnila a ani nepožádala
o osvobození od soudního poplatku; krajský soud proto napadeným usnesením řízení o žalobě
zastavil. Toto usnesení bylo doručeno zástupci stěžovatelky, jenž se přihlásil do své datové schránky
dne 13. 2. 2019 v 9:16 hod. Téhož dne ve 20:09 hod pak doručil krajskému soudu e-mailem žádost
stěžovatelky o osvobození od soudního poplatku; následně, ve 20:11 hod, doručil stejnou cestou
též žádost o zrušení usnesení o zastavení řízení, v níž poukázal na judikaturu Nejvyššího správního
soudu citovanou v kasační stížnosti (viz bod [4] tohoto rozsudku). Přípisem ze dne 18. 2. 2019
krajský soud stěžovatelku informoval, že s ohledem na novelizaci zákona o soudních poplatcích
účinnou od 30. 9. 2017 již k žádosti o osvobození od soudního poplatku nemůže přihlížet.
[11] Stěžovatelka se domáhá zrušení napadeného usnesení s poukazem na to, že ještě týž den, kdy
toto rozhodnutí nabylo právní moci, požádala o osvobození od soudního poplatku. Svoji
argumentaci přitom opírá o shora citovanou judikaturu Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního
soudu (bod [4] tohoto rozsudku). S touto argumentací se ovšem nelze ztotožnit.
[12] Nejvyšší správní soud konstatuje, že výklad předestřený stěžovatelkou, jakož i jí odkazovaná
judikatura se týkají právního stavu před novelou zákona o soudních poplatcích provedenou zákonem
č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů,
a některé další zákony. Tato novela nabyla účinnosti dne 30. 9. 2017, a vztahuje se proto i na případ
stěžovatelky.
[13] Z ustanovení §4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích vyplývá, že jde-li o poplatek
za řízení, vzniká poplatková povinnost podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení“.
[14] Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve znění zmiňované novely, nebyl-li poplatek
za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve
poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší.
Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží .
Novela zákona o soudních poplatcích č. 296/2017 Sb. dále v §9 odst. 7 tohoto zákona odstranila
povinnost správních soudů zrušit usnesení o zastavení řízení, byl-li poplatek zaplacen předtím,
než toto usnesení nabylo právní moci. Z uvedeného je zcela zřejmé, že dodatečná lhůta stanovená
soudem poplatníkovi k zaplacení soudního poplatku podle §9 odst. 1 věty první zákona o soudních
poplatcích, je s účinností od 30. 9. 2017 lhůtou propadnou.
[15] Judikatura Nejvyššího správního soudu v této souvislosti dále dovodila, že nemůže-li soud
přihlížet k poplatku zaplacenému po uplynutí této lhůty, nemůže po uplynutí této lhůty přihlížet
ani k podanému návrhu na osvobození od soudních poplatků (viz usnesení ze dne 14. 12. 2017,
č. j. 3 As 321/2017-19, a ze dne 14. 11. 2018, č. j. 8 Azs 295/2018-26). V posledně zmiňovaném
usnesení tento soud judikoval, že „[z]ákon o soudních poplatcích ve znění účinném od 30. 9. 2017 striktně
stanovuje jako důsledek nezaplacení soudního poplatku v soudem určené lhůtě zastavení řízení. Žádost o osvobození
od soudních poplatků může tento důsledek zvrátit pouze tehdy, je-li soudu doručena ve lhůtě, kterou soud stanovil
k platbě soudního poplatku. […] Je zjevné, že kde již žádné řízení není, nemůže být ani rozhodováno o poplatkové
povinnosti, která je s tímto (již zastaveným) řízením spojena.“
[16] Stěžovatelka, jak výše uvedeno, ani v dodatečné (náhradní) lhůtě nesplnila poplatkovou
povinnost a v této lhůtě ani nepožádala o osvobození od soudního poplatku. Za této situace
krajskému soudu nezbylo než řízení o žalobě zastavit. S ohledem to, co bylo uvedeno pod body [14]
a [15] se krajský soud taktéž nemohl zabývat návrhem na osvobození od soudního poplatku, neboť
byl podán opožděně. Lze tak uzavřít, že krajský soud postupoval zcela v souladu s platnou právní
úpravou i aktuální judikaturou Nejvyššího správního soudu.
[17] Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud shledal, že kasační stížnost není
důvodná. Za podmínek vyplývajících z §110 odst. 1 in fine s. ř. s. ji proto rozsudkem zamítl.
[18] O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 1, věty první s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka byla v řízení o kasační stížnosti procesně
neúspěšná, právo na náhradu nákladů řízení jí nenáleží. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka –
žalovanou, v jejím případě nebylo prokázáno, že by jí v soudním řízení před Nejvyšším správním
soudem jakékoliv důvodně vynaložené náklady vznikly; soud tak žalované náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. duben 2020
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu