ECLI:CZ:NSS:2020:3.AZS.246.2020:35
sp. zn. 3 Azs 246/2020 - 35
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
Mgr. Petry Weissové a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: A. M., zastoupený Mgr.
Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalované: Komise pro
rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 6. 2020, č. j. 57 A
82/2018 – 86, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamí t á .
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím uvedeným v záhlaví žalovaná zamítla odvolání žalobce proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“),
ze dne 1. 3. 2018, č. j. OAM-12483-123/TP-2011, kterým byla podle §75 odst. 2 písm. e) zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů
(dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zamítnuta žádost žalobce o povolení k trvalému pobytu
na území České republiky.
[2] Krajský soud v Plzni (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 23. 7. 2019,
č. j. 57 A 82/2018 - 44, zrušil rozhodnutí žalované a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Tento
rozsudek byl však zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2020,
č. j. 3 Azs 298/2019 - 36. Krajský soud následně žalobu proti rozhodnutí žalované zamítl
rozsudkem uvedeným v záhlaví. Tento rozsudek nyní žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá
kasační stížnosti, kterou spojil s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle
§107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[3] Žádost o přiznání odkladného účinku odůvodnil toliko tím, že jeho nepřiznáním by mu
bylo znemožněno legálně pobývat na území České republiky a osobně se účastnit řízení nebo
radit se svým právním zástupcem a dávat mu závazné pokyny pro další postup. K tomu odkázal
na judikaturu Nejvyššího správního soudu (usnesení ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 - 100,
a ze dne 6. 12. 2005, č. j. 2 Afs 77/2005 - 96).
[4] Žalovaná s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nesouhlasí. Situaci stěžovatele
je podle ní třeba posuzovat s ohledem na závěr (potvrzený Nejvyšším správním soudem
v rozsudku ze dne 18. 5. 2020, č. j. 3 Azs 298/2019 - 36), že jeho pobyt není v zájmu České
republiky, neboť v jeho případě existuje důvodné nebezpečí, že by mohl závažným způsobem
narušit veřejný pořádek.
[5] Nejvyšší správní soud úvodem předesílá, že institut odkladného účinku má zcela
mimořádnou povahu. Kasační stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není
řádným opravným prostředkem, u nějž by bylo možno odkladný účinek bez dalšího očekávat.
Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním
rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které
je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem
zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které
zákonodárce vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[6] Podle citovaného ustanovení soud přizná žalobě odkladný účinek, „jestliže by výkon nebo jiné
právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem“. Uvedené
podmínky platí přiměřeně i pro odkladný účinek kasační stížnosti (§107 odst. 1 s. ř. s.).
[7] Je třeba upozornit, že řízení o návrhu na přiznání odkladného účinku je, stejně jako
samotné řízení o kasační stížnosti, ovládáno přísnou dispoziční zásadou. To znamená, že soud
je při posuzování důvodnosti návrhu oprávněn vycházet pouze z důvodů, které účastník uvede
ve svém návrhu. Není úkolem ani oprávněním soudu za účastníka dohledávat či domýšlet
konkrétní okolnosti a důvody, které by měly svědčit jeho požadavku vznesenému v návrhu
na přiznání odkladného účinku.
[8] Z výše uvedeného plyne, že návrh na přiznání odkladného účinku musí být dostatečně
individualizován a podložen konkrétními důkazy, protože navrhovatel nese jak břemeno tvrzení,
tak břemeno důkazní. K tomu, aby Nejvyšší správní soud mohl kasační stížnosti odkladný účinek
přiznat, proto musí stěžovatel v prvé řadě dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu hrozí újma
nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, v čem
konkrétně tato újma spočívá a jaký je její rozsah. Na podporu svých tvrzení pak stěžovatel musí
navrhnout provedení odpovídajících důkazů (viz například usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 29. 2. 2012 č. j. 1 As 27/2012 - 32). Stěžovatel v odůvodnění svého návrhu tedy musí
konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
a z jakých konkrétních okolností ji vyvozuje. Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná,
nikoliv pouze hypotetická či bagatelní.
[9] Stěžovatel ve svém návrhu toliko uvedl, že nepřiznáním odkladného účinku by mu bylo
znemožněno legálně pobývat na území České republiky a osobně se účastnit řízení nebo radit
se svým právním zástupcem a dávat mu závazné pokyny. Tím by bylo zasaženo do jeho práva
na spravedlivý proces. K této otázce se vyjádřil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu
v recentním usnesení ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019 - 38, tak, že „[o]becně vyjádřený zájem
cizozemského stěžovatele na osobní účasti v řízení o kasační stížnosti či jeho právo být v kontaktu s advokátem
a s tím související ochrana spravedlivého procesu nemohou být samy o sobě bez dalších individuálních okolností
důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.“ Vzhledem k tomu, že se stěžovatel ve své
argumentaci omezil pouze na konstatování o možném narušení jeho práva na spravedlivý proces,
bude-li nucen opustit území České republiky, aniž by poukázal na případné specifické okolnosti
jeho věci a tyto podložil důkazními prostředky, plně se na danou věc uplatní shora uvedený názor
rozšířeného senátu. Stěžovateli nic nebrání, aby se spojil se svým advokátem prostřednictvím celé
řady prostředků umožňujících efektivní komunikaci na dálku, a zajistil tak, že jeho zástupce bude
náležitě informován o všech podstatných skutečnostech a jeho vůli. Takový postup je v době
rozvinutých informačních technologií zcela běžný.
[10] Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatel neunesl břemeno tvrzení a důkazní. Kasační
soud se proto již nezabýval poměřováním tvrzené újmy stěžovatele k možným újmám jiných
osob a ani otázkou dotčení důležitého veřejného zájmu přiznáním odkladného účinku kasační
stížnosti.
[11] Z důvodů výše vyložených proto Nejvyšší správní soud podle §107 odst. 1 s. ř. s.
ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. nepřiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Tímto rozhodnutím
nikterak nepředjímá podobu budoucího rozhodnutí ve věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j s o u opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 20. srpna 2020
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu