ECLI:CZ:NSS:2020:4.AFS.269.2019:33
sp. zn. 4 Afs 269/2019 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Pardubický kraj,
IČ 70892822, se sídlem Komenského náměstí 125, Pardubice, zast. Mgr. Janou Zwyrtek
Hamplovou, advokátkou, se sídlem Olomoucká 36, Mohelnice, proti žalovanému: Odvolací
finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 14. 10. 2016, č. j. 45314/16/5000-10470-702394, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 22. 5. 2019,
č. j. 52 Af 70/2016 - 115,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Shrnutí předcházejícího řízení
[1] Finanční úřad pro Pardubický kraj (dále jen „správce daně“) rozhodnutím ze dne 16. 3. 2016,
č. j. 359910/16/2800-31471-609249, vyměřil žalobci odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši
798.915 Kč. Správce daně ve zprávě o daňové kontrole uvedl, že žalobci byla na základě
Rozhodnutí o poskytnutí dotace reg. č. CZ.1.04/4.1.00/42.00008 ze dne 22. 2. 2010, ve znění
Rozhodnutí o změně č. 1 ze dne 3. 8. 2010, Rozhodnutí o změně č. 2 ze dne 14. 8. 2010,
Rozhodnutí o změně č. 3 ze dne 4. 5. 2012, Rozhodnutí o změně č. 4 ze dne 21. 9. 2012
a Rozhodnutí o změně č. 5 ze dne 12. 11. 2012 (dále souhrnně jen „Rozhodnutí“) poskytnuta
v rámci Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost dotace Ministerstva vnitra (dále též
„poskytovatel“) na realizaci projektu „Efektivní veřejná správa a přátelské veřejné služby - Smart
administration“ reg. č. CZ.1.04/4.1.00/42.00008 (dále jen „Projekt“). Součástí Rozhodnutí byl
Metodický pokyn pro zadávání zakázek Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost
verze 1. 3 (dále jen „Metodický pokyn“). Žalobci byly poskytnuty finanční prostředky v celkové
výši 6.574.064,18 Kč. Žalobce v rámci Projektu vyhlásil výběrová řízení na pět veřejných zakázek,
přičemž daňová kontrola byla omezena na tři veřejné zakázky:
Veřejná zakázka Aktualizace programu
[2] Správce daně poukázal na to, že ž alobce ve výzvě k podání nabídek u této veřejné zakázky
v rámci technických kvalifikačních předpokladů požadoval, aby v řešitelském týmu byly „2 osoby
s doloženou znalostí problematiky regionálního rozvoje v Pardubickém kraji.“ Tento požadavek
vyhodnotil správce daně jako neodůvodněný, neboť zakázku mohli kvalitně zpracovat i uchazeči
se zkušenostmi z jiných regionů. Žalobce tak porušil princip nediskriminace, jak je obsažen
v kapitole 1. Společná ustanovení pro zadávání zakázek pod bodem 3 písm. c) Metodického
pokynu. Současně žalobce nezveřejnil dodatečné informace, které si vyžádaly společnosti DHV
CR, s.r.o., GaRep, s.r.o. a GRANTIKA České spořitelny na stránkách www.esfcr.cz a o těchto
dodatečných informacích nevyrozuměl uchazeče QUARTUS, s.r.o. Uvedená porušení vyhodnotil
správce daně jako nedodržení povinnosti podle části II. Povinnosti příjemce dotace bodu 8. 1.
Rozhodnutí, podle kterého má příjemce dotace povinnost postupovat v souladu se zákonem
č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“), a s pravidly
stanovenými Metodickým pokynem. Žalobce podle správce daně nedodržel podmínky stanovené
v Metodickém pokynu a v Rozhodnutí při realizaci této veřejné zakázky, přičemž uhradil faktury
za požadovaná plnění ve výši 1.125.600 Kč.
Veřejná zakázka Koncepce rozvoje
[3] Žalobce ve výzvě k podání nabídek u této veřejné zakázky v rámci technických kvalifikačních
předpokladů požadoval: „Dodavatel předloží seznam min. tří významných služeb pro územní
samosprávný celek v minimální výši každé z nich 300 000 Kč, které dodavatel poskytoval
v posledních pěti letech…“ Uvedený požadavek byl podle správce daně stanoven v rozporu
s §56 odst. 2 písm. a) zákona o veřejných zakázkách, neboť podle zmíněného ustanovení
lze požadovat seznam významných služeb za poslední tři roky. Současně požadavek doložit
seznam služeb poskytovaných pro územní samosprávný celek byl vyhodnocen jako diskriminační.
Žalobce podle správce daně nedodržel podmínky stanovené v Metodickém pokynu
a v Rozhodnutí při realizaci této veřejné zakázky, přičemž uhradil faktury za požadovaná plnění
ve výši 1.314.000 Kč.
Veřejná zakázka Procesní řízení
[4] Žalobce u této veřejné zakázky ve výzvě k podání nabídek v rámci technických kvalifikačních
předpokladů stanovil: „Dodavatel předloží seznam min. tří významných služeb pro územní
samosprávný celek v minimální výši každé z nich 500 000 Kč, které dodavatel poskytoval
v posledních třech letech.“ Správce daně požadavek doložit seznam služeb poskytovaných
pro územní samosprávný celek vyhodnotil jako diskriminační. Podle správce daně požadované
plnění mohli plnit i uchazeči, kteří neposkytovali služby pro územní samosprávný celek. Žalobce
tak dle správce daně nedodržel podmínky stanovené v Metodickém pokynu a v Rozhodnutí
při realizaci této veřejné zakázky a uhradil faktury za požadovaná plnění ve výši 1.320.000 Kč.
[5] Správce daně s ohledem na uvedená zjištění uzavřel, že žalobce nepostupoval
u výše uvedených veřejných zakázek v souladu s Metodickým pokynem a s Rozhodnutím
a uhradil faktury (nezpůsobilé výdaje) za požadovaná plnění v celkové výši 3.759.600 Kč
(1.125.600 Kč + 1.314.000 Kč + 1 .320.000 Kč). Dotace byla daňovému subjektu
poskytnuta ve výši 85 % způsobilých výdajů Projektu. Žalobce porušil rozpočtovou kázeň ve výši
3.195.660 Kč (85 % z částky 3.759.600 Kč). Správce daně s odkazem na zásadu proporcionality
stanovil odvod za porušení rozpočtové kázně z poskytnuté dotace ve výši 25 %, tj. 798.915 Kč
(25 % z částky 3.195.660 Kč).
[6] Žalovaný rozhodnutím ze dne 14. 10. 2016, č. j. 45314/16/5000-10470-702394, zamítl
odvolání a potvrdil rozhodnutí správce daně. S výše uvedenými závěry správce daně se ztotožnil
a následně reagoval na odvolací námitky žalobce. Uvedl, že Úřad pro ochranu hospodářské
soutěže se vyjádřil toliko k veřejné zakázce Aktualizace Programu, kterou vyhodnotil jako
veřejnou zakázku malého rozsahu. Nicméně správce daně posuzoval danou zakázku v kontextu
celého projektu s tím, že podle Metodického pokynu měla být vyhlášena jako nadlimitní veřejná
zakázka. Požadavek na doložení znalostí problematiky regionálního rozvoje Pardubického kraje
i žalovaný vyhodnotil jako diskriminační.
[7] Jestliže žalobce nezveřejnil dodatečné informace, které si vyžádaly společnosti DHV CR,
s.r.o., GaRep, s.r.o. a GRANTIKA České spořitelny na stránkách www.esfcr.cz a o těchto
dodatečných informacích nevyrozuměl uchazeče QUARTUS, s.r.o., porušil princip diskriminace.
Ve vztahu k zakázce Koncepce rozvoje žalovaný uvedl, že je diskriminační jak požadavek
na doložení seznamu služeb poskytnutých pro územní samosprávný celek, tak i požadavek
na doložení seznamu služeb poskytnutých v posledních pěti letech, neboť zákon požaduje
doložení služeb pouze za poslední tři roky.
[8] I ve vztahu k požadavku na doložení seznamu služeb poskytnutých územnímu
samosprávnému celku u veřejné zakázky Procesní řízení žalovaný konstatoval, že se jedná
o požadavek diskriminační. Požadavek na to, aby u veřejné zakázky Aktualizace Programu měly
dvě osoby doloženou znalost problematiky regionálního rozvoje v Pardubickém kraji,
je neúměrný, neboť nepochybně i osoby z jiných krajů by plnění zakázky mohl splnit.
[9] Žalovaný vysvětlil, že správce daně využil odkaz na rozhodnutí Úřadu pro ochranu
hospodářské soutěže č. j. S056/2008/VZ-03935/2008/520/EM toliko podpůrně s ohledem
na podobnost projednávané věci. Je přitom zřejmé, že požadavek na doložení služeb
poskytnutých územním samosprávným celkům je diskriminační. Tímto požadavkem totiž žalobce
vyloučil z účasti v soutěži o veřejnou zakázku další subjekty, přičemž nelze vyloučit, že mohl bez
tohoto požadavku obdržet výhodnější nabídky. Žalovaný uzavřel, že správce daně řádně
vypořádal všechny námitky žalobce uplatněné v průběhu řízení o uložení odvodu za porušení
rozpočtové kázně.
[10] Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 22. 5. 2019,
č. j. 52 Af 70/2016 - 115, žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítl. Konstatoval, že Úřad
pro ochranu hospodářské soutěže je příslušný k projednání správních deliktů podle zákona
o veřejných zakázkách. K posouzení toho, zda došlo k porušení rozpočtové kázně, jsou
oprávněny orgány finanční správy. Řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
a orgány finanční správy je od sebe nezbytné oddělovat s tím, že obě řízení mohou běžet na sobě
nezávisle. Podle krajského soudu není přitom mezi stranami sporný skutkový stav věci. Krajský
soud vyhodnotil, že požadavek žalobce, aby u veřejné zakázky Aktualizace Programu uchazeči
doložili, že mají v řešitelském týmu „2 osoby s doloženou znalostí problematiky regionálního
rozvoje v Pardubickém kraji“, je diskriminační. Zakázku mohli kvalitně zpracovat i uchazeči
se zkušenostmi z jiných regionů. Skutečnost, že žalobce nezveřejnil dodatečné informace, které
si vyžádaly společnosti DHV CR, s.r.o., GaRep, s.r.o. a GRANTIKA České spořitelny
na stránkách www.esfcr.cz a o těchto dodatečných informacích nevyrozuměl uchazeče
QUARTUS, s.r.o., nelze považovat za zanedbatelné porušení, neboť pochybení žalobce mohlo
mít vliv na výběr nejlepší nabídky.
[11] Ve vztahu k požadavku žalobce u veřejné zakázky Koncepce rozvoje: „Dodavatel
předloží seznam min. tří významných služeb pro územní samosprávný celek v minimální výši
každé z nich 300 000 Kč, které dodavatel poskytoval v posledních pěti letech…“ krajský soud
uvedl, že se jedná o požadavek diskriminační a v rozporu s §56 odst. 2 písm. a) zákona
o veřejných zakázkách. Žalobce nebyl oprávněn požadovat seznam poskytnutých služeb
za posledních pět let, neboť zákon o veřejných zakázkách umožňuje požadovat takový seznam
jen za poslední tři roky. Jakkoliv byl žalobcem patrně veden snahou získat co nejkvalitnější
plnění, nesmí postupovat v rozporu se zásadou zákazu diskriminace. Dobrá znalost legislativy
územních samosprávných celků je nepochybně důležitá, ale i subjekty poskytující služby kupř.
státním orgánům by mohly žalobci poskytnutou kvalitní plnění. Shodné platí i pro požadavek
žalobce u veřejné zakázky Procesní řízení, kde požadoval: „Dodavatel předloží seznam min. tří
významných služeb pro územní samosprávný celek v minimální výši každé z nich 500 000 Kč,
které dodavatel poskytoval v posledních třech letech.“ Podle krajského soudu se jedná
o diskriminační požadavek s tím, že by kvalitní plnění mohly poskytnout kupř. i subjekty
se zkušenostmi s plněním pro státní orgány.
[12] Krajský soud doplnil, že při jednání žalobce došlo k neoprávněnému použití finančních
prostředků v rámci dotace, a byla tudíž porušena rozpočtová kázeň. Žalobce porušil povinnosti
plynoucí z Rozhodnutí i ze zákona o veřejných zakázkách. Krajský soud doplnil, že postup
finančních orgánů nezasáhl nepřiměřeně do práva žalobce na samosprávu, neboť žalobce znal
podmínky poskytnutí dotace předem, s jejich obsahem souhlasil a finanční orgány toliko
kontrolovaly, zda je žalobce dodržel. Krajský soud poukázal na to, že finanční orgány stanovily
odvod jen u tří veřejných zakázek (z celkem pěti), u kterých zjistily pochybení. Správce daně
přitom sečetl hodnotu těchto tří zakázek a stanovil odvod ve výši 25 % z dotace poskytnuté
právě na tyto tři veřejné zakázky. Nastíněný postup vyhodnotil krajský soud tak, že je v souladu
se zákonem i principem proporcionality.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[13] Proti uvedenému rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost.
V ní namítl, že právní názor krajského soudu nepřiměřeně zasahuje do jeho práva na samosprávu.
Stěžovatel má za to, že mu je vytýkáno učinění nesprávné úvahy v rámci zákona o veřejných
zakázkách, jímž se však řídil. Napadená rozhodnutí stěžovateli odnímají možnost mít vlastní
uvážení v rámci zákona o veřejných zakázkách. Nelze přitom vytýkat stěžovateli, že jeho dřívější
úvahy neodpovídají později přijaté judikatuře, a to s ohledem na nejasnou a nepředvídatelnou
právní úpravu zadávání veřejných zakázek. Postup stěžovatele nebyl porušením zákona, a i kdyby
stěžovatel zákon porušil, nijak to neohrozilo účel dotace, a nikdy tudíž nedošlo k neoprávněnému
užití finančních prostředků a porušení rozpočtové kázně. Stěžovatel zdůraznil, že požadavky
na dodavatele stanovil se záměrem dosáhnout co nejvyšší kvality plnění tak, aby získal dodavatele
se zkušenostmi ze specifického prostředí samosprávy. Postup finančních orgánů považuje
stěžovatel za nepřípustný zásah do samosprávy. Nejvyššímu správnímu soudu proto navrhl, aby
napadený rozsudek zrušil a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení.
[14] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že považuje napadený rozsudek za zákonný.
Žalovaný upozornil na principy, které jsou spojeny se zadáváním veřejných zakázek s tím,
že mezi ně patří i princip zákazu diskriminace. Nicméně stanovením kvalifikačních předpokladů
(jak byly uvedeny výše ve shrnutí rozhodnutí finančních orgánů - pozn. Nejvyššího správního soudu) tento
princip stěžovatel porušil. Současně nelze hovořit o zpětném zásahu do volného uvážení
stěžovatele, neboť podmínky poskytnutí dotace znal předem. Podle žalovaného na posouzení
věci nemá žádný vliv skutečnost, zda došlo k naplnění účelu dotace či nikoliv. Je zřejmé,
že stěžovatel porušil dotační podmínky, a tím pádem porušil i rozpočtovou kázeň. Současně
žalovaný upozornil, že odvod za porušení rozpočtové kázně byl vypočten z částek vztahujících
se jen ke třem veřejným zakázkám z celkem pěti veřejných zakázek, které byly v rámci dotačního
programu realizovány. Odvod byl proto uložen v souladu se zákonem i zásadou proporcionality.
Žalovaný uvedl, že z napadeného rozsudku je zřejmé, z jakých skutečností krajský soud vycházel
a jak je hodnotil po stránce skutkové i právní. Nejvyššímu správnímu soudu proto žalovaný
navrhl, aby kasační stížnost zamítl.
III. Posouzení kasační stížnosti
[15] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 3 a 4 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), podle nichž byl vázán rozsahem a důvody,
jež stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Přitom neshledal vady uvedené v §109 odst. 4 s. ř. s.,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Z obsahu kasační stížnosti je zřejmé, že byla
podána z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[16] Podle tohoto ustanovení kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné právní posouzení
spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní předpis,
popř. je sice aplikován správný právní předpis, ale tento je nesprávně vyložen.
[17] Kasační stížnost není důvodná.
[18] Nejvyšší správní soud se bude nejprve zabývat zákonností závěrů krajského soudu
a finančních orgánů ve vztahu k jednotlivým veřejným zakázkám.
[19] Ve vztahu k veřejné zakázce Aktualizace programu Nejvyšší správní soud konstatuje,
že stěžovatel porušil rozpočtovou kázeň. Již správce daně poukázal na to, že stěžovatel ve výzvě
k podání nabídek u této veřejné zakázky v rámci technických kvalifikačních předpokladů
v rozporu se zásadou zákazu diskriminace požadoval, aby v řešitelském týmu byly „2 osoby
s doloženou znalostí problematiky regionálního rozvoje v Pardubickém kraji.“ Je namístě
přisvědčit jak finančním orgánům, tak i krajskému soudu, že tuto veřejnou zakázku mohli kvalitně
zpracovat i uchazeči se zkušenostmi z jiných regionů. Byť pravděpodobně bylo záměrem
stěžovatele zajistit kvalitní plnění zakázky, je zřejmé, že okruh potenciálně oslovených subjektů
nedůvodně omezil. Přitom nemá Nejvyšší správní soud za to, že by Pardubický kraj byl natolik
specifický, že nebylo možné, aby zakázku mohli realizovat zájemci z jiných regiónů České
republiky. Stěžovatel pochybil i v tom ohledu, že nezveřejnil dodatečné informace,
které si vyžádaly společnosti DHV CR, s.r.o., GaRep, s.r.o. a GRANTIKA České spořitelny
na stránkách www.esfcr.cz a o těchto dodatečných informacích nevyrozuměl uchazeče
QUARTUS, s.r.o. Nejvyšší správní soud shrnuje, že stěžovatel ve vztahu k uvedené veřejné
zakázce porušil rozpočtovou kázeň, a to v rozsahu její hodnoty, kdy uhradil faktury
za požadovaná plnění ve výši 1.125.600 Kč.
[20] Ve vztahu k veřejné zakázce Koncepce rozvoje Nejvyšší správní soud uvádí, že stěžovatel
ve výzvě k podání nabídek požadoval: „Dodavatel předloží seznam min. tří významných služeb
pro územní samosprávný celek v minimální výši každé z nich 300 000,- Kč, které dodavatel
poskytoval v posledních pěti letech…“ Nejvyšší správní soud souhlasí s finančními orgány, že
požadavek na předložení seznamu významných služeb z období posledních pěti let stěžovatel
stanovil v rozporu s §56 odst. 2 písm. a) zákona o veřejných zakázkách. Podle zmíněného
ustanovení lze totiž požadovat seznam významných služeb za poslední tři roky. Nejvyšší správní
soud dále doplňuje, že požadavek na doložení seznamu služeb poskytovaných pro územní
samosprávný celek je diskriminační. Podle Nejvyššího správního soudu by nepochybně mohly
kvalitně realizovat veřejnou zakázku subjekty se zkušenostmi z oblasti státní správy s tím, že není
vyloučeno, aby kvalitní plnění poskytly i subjekty se zkušenostmi ze sféry soukromé. Byť
pravděpodobně bylo záměrem stěžovatele zajistit kvalitní plnění zakázky, je zřejmé, že okruh
potenciálně oslovených subjektů nedůvodně omezil. Jakkoliv se stěžovatel snaží vysvětlit,
že oblast samosprávy je velmi specifická, a je proto nutné zajistit, aby dodavatel měl potřebné
znalosti z oblasti práva územní samosprávy i jiné související znalosti specifik fungování
samosprávy, není tento předpoklad bez dalšího odůvodňující vyloučení jiných subjektů z účasti
na veřejné zakázce, a to z výše nastíněných důvodů. Nejvyšší správní soud shrnuje, že stěžovatel
ve vztahu k uvedené veřejné zakázce porušil rozpočtovou kázeň, a to v rozsahu její hodnoty, kdy
uhradil faktury za požadovaná plnění ve výši 1.314.000 Kč.
[21] Ve vztahu k veřejné zakázce Procesní řízení Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel
u této veřejné zakázky ve výzvě k podání nabídek v rámci technických kvalifikačních předpokladů
stanovil: „Dodavatel předloží seznam min. tří významných služeb pro územní samosprávný celek
v minimální výši každé z nich 500 000 Kč, které dodavatel poskytoval v posledních třech letech.“
Nejvyšší správní soud uvádí, že požadavek na doložení seznam služeb poskytovaných pro územní
samosprávný celek je diskriminační. Podle Nejvyššího správního soudu by nepochybně mohly
kvalitně realizovat veřejnou zakázku subjekty se zkušenostmi z oblasti státní správy s tím, že není
vyloučeno, aby kvalitní plnění poskytly i subjekty se zkušenostmi ze sféry soukromé. Byť
pravděpodobně bylo záměrem stěžovatele zajistit kvalitní plnění zakázky, je zřejmé, že okruh
potenciálně oslovených subjektů nedůvodně omezil. Jakkoliv se stěžovatel snaží vysvětlit, že
oblast samosprávy je velmi specifická, a je proto nutné zajistit, aby dodavatel měl potřebné
znalosti z oblasti práva územní samosprávy i jiné související znalosti specifik fungování
samosprávy, není tento předpoklad bez dalšího odůvodňující vyloučení jiných subjektů z účasti
na veřejné zakázce, a to z výše nastíněných důvodů. Nejvyšší správní soud shrnuje, že stěžovatel
ve vztahu k uvedené veřejné zakázce porušil rozpočtovou kázeň, a to v rozsahu její hodnoty, kdy
uhradil faktury za požadovaná plnění ve výši 1.320.000 Kč.
[22] Nejvyšší správní soud dále uvádí, že finanční orgány stanovily odvod jen u tří
veřejných zakázek (z celkem pěti), u kterých zjistily pochybení. Správce daně při určování
výše odvodu sečetl toliko hodnotu tří veřejných zakázek, u nichž zjistil pochybení (1.125.600 Kč
+ 1.314.000 Kč + 1.320.000 Kč = 3.759.600 Kč). Následně vypočetl výši dotace, poskytnuté
u těchto zakázek, která činí částku 3.195.660 Kč (85 % z částky 3.759.600 Kč). Právě
z dotace poskytnuté ve vztahu k těmto třem zakázkám určil odvod ve výši 25 %, což činí částku
798.915 Kč (25 % z částky 3.195.660 Kč). Nastíněná postup správce daně je podle Nejvyššího
správního soudu zcela v souladu se zákonem i principem proporcionality.
[23] Nejvyšší správní soud shrnuje, že stěžovatel porušil zákon o veřejných zakázkách,
čímž se dopustil i porušení rozpočtové kázně. Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává,
že posoudit, zda došlo k porušení rozpočtové kázně, byly v projednávané věci skutečně finanční
orgány s tím, že byly oprávněny zkoumat, zda došlo k porušení zákona o veřejných zakázkách.
Tuto pravomoc je nezbytné oddělit od pravomoci Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže,
který je oprávněn trestat přestupky na úseku veřejných zakázek. Nejvyšší správní soud v dané
souvislosti uzavírá, že finanční orgány nijak nezasáhly do pravomoci Úřadu pro ochranu
hospodářské soutěže a projednávanou věc projednaly plně v rámci pravomoci, kterou jim ukládá
zákon.
[24] Současně Nejvyšší správní soud dodává, že není pravda, že by stěžovatel svým postupem
neohrozil účel dotace. Jestliže totiž stěžovatel nezákonně zúžil okruh potenciálních účastníků
výběrového řízení, omezil tím i možnosti soutěže jednotlivých subjektů, což mohlo vést k tomu,
že v důsledku provedených omezení nemusel ve výběrových řízeních obdržet nejvýhodnější
a nejkvalitnější nabídky.
[25] Dále je lichá i námitka, že finanční orgány nepřípustně zasáhly do práva stěžovatele
na samosprávu. Poskytování dotací ze strany státu je skutečně nezbytné vnímat,
jakkoliv s tím stěžovatel polemizuje, jako dobrodiní, které je spojené s povinností dodržovat
podmínky poskytování dotací. Není přitom žádných pochybností, že podmínky pro čerpání
dotace, včetně příslušné právní úpravy, byly stěžovateli zřejmé již v okamžiku rozhodnutí
o poskytnutí dotace. Tyto podmínky proto musel stěžovatel při čerpání dotace dodržovat.
Je přitom nepochybně přípustné, aby stěžovatel při realizaci veřejné zakázky užil své vlastní
úvahy, která se však vždy musí pohybovat v rámci pravidel pro poskytování dotací. V žádném
případě nelze dovodit, že by stěžovatel jako vyšší územní samosprávný celek mohl z práva
na samosprávu dovozovat, že má v oblasti dotací právo na širší uvážení než jiné subjekty,
které žádají o dotaci. Stěžovatel o dotaci žádal dobrovolně, vědom si toho, že musí dodržet
stanovené podmínky. Jen ze specifického postavení stěžovatele v rámci veřejné správy není
možné dovozovat odlišná pravidla pro čerpání dotace, resp. že by stěžovatel podmínky
poskytnutí dotace nemusel dodržovat. Totéž samozřejmě platí i ve vztahu k nutnosti zohlednit
judikaturní vývoj, k němuž může případně docházet až po vyhlášení výběrových řízení na veřejné
zakázky.
IV. Závěr a náklady řízení
[26] Z výše uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek není nezákonný, takže důvod kasační
stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nebyl naplněn. Proto Nejvyšší správní soud kasační
stížnost jako nedůvodnou zamítl podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s.
[27] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 věty první za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný,
a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné
náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, soud mu proto náhradu nákladů řízení
nepřiznal. Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. dubna 2020
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu