ECLI:CZ:NSS:2020:4.AS.399.2019:33
sp. zn. 4 As 399/2019 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: A. G. M., zast. Mgr. Michalem
Chuchútem, LL.M., advokátem, se sídlem náměstí Junkových 2772/1, Praha 5, proti žalovanému:
Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2016, č. j. 5106/DS/2016, ve znění opravného
rozhodnutí ze dne 11. 6. 2018, č. j. 5106/DS/2018, v ř ízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 10. 2019, č. j. 75 A 39/2016 - 80,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 10. 2019, č. j. 75 A 39/2016 - 80,
se zr ušuj e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Shrnutí předcházejícího řízení
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 25. 11. 2016, č. j. 5106/DS/2016,
JID: 174057/KUUK/2016/Ne, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 11. 6. 2018,
č. j. 5106/DS/2018, JID: 95293/2018/KUUK/Š, zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí ze dne
24. 8. 2016, č. j. MmM/095175/2016/OSČ-P/ŠP, sp. zn. OSČ-Př/040803/1100/2016/ŠP,
kterým Magistrát města Mostu (dále jen „správní orgán I. stupně“) shledal žalobce vinným
ze spáchání přestupku podle §125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu
na pozemních komunikacích (dále jen ,,zákon o silničním provozu“), za což mu uložil pokutu
ve výši 6.000 Kč, zákaz řízení motorových vozidel v délce 6 měsíců a povinnost nahradit náklady
správního řízení ve výši 1.000 Kč. Žalobce se přestupku dopustil tím, že dne 5. 4. 2016 v 13:52
hodin, na silnici č. I/13, v katastru města Most, u sjezdu na obec Komořany, při řízení osobního
vozidla tov. zn. Škoda Superb, r. z. X, v místě, kde je povolena maximální rychlost 90 km/h,
překročil nejvyšší povolenou rychlost o 56 km/h, neboť mu byla po zvážení možné odchylky ±3
% měřícím zařízením RAMER 10C naměřena rychlost jízdy 146 km/h. Podle žalovaného
Magistrát města Mostu opřel své rozhodnutí o přiléhavé důkazy, které byly řádnou součástí spisu.
Zasahující policisté přitom provedli měření zákonným způsobem, neboť v opačném případě by
se výsledek měření vůbec nezaznamenal. Žalovaný doplnil, že místo spáchání přestupku bylo
vymezeno řádně, a uzavřel, že uložená sankce je přiměřená okolnostem případu.
[2] Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 4. 3. 2019, č. j. 75 A 39/2016 - 58, zamítl
žalobu proti rozhodnutí žalovaného. Krajský soud konstatoval, že měření proběhlo řádně s tím,
že nemohlo dojít ke změření rychlosti protijedoucího vozidla, neboť to princip měření vylučuje.
Nedodržení návodu k obsluze měřicího zařízení pak podle krajského soudu nemohlo mít vliv
na naměřenou hodnotu, a to z toho důvodu, že v případě nesprávně provedeného měření
by radar naměřenou hodnotu vůbec nezaznamenal.
[3] Uvedený rozsudek napadl žalobce kasační stížností, o které rozhodl Nejvyšší správní soud
rozsudkem ze dne 30. 4. 2019, č. j. 4 As 91/2019 - 29, tak, že napadený rozsudek krajského
soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ve zrušujícím rozsudku se Nejvyšší správní soud
neztotožnil s většinou kasačních námitek. Přisvědčil však stěžovateli, že neobstojí obecná
argumentace krajského soudu i správních orgánů, podle níž nedodržení návodu k použití radaru
RAMER 10C spočívající v tom, že rozdíl mezi rychlostí vozidla stěžovatele a zasahujících
policistů byl vyšší než návodem předpokládaných cca 20 km/h, nemohlo mít vliv na naměřenou
hodnotu. Konstatoval, že krajský soud i správní orgány dospěly k závěru, že by v případě
nesprávně provedeného měření (a to z jakéhokoliv důvodu) radar vůbec žádnou
hodnotu nezaznamenal, a měření by proto fakticky neproběhlo, takže výsledek měření musí
proto být správný. Nejvyšší správní soud kategoricky nevyloučil, že tyto závěry krajského soudu
i správních orgánů mohou být správné a že skutečně uvedený typ radaru mohl fungovat
nastíněným způsobem. Takový závěr však bylo podle Nejvyššího správního soudu nutné podložit
případnými dalšími důkazními prostředky, které by dané východisko potvrdilo či vyvrátilo.
Nejvyšší správní soud proto zavázal krajský soud, aby v dalším žalobním řízení znovu posoudil,
zda uvedené nedodržení návodu k použití radaru RAMER 10C mohlo mít za následek ovlivnění
výsledku měření rychlosti jízdy vozidla stěžovatele.
[4] Krajský soud následně rozsudkem ze dne 8. 10. 2019, č. j. 75 A 39/2016 - 80, opětovně
žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítl. Konstatoval, že rychloměr RAMER 10C měří
rychlost automatickým způsobem, a to tak, že pokud je jím vytvořen záznam, vyhodnotila měřicí
jednotka proces měření jako správný. V opačném případě by totiž předmětný záznam
nebyl vůbec vytvořen, přičemž v této souvislosti krajský soud odkázal na rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 17. 8. 2016, č. j. 7 As 309/2015 - 51, a na další judikaturu Nejvyššího
správního soudu týkající se obdobných případů. Žádné další dokazování pak krajský soud
vzhledem ke zmíněné judikatuře v souladu se zásadou procesní ekonomie již neprováděl.
II. Obsah kasační stížnosti
[5] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost.
V ní namítl, že krajský soud v novém rozhodnutí ve věci nesprávně přejal skutková zjištění
učiněná v jiných skutkově odlišných případech a neprovedl žádné důkazy, které by odůvodňovaly
jeho závěry týkající se správnosti měření v nyní posuzovaném případě. Uvedené
pak podle stěžovatele platí tím spíš, pokud opakovaně krajskému soudu navrhoval, aby provedl
důkaz technickou specifikací rychloměru. Stěžovatel dále namítl, že se krajský soud před vydáním
nového rozhodnutí nedotázal účastníků řízení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení
jednání, a sám bez jednání rozhodl. Takový postup je však podle stěžovatele v posuzovaném
případě v rozporu se závěry Nejvyššího správního soudu formulovanými v rozsudku
ze dne 11. 11. 2004, č. j. 6 Azs 28/2003 - 59. Stěžovatel doplnil, že rychlost jeho vozidla
byla naměřena nesprávně také kvůli tzv. dvojité reflexi. Závěrem stěžovatel namítl, že nekvalitní
výtisk fotografie není způsobilý být důkazem ve správním řízení. Uvedenými námitkami
se však krajský soud v novém rozhodnutí ve věci podle stěžovatele nezabýval. Nejvyššímu
správnímu soudu proto stěžovatel navrhl, aby napadený rozsudek krajského soudu i rozhodnutí
správních orgánů zrušil a věc vrátil správnímu orgánu I. stupně k dalšímu řízení.
[6] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení kasační stížnosti
[7] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval,
že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“), přípustná. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti
v souladu s ustanovením §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů.
[8] Z ustanovení §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. vyplývá, že kasační stížnost proti rozhodnutí
soudu vydanému znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním
soudem, je nepřípustná, ledaže je kasační stížností namítáno, že se soud neřídil závazným
právním názorem Nejvyššího správního soudu. V posuzovaném případě je však z kasační
stížnosti zřejmé, že stěžovatel brojil také proti způsobu, jakým krajský soud posoudil otázku,
k čemuž Nejvyšší správní soud zavázal krajský soud svým právním názorem. Kasační stížnost
je tedy přípustná.
[9] Z obsahu kasační stížnosti je zřejmé, že byla podána z důvodů uvedených v §103 odst. 1
písm. a), b) a d) s. ř. s.
[10] Podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
[11] Podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené vady řízení
spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu
ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení
před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu
soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení
se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
[12] Podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené
nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě
řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
[13] Po přezkoumání kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
je důvodná.
[14] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou stěžovatele, že krajský soud nesprávně
vydal nové rozhodnutí ve věci, aniž by účastníkům řízení zaslal výzvu podle §51 odst. 1 s. ř. s.
Podle předmětného ustanovení platí, že soud může rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže to účastníci
shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy, nevyjádří-li účastník do dvou
týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci; o tom musí být ve výzvě
poučen.
[15] Ze spisu krajského soudu vyplývá, že účastníci řízení byli před vydáním prvního rozhodnutí
krajského soudu ve věci řádně poučeni o možnosti žádat soud o nařízení jednání. Stěžovatel
i žalovaný s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasili, krajský soud tedy nepochybil,
pokud o věci poprvé rozhodl bez jednání. Takto udělený souhlas však nelze bez dalšího
vztáhnout na řízení o žalobě za odlišné procesní situace poté, co Nejvyšší správní soud zrušil
napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 26. 6. 2009, č. j. 9 Afs 92/2008 - 110).
[16] Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2010, č. j. 5 Azs 3/2010 - 92, dále
platí, že v případě, kdy již byla rozhodná otázka beze zbytku posouzena Nejvyšším správním
soudem a krajskému soudu po zrušení jeho původního rozsudku v dalším řízení nezbýval žádný
prostor pro vlastní uvážení, nepředstavuje opomenutí krajského soudu nařídit ve věci znovu
jednání, pokud nebyl v souladu s §51 odst. 1 s. ř. s. účastníky řízení udělen souhlas k rozhodnutí
bez jednání, procesní vadu, neboť i kdyby ve věci bylo nařízeno jednání, nemohl by krajský soud
rozhodnout jinak, než je předurčeno závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu
(viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2009, č. j. 5 Afs 112/2008 - 129).
[17] V dané věci však Nejvyšší správní soud ve zrušujícím rozsudku ze dne 30. 4. 2019,
č. j. 4 As 91/2019 - 29, zavázal krajský soud, aby blíže odůvodnil svůj závěr ohledně funkčnosti
konkrétního typu radaru při nedodržení návodu k jeho použití a aby v tomto směru případně
provedl další důkazy. Proto krajský soud tím, že rozhodl ve věci bez jednání znovu
poté, co bylo jeho předcházející rozhodnutí zrušeno Nejvyšším správním soudem,
aniž předtím účastníkům řízení zaslal výzvu podle §51 odst. 1 s. ř. s., zatížil žalobní řízení vadou,
jež mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Tím je naplněn důvod kasační
stížnosti podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[18] Za této situace se již Nejvyšší správní soud nemohl zabývat dalšími stížnostními námitkami
týkajícími se neprovedení dalších důkazů ve správním a žalobním řízení ve vztahu k posouzení
funkčnosti měřícího zařízení s ohledem na okolnosti posuzovaného případu. Těmito otázkami
se bude moci Nejvyšší správní soud zabývat až po řádném projednání žaloby na základě případné
nové kasační stížnosti.
IV. Závěr
[19] S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud podle §110 odst. 1
věty první před středníkem s. ř. s. napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu
k dalšímu řízení. V něm bude krajský soud vázán výše uvedeným právním názorem (§110
odst. 4 s. ř. s.). Krajský soud tak v dalším řízení nejprve zašle účastníkům řízení výzvu podle §51
odst. 1 s. ř. s. a o žalobě bude moci rozhodnout bez nařízení jednání až při splnění podmínek
uvedených v tomto zákonném ustanovení. V opačném případě nařídí jednání a až na základě
jeho výsledku vydá meritorní rozhodnutí. V dalším řízení krajský soud podle §110 odst. 3 věty
první s. ř. s. rozhodne i o náhradě nákladů řízení o této i předchozí kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. května 2020
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu