ECLI:CZ:NSS:2020:4.AS.441.2019:22
sp. zn. 4 As 441/2019 - 22
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobců: a) Ing. F. Č., b) Ing. A. Č.,
oba zast. doc. JUDr. Martinem Kopeckým, CSc., advokátem, se sídlem Revoluční 1546/24, Praha
1, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10,
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 7. 2019, č. j. MZP/2019/500/1027, v řízení
o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2019,
č. j. 43 A 85/2019 - 24,
takto:
I. Kasační stížnost proti výrokům IV. a V. usnesení Krajského soudu v Praze
ze dne 6. 11. 2019, č. j. 43 A 85/2019 - 24, se od m ít á .
II. Kasační stížnost proti výrokům I., II. a III. usnesení Krajského soudu v Praze
ze dne 6. 11. 2019, č. j. 43 A 85/2019 - 24, se za mí t á.
III. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Shrnutí předchozího řízení
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 7. 2019, č. j. MZP/2019/500/1027, zamítl jako opožděné
odvolání žalobců proti rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 15. 9. 2014,
č. j. 125926/2014/KUSK, kterým bylo rozhodnuto o změně ochranných pásem vodárenské
nádrže Švihov na Želivce.
[2] Krajský soud v Praze usnesením ze dne 6. 11. 2019, č. j. 43 A 85/2019 - 24, výrokem
I. odmítl žádost žalobců ze dne 30. 10. 2019 o osvobození od soudních poplatků, výrokem
II. řízení zastavil, výrokem III. určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
výrokem IV. rozhodl o vrácení soudního poplatku ve výši 3.000 Kč žalobci a) a výrokem
V. rozhodl o vrácení soudního poplatku ve výši 3.000 Kč žalobci b). Krajský soud konstatoval,
že podáním žaloby byli žalobci povinni zaplatit soudní poplatky. Protože je žalobci
současně s podáním žaloby nezaplatili, vyzval je krajský soud usnesením ze dne 14. 10. 2019,
č. j. 43 A 85/2019 - 18, aby soudní poplatky zaplatili ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení
uvedeného usnesení a poučil je o následcích nezaplacení i možnosti požádat o osvobození. Lhůta
pro úhradu soudních poplatků uběhla dne 30. 10. 2019. Teprve uvedeného dne požádali žalobci
blanketní žádostí o osvobození od soudních poplatků. Následně dne 31. 10. 2019 oba žalobci
soudní poplatek v plné výši zaplatili. Krajský soud vyhodnotil, že žalobci zneužili žádost
o osvobození od soudních poplatků k tomu, aby se vyhnuli následkům pozdního zaplacení
soudního poplatku. Proto jejich žádosti nepřiznal procesní účinky. Krajský soud v návaznosti
na závěr o zneužití procesního práva napadené usnesení uzavřel s tím, že je namístě řízení
zastavit, neboť soudní poplatky nebyly uhrazeny včas.
II. Obsah kasační stížnosti
[3] Proti uvedenému usnesení podali žalobci (dále jen „stěžovatelé“) včasnou kasační stížnost
z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“). V ní namítli, že v rámci lhůty stanovené pro zaplacení soudních poplatků
podali žádosti o osvobození od jejich placení. Byli proto v legitimním očekávání, že krajský soud
o jejich žádosti rozhodne a že je vyzve k doložení výdělkových a majetkových poměrů.
Dále stěžovatelé uvedli, že před vydáním napadeného usnesení soudní poplatky uhradili. Krajský
soud tak neměl žádost stěžovatelů odmítnout, ale nanejvýš je měl vyzvat k zaplacení v nově
stanovené lhůtě. Nejvyššímu správnímu soudu proto stěžovatelé navrhli, aby napadené usnesení
zrušil a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení.
[4] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení kasační stížnosti
[5] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti podané kasační stížnosti
a dospěl k závěru, že kasační stížnost proti výrokům IV. a V. napadeného usnesení krajského
soudu, jimiž bylo rozhodnuto o vrácení zaplaceného soudního poplatku ve výši 3.000 Kč
stěžovatelům, není přípustná, neboť se v tomto rozsahu jedná toliko o rozhodnutí, kterým
se upravuje vedení řízení ve smyslu §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. (srov. např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 16. 4. 2008, č. j. 1 As 2/2008 - 47, či usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 27. 2. 2006, č. j. 5 As 15/2005 - 47, publ. pod č. 973/2006 Sb. NSS). Proto Nejvyšší
správní soud kasační stížnost proti výrokům IV. a V. napadeného usnesení krajského soudu
odmítl podle §120 a §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. jako nepřípustnou. Ve zbylém rozsahu shledal
kasační stížnost přípustnou.
[6] Nejvyšší správní soud přezkoumal výrok II. napadeného usnesení o zastavení žalobního
řízení a s ním související výrok I. o odmítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků a výrok
III. o nepřiznání práva na náhradu nákladů žalobního řízení žádnému z jeho účastníků v souladu
s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelé uplatnili v kasační stížnosti.
Neshledal přitom vady podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti.
[7] Stěžovatelé odkázali na důvod kasační stížnosti uvedený v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Podle něho kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu
nebo o zastavení řízení.
[8] Podle §4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vzniká poplatková
povinnost podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení. Podle §7 odst. 1 zákona
o soudních poplatcích je soudní poplatek splatný vznikem poplatkové povinnosti.
[9] Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích platí, že nebyl-li poplatek za řízení splatný
podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka
k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší.
Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.
[10] Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že požádá-li účastník po vydání výzvy
podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích o osvobození od soudních poplatků, musí soud
přednostně, tedy před zastavením řízení, rozhodnout o této žádosti (viz rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 17. 6. 2008, č. j. 4 Ans 5/2008 - 65). Pokud soud žádosti o osvobození
od soudních poplatků nevyhoví, musí účastníka opětovně vyzvat k úhradě poplatku a opětovně
mu stanovit lhůtu k jeho uhrazení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 1. 2006,
č. j. 1 As 27/2005 - 87).
[11] Krajský soud však v posuzovaném případě jediným napadeným usnesením zároveň
rozhodl o nepřípustnosti žádosti o osvobození od soudních poplatků a řízení o žalobě
zastavil. Přitom odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 9. 2012,
č. j. 1 As 121/2012 - 22, v němž tento soud dospěl k závěru, že žádost o ustanovení advokáta
nebo o osvobození od soudních poplatků, která představuje zneužití práva, je nepřípustná
podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[12] Nejvyšší správní soud má ve shodě s krajským soudem za to, že žádost stěžovatelů
o osvobození od soudních poplatků byla účelová s tím, že jejím jediným cílem bylo pouze oddálit
konec lhůty pro zaplacení soudního poplatku. To vyplývá z jejich procesního postupu, kdy žádost
o osvobození odeslali do datové schránky krajského soudu v 19:00:39 hodin dne 30. 10. 2019,
což byl poslední den lhůty pro zaplacení soudních poplatků, aniž by v ní uvedli jakýkoliv důvod
pro osvobození od poplatkové povinnosti, a současně následující den soudní poplatek zaplatili.
Pokud by stěžovatelé skutečně neměli dostatek prostředků k úhradě soudního poplatku,
jistě by žádost o osvobození náležitě odůvodnili a vyčkali na její vyřízení. Její blanketní podání
v kombinaci se splněním poplatkové povinnosti den po stanovené lhůtě tedy svědčí o tom,
že nezamýšleli dosáhnout osvobození od soudních poplatků, nýbrž odvrátit následky spojené
s blížícím se uplynutím zákonné lhůty pro zaplacení soudních poplatků. Stěžovatelé
proto ve skutečnosti zákonem upraveným procesním úkonem chtěli dosáhnout jiného cíle,
než který je s ním spojen, aby naplnili požadavky stanovené ve vztahu k jinému procesnímu
institutu. Takový postup však nelze hodnotit jako řádný výkon práva, nýbrž jako jeho zneužití.
Za této situace se krajský soud nemusel žádostí stěžovatelů o osvobození od soudních poplatků
věcně zabývat a řízení o žalobě správně zastavil kvůli uplynutí zákonné lhůty pro splnění
poplatkové povinnosti. Rozhodnutí krajského soudu o zastavení řízení o žalobě bylo zákonné,
a proto důvod kasační stížnosti uvedený v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. nebyl naplněn.
IV. Závěr a náklady řízení
[13] S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud
k závěru, že kasační stížnost proti výrokům I., II. a III. napadeného usnesení krajského soudu
není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl. Kasační stížnost
proti výrokům IV. a V. usnesení krajského soudu pak pro její nepřípustnost podle §120 a §46
odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl.
[14] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti v části směřující proti výrokům IV. a V.
usnesení krajského soudu rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s §120 téhož zákona, tak že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení,
neboť kasační stížnost byla v tomto rozsahu odmítnuta. O náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti v části směřující proti výrokům I., II. a III. usnesení krajského soudu rozhodl Nejvyšší
správní soud dle §60 odst. 1 věty první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li
tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení,
které důvodně vynaložil. Vzhledem k tomu, že stěžovatelé byli v řízení o kasační stížnosti
proti výrokům I., II. a III. usnesení krajského soudu procesně neúspěšní, právo na náhradu
nákladů řízení jim nenáleží. Procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rozsah
vyplývající z jeho běžné úřední činnosti nevznikly. Nejvyšší správní soud proto rozhodl
tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2020
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu