ECLI:CZ:NSS:2020:4.AS.50.2018:49
sp. zn. 4 As 50/2018 - 49
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: J. P., zast. JUDr.
Radkem Bechyně, advokátem se sídlem Legerova 148, Kolín, proti žalovanému: Krajský úřad
Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 9. 11. 2015, č. j. 4127/DS/2015, JID: 147202/2015/KUUK/Zvo, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 1. 2018, č.
j. 15 A 164/2015 - 51,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žádný z účastníků ne m á pr á vo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), kterým byla
jako nedůvodná podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba proti shora uvedenému
rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatele a potvrzeno
rozhodnutí Městského úřadu Litoměřice ze dne 16. 4. 2015, č. j. 26335/15/DOP/APr
(dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byly dle §123f odst. 3
zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“) zamítnuty námitky
proti záznamu do bodového hodnocení a provedený záznam 12 bodů byl potvrzen.
[2] Dle krajského soudu nebylo rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné; správní orgány
se vypořádaly se všemi odvolacími důvody a rovněž se dostatečně zabývaly stěžovatelem
předloženými důkazními prostředky.
[3] V souladu s žalobními námitkami se zabýval pouze záznamy bodů, které byly stěžovateli
v registru řidičů zaznamenány na základě pokutových bloků ze dne 19. 9. 2011, 1. 3. 2012,
25. 5. 2012, 20. 10. 2013 a 11. 8. 2014. Shledal, že pokutové bloky byly způsobilými podklady
pro záznam bodů v evidenční kartě řidiče.
[4] V řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru může být zkoumáno pouze to,
zda byl záznam proveden v souladu se způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů
odpovídá bodovému ohodnocení stanovenému v zákoně. Není třeba posuzovat splnění všech
požadavků zákona, pokud jde o obsah pokutového bloku, ale toliko jeho způsobilost k provedení
záznamu bodů, tj. zda se jedná o rozhodnutí pravomocné, zda není nicotné a zda obsahuje
dostatek údajů pro identifikaci konkrétního přestupkového jednání a jeho podřazení
pod příslušnou položku přílohy zákona o silničním provozu. Tyto podmínky byly v případě výše
uvedených pokutových bloků splněny. Na okraj soud poznamenal, že pokutové bloky obsahují
i všechny stěžovatelem vyjmenované informace, tj. údaje o osobě přestupce, místu spáchání
přestupku, popis přestupkového jednání, jeho kvalifikaci podle konkrétního ustanovení zákona
a údaj o tom, jaká zákonem stanovená povinnost byla porušena. Záznam bodů v registru řidičů
byl proveden v souladu s příslušenými právními předpisy na základě pravomocných rozhodnutí
o přestupcích stěžovatele, která jsou způsobilým podkladem pro záznam bodů.
[5] Správní orgány rozhodly v souladu se zásadou legitimního očekávání. Své úvahy obsažené
v napadeném rozhodnutí podpořil žalovaný konstantní judikaturou NSS a rozhodl plně v souladu
s ní. Tímto postupem nebyla narušena rovnost účastníků řízení před zákonem a nedošlo
ani k porušení §2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů.
Skutečnost, že Krajský úřad Moravskoslezského kraje rozhoduje v podobných případech jinak
než žalovaný, nepředstavuje dostatečný důvod k tomu, aby bylo věcně správné a řádně
odůvodněné rozhodnutí žalovaného zrušeno. Navíc, stěžovatelem předložená rozhodnutí
Krajského úřadu Moravskoslezského kraje neodpovídají aktuální a konstantní judikatuře NSS.
[6] Ve vztahu k žalobním námitkám týkajícím se nezpůsobilosti podkladů pro záznam bodů,
pokud jde o překročení nejvyšší dovolené rychlosti, místa spáchání přestupku a čitelnost údajů
v pokutovém bloku, soud poznamenává, že se jedná o obecná tvrzení, u nichž nebylo
specifikováno, jak konkrétně mohly zasáhnout do jeho práv či povinností. Odkazuje na setrvalou
judikaturu NSS k formulaci žalobních bodů (viz rozsudky rozšířeného senátu ze dne 20. 12. 2005,
č. j. 2 Azs 92/2005-58, č. 835/2006 Sb. NSS, a ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78,
č. 2162/2011 Sb. NSS).
[7] K námitce uděleného souhlasu s projednáním věci v blokovém řízení a správností
takového rozhodnutí krajský soud citoval závěry rozsudku NSS ze dne 4. 12. 2013,
č. j. 6 As 67/2013-16.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[8] Stěžovatel napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřazuje
pod §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Navrhuje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit
krajskému soudu k dalšímu řízení.
[9] Namítá, že podklady nebyly způsobilé pro záznam bodů do registru řidičů. Konkrétně
vyjmenovává vady, které na záznamech shledal, zejména nečitelnost údajů, chybnou právní
kvalifikaci a nedostatečnou individualizaci skutku. Zpochybňuje použitelnost jednotlivých
rozhodnutí vydaných v blokových řízeních.
[10] Žalovaný ignoroval předložené důkazní prostředky – rozhodnutí vydaná v jiných řízeních,
jimiž stěžovatel poukazoval na správní praxi. Došlo k porušení zásady legitimního očekávání.
[11] Argument, že přestupce svým podpisem dal souhlas s projednáním přestupku
v blokovém řízení a správností rozhodnutí je nesprávný. Není možné po přestupci požadovat,
aby odpovídal za správnost rozhodnutí vydaného správním orgánem či měl takovou znalost
práva, aby na nesprávnosti upozornil a žádal jejich nápravu.
[12] Žalovaný se ztotožňuje se závěry krajského soudu. Kasační stížnost považuje
za nedůvodnou.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[13] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná,
a stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Přezkoumal napadený rozsudek
krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil, zda napadené
rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[14] NSS předesílá, že zástupce stěžovatele podává v celé řadě obdobných případů,
v nichž zastupuje jiné stěžovatele, kteří rovněž nasbírali 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče,
téměř na vlas stejné kasační stížnosti (nedávno např. věci vedené u NSS
pod sp. zn. 1 As 366/2018, 1 As 467/2018, 3 As 49/2019, 6 As 190/2017). NSS při projednání
této kasační stížnosti vycházel zejména z této početné prejudikatury. Pokládá za zbytečné,
aby podrobně opětovně v téměř stejných případech vysvětloval totéž; i proto, co do posouzení
věcných otázek, odkazuje stěžovatele na obsáhlé odůvodnění rozhodnutí v jiné velmi podobné
kauze - viz rozsudek NSS ze dne 6. 6. 2018, č. j. 10 As 141/2018-40.
[15] Obsah a kvalita kasační stížnosti do značné míry předurčuje nejen rozsah přezkumné
činnosti NSS, ale i obsah jeho rozsudku (viz rozsudek NSS ze dne 23. 6. 2005,
č. j. 7 Afs 104/2004-54). Je proto odpovědností stěžovatele, aby v kasační stížnosti specifikoval
skutkové a právní důvody, pro které napadá rozhodnutí krajského soudu. Stěžovatel v kasační
stížnosti v podstatě jen zopakoval svou žalobní argumentaci, ačkoli mu krajský soud
v napadeném rozsudku vysvětlil, že jeho výtky vůči pokutovým blokům jsou zcela
neopodstatněné – vadami, na něž stěžovatel v žalobě upozorňoval, bloky netrpí. Namísto toho,
aby stěžovatel s těmito závěry polemizoval, opakuje svá žalobní tvrzení a namítá, že pokutové
bloky nesplňují zákonné náležitosti. Už z tohoto důvodu nepokládá NSS za účelné,
aby stěžovatele obšírně přesvědčoval o vadnosti jeho argumentů; místo toho bude stručně
konstatovat své postoje (které se shodují s postoji správních orgánů i krajského soudu) a zaměří
se na přípustné kasační námitky.
[16] Argumentace, kterou stěžovatel přednesl v kasační stížnosti, se v podstatné části míjí
s rozhodovacími důvody krajského soudu. V kasační stížnosti lze s úspěchem uplatnit jen takové
námitky, které se vztahují právě k napadenému rozhodnutí krajského soudu (viz usnesení NSS
ze dne 3. 6. 2003, č. j. 6 Ads 3/2003-73). Z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé,
že stěžovatel obdržel dostatečnou odpověď na jím vznesené argumenty proti rozhodnutí
žalovaného. Krajský soud se detailně zabýval informacemi obsaženými na pokutových blocích
ze dne 19. 9. 2011, 1. 3. 2012, 25. 5. 2012, 20. 10. 2013 a 11. 8. 2014, a konstatoval, že splňují
veškeré zákonné náležitosti a jsou způsobilým podkladem pro provedení záznamu bodů
v registru řidičů (viz především odstavce 27 až 29 napadeného rozsudku). Tvrzení stěžovatele
ve vztahu k této části odůvodnění napadeného rozsudku nelze ve smyslu výše citované judikatury
považovat za kasační námitky ve smyslu §103 odst. 1 s. ř. s.
[17] Jediná pasáž, kterou lze označit za řádnou polemiku (alespoň v obecné rovině) se závěry
krajského soudu, je obsažena v části III kasační stížnosti. Podle stěžovatele „je nemyslitelné,
aby soud rozhodující o žalobě zcela převzal chybný názor žalovaného“, že při jeho rozhodování nedošlo
k porušení zásady legitimního očekávání. Současně uvádí, že žalovaný se vůbec nevyjádřil,
z jakého důvodu se odklonil od ustálené rozhodovací praxe správních orgánů. De facto tedy
stěžovatel namítá jak nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku podle §103 odst. 1 písm. d)
s. ř. s., tak i nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného, pro kterou měl krajský soud toto
rozhodnutí zrušit [§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.].
[18] Nepřezkoumatelnost je vadou rozhodnutí, ke které je NSS povinen přihlížet
i bez námitky (§109 odst. 4 s. ř. s.). Vlastní přezkum rozhodnutí soudu je možný pouze
za předpokladu, že napadené rozhodnutí splňuje kritéria přezkoumatelnosti. Tedy, že se jedná
o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé,
proč krajský soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.
[19] Napadený rozsudek není nepřezkoumatelný. Krajský soud odpovídajícím způsobem
rekapituloval žalobní body a řádně je vypořádal. K tvrzenému pochybení žalovaného, které mělo
spočívat v nevypořádání se s předloženými rozhodnutími Krajského úřadu Moravskoslezského
kraje, správně uvedl, že žalovaný na straně 5 napadeného rozhodnutí odůvodnil,
proč se s právním názorem uvedených správních orgánů neztotožňuje. Žalovaný se též podle
mínění krajského soudu vypořádal i se všemi námitkami zpochybňujícími způsobilost pokutových
bloků jako podkladů pro záznam bodů, napadené správní rozhodnutí proto neshledal
nepřezkoumatelným (viz bod 23 napadeného rozsudku). K porušení zásady legitimního
očekávání (a rovnosti před zákonem) se krajský soud dále vyjádřil v bodě 32 rozsudku, kde uvedl,
že uplatnění této zásady není bezbřehé. Správní orgán se může odchýlit od své dosavadní praxe
nebo od závěrů jiného správního orgánu, pokud své rozhodnutí řádně zdůvodní. Podle krajského
soudu žalovaný tomuto požadavku dostál, neboť své úvahy podpořil konstantní judikaturou
a rozhodl v souladu s ní. Se závěry krajského soudu se NSS plně ztotožňuje.
IV. Závěr a náklady řízení
[20] Z výše uvedených důvodů soud v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. podanou kasační stížnost
zamítl. O věci rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s., dle kterého o kasační
stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
[21] Stěžovatel, který neměl v řízení úspěch, nemá ze zákona právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti (§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaný měl ve věci plný
úspěch, proto by mu soud dle §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., mohl přiznat náhradu
nákladů řízení proti stěžovateli, avšak jemu žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti
nevznikly, a proto mu je soud nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. září 2020
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu