ECLI:CZ:NSS:2020:4.AS.65.2018:49
sp. zn. 4 As 65/2018 - 49
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: Základní škola
a mateřská škola KLAS s.r.o., se sídlem Školní náměstí 37, Pardubice, zast. JUDr. Milanem
Jelínkem, advokátem se sídlem Malé náměstí 124, Hradec Králové, proti žalovanému:
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 529/5, Praha 1,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 7. 2017, č. j. MSMT-7348/2017-4, v řízení o kasační
stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích
ze dne 17. 1. 2018, č. j. 52 A 73/2017 - 113,
takto:
Věc se p os t u puj e k rozhodnutí rozšířenému senátu.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení
v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích
(dále jen „krajský soud“), kterým bylo podle §78 odst. 1 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zrušeno shora uvedené
rozhodnutí stěžovatele a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
I. Dosavadní průběh řízení
[2] Žalobkyně požádala o zvýšení dotace podle §5 zákona č. 306/1999 Sb., o poskytování
dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o poskytování dotací“). Krajský úřad Pardubického kraje rozhodnutím ze dne
10. 2. 2017, č. j. KrÚ 12277/2017 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), její žádosti nevyhověl
a smlouvu o zvýšení dotace se rozhodl neuzavřít, jelikož v posledním protokolu o kontrole
bylo Českou školní inspekcí zjištěno závažné porušení právních předpisů. Rozhodnutím
stěžovatele bylo podle §90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „správní řád“), odvolání žalobkyně zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí
potvrzeno.
[3] Podle §5 odst. 1 zákona o poskytování dotací krajský úřad a právnická osoba podle §1
odst. 1 věty první zákona o poskytování dotací (dále jen „soukromá škola“) uzavřou
veřejnoprávní smlouvu o zvýšení dotace, jsou-li splněny zákonné podmínky, tedy (vedle jiného)
pokud v posledním protokolu o kontrole Českou školní inspekcí nebylo zjištěno závažné porušení platných
právních předpisů [§5 odst. 3 písm. b) zákona o poskytování dotací].
[4] Krajský soud dospěl k závěru, že je rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné
pro nedostatečné odůvodnění. V této souvislosti předně zdůraznil, že neuzavření veřejnoprávní
smlouvy je spojeno se závažným (nikoli jakýmkoliv) porušením právních předpisů.
[5] Tím, že tři pedagogičtí pracovníci neměli předepsané vzdělaní a nebyli tudíž kvalifikováni
pro výkon pedagogické činnosti, porušila žalobkyně právní předpisy. Stěžovatel
se však dostatečně nezabýval jeho závažností. Předně nevyložil neurčitý právní pojem závažné
porušení platných právních předpisů (rozsudky ze dne 20. 10. 2004, č. j. 1 As 10/2003 - 58, č. 896/2006
Sb. NSS; a ze dne 18. 1. 2006, č. j. 1 As 20/2005 - 83). Zároveň nevycházel z konkrétních
skutkových zjištění, jen obecně konstatoval, že se jedná o porušení závažné; nezohlednil účel,
který zákon sleduje. Konkrétně se nezabýval reálnými dopady nedostatečné kvalifikace
pedagogických pracovníků, např. jejím vlivem na kvalitu výuky. Nemohl ani odmítnout zabývat
se skutkovými výhradami žalobkyně uvedenými v odvolání s tím, že je měla uplatnit v námitkách
proti protokolu České školní inspekce, neboť závažnost porušení je povinen posoudit a protokol
je pouze podkladem jeho rozhodnutí.
[6] Podobně žalobkyně porušila právní předpisy tím, že její ředitel nevykonával přímou
pedagogickou činnost [k čemuž je povinen podle §2 odst. 1 a §2 odst. 2 písm. j) zákona
č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších
předpisů, byť její povinný rozsah právní předpisy nestanoví] a pro její výkon ani neměl
potřebnou kvalifikaci. Ani v tomto případě se však stěžovatel dostatečně nezabýval závažností
tohoto porušení. Odkaz na odpovědnost ředitele za pedagogickou úroveň vzdělávání
nepostačuje, jelikož stěžovatel nezkoumal, zda žalobkyně nezajišťuje odborné vedení
pedagogického personálu jiným způsobem (např. prostřednictvím zástupkyně ředitele). Ostatně
i ředitel větší veřejné střední školy (s více než 17 třídami) je spíše manažer, jelikož je povinen
vyučovat jen velmi omezeně (2 hodiny týdně).
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti
[7] Stěžovatel napadl rozsudek krajského soudu v celém rozsahu kasační stížností,
jejíž důvody podřazuje pod §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu
k dalšímu řízení.
[8] Správní orgány dostatečně odůvodnily, proč porušení právních předpisů spočívající
v nesplnění předpokladů pro pedagogické pracovníky [§3 odst. 1 písm. b) a e) zákona
o pedagogických pracovnících] a pro výkon funkce ředitele školy (§5 odst. 1 zákona
o pedagogických pracovnících) považují za závažná (stěžovatel oproti prvostupňovému
správnímu orgánu dvě jiná porušení právních předpisů za závažná nepovažoval). Závažnost
porušení vyhodnotily a své závěry vysvětlily. Vypořádaly se i s námitkami žalobkyně.
[9] Správní orgány musí vycházet z kontrolních závěrů České školní inspekce, které mohla
žalobkyně zpochybnit námitkami proti protokolu o kontrole, což však neučinila. Nedostatečná
kvalifikace pedagogických pracovníků je sama o sobě tak zásadním nedostatkem, že vliv
na kvalitu výuky není třeba zkoumat. Obdobné platí i ve vztahu k řediteli školy, který je vedoucím
pedagogickým pracovníkem.
[10] V doplnění kasační stížnosti upozornil na rozpor v judikatuře NSS. Podle rozsudku
ze dne 25. 10. 2017, č. j. 2 Afs 245/2016 - 43, č. 3692/2018 Sb. NSS (dále jen „rozsudek ve věci
Škola U Potůčku“) správní orgán v případě neuzavření veřejnoprávní smlouvy o poskytnutí
(zvýšení) dotace podle zákona o poskytování dotací soukromou školu (žadatele) pouze informuje
o důvodech jejího neuzavření, aniž by vydal správní rozhodnutí. Případné rozhodnutí o odvolání
proti takovéto „informaci“ je tudíž nicotné. Škola se může u soudu bránit v řízení o ochraně
před nezákonným zásahem. Naproti tomu NSS v pozdějším rozsudku ze dne 7. 12. 2017,
č. j. 10 Afs 270/2017 - 48 (dále jen „rozsudek ve věci Škola KIDS Company Praha“), nicotnost
rozhodnutí odvolacího správního orgánu neshledal a napadený rozsudek bez dalšího věcně
přezkoumal.
[11] Nejednotnost judikatury působí ve správní praxi značné obtíže. Postup v projednávané
věci odpovídá praxi, podle níž krajské úřady v případě neuzavření veřejnoprávní smlouvy vydávají
správní rozhodnutí o zamítnutí žádosti. Na jeho obhajobu se postavil i veřejný ochránce práv
[viz Zpráva o šetření ze dne 12. 5. 2014, sp. zn. 6329/2012/VOP/JHO (dále jen „zpráva
o šetření“), a Závěrečné stanovisko ze dne 9. 12. 2014, sp. zn. 6329/2012/VOP/JHO]. Doplnil,
že poskytování dotací je výkonem přenesené působnosti kraje (hrazeny jsou z prostředků
poskytnutých ze státního rozpočtu) a na dotaci je při splnění zákonných podmínek právní nárok.
[12] Stěžovatel se z výše uvedených důvodů domnívá, že by věc měla být postoupena
rozšířenému senátu. Ten by měl rozhodnout o tom, podle jakých pravidel se postupuje
při posuzování žádosti o poskytnutí (zvýšení) dotace podle zákona o poskytování dotací, včetně
toho, má-li správní orgán v případě nevyhovění žádosti vydat správní rozhodnutí (proti kterému
je přípustné odvolání), anebo žadatele pouze informovat o neuzavření smlouvy.
[13] Žalobkyně navrhla kasační stížnost zamítnout. Obě správní rozhodnutí považuje
za nepřezkoumatelná, jelikož neobsahují podrobnější odůvodnění intenzity porušení právních
předpisů. Stěžovatel se vadu rozhodnutí snaží zhojit v soudním řízení, což však není přípustné.
Ani v kasační stížnosti nově uvedené důvody však neobstojí, nadto z protokolu o kontrole ze dne
9. 3. 2017 plyne, že jedinou výtkou zůstává nevykonávání pedagogické činnosti ředitelem školy
(pochybení spíše formální).
[14] K rozporu v judikatuře NSS uvedla, že by prohlášením rozhodnutí stěžovatele za nicotné
bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, neboť k podání žaloby na ochranu
před nezákonným zásahem jí již uplynula objektivní lhůta. Podle rozsudku ve věci Škola
U Potůčku krajský úřad žadateli nevyhověl přípisem, v projednávané věci však vedl správní řízení
a vydal rozhodnutí, proto jeho závěry na posuzovaný případ nedopadají. Postup správních
orgánů odpovídal správní praxi i stanovisku veřejného ochránce práv. Jelikož zákon
o poskytování dotací neupravuje postup, jakým má být žadatel o neposkytnutí dotace
informován, nevylučuje ani, aby správní orgán vydal rozhodnutí ve správním řízení.
Zároveň odkázala na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 11. 2019,
č. j. 31 Af 32/2019 - 84, podle něhož není rozumný důvod bránit správní praxi, podle níž
se o žádostech o poskytnutí (zvýšení) dotace vede správní řízení.
III. Důvody postoupení věci rozšířenému senátu
[15] Zákon o poskytování dotací upravuje poskytování dotací soukromým školám. Na základě
žádosti o poskytnutí (zvýšení) dotace správní orgán (krajský úřad) posoudí splnění zákonných
podmínek a v návaznosti na to uzavře smlouvu nebo informuje právnickou osobu o důvodech
neuzavření smlouvy do 30 dnů od obdržení žádosti (§3 odst. 3 zákona o poskytování dotací).
[16] Z citovaného ustanovení plyne, že v případě vyhovění žádosti krajský úřad a soukromá
škola uzavřou smlouvu o poskytnutí (zvýšení) dotace. Předkládající senát má za nesporné, že jde
o nevolitelnou (není alternativou správního rozhodnutí) subordinační veřejnoprávní smlouvu
ve smyslu §161 správního řádu (viz usnesení zvláštního senátu ze dne 21. 8. 2014,
č. j. Konf 62/2012 - 49). V případě nevyhovění (odmítnutí) žádosti krajský úřad soukromou
školu informuje o důvodech neuzavření smlouvy. Právě o povaze tohoto správního aktu a ruku
v ruce s tím i o způsobu soudní ochrany proti němu panuje v judikatuře NSS rozpor, jehož
vyřešení přísluší podle §17 s. ř. s. rozšířenému senátu.
[17] K poskytnutí dotace v tomto případě dochází ve zcela specifické procesní situaci,
a to uzavřením nevolitelné subordinační veřejnoprávní smlouvy. Neposkytnutí dotace
má za následek neuzavření takové smlouvy, a proto odpověď na povahu odmítnutí dotace nelze
bez dalšího nalézt ve stávající judikatuře rozšířeného senátu týkající se jak otázky oprávnění vydat
na základě §14e zákona o rozpočtových pravidel rozhodnutí, kterým se částka původně přiznané
dotace definitivně snižuje, tak i otázky povahy územního souhlasu dle §96 stavebního zákona
(viz především usnesení ze dne 18. 4. 2017, č. j. 6 Afs 270/2015 - 48, č. 3579/2017 Sb. NSS,
a naposledy usnesení ze dne 17. 9. 2019, č. j. 1 As 436/2017 - 43, č. 3931/2019 Sb. NSS).
[18] Podle rozsudku druhého senátu ve věci Škola U Potůčku krajský úřad v případě
odmítnutí žádosti o dotaci soukromou školu pouze neformálně informuje o neuzavření smlouvy
a o důvodech jejího neuzavření. Obrana ve správním soudnictví je tudíž možná pouze v řízení
o ochraně před nezákonným zásahem. V této věci šlo o projednání žádosti o zvýšení dotace,
přičemž věcně spornou byla ve správním i soudním řízení otázka splnění zákonné podmínky
podle §5 odst. 6 zákona o poskytování dotací. Krajský úřad přípisem označeným „Zamítnutí
žádosti o zvýšení dotace na školní rok 2013/2014“ žadatelce sdělil, že žádost nepředložila
v zákonném termínu a není možné jí zvýšení dotace poskytnout. Žadatelka podala odvolání.
Odvolací správní orgán jej podle §90 odst. 5 správního řádu zamítl a napadené sdělení (podle
jeho názoru rozhodnutí) potvrdil. Žadatelka podala žalobu proti rozhodnutí. Krajský soud
ji věcně projednal a zamítl. Ke kasační stížnosti žadatelky druhý senát napadený rozsudek
z úřední povinnosti zrušil a odvolací správní rozhodnutí prohlásil za nicotné, jelikož sdělení
krajského úřadu nebylo rozhodnutím, proti němuž by byl opravný prostředek přípustný
(viz odstavce 41 až 43).
[19] Při posouzení povahy odmítnutí žádosti o dotaci vyšel druhý senát z dřívější judikatury
NSS, a to usnesení ze dne 3. 4. 2013, č. j. 6 Ads 133/2012 - 57, a rozsudku ze dne 9. 3. 2017,
č. j. 1 As 292/2016 - 28, č. 3580/2017 Sb. NSS. Odmítnutí žádosti považoval za vyústění
kontraktačního procesu: „Žádost o uzavření smlouvy o poskytnutí dotace je třeba kvalifikovat jako nabídku
k uzavření veřejnoprávní smlouvy dle §163 odst. 1 správního řádu. Neuzavření veřejnoprávní smlouvy ze strany
správního orgánu dle §163 odst. 3 písm. c) správního řádu je třeba považovat za neakceptaci nabídky
k uzavření veřejnoprávní smlouvy.“ (viz odstavec 24 a rozsudek č. j. 1 As 292/2016 - 28, odstavec 32).
Upozornil, že „v situaci, kdy je rozhodnutí nahrazeno veřejnoprávní smlouvou, nedochází k vydání správního
rozhodnutí“ (odstavec 27), a považoval „za nelogické, a nadto komplikující již tak dosti komplexní právní
úpravu, kdyby v případě poskytnutí dotace byla uzavřena veřejnoprávní smlouva … a v případě neposkytnutí
dotace by bylo vydáno rozhodnutí dle části druhé správního řádu“ (odstavec 28). Uzavřel tedy, že „samotný
akt správního orgánu v podobě uzavření, respektive neuzavření dané dohody nelze, již díky jeho smluvní,
tedy konsenzuální povaze, považovat za správní rozhodnutí ve smyslu §65 s. ř. s.“ (viz odstavec 27
a usnesení č. j. 6 Ads 133/2012 -57, odstavec 5).
[20] Zároveň druhý senát zdůraznil, že odchylný procesní postup před uzavřením
veřejnoprávní smlouvy neplyne ani ze zákona o poskytování dotací, ani z §17 zákona
č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů
(rozpočtová pravidla). Z §3 odst. 3 zákona o poskytování dotací dovodil, že „z použitého
legislativního vyjádření „informuje“ zřetelně vyplývá, že zákon v případě neuzavření smlouvy o poskytnutí dotace
předpokládá pouze neformální sdělení, že k uzavření smlouvy nedojde a z jakého důvodu“ (odstavec 28).
Obranu proti vybočení ze zákonných pravidel pro uzavírání smlouvy o poskytnutí (zvýšení)
dotace spojil s řízením o ochraně před nezákonným zásahem, zároveň ji považoval
za nejefektivnější (viz odstavce 29 až 31).
[21] Závěrů druhého senátu se následně přidržel i pátý senát v rozsudku ze dne 9. 4. 2020,
č. j. 5 Ads 364/2019 - 29, přičemž důsledky spojené s tímto řešením dále rozvedl (viz zejména
odstavce 22 až 25).
[22] Proti této judikaturní linii stojí rozsudek desátého senátu ve věci Škola KIDS Company
Praha, a to i přesto, že se povahou odmítnutí žádosti o poskytnutí dotace (a způsobem soudní
ochrany proti němu) výslovně nezabýval a v judikatuře NSS je osamocený. V této souvislosti
předkládající senát podotýká, že rozsudek desátého senátu byl vydán nedlouho (6 týdnů)
po klíčovém rozsudku druhého senátu, a to ještě předtím, než k němu byl zpracován evidenční
list judikatury a než byl projednán (a schválen) sbírkovým plénem NSS.
[23] Ve věci desátého senátu šlo o projednání žádostí o poskytnutí dotací, přičemž věcně
spornou byla ve správním i soudním řízení otázka splnění zákonné podmínky podle §3 odst. 2
věty druhé zákona o poskytování dotací. Prvostupňový správní orgán vydal správní rozhodnutí,
jimiž žádosti zamítl. Žadatelka podala odvolání. Odvolací správní orgán obě řízení spojil,
odvolání podle §90 odst. 5 správního řádu zamítl a napadená rozhodnutí potvrdil. Žadatelka
podala žalobu proti rozhodnutí. Městský soud ji věcně projednal a zamítl. Desátý senát kasační
stížnost žadatelky věcně projednal a zamítl ji.
[24] Desátý senát napadený rozsudek z úřední povinnosti nezrušil a odvolací správní
rozhodnutí neprohlásil za nicotné. Otázkou povahy odmítnutí žádosti (a způsobem následné
soudní ochrany) se sice nezabýval, opomenout ji však nemohl. K případné nicotnosti správního
rozhodnutí byl totiž povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.). Nadto
při posouzení povahy lhůty k obdržení žádosti o poskytnutí dotace (§3 odst. 2 věta první zákona
o poskytování dotací) desátý senát uvedl: „Lhůty stanovené zvláštním zákonem pro podání žádosti
či jiného návrhu, kterým se zahajuje správní řízení, mají povahu lhůt hmotněprávních … Příkladem takovéto
hmotněprávní lhůty je též §3 odst. 2 věta prvá zákona č. 306/1999 Sb. … Teprve podáním žádosti
dle §3 odst. 2 věty prvé se započne řízení, které může eventuálně vyústit v uzavření nové veřejnoprávní smlouvy.“
(viz odstavce 11 a 12, důraz odebrán). Podle desátého senátu se tedy žádostí o poskytnutí dotace
zahajuje (správní) řízení, z čehož nepřímo plyne právní názor odlišný od toho, který vyjádřil
druhý senát v rozsudku ve věci Škola U Potůčku. Nic na tom nemění, že podstatou věci
posuzované desátým senátem byla otázka povahy lhůty podle §3 odst. 2 věty druhé (nikoli věty
první) zákona o poskytování dotací.
[25] V případech rozhodovaných druhým a desátým senátem byla žadatelkám odmítnuta
žádost o dotaci, jelikož nesplnily podmínky podle zákona o poskytování dotací. Dílčí odlišnosti
(viz odstavce [19] a [24]) nemohou nic změnit na tom, že se v obou případech bylo nezbytné
zabývat otázkou povahy odmítnutí žádosti při neuzavření smlouvy podle zákona o poskytování
dotací (tedy v témže zákonném režimu) a způsobem následné soudní ochrany. Senáty NSS
však dospěly k odlišným závěrům. Jelikož se situace v předkládané věci od těchto případů ničím
podstatným neodlišuje (viz odstavec [2]), dopadá rozpor i na ni.
[26] Předkládající senát konstatuje, že řešení připuštěné desátým senátem část správní praxe
následuje. V nyní projednávané věci se jej dovolávají oba účastníci a stěžovatel potvrdil,
že se tímto směrem ubírá správní praxe (viz odstavce [11] a [14]). Na jeho podporu se vyslovil
i veřejný ochránce práv (viz především zpráva o šetření, str. 7 až 9).
[27] K postoupení věci rozšířenému senátu vedla devátý senát též aktuální nejednotná praxe
krajských soudů.
[28] Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích postupoval v souladu s právním
názorem druhého senátu v rozsudku ve věci Škola U Potůčku (viz rozsudek ze dne 19. 12. 2019,
č. j. 52 A 49/2019 - 69, a s ním související rozsudek ze dne 5. 2. 2020, č. j. 52 A 61/2019 - 101).
Neopomenul sice, že existuje i názor opačný (přičemž odkázal na rozsudek ve věci Škola KIDS
Company Praha a vlastní rozsudek napadený v nyní předkládané věci), tehdy se však „soudy výslovně
nezabývaly otázkou právní povahy takového aktu žalovaného, tedy ani tím, zda takové rozhodnutí není nicotné
(přestože případnou nicotnost měly pochopitelně vyslovit z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu)“
[viz rozsudek č. j. 52 A 49/2019 - 69, odstavec 13]. Odmítnutí žádosti o poskytnutí a zvýšení
dotace proto věcně posoudil v řízení o ochraně před nezákonným zásahem (viz rozsudek
č. j. 52 A 61/2019 - 101). Proti tomuto rozsudku byla podána kasační stížnost, řízení před NSS
je vedeno pod sp. zn. 7 Afs 83/2020.
[29] Oproti tomu Městský soud v Praze se mlčky přiklonil k postupu souladnému s řešením
desátého senátu v rozsudku ve věci Škola KIDS Company Praha (viz rozsudek ze dne 9. 4. 2020,
č. j. 3 A 130/2016 - 33). Stejně postupoval i Krajský soud v Hradci Králové (viz rozsudek ze dne
19. 11. 2019, č. j. 31 Af 32/2019 - 84). Řešení přijaté druhým senátem v rozsudku ve věci Škola
U Potůčku považoval za neúčelné: „Jestliže krajské úřady postupují tím způsobem, že o žádostech
o poskytnutí (zvýšení) předmětné dotace vedou správní řízení (a v praxi se tak nyní běžně děje), pak krajský soud
nevidí žádný rozumný důvod jim v tom bránit“ (odstavec 27). Zároveň upozornil, že zákon
o poskytování dotací „nevylučuje, aby krajský úřad vedl o žádosti o poskytnutí (zvýšení) dotace podané podle
předmětného zákona správní řízení a o případném neúspěchu podané žádosti informoval žadatele formou
správního rozhodnutí. Naopak taková forma informování žadatele je pro něj příznivější, neboť mu poskytuje vyšší
procesní standard ochrany jeho práv než v případě, kdy se o neuzavření smlouvy dozví pouhým sdělením.“
(odstavec 27). S odkazem na rozsudek ve věci Škola KIDS Company Praha připomněl, že takové
řešení připouští i judikatura NSS (odstavec 28). Proti tomuto rozsudku byla podána kasační
stížnost, řízení před NSS je vedeno pod sp. zn. 5 Afs 1/2020.
IV. Předložení věci rozšířenému senátu
[30] Podle devátého senátu panuje mezi právními názory vyjádřenými druhým senátem
v rozsudku ve věci Škola U Potůčku (navazujícím na usnesení č. j. 6 Ads 133/2012 - 57 a rozsudek
č. j. 1 As 292/2016 - 28 a následovaného rozsudkem č. j. 5 Ads 364/2019 - 29) a desátým
senátem v rozsudku ve věci Škola KIDS Company Praha rozpor, který dopadá i na nyní
rozhodovanou věc. V důsledku nejednotné judikatury přetrvávají rozpory i v rozhodování
krajských soudů, jejichž řešení se NSS nevyhne (řízení vedená pod sp. zn. 5 Afs 1/2020
a sp. zn. 7 Afs 83/2020). Devátý senát proto rozhodl v souladu s §17 odst. 1 s. ř. s.
o postoupení věci rozšířenému senátu. Otázka, kterou předkládá k rozhodnutí, zní:
Představuje informace o důvodech neuzavření smlouvy o poskytnutí (zvýšení) dotace podle §3 odst. 3 zákona
č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením, rozhodnutí
přezkoumatelné ve správním soudnictví podle §65 a násl. s. ř. s., nebo jde o zásah přezkoumatelný ve správním
soudnictví podle §82 s. ř. s.?
[31] Devátý senát zároveň žádá o přednostní projednání předložené věci, neboť řízení
o kasační stížnosti bylo u čtvrtého senátu zahájeno dne 2. 3. 2018 a stěžovateli bylo k jeho žádosti
sděleno, že konečné rozhodnutí může očekávat od druhé poloviny roku 2019 (viz č. l. 35
kasačního spisu); devátému senátu byla věc přidělena na základě 3. změny rozvrhu práce NSS
(na rok 2020) dne 1. 7. 2020.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
Rozšířený senát bude ve věci rozhodovat ve složení: Josef Baxa, Filip Dienstbier, Zdeněk Kühn,
Petr Mikeš, Barbara Pořízková, Aleš Roztočil, Karel Šimka. Účastníci mohou namítnout
podjatost těchto soudců (§8 odst. 1 s. ř. s.) do jednoho týdne od doručení tohoto usnesení.
V téže lhůtě mohou podat svá vyjádření k obsahu předkládajícího usnesení.
V Brně dne 19. srpna 2020
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu