ECLI:CZ:NSS:2020:4.AZS.11.2020:43
sp. zn. 4 Azs 11/2020 - 43
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: S. A., zast. Mgr. Davidem
Netušilem, advokátem, se sídlem Politických vězňů 911/8, Praha 1, proti žalovanému: Komise
pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, za
účasti osob zúčastněných na řízení: I) E. A., II) S. A., proti rozhodnutí žalované
ze dne 30. 10. 2019, č. j. MV-125549-5/SO-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2020, č. j. 5 A 171/2019 - 52,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2020, č. j. 5 A 171/2019 - 52, se z r ušuj e
a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Předcházející řízení
[1] V záhlaví uvedeným rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání žalobce a potvrdila
rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 6. 8. 2019, č. j. OAM-722-25/PP-2017, kterým
byla zamítnuta žádost žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka
občana EU.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalované žalobu u Městského soudu v Praze. Shora
označeným usnesením pak městský soud řízení o této žalobě zastavil. Uvedl, že vyzval žalobce
usnesením ze dne 6. 12. 2019 k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy.
Výzva byla zástupci žalobce doručena dne 15. 12. 2019, avšak stěžovatel soudní poplatek
neuhradil. Proto městský soud řízení zastavil dle §9 odst. 1 zákona č. 541/1991, o soudních
poplatcích.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobce
[3] Žalobce (dále „stěžovatel“) napadl výše uvedené usnesení městského soudu kasační
stížností. Uvedl, že je sice pravdou, že byl usnesením doručeným jeho zástupci dne 15. 12. 2019
vyzván k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě 15 dnů. S ohledem na mimořádnou finanční
nouzi rodiny stěžovatele se mu nepodařilo shromáždit částku potřebnou pro zaplacení soudního
poplatku, proto v běhu lhůty pro jeho zaplacení dne 30. 12. 2019 požádal o osvobození
od soudních poplatků. Městský soud se však žádostí stěžovatele o osvobození od soudních
poplatků nijak nezabýval a řízení zastavil.
[4] Stěžovatel poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1138/15, podle nějž
v takovém případě soud musí nejprve rozhodnout o návrhu účastníka řízení na osvobození
od soudních poplatků. I v případě, kdy účastníka soud od soudních poplatků neosvobodí, musí
jej opětovně vyzvat k zaplacení soudního poplatku a stanovit mu k úhradě lhůtu. V opačném
případě soud poruší právo účastníka na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních
práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. S ohledem
na tyto skutečnosti má stěžovatel za to, že napadené usnesení městského soudu je nezákonné
a v rozporu s běžnou rozhodovací soudní praxí.
[5] Žalovaná ani osoby zúčastněné na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřily.
III. Posouzení kasační stížnosti
[6] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je v souladu s §105
odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační
stížnosti v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů.
[7] Kasační stížnost je důvodná.
[8] Nejvyšší správní soud ze spisu městského soudu zjistil, že usnesením ze dne 6. 9. 2019,
č. j. 5 A 171/2019 - 17, které bylo zástupci stěžovatele doručeno do datové schránky
dne 15. 12. 2019, městský soud stěžovatele vyzval k zaplacení soudního poplatku za žalobu
a za návrh na přiznání odkladného účinku celkem 4.000 Kč do 15 dnů od doručení výzvy.
Dne 30. 12. 2019, tedy v poslední den lhůty pro zaplacení soudního poplatku, byl městskému
soudu doručen návrh stěžovatele na osvobození od soudních poplatků, který byl odůvodněn
a opatřen vyplněným potvrzením o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro účely
osvobození od soudních poplatků a řadou dalších příloh, kterými stěžovatel prokazoval
své majetkové poměry. Nejvyšší správní soud dále ověřil, že městský soud na tento návrh
stěžovatele nijak nereflektoval a dne 7. 1. 2020 vydal napadené usnesení o zastavení řízení.
[9] Zákonodárce v zákoně o soudních poplatcích určil, že řízení před soudy je zásadně
zpoplatněno. Poplatková povinnost stíhá v případě poplatků za řízení toho z účastníků,
jenž podává návrh na zahájení řízení [§1 písm. a) a §2 zákona o soudních poplatcích]. Není-li
poplatek za řízení zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí;
po marném uplynutí této lhůty řízení zastaví (§9 odst. 1 téhož zákona). Zákon tedy jednoznačně
stanoví jak povinnost soudní poplatek zaplatit, tak následky jejího nesplnění.
[10] Existují však situace, v nichž soudní řízení soudnímu poplatku nepodléhá; děje
se tak proto, aby nepřiměřeně tvrdé uplatňování poplatkové povinnosti nezpůsobilo ve svém
důsledku překážku přístupu k soudu (tedy porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod).
Institut osvobození od soudních poplatků je pak právě provedením bezpodmínečného ústavního
imperativu čl. 36 Listiny. V soudním řádu správním je osvobození od soudních poplatků
upraveno v §36 odst. 3, podle něhož „účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může
být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků.“ Zákon
dále umožňuje ze závažných důvodů osvobodit účastníka od soudních poplatků zcela. Soud
je povinen žádost o osvobození od soudních poplatků posoudit a rozhodnout o ní dříve,
než řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku zastaví. Pokud by totiž žádosti vyhověl,
nebylo by již možné řízení z tohoto důvodu zastavit. Rozhodnutí o žádosti, kterou soud pominul,
má tedy nepopiratelný vliv na další postup a rozhodnutí v této věci (srov. již citovaný rozsudek
zdejšího soudu č. j. 6 Ans 13/2010 - 104, nebo též rozsudek ze dne 10. 10. 2008,
č. j. 4 Ads 82/2008 - 27).
[11] Z citovaných rozhodnutí Nejvyššího správního soudu tedy vyplývá, že byl-li podán návrh
účastníka na osvobození od soudních poplatků, je nutné o tomto návrhu nejprve rozhodnout.
V případě, že takovému návrhu je zcela vyhověno, nepřichází v úvahu zastavení řízení
pro nezaplacení soudního poplatku. Pokud návrhu vyhověno (zcela nebo zčásti) není, je třeba
účastníkovi poskytnout opětovně prostor pro úhradu soudního poplatku či jeho části. Opačný
postup by znamenal odepření přístupu k soudu. Totéž vyplývá i z komentářové literatury: "Dokud
nebylo rozhodnuto o žádosti poplatníka o osvobození od soudního poplatku, nelze ho vyzvat, aby v určené lhůtě
soudní poplatek zaplatil, a nelze ani vydat usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Jestliže
takové žádosti nebude vyhověno, je třeba poplatníka znovu vyzvat k zaplacení poplatku a stanovit mu novou
lhůtu. Lhůta k zaplacení soudního poplatku určená soudem má povahu lhůty procesní, soudcovské … Smyslem
úpravy není postih účastníka za nedodržení lhůty, nýbrž splnění poplatkové povinnosti a stanovení způsobu
skončení řízení tam, kde poplatník svou povinnost přes poučení nesplní." (Waltr, R. Zákon o soudních
poplatcích. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. s. 30).
[12] Stěžovatel dále správně citoval z nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 8. 2016,
sp. zn. II. ÚS 1138/15, v němž se uvádí: „Neumožnění stěžovatelce zaplatit dodatečně soudní poplatek
poté, co soud dospěl k závěru, že na její straně nejsou dány podmínky k osvobození od něj, je nutno kvalifikovat
jako porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces dle ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1
Úmluvy.“
[13] Za těchto okolností Nejvyššímu správnímu soudu nezbývá než konstatovat, že městský
soud, pokud zcela opomenul návrh stěžovatele na osvobození od soudních poplatků a řízení
zastavil, porušil zákon. Důvod kasační stížnosti dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. byl tedy naplněn.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[14] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů napadené usnesení městského soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm bude městský soud vázán názorem vysloveným
v tomto usnesení dle §110 odst. 4 s. ř. s. a rozhodne nejprve o návrhu stěžovatele na osvobození
od soudních poplatků. Podle způsobu rozhodnutí o tomto návrhu pak bude postupovat v řízení
dále.
[15] V novém rozhodnutí ve věci městský soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 3 věta první s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. dubna 2020
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu