ECLI:CZ:NSS:2011:6.ANS.13.2010:104
sp. zn. 6 Ans 13/2010 - 104
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: P. Č.,
proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, v řízení o kasační
stížnosti žalobce 1) ze dne 1. 3. 2010 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2010,
č. j. 6 Ca 77/2009 - 30, a 2) kasační stížnosti ze dne 18. 10. 2010 proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 29. 9. 2010, č. j. 6 Ca 77/2009 - 79,
takto:
I. Věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 6 Ans 13/2010
a pod sp. zn. 6 Ans 14/2010 se spojují ke společnému projednání. Věc bude nadále
vedena pod sp. zn. 6 Ans 13/2010.
II. Kasační stížnost z 18. 10. 2010 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
29. 9. 2010, č. j. 6 Ca 77/2009 - 79, se zamít á .
III. JUDr. David Kojzar, advokát, se sídlem Sokolovská 95, Praha 8, se z pr ošťu je
zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti.
IV. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2010, č. j. 6 Ca 77/2009 - 30, se r uší
a věc se v rací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
V. Žalované se nepři znáv á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
z 18. 10. 2010.
VI. JUDr. Davidu Kojzarovi, advokátu, se sídlem Sokolovská 95, Praha 8, se přiznáv á
odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 2400 Kč, která je splatná
do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se žalobou u Městského soudu v Praze (dále
též „městský soud“) domáhal, aby městský soud žalované uložil odstranit nečinnost ve věci
jeho žádosti o poskytnutí informací (uvedení předpisů a nálezů Ústavního soudu měnících zákon
o advokacii a otištění znění §25a téhož zákona). Městský soud usnesením ad 1) řízení o žalobě
zastavil, neboť stěžovatel ve stanovené lhůtě nezaplatil soudní poplatek za žalobu; stěžovatel
usnesení ad 1) napadl kasační stížností podanou na poště dne 1. 3. 2010. Usnesením ad 2)
pak městský soud zrušil ustanovení zástupce stěžovatele pro řízení o kasační stížnosti ze dne
1. 3. 2010 a ustanovil zároveň stěžovateli jiného zástupce. Usnesení ad 2) napadl stěžovatel
kasační stížností ze dne 18. 10. 2010 (předáno k poštovní přepravě dne 19. 10. 2010).
K výroku I.
Nejvyšší správní soud rozhodl výrokem I., že se obě řízení spojují podle §39 odst. 1
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), za použití §120 s. ř. s. V obou
řízeních vedených před Nejvyšším správním soudem se totiž jedná o věci, které spolu úzce
souvisí; jedná se o dvě usnesení téhož městského soudu vydaná v témže soudním řízení vedeném
u tamního soudu pod sp. zn. 6 Ca 77/2009. Městský soud nejprve rozhodl o zastavení žalobního
řízení (usnesení ad 1/); toto usnesení stěžovatel napadl kasační stížností ze dne 1. 3. 2010.
V řízení o této kasační stížnosti byl stěžovateli ustanoven zástupce pro řízení, který byl usnesením
městského soudu zastupování zproštěn a na jeho místo byl ustanoven zástupce jiný (usnesení
ad 2/). Posléze uvedené usnesení stěžovatel napadl kasační stížností (z 18. 10. 2010).
Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující skutečnosti důležité
pro rozhodnutí:
Stěžovatel podal k městskému soudu žalobu dne 2. 3. 2009; po výzvě k odstranění
vad podání (usnesení z 29. 6. 2009, č. j. 6 Ca 77/2009 - 5) soud dne 22. 9. 2010, č. j. 6 Ca
77/2009 - 13, stěžovateli zaslal k vyplnění formulář „Prohlášení o osobních, výdělkových a
majetkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce“.
V soudním spise je poté založen přípis stěžovatele adresovaný obecně městskému soudu (nikoliv
k jednotlivé spisové značce), v němž sděluje, že je příjemcem dávek v hmotné nouzi pro účely
přiznání osvobození od soudních poplatků a tuto skutečnost dokládá kopiemi rozhodnutí
Městského úřadu Polička. V reakci na přípis soudu č. j. 6 Ca 77/2009 - 13 stěžovatel dne 5. 10.
2009 uvedl, že o osvobození od soudních poplatků nežádal a ani nežádá, soudní poplatek dosud
nezaplatil, neboť na jeho uhrazení nemá dostatečné prostředky; k podání připojil kolkovou
známku v hodnotě 5 Kč.
Soud stěžovatele následně vyzval k doplacení zbytku soudního poplatku, tj. částky
995 Kč usnesením z 16. 11. 2009, č. j. 6 Ca 77/2009 - 21, a poučil jej o možnosti osvobození
od soudních poplatků. Stěžovatel soudu dne 1. 12. 2009 znovu sdělil, že o osvobození
od soudních poplatků nežádá, avšak do konce roku nebude s to uhradit ze soudního poplatku
více než 2 Kč (přiložil kolkové známky v uvedené výši). Soud tedy stěžovatele opětovně vyzval
k doplacení soudního poplatku, tj. 993 Kč usnesením z 16. 12. 2010, č. j. 6 Ca 77/2009 - 26,
a stanovil mu ke splnění povinnosti lhůtu 20 dnů. Dne 21. 1. 2010 stěžovatel soudu zaslal
prohlášení o svých majetkových poměrech, v němž uvedl, že nemá žádné příjmy s výjimkou
přiznaných dávek v hmotné nouzi. V hlavičce formuláře (vz. 060) přeškrtl slova „a o ustanovení
zástupce“. V závěru formuláře dopsal za předtištěnou větu „Prohlašuji, že údaje, které jsem
uvedl(a), jsou pravdivé a že jsem nezamlčel(a) žádné okolnosti, které by mohly mít vliv
na rozhodování soudu o osvobození od soudních poplatků“ doplnil slova „o které žádám“.
Městský soud dne 5. 2. 2010 usnesením ad 1) č. j. 6 Ca 77/2009 - 30, zastavil řízení
o podané žalobě podle §47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích, neboť stěžovatel ve stanovené lhůtě nezaplatil soudní poplatek v plné
výši.
Proti usnesení ad 1) brojí stěžovatel kasační stížností předanou k poštovní přepravě
1. 3. 2010. Městský soud jej poté vyzval, aby uhradil soudní poplatek z podané kasační stížnosti
ve výši 3000 Kč a poučil jej o následcích nezaplacení a o možnosti požádat o osvobození
od soudních poplatků (usnesení z 5. 3. 2010, č. j. 6 Ca 77/2009 - 35). Téhož dne stěžovatele
městský soud vyzval i k předložení plné moci udělené advokátu pro řízení o kasační stížnosti
(usnesení č. j. 6 Ca 77/2009 - 37).
Stěžovatel v reakci na výzvy městskému soudu sdělil, že nebude hradit soudní poplatek
za kasační stížnost, neboť Nejvyšší správní soud na jeho uhrazení v některých věcech netrvá,
zároveň požádal o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti (přípis ze dne 22. 3. 2010).
Městský soud se stěžovatele dotázal, zda má jeho vyjádření v přípisu z 22. 3. 2010 chápat
jako žádost o osvobození od soudního poplatku v řízení o kasační stížnosti a vyzval
jej k předložení vyplněného formuláře prohlášení o osobních, výdělkových a majetkových
poměrech (přípis ze 7. 4. 2010, č. j. 6 Ca 77/2009 - 46).
Usnesením z 18. 8. 2010, č. j. 6 Ca 77/2009 - 67, městský soud stěžovateli přiznal
osvobození od soudních poplatků (výrok I.) a ustanovil mu zástupcem pro řízení o kasační
stížnosti z řad advokátů Mgr. Ing. Jana Součka, se sídlem v Českých Budějovicích (výrok II.).
Ustanovený zástupce požádal dne 31. 8. 2010 o zproštění povinnosti zastupovat stěžovatele,
neboť hrubým chováním stěžovatele vůči zástupci byla narušena důvěra mezi zástupcem
a zastoupeným. Dne 20. 9. 2010 též stěžovatel požádal o zproštění zástupce povinnosti
zastupovat jej a o ustanovení jiného zástupce, „který dbá ustanovení zákona 317/09 Sb. a příslušné
normy v ObZ, jenž nebude ve střetu zájmů jako člen profesní organizace ČAK“.
Městský soud usnesením ad 2), č. j. 6 Ca 77/2009 - 79, nejprve zprostil
Mgr. Ing. Součka povinnosti zastupovat stěžovatele (výrok I.) a ustanovil stěžovateli
jiného zástupce z řad advokátů, JUDr. Kojzara, se sídlem v Praze (výrok II.).
K výrokům II. a III.
Po rekapitulaci řízení před městským soudem přistoupil Nejvyšší správní soud
nejprve k projednání kasační stížnosti z 18. 10. 2010 a v ní obsažené žádosti o ustanovení
jiného zástupce pro řízení. Vyřešení otázky zastoupení stěžovatele advokátem je totiž rozhodující
pro naplnění podmínek řízení o kasační stížnosti z 1. 3. 2010, tedy pro možnost věcného
projednání kasační stížnosti z 1. 3. 2010.
Městský soud usnesením ad 2), č. j. 6 Ca 77/2009 - 79, nejprve zprostil
Mgr. Ing. Součka povinnosti zastupovat stěžovatele (výrok I.) a ustanovil stěžovateli
jiného zástupce z řad advokátů, JUDr. Kojzara, se sídlem v Praze (výrok II.). Výrok II. soud
odůvodnil tím, že u stěžovatele jsou splněny podmínky pro ustanovení zástupce pro řízení
o kasační stížnosti, ustanovil mu tedy jiného zástupce. Stěžovatel si usnesení převzal dne
14. 10. 2010, kdy též nabylo právní moci.
Stěžovatel napadl usnesení ad 2) kasační stížností z 18. 10. 2010 (k poštovní přepravě
předána 19. 10. 2010) s tím, že vznáší výhrady proti odůvodnění výroku I. a domáhá se zrušení
výroku II. Výroku I. vytýká, že soud vycházel pouze z vyjádření ustanoveného zástupce
a nezohlednil podání stěžovatele z 20. 9. 2010. Proti výroku II. stěžovatel jednak uvádí, že žádný
advokát jej nemůže zastupovat pro střet zájmů (žalovanou je v dané věci Česká advokátní
komora). Jednak uvedl, že ustanovený zástupce sídlí v Praze, je tedy pro „osobu žijící v hmotné nouzi
z odlehlého regionu“ nedostupný. Stěžovatel též připomněl, že Nejvyšší správní soud netrvá
na povinném zastoupení advokátem a zaplacení soudního poplatku; v postupu městského soudu
tak stěžovatel shledává vykládání zákona ad absurdum a prodlužování řízení.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost je přípustná. Napadá-li
však stěžovatel v kasační stížnosti důvody výroku I., nelze ji s ohledem na §104 odst. 2 s. ř. s.
shledat v tomto rozsahu přípustnou. Pokud směřuje proti výroku II. napadeného usnesení
městského soudu ad 2) Nejvyšší správní soud ji posoudil jako žádost stěžovatele o zproštění
ustanoveného zástupce povinnosti zastupování a vyhověl jí.
Nejprve je třeba zopakovat závěry, ke kterým Nejvyšší správní soud dospěl
ve své předchozí rozhodovací činnosti, týkající se povinného zastoupení zástupcem - advokátem
v řízení o kasační stížnosti směřující proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního
poplatku.
Podmínkou řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem je obecně
zastoupení advokátem (§105 odst. 1 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud však vyjádřil názor, že „v řízení
o kasační stížnosti, jehož předmětem je posouzení zákonnosti rozhodnutí o zastavení řízení, které bylo důsledkem
nezaplacení soudního poplatku za předchozí kasační stížnost, by opětovné trvání jak na podmínce uhrazení
poplatku pro toto řízení, tak i na podmínce povinného zastoupení ve svém důsledku znamenalo jen další řetězení
téhož problému, což by popíralo smysl samotného řízení, a zároveň by nesvědčilo ani zásadě hospodárnosti
a rychlosti řízení, která se obecně uplatňuje ve vztahu k výkonu celé veřejné správy.“ (rozsudek Nejvyššího
správního soudu z 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77, dostupný na www.nssoud.cz). Tento závěr
lze vztáhnout i na situaci v projednávané věci.
Je tedy třeba uzavřít, že v těchto procesně zcela specifických situacích (kasační stížnost
proti usnesení o zastavení žalobního řízení pro nezaplacení soudního poplatku) není třeba trvat
na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost a na zastoupení stěžovatele advokátem
pro toto řízení. Městský soud tedy nemusel stěžovatele vyzývat k předložení plné moci udělené
advokátu pro kasační řízení.
Nicméně (srov. též odůvodnění k výroku IV.) je zřejmé, že o stěžovatelem podané
žádosti o ustanovení zástupce soud rozhodnout musel. Městský soud tedy nijak nepochybil,
když posoudil stěžovatelovu žádost formulovanou pouze jako žádost o ustanovení zástupce,
která je však neodmyslitelně z logiky §35 odst. 8 s. ř. s. spjata s rozhodnutím o osvobození
od soudních poplatků. Městský soud stěžovateli vyhověl a ustanovil mu zástupce z řad advokátů.
Z přípisů jak ustanoveného zástupce (Mgr. Ing. Součka), tak stěžovatele je zřejmé,
že mezi zástupcem a zastoupeným nevzniklo pouto důvěry, jež je k řádnému výkonu zastoupení
nezbytné. Městskému soudu pak nezbylo než ustanoveného zástupce zastupování zprostit.
Zde je namístě odmítnout stěžovatelův návrh, aby Nejvyšší správní soud zrušil výrok II. usnesení
č. j. 6 Ca 77/2009 - 67 (tj. ustanovení zástupce Mgr. Ing. Součka). Rozhodnutí o ustanovení
zástupce je totiž svou povahou rozhodnutím procesním, které však může zrušit pouze Nejvyšší
správní soud k podané kasační stížnosti, městský soud není oprávněn toto rozhodnutí zrušit.
Jelikož se však jedná o rozhodnutí čistě procesního charakteru, které nevytváří překážku věci
rozsouzené, městský soud může o téže otázce rozhodnout znovu, tedy zprostit zástupce
povinnosti stěžovatele pro futuro zastupovat a případně ustanovit zástupce jiného.
V tomto ohledu byl tedy postup městského soudu v usnesení ad 2) (zproštění ustanoveného
zástupce zastupování a ustanovení jiného) zcela v souladu se zákonem.
Již bylo uvedeno, že zastoupení advokátem není pro řízení o kasační stížnosti
v této specifické procesní situaci nezbytné, stěžovatel se ohradil proti skutečnosti, že ustanovený
zástupce JUDr. Kojzar má sídlo v Praze, nadto tvrdí, že zástupce je ve střetu zájmů jakožto člen
žalované. Nejvyšší správní soud tedy rozhodl tak, že ustanoveného zástupce zprostil povinnosti
stěžovatele v řízení o kasační stížnosti z 1. 3. 2010 zastupovat, přičemž nepovažoval za nezbytné
rozhodnout o ustanovení jiného zástupce z řad advokátů či vrátit věc městskému soudu
k tomuto rozhodnutí. Z vyjádření stěžovatele v nyní posuzované kasační stížnosti z 18. 10. 2010
je totiž zřejmé, že necítí důvěru k žádnému z advokátů, neboť je považuje za podjaté z důvodu
jejich členství v České advokátní komoře.
K tomu lze jedině dodat, že všichni advokáti vykonávající advokacii v oboru českého
práva musí být zapsáni v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou (§4 zákona
o advokacii), požádal-li tedy stěžovatel o ustanovení zástupce z řad advokátů, těžko mu může být
ustanoven zástupce, který bude advokátem a zároveň nebude zapsán v seznamu vedeném
žalovanou, stěžovatelova žádost je tedy nesplnitelná.
K výroku IV.
Usnesením ad 1) č. j. 6 Ca 77/2009 - 30, městský soud zastavil řízení o žalobě
pro nezaplacení soudního poplatku. Stěžovatel se v kasační stížnosti z 1. 3. 2010 domáhá zrušení
napadeného rozhodnutí, neboť se domnívá, že měl být ke své žádosti od soudního poplatku
osvobozen; soud o jeho žádosti nerozhodl.
Usnesení stěžovatel přebral na poště dne 16. 2. 2010 a téhož dne nabylo právní moci.
Kasační stížnost proti usnesení ad 1) stěžovatel podal k poštovní přepravě dne 1. 3. 2010.
Domáhá se jí zrušení usnesení městského soudu ad 1) s tím, že upozorňuje, že požádal
dne 21. 1. 2010 o osvobození od soudních poplatků. Stěžovatel je toho názoru, že požádat
o osvobození od soudních poplatků může kdykoliv v průběhu řízení.
Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem
řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.), a tuto kasační stížnost
podal včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). Projednání kasační stížnosti nebrání ani nedostatek zastoupení
stěžovatele ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s. (viz odůvodnění výroku II.). V kasační stížnosti
uplatňuje důvody, jež lze podřadit §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. - nezákonnost rozhodnutí
o zastavení řízení, jde tedy o důvod přípustný podle §104 odst. 4 téhož zákona. Nejvyšší správní
soud za této situace usnesení ad 1) městského soudu v mezích řádně uplatněných kasačních
důvodů a v rozsahu kasační stížnosti podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. přezkoumal, přitom dospěl
k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Zákonodárce v zákoně o soudních poplatcích určil, že řízení před soudy je zásadně
zpoplatněno. Poplatková povinnost pak stíhá v případě poplatků za řízení (§1 písm. a/ zákona
o soudních poplatcích) toho z účastníků, jenž podává návrh na zahájení řízení (§2 cit. zákona).
Zákon upravuje též „sankci“ za nezaplacení soudního poplatku: podle ust. §9 odst. 1 „nebyl-li
poplatek za řízení [...] zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném
uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.“ Zákon tedy jednoznačně stanoví jak povinnost soudní
poplatek zaplatit, tak následky jejího nesplnění.
Existují však situace, v nichž soudní řízení soudnímu poplatku nepodléhá; děje se tak
proto, aby nepřiměřeně tvrdé uplatňování poplatkové povinnosti nezpůsobilo ve svém důsledku
překážku přístupu k soudu (tedy porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod). Institut
osvobození od soudních poplatků je pak právě provedením bezpodmínečného ústavního
imperativu čl. 36 Listiny. V soudním řádu správním je osvobození od soudních poplatků
upraveno v §36 odst. 3, podle něhož „účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být
na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků.“ Soud je pak povinen žádost
o osvobození od soudních poplatků posoudit a rozhodnout o ní dříve, než řízení z důvodu
nezaplacení soudního poplatku zastaví. Pokud by totiž žádosti vyhověl, nebylo by již možné
řízení z tohoto důvodu zastavit. Rozhodnutí o žádosti, kterou soud pominul, má tedy
nepopiratelný vliv na další postup a rozhodnutí v této věci. Obdobný názor je ostatně vyjádřen
též v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 10. 2008, č. j. 4 Ads 82/2008 - 27,
dostupný na www.nssoud.cz.
Je tedy zřejmé, že jednou z podmínek přiznání osvobození od soudních poplatků
je žádost účastníka řízení o takové osvobození. Ze shora podaného přehledu procesních úkonů
v řízení před městským soudem je zřejmé, že stěžovatel v řízení nejprve odmítal soud požádat
o osvobození od soudních poplatků (srov. jeho přípisy ze dne 5. 10. 2010 a 1. 12. 2010). Nicméně
dne 21. 1. 2010 svůj názor změnil a o osvobození od soudních poplatků požádal, resp. zaslání
části prohlášení o osobních, výdělkových a majetkových poměrech a zejména pak poznámku
v závěru dokumentu „[osvobození od soudních poplatků], o které žádám“, je nutno podle jeho obsahu
za takovou žádost považovat. O této žádosti však městský soud nerozhodl.
Postup městského soudu, který zastavil řízení o žalobě, aniž by rozhodl o žádosti
o osvobození od soudních poplatků podané před vydáním usnesení o zastavení řízení nelze
považovat za zákonný. Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil
usnesení městského soudu ad 1) č. j. 6 Ca 77/2009 - 30 a věc soudu vrátil k dalšímu řízení.
V dalším řízení městský soud posoudí podanou žádost o osvobození od soudních
poplatků a v závislosti na výsledku jejího posouzení bude postupovat dále v žalobním řízení.
Rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků ze dne 18. 8. 2010, č. j. 6 Ca 77/2009 - 67, nelze
považovat za rozhodnutí o žádosti podané dne 21. 1. 2010, neboť se vztahuje k řízení o kasační
stížnosti proti usnesení městského soudu ad 1).
Na okraj pak Nejvyšší správní soud dodává, že postup stěžovatele, který ve věci zvolil
(nejprve výslovně odmítal požádat o osvobození od soudních poplatků a platil soudní poplatky
v částečné výši „dle svých možností“, aby se následně o osvobození rozhodl požádat),
je poněkud nestandardní a může vyvolat pocit svévolného prodlužování řízení. Nicméně
těmito okolnostmi nelze zhojit postup městského soudu, jak byl popsán výše.
K výroku V.
S ohledem na výrok IV. tohoto rozsudku se tedy věc vrací městskému soudu do stadia
žalobního řízení, v němž bude třeba rozhodnout o žádosti stěžovatele o osvobození od soudních
poplatků ze dne 21. 1. 2010, jež je výslovně pouze žádostí o toto osvobození,
nikoliv o ustanovení zástupce (viz č.l. 28). O pozdějších (ve stadiu po podání kasační stížnosti
z 1. 3. 2010) žádostech o ustanovení zástupce není třeba rozhodovat. Městský soud v dalším
řízení rozhodne též o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti z 1. 3. 2010 (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud však musel rozhodnout o nákladech kasační stížnosti
z 18. 10. 2010, neboť toto řízení je skončeno a před městským soudem se v něm nebude
pokračovat; Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. V řízení o této kasační stížnosti neměl stěžovatel ve věci úspěch, proto mu náhrada
nákladů řízení nenáleží. Ve věci úspěšná žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala
a ani ze soudního spisu nevyplývá, že by jí v řízení vznikly nějaké náklady přesahující náklady
její běžné úřední činnosti, Nejvyšší správní soud jí tedy žádnou náhradu nákladů nepřiznal,
ač by na ni jinak měla právo.
K výroku VI.
Nejvyšší správní soud určil odměnu JUDr. Kojzarovi, advokátu, jenž byl stěžovateli
ustanoven zástupcem pro řízení o kasační stížnosti z 1. 3. 2010. Výrokem III. tohoto rozsudku
Nejvyšší správní soud zástupce zprostil povinnosti stěžovatele zastupovat, proto mu přiznal
odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů. Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud
zjistil, že zástupce byl dne 27. 10. 2010 nahlédnout u městského soudu do soudního spisu.
Nejvyšší správní soud mu podle ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. přiznal odměnu za zastupování
za jeden úkon právní služby ve smyslu §11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu,
ve znění pozdějších předpisů. Nejvyšší správní soud v této souvislosti uvádí, že podle ustanovení
§11 odst. 1 písm. b) cit. vyhlášky mimosmluvní odměna náleží za první poradu s klientem včetně
převzetí a přípravy zastoupení, je-li klientovi zástupce ustanoven soudem. Nejvyšší správní soud
však s ohledem na specifické okolnosti projednávaného případu (velkou vzdálenost sídla zástupce
od místa pobytu stěžovatele a jistou problematičnost v přístupu stěžovatele k advokátům)
zástupci odměnu přiznal, ačkoliv se neuskutečnila první porada s klientem. Odměna je
podle ust. §9 odst. 3 písm. f) cit. vyhlášky ve spojení s ust. §7 cit. vyhlášky stanovena ve výši
2100 Kč za jeden úkon právní služby. Dále Nejvyšší správní soud přiznal na náhradě hotových
výdajů podle ustanovení §13 odst. 3 advokátního tarifu 300 Kč paušální náhrady hotových
výdajů (jeden úkon právní služby po 300 Kč). Dohromady tedy přiznal částku 2400 Kč
jako odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů. K výplatě této částky pak Nejvyšší
správní soud stanovil přiměřenou lhůtu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. ledna 2011
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu