ECLI:CZ:NSS:2020:5.ADS.311.2019:25
sp. zn. 5 Ads 311/2019 - 25
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Ing. J. N., zast.
Mgr. Renatou Strnadovou, advokátkou, se sídlem Špitálská 11, Příbram I, proti žalovanému:
Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu I/376, Praha 2, o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 8. 2019, č. j. 49 Ad 4/2019 –
47,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á.
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) byl evidován na krajské pobočce Úřadu práce v Příbrami jako
uchazeč o zaměstnání. Dne 15. prosince 2014 se nedostavil na předem stanovené jednání na úřad
práce; rozhodnutím ze dne 22. ledna 2015 byl žalobce vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání;
odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný rozhodnutím ze dne 13. března 2015 zamítl
a rozhodnutí úřadu práce potvrdil. Poté, co obdržel zamítavé odvolací rozhodnutí, začal
stěžovatel usilovat o obnovu řízení o svém vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání. Nejvyšší
správní soud ohledně celé rekapitulace řetězících se žádostí o obnovu řízení a souvisejících
podání ve věci vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání ode dne 15. 12. 2014 odkazuje
v podrobnostech na rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2019, č. j. 6 Ads 118/2019 – 40, kterým bylo
rozhodováno ve věci nečinnosti žalovaného stran vydání rozhodnutí ve věci v pořadí čtvrté
žádosti o obnovu řízení.
[2] V nyní projednávané věci je rozhodným okamžikem, od něhož se odvíjí vydání nyní
žalobou napadeného rozhodnutí, první žádost o obnovu řízení, kterou stěžovatel podal dne
19. října 2015. Ministerstvo neshledalo žádost důvodnou a rozhodnutím ze dne 3. 12. 2015,
č. j. 2015/62329- 421/1, ji zamítlo. Rozhodnutím ze dne 26. 2. 2016, č. j. 2015/74214-51,
jako nedůvodný zamítla ministryně práce a sociálních věcí rozklad podaný proti rozhodnutí
o zamítnutí žádosti. Dne 10. 10. 2017 podal stěžovatel do tohoto rozhodnutí žádost o obnovu
řízení; tato žádost tedy nesměřovala do standardního řízení ve věci samé, ale obsahuje návrh
na obnovu řízení, jehož předmětem byla sama obnova řízení; jinými slovy stěžovatel žádal
obnovu řízení ve věci pravomocného rozhodnutí o nepovolení obnovy řízení, ve kterém bylo
pravomocně rozhodnuto o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání ode dne 15. 12. 2014.
[3] Usnesením ministryně práce a sociálních věcí ze dne 1. 2. 2018, č. j. MPSV-2017/208236-
513/2, bylo řízení o žádosti zastaveno. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel rozklad,
který byl zamítnut rozhodnutím ministryně práce a sociálních věcí ze dne 13. 8. 2018, č. j. MPSV
-2018/47125-513/1; proti tomuto rozhodnutí podal žalobu, kterou krajský soud odmítl shora
označeným usnesením.
[4] Žalobou se stěžovatel původně domáhal, aby žalovanému bylo uloženo zrušit napadené
rozhodnutí, doručit stěžovateli usnesení podle §80 odst. 6 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), rozhodnutí o stížnosti ze dne 2. 7. 2018,
informovat jej o důvodech porušení procesních práv stěžovatele dle §36 odst. 3 a §82 odst. 4
věty poslední správního řádu a vydat usnesení o způsobu narovnání takto porušených práv
a konečně též umožnit mu dokazovat listinou a svědeckou výpovědí.
[5] Usnesením ze dne 13. 6. 2019, č. j. 49 Ad 4/2019 - 42, soud stěžovatele vyzval,
aby odstranil vady podání, především, aby upravil návrh výroku rozsudku, tj. údaj, čeho
se domáhá, v souladu s rozsahem pravomoci soudu podle §78 odst. 1 a 4, popř. §76 odst. 2
s. ř. s., neboť soud ve správním soudnictví může pouze zrušit napadené rozhodnutí nebo vyslovit
jeho nicotnost. V odůvodnění tohoto usnesení krajský soud výslovně na stěžovatele apeloval
v tom směru, že soud může v řízení o žalobě proti rozhodnutí v případě důvodnosti žaloby
pouze napadené rozhodnutí zrušit (nikoliv uložit žalovanému, aby si jej zrušil) a vrátit věc
žalovanému k dalšímu řízení, popř. podle §76 odst. 2 s. ř. s. vyslovit nicotnost napadeného
rozhodnutí. Krajský soud stěžovatele současně poučil o tom, že nebude-li žaloba ve lhůtě
jednoho měsíce od doručení výzvy doplněna nebo opravena a v řízení nebude možno pro tento
nedostatek pokračovat, soud žalobu usnesením odmítne. Usnesení bylo stěžovateli dle krajského
soudu doručeno dne 1. 7. 2019.
[6] Podáním odeslaným dne 2. 8. 2019 stěžovatel upravil svůj požadavek tak, že požadoval,
aby soud uložil žalovanému, aby zrušil napadené rozhodnutí, vydal usnesení podle §66 odst. 1
písm. b) a c) správního řádu o žádosti o obnovu řízení podané dne 6. 10. 2015 a řízení o této
žádosti zastavil. Stěžovatel tedy vady podání neodstranil.
[7] Krajský soud konstatoval, že stěžovatel jednak na výzvu soudu reagoval opožděně
a jednak, což je podstatnější, ani svým opožděným podáním vytýkané vady neodstranil
a požaduje v rozsudku uložení povinnosti, kterou soud není ani v případě důvodnosti podané
žaloby oprávněn žalovanému uložit; soud by mohl pouze rozhodnout tak, že napadené
rozhodnutí zruší (popř. vysloví jeho nicotnost) a věc vrátí žalovanému k dalšímu řízení.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel setrval na svém požadavku, aby soud uložil žalovanému učinit
konkrétní procesní úkony, přičemž k takovému rozhodnutí soud postrádá v řízení o žalobě proti
rozhodnutí pravomoc, zůstala žaloba nadále neprojednatelnou. Protože stěžovatel neodstranil
na výzvu soudu vady žaloby, ač byl poučen o možném důsledku v podobě odmítnutí jeho podání
(žaloby), krajský soud žalobu podle §37 odst. 5 věty druhé s. ř. s. odmítl.
[8] Stěžovatel se nyní kasační stížností domáhá zrušení usnesení krajského soudu.
V ní namítá především nesprávné určení data doručení výzvy a tvrdí, že usnesení krajského
soudu mu bylo vhozeno do schránky nikoli dne 1. 7. 2019, ale až 2. 7. 2019 mezi 11.00 hod
a 16.00 hod.; uvádí, že na obálce s písemností nebyl uveden žádný údaj o datu vhození
do schránky; tuto skutečnost potvrzuje mimo jiné čestným prohlášením doručovatelky České
pošty ze dne 21. 10. 2019, z něhož vyplývá, že v měsíci červenci 2019 nebyl na dopisních
zásilkách doručovaných na adresu D. K. X vyznačován den vhození zásilky do schránky; po
námitce adresáta došlo k nápravě a nyní je den vhození uváděn odpovídajícím způsobem
v souladu s předpisy na rubu dopisní obálky v prohlášení doručujícího orgánu. Stěžovatel tvrdí,
že na výzvu soudu reagoval včas, neboť ji ve stanovené měsíční lhůtě splnil.
[9] Stěžovatel přiznává, že nesprávně uvedl subjekt, který je oprávněn rozhodnutí
ministerstva zrušit, přehlédl poznámku v usnesení, kde je výslovně uvedeno, že soud nemůže
uložit žalovanému, aby rozhodnutí zrušil; tohoto přehlédnutí je si vědom, nicméně má za to,
že je v podstatě technickou záležitostí, kdo zruší nezákonné rozhodnutí. Dále stěžovatel
polemizuje nad vhodností způsobu doručování soudních písemností, na jejichž doručení je vázán
běh lhůty. Dle názoru stěžovatele se měl soud i přes nesplnění výzvy zabývat tou částí jeho
návrhu, v níž namítá, že ministerstvo nebylo oprávněno vydat rozhodnutí o zamítnutí žádosti,
ale usnesení podle §66 odst. 1 písm. b) a c) správního řádu; tuto část jeho návrhu měl soud
projednat, a nikoli odmítnout.
[10] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjadřoval.
[11] Nejvyšší správní soud po konstatování včasnosti kasační stížnosti, jakož i splnění
ostatních podmínek řízení, přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v souladu s §109
odst. 3 a 4 s. ř. s., a dospěl k závěru, že kasační stížnost je nedůvodná.
[12] V případě, že je kasační stížností napadáno usnesení krajského soudu, kterým byla žaloba
odmítnuta, popř. řízení zastaveno, posuzuje kasační soud toliko naplnění důvodu dle §103
odst. 1 písm. e) s. ř. s, tedy, zda z hlediska zákona obstojí důvody, pro které bylo stěžovateli
odepřeno věcné posouzení jeho žaloby. Odmítl-li krajský soud žalobu jako neprojednatelnou
a nezabýval-li se jí věcně, přezkoumává Nejvyšší správní soud v kasačním řízení jen to, zda
krajský soud správně posoudil nesplnění procesních podmínek; věcný obsah žaloby
přezkoumávat nemůže (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 1. 2006,
č. j. 2 As 45/2005 - 65, či ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98).
[13] Nejvyšší správní soud ze soudního spisu ověřil, že stěžovatel podal návrh označený jako
správní žaloba na krácení práv účastníka řízení, jímž se domáhal toho, aby soud uložil
Ministerstvu práce a sociálních věcí zrušit shora označené rozhodnutí žalovaného, které přiložil,
současně požadoval uložit žalovanému zrušit prvostupňové rozhodnutí, a dále vyjmenoval
několik dalších úkonů, které by měl soud ministerstvu v souvislosti s tím uložit.
[14] Nejvyšší správní soud souhlasí s krajským soudem, že podaný návrh je jen složitě
uchopitelný a neprojednatelný, neboť stěžovatel se domáhal vydání rozhodnutí mimo zákonem
stanovené pravomoci krajského soudu. Současně nebylo zřejmé, s ohledem na některá tvrzení
v žalobě, zde stěžovatel nehodlá využít např. žalobu nečinnostní.
[15] Krajský soud postupoval v souladu s §37 odst. 5 s. ř. s., a vyzval stěžovatele k opravě
a doplnění návrhu tak, aby navrhovaný výrok rozsudku, tj. čeho se stěžovatel domáhá, byl
v souladu s pravomocí krajského soudu dle §78 odst. 1 a 4, popř. §76 odst. 2 s. ř. s., přičemž
stěžovatel zde je ve výroku výzvy výslovně upozorněn na to, že soud může pouze zrušit
napadené rozhodnutí nebo vyslovit jeho nicotnost. V podrobném a srozumitelném odůvodnění
byl stěžovatel upozorněn s odkazem na §71 s. ř. s. na zákonem požadované náležitosti žaloby
a v této souvislosti byl rovněž upozorněn na to, že z podané žaloby není ani dostatečně patrno,
že by snad stěžovatel hodlal využít jiný z žalobních typů upravených v soudním řádu správním,
konkrétně v tomto směru žaloba neobsahuje tomu odpovídající tvrzení, která by pro posouzení
žaloby jako nečinnostní nebo jako zásahové bylo alternativně třeba doplnit.
[16] Nejvyšší správní soud konstatuje, že krajskému soudu nelze ničeho vyčíst a jeho postup
byl rovněž souladný s judikaturou NSS (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne
20. 3. 2018, č. j. 3 Azs 66/2017 – 31, usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 9. 12. 2014,
č. j. Nad 224/2014 – 53). Stěžovateli byla dána reálná možnost vady návrhu odstranit a upravit
jej tak, aby krajský soud mohl v rámci svých zákonných pravomocí věc projednat. Stěžovatel
byl rovněž řádně poučen o následcích nesplnění výzvy.
[17] Stěžovateli lze přisvědčit v tom, že vadný postup poštovního doručovatele, kdy není
vyznačeno datum vhození do schránky na obálce, tudíž není prokázáno, kdy byla písemnost
doručena, nemůže jít k tíži příjemce písemnosti, tím spíše, jedná-li se o písemnost, u které den
jejího doručení je rozhodný pro běh stanovené lhůty ke splnění povinnosti. Nejvyšší správní soud
tedy se stěžovatelem souhlasí v tom, že výzvu splnil včas, doručil-li doplnění podání krajskému
soudu dne 2. 8. 2019. Nicméně na věci nic nemění, že ji nesplnil dostatečně a vytýkané vady
neodstranil; výslovně uvedl, že setrvává na svém požadavku, aby soud žalovanému uložil učinit
konkrétní procesní úkony. Žaloba stěžovatele ani v kontextu s jeho doplněním tak nebyla
projednatelná. Nelze přehlédnout, že sám krajský soud, byť zmínil oba důvody pro odmítnutí
žaloby (včasnost doplnění a neodstranění vad), za závažnější důvod odmítnutí považoval
právě neodstranění vad žaloby. Tento důvod pro závěr o odmítnutí žaloby zcela obstojí. Ostatně,
jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení, krajský soud k podání stěžovatele, byť dle
jeho názoru opožděnému, zjevně přihlížel a zabýval se jím, jinými slovy, neodmítl žalobu
bezprostředně po uplynutí lhůty. Bylo výhradně věcí stěžovatele, jakou pozornost věnoval textu
výzvy, v níž byl srozumitelně instruován, jak má návrh doplnit, popř. jaký jiný žalobní typ
by mohl zvolit.
[18] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že krajský soud postupoval v řízení v souladu
se zákonem a nepochybil, pokud žalobu stěžovatele odmítl [ §37 odst. 5 ve spojení s §46 odst. 1
písm. a) s. ř. s.]. Kasační stížnost není důvodná, proto ji Nejvyšší správní soud podle §110 odst. 1
in fine s.. ř. s. zamítl.
[19] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 ve spojení s §120
s. ř. s. Žalovanému, kterému by dle pravidla úspěchu náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti
náležela, žádné náklady nevznikly, proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou oprané prostředky přípustné.
V Brně dne 4. srpna 2020
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu