ECLI:CZ:NSS:2020:5.AS.25.2020:33
sp. zn. 5 As 25/2020 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Zelený Sport Defence
s.r.o., se sídlem Slatina 116, zast. JUDr. Michalem Pacovským, advokátem se sídlem
Čelakovského sady 433/10, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu,
se sídlem Na Františku 1039/32, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2019, č. j. 9 A 48/2018 - 39,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2019, č. j. 9 A 48/2018 - 39, se r uš í
a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Shrnutí předcházejícího řízení
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 4. 1. 2017, č. j. MPO 42262/2016, neudělil žalobci licenci
k transferu vojenského materiálu do Francie dle §18 písm. c) ve spojení s §22e odst. 1 zákona
č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem a o doplnění zákona
č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů,
a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
č. 38/1994 Sb.“). Důvodem bylo negativní závazné stanovisko dotčeného orgánu – Ministerstva
vnitra vydané dle §16 odst. 1 písm. b) zákona č. 38/1994 Sb.
[2] Rozhodnutím ze dne 9. 11. 2017, č. j. MPO 42262/16/10200/01000, ministr průmyslu
a obchodu zamítl rozklad žalobce a potvrdil rozhodnutí žalovaného. Uvedl, že námitky uplatněné
v rozkladu směřovaly proti závaznému stanovisku Ministerstva vnitra. Proto si vyžádal dle §149
odst. 5 správního řádu závazné stanovisko ministra vnitra. Ministr vnitra přípisem ze dne
1. 9. 2017, č. j. MV-87296-3/SO-2017, potvrdil předcházející negativní závazné stanovisko
Ministerstva vnitra. Vzhledem k tomu musel ministr průmyslu a obchodu dle §149 odst. 4
správního řádu potvrdit bez dalšího dokazování rozhodnutí žalovaného, kterým nebylo vyhověno
žádosti žalobce.
[3] Žalobce podal proti rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu žalobu. V žalobě brojil
především proti negativnímu závaznému stanovisku Ministerstva vnitra. Závazné stanovisko
je založeno na okolnosti, že bylo zahájeno trestní stíhání bývalého jednatele žalobce M. R. st.
Ministerstvo vnitra však nemělo možnost seznámit se s trestním spisem ani s povahou jednání,
které je panu R. kladeno za vinu, ani nijak neodůvodnilo, v čem konkrétně spatřuje ohrožení
veřejného pořádku. Obě trestní stíhání vedená proti p. R. byla navíc pravomocně zastavena.
První z nich, vedené pro trestný čin provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem
bez povolení nebo licence (§265 odst. 1 trestního zákoníku) bylo dle žalobce pravomocně
zastaveno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 4 To 3/2017 (jímž byla
zamítnuta stížnost státního zástupce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové –
pobočka v Pardubicích ze dne 25. 1. 2017, č. j. 62 T 4/2016 – 1042, o zastavení trestního stíhání
v uvedené věci), když soud konstatoval, že skutek uvedený v obžalobě nelze za trestný čin
považovat. Pokud jde o další trestní stíhání pro trestný čin nedovoleného ozbrojování (§279
trestního zákoníku), rozhodl Okresní soud v Ústí nad Orlicí usnesením ze dne 13. 4. 2017, č. j. 2
T 59/2017 - 577, že skutek není trestným činem a věc postoupil Obvodnímu báňskému úřadu
pro území krajů Královéhradeckého a Pardubického k posouzení, zda jednání nenaplnilo znak
přestupku či jiného správního deliktu. Proti tomuto usnesení sice podal státní zástupce rovněž
stížnost, avšak ještě před vydáním žalobou napadeného rozhodnutí byla dle žalobce tato stížnost
zamítnuta usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 7. 2017, č. j. 14 To 139/2017
– 600. Pokud Ministerstvo vnitra odkázalo na výsledek kontrol provedených u společností
MULTIAGRO v. o. s. Slatina a ZELENÝ SPORT s. r. o., které jsou personálně propojené se
žalobcem, žalobce upozornil, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí již došlo k řádné
kolaudaci objektu užívaného žalobcem ve Slatině k účelům skladování zbraní. Dotčený orgán
v minulosti vydával kladná závazná stanoviska, i když mu byly uvedené výsledky kontroly známy.
Dotčený orgán dále uvádí, že žalobce se dopustil správních deliktů, což však nemá oporu ve
spise. Irelevantní je i nález 6 ks zbraní, na jejichž ramenních opěrkách se nacházela výrobní čísla
samopalů nakoupených společností ZELENÝ SPORT s. r. o. K tomu bylo policii vysvětleno, že
opěrky byly získány ze znehodnocených zbraní a následně volně prodány dál, aniž by došlo
k jakémukoli porušení povinností ze strany žalobce, ZELENÝ SPORT s. r. o. nebo p. R.
Závazné stanovisko tak není založeno na objektivně zjištěném skutkovém stavu, nýbrž na
spekulacích a domněnkách, a je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Dále je i v rozporu s
§2 odst. 4 správního řádu, neboť do května 2016 byla žalobci vydávána kladná závazná
stanoviska.
[4] Žalobou napadené rozhodnutí se odvolává na potvrzení závazného stanoviska ministrem
vnitra, ale nevypořádává se s námitkami uplatněnými žalobcem v rozkladu, zejména s námitkou,
že v obdobných případech společností REAL TRADE PRAHA a. s. a EXCALIBUR
ARMY spol. s r. o. bylo vydáváno kladné závazné stanovisko k licenci, přestože tyto společnosti
nebo jejich statutární orgány byly trestně stíhány, ani s námitkami, že nebyla ctěna zásada
presumpce neviny a nebyl zohledněn souhlas se změnou v užívání stavby skladu ve Slatině.
Žalobou napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a je v rozporu
se zásadou materiální pravdy. Došlo k podstatné změně okolností, což vyplývá mj. i z toho,
že dotčený orgán od září 2017 začal žalobci vydávat kladná závazná stanoviska, která jsou právě
změnou okolností odůvodněna. V napadeném rozhodnutí se odkazuje na závazné stanovisko
Ministerstva vnitra č. j. MV-123494-3/OBP-2016, ačkoli toto závazné stanovisko se týkalo jiné
žádosti žalobce o licenci.
[5] Městský soud v Praze označeným rozsudkem zrušil žalobou napadené rozhodnutí
ministra průmyslu a obchodu a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalobou napadené
rozhodnutí je dle městského soudu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Jeho obsahem
jsou převážně citace rozsáhlých pasáží potvrzujícího závazného stanoviska ministra vnitra,
závěrem se toto rozhodnutí rovněž stručně vyjadřuje k namítanému porušení §2 odst. 4
správního řádu. Ministr průmyslu a obchodu však neuvedl k rozkladovým námitkám ničeho,
a to ani konstatováním, že se ztotožňuje s odůvodněním obsaženým v potvrzujícím závazném
stanovisku ministra vnitra. Nereagoval tak na klíčovou námitku nesprávně zjištěného skutkového
stavu, neboť trestní stíhání bývalého jednatele žalobce bylo zastaveno. Z podkladů obsažených
ve správním spise a dále z listin předložených žalobcem jako příloha žaloby vyplývá,
že zmiňovanými rozhodnutími trestních soudů byla obě trestní stíhání M. R. st. zastavena a
stížnosti státního zástupce proti tomuto postupu byly následně zamítnuty, a to již v době před
vydáním žalobou napadeného rozhodnutí.
[6] Bylo na ministru průmyslu a obchodu, aby důvody pro neudělení licence uvedené
v závazném stanovisku zapracoval do odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Přitom
nestačí ocitovat klíčové pasáže závazného stanoviska, neboť úkolem žalovaného je vydat
rozhodnutí nejen na základě podkladů, které si k tomu vyžádal od dotčených orgánů, ale též
na základě posouzení řádně uplatněných námitek účastníka řízení. V opačném případě
by postrádala smyslu zákonná konstrukce pravomoci žalovaného rozhodovat na základě
závazných stanovisek dotčených orgánů a zcela by postačovalo, pokud by závazné stanovisko
představovalo zároveň konečné rozhodnutí ve věci. Primárním účelem závazných stanovisek
je získat odborné podklady od všech dotčených orgánů, které v dané věci mají věcnou
kompetenci, aby tak byly sladěny veřejné zájmy významné pro konečné rozhodnutí správního
orgánu. Na tuto roli však žalovaný, resp. ministr průmyslu a obchodu rezignovali. Žalobou
napadené rozhodnutí je proto podle městského soudu jednak nepřezkoumatelné pro nedostatek
důvodů, neboť z něj nevyplývá, proč ministr průmyslu a obchodu potvrdil rozhodnutí
žalovaného, jednak neobsahuje argumentaci k námitkám uplatněným v rozkladu. Ministr
průmyslu a obchodu se dále nevypořádal se změnou okolností, které byly hlavním důvodem pro
nevyhovění žádosti o licenci rozhodnutím žalovaného.
[7] Soud dále přisvědčil i námitce žalobce, že v potvrzujícím závazném stanovisku ministra
vnitra se odkazuje na závazné stanovisko vydané Ministerstvem vnitra ve věci jiné,
byť související, žádosti žalobce. Z odůvodnění stanoviska ministra vnitra nelze zjistit,
zda se jedná o chybu v psaní, nebo zda ministr vnitra v posuzované věci přezkoumal jiné závazné
stanovisko na tuto věc nedopadající. Ministr průmyslu a obchodu měl v takovém případě učinit
u ministra vnitra podnět k přezkumu tohoto závazného stanoviska.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobce
[8] Žalovaný (dále též „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností.
Uvedl, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný a že městský soud nesprávně posoudil otázku
nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí. Poukazuje na komentářovou literaturu
ke správnímu řádu, z níž vyplývá, že pokud jediným důvodem zamítnutí žádosti je negativní
závazné stanovisko dotčeného orgánu, jako tomu bylo i v posuzované věci, nezbývá správnímu
orgánu, než převzít důvody uvedené dotčeným orgánem. Podle judikatury Nejvyššího správního
soudu (rozsudek ze dne 14. 10. 2010, č. j. 7 As 46/2010 – 54; všechna zde citovaná rozhodnutí
Nevyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz) odvolací správní orgán nemůže
sám posuzovat odvolací námitky, jimiž účastník řízení brojí proti závaznému stanovisku, nýbrž
je vázán potvrzujícím závazným stanoviskem správního orgánu nadřízeného dotčenému orgánu.
Odvolací orgán se tak musí omezit pouze na ověření, zda potvrzující závazné stanovisko
je přezkoumatelné, resp. zda reaguje na odvolatelem uplatněné námitky a zda naplňuje formální
požadavky vyplývající ze zákona. Vypořádání odvolacích námitek však nemůže sám věcně
posuzovat.
[9] Pokud městský soud požaduje, aby ministr průmyslu a obchodu do odůvodnění
rozhodnutí o rozkladu zapracoval argumenty ze závazného stanoviska, pro které licenci nebylo
možné udělit, lze konstatovat, že ministr průmyslu a obchodu tak učinil. Citoval totiž
z potvrzujícího závazného stanoviska důvody, kterými ministr vnitra reagoval na žalobcem
uplatněné rozkladové námitky. Ministru průmyslu a obchodu nezbýval prostor pro vlastní úvahy
ani hodnocení rozkladových námitek směřujících proti závaznému stanovisku. Pokud se ministr
průmyslu a obchodu výslovně s hodnocením ministra vnitra v potvrzujícím závazném stanovisku
neztotožnil, nelze mu to přičítat k tíži.
[10] Potvrzující závazné stanovisko ministra vnitra se týkalo všech osmi souběžně
projednávaných žádostí žalobce o licenci k transferu vojenského materiálu ze a do zahraničí,
neboť reaguje na žádost ministra průmyslu a obchodu ze dne 19. 5. 2017 o potvrzení či změnu
všech osmi obsahově identických závazných stanovisek Ministerstva vnitra ve věci jednotlivých
žádostí žalobce. Pokud se v potvrzujícím závazném stanovisku hovoří pouze o jednom
z uvedených osmi závazných stanovisek, jedná se o chybu v psaní, která nemůže mít vliv
na zákonnost napadeného rozhodnutí.
[11] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že napadený rozsudek považuje
za dostatečně a srozumitelně odůvodněný, tudíž nemůže být považován za nepřezkoumatelný.
Dále poznamenal, že požadavky na odůvodnění rozhodnutí správního orgánu se liší v závislosti
na konkrétní věci, nicméně z rozhodnutí by vždy mělo vyplývat, co vedlo správní orgán k vydání
rozhodnutí o konkrétním obsahu a jak se vypořádal s argumenty účastníka řízení. Takovým
požadavkům však žalobou napadené rozhodnutí nedostálo, neboť obsahuje pouze shrnutí
potvrzujícího stanoviska ministra vnitra. Zapracování argumentů uvedených v závazném
stanovisku nemůže spočívat v jejich prostém ocitování, neboť adresátem závazného stanoviska
není účastník řízení, nýbrž správní orgán, který vede řízení. Z takto pojatého odůvodnění žalobou
napadeného rozhodnutí např. nevyplývá, jak se ministr průmyslu a obchodu vypořádal s klíčovou
námitkou nesprávně zjištěného skutkového stavu. V této souvislosti žalobce poukazoval
na zastavení trestních stíhání bývalého jednatele, která měla být dle závazného stanoviska zásadní
a přelomovou okolností, jež vedla k vydání negativního závazného stanoviska. Ministr průmyslu
a obchodu jistě nebyl oprávněn sám věcně posuzovat námitky směřující proti závaznému
stanovisku, byl však oprávněn a povinen posoudit námitky týkající se nezákonnosti závazného
stanoviska, což se právě týká i namítaného nesprávného zjištění skutkového stavu dotčeným
orgánem. S touto námitkou se tedy měl ministr průmyslu a obchodu vypořádat. Měl se obrátit
na ministra vnitra s podnětem k přezkumu závazného stanoviska podle §149 odst. 6 věty druhé
správního řádu. Městský soud proto postupoval správně, pokud bez jednání zrušil napadené
rozhodnutí postupem dle §76 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.
III. Posouzení kasační stížnosti
[12] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti
němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, a za stěžovatele v souladu s §105
odst. 2 s. ř. s. jedná k tomu pověřený zaměstnanec s vysokoškolským právnickým vzděláním.
Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s §109 odst. 3 a 4
s. ř. s. v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů.
[13] Kasační stížnost je důvodná.
[14] Jak již vyplývá z rekapitulace věci, Nejvyššímu správnímu soudu napadlo celkem 8
kasačních stížností stěžovatele podaných ve věcech týkajících se obdobných rozhodnutí ministra
průmyslu a obchodu, která žalobce původně napadal společnou žalobou, přičemž ovšem městský
soud každou tuto věc vyloučil k samostatnému projednání a rozhodl o ní samostatným zrušujícím
rozsudkem. V jedné z těchto věcí již Nejvyšší správní soud rozhodl tak, že rozsudkem ze dne
24. 4. 2020, č. j. 4 As 26/2020 – 39, uznal kasační stížnost stěžovatele důvodnou a příslušný
rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud přitom
neshledal ani v nyní posuzované věci důvod, proč by se měl od svých závěrů přijatých
ve skutkové i právně zcela obdobné věci sp. zn. 4 As 26/2020 jakkoli odchýlit; dále uvedená
argumentace je tedy již v podstatě toliko opakováním závěrů obsažených právě ve zmiňovaném
rozsudku ze dne 24. 4. 2020, č. j. 4 As 26/2020 – 39.
[15] Jak již bylo rovněž uvedeno, městský soud zrušil napadené rozhodnutí ministra průmyslu
a obchodu především z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů [§76 odst. 1
písm. a) s. ř. s.]. Nejvyšší správní soud připomíná svou konstantní judikaturu, podle níž bylo-li
rozsudkem krajského soudu zrušeno žalobou napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost,
lze se v řízení o kasační stížnosti zabývat pouze tím, zda byl závěr krajského soudu
o nepřezkoumatelnosti správný, či nikoliv (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
28. 3. 2007, č. j. 2 As 36/2006 - 102, či ze dne 8. 11. 2017, č. j. 8 As 25/2017 - 67).
[16] V rozsudku ze dne 28. 2. 2017, č. j. 8 As 170/2016 - 86, zdejší soud shrnul: „V obecné
rovině lze k otázce nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí podotknout, že nevypořádá-li se správní orgán
v rozhodnutí o opravném prostředku se všemi uplatněnými námitkami, způsobuje to nepřezkoumatelnost
rozhodnutí spočívající v nedostatku jeho důvodů [§76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Z ustálené judikatury správních
soudů vyplývá, že z odůvodnění rozhodnutí musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka
za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti
předestřené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které
právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Rozhodnutí, jehož odůvodnění obsahuje
pouze obecný odkaz na to, že napadené rozhodnutí bylo přezkoumáno a jeho důvody shledány správnými,
je nepřezkoumatelné, neboť důvody, o něž se výrok opírá, zcela chybějí (srov. např. rozsudek Vrchního soudu
v Praze ze dne 26. 2. 1993, čj. 6 A 48/1992 - 23, nebo rozsudky NSS ze dne 19. 12. 2008,
čj. 8 Afs 66/2008 - 71, a ze dne 17. 1. 2013, čj. 1 Afs 92/2012 - 45). Rozsah přezkumu provedeného
žalovaným při rozhodování o odvolání lze dovodit z §89 odst. 2 s. ř., podle něhož odvolací správní orgán
přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy.
Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy,
vyžaduje-li to veřejný zájem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad
napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost, se nepřihlíží; tímto ustanovením
není dotčeno právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem. Z odůvodnění rozhodnutí
o odvolání tak musí být patrný především dosavadní průběh a výsledek správního řízení v míře potřebné
pro zasazení rozhodnutí o věci do patřičného skutkového a právního kontextu. Dále musí být zřejmé, jak naložil
správní orgán s námitkami účastníka řízení obsaženými v podaném odvolání, proč považuje argumentaci
za lichou, mylnou nebo vyvrácenou, podle které právní normy rozhodl, případně zda shledal jiné vady řízení,
k nimž byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 1. 2013,
čj. 1 Afs 92/2012 - 45).“
[17] Posuzovaná věc je ovšem do značné míry specifická tím, že stěžovatel postupoval
dle §149 odst. 4 správního řádu, podle něhož „[j]estliže bylo v průběhu řízení o žádosti vydáno závazné
stanovisko, které znemožňuje žádosti vyhovět, neprovádí správní orgán další dokazování a žádost zamítne“.
Rozklad podaný žalobcem směřoval výlučně proti obsahu nesouhlasného závazného stanoviska
vydaného Ministerstvem vnitra. Za takových okolností ministr průmyslu a obchodu postupoval
správně, pokud si v řízení o rozkladu vyžádal závazné stanovisko ministra vnitra jako orgánu
nadřízeného dotčenému orgánu, který vydal závazné stanovisko, jež žalobce v rozkladu napadl.
Ustanovení §149 odst. 5 správního řádu totiž stanoví, že „[j]estliže odvolání směřuje proti obsahu
závazného stanoviska, vyžádá odvolací správní orgán potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od správního
orgánu nadřízeného správnímu orgánu příslušnému k vydání závazného stanoviska“. Za takových okolností
je možné za řádné vypořádání rozkladových námitek považovat reprodukování jejich posouzení
v potvrzujícím závazném stanovisku ministra vnitra. Stěžovatel správně uvádí, že věcné
posouzení rozkladových námitek směřujících proti obsahu závazného stanoviska ministru
průmyslu a obchodu nepřísluší, naopak, pokud by obsah závazného stanoviska posuzoval tento
ministr sám, zatížil by řízení o rozkladu podstatnou vadou (srov. též rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 23. 9. 2010, č. j. 5 As 56/2009 - 63, publ. pod č. 2167/2011 Sb. NSS).
Z toho vyplývá, že je nadbytečné, aby ministr průmyslu a obchodu v rozhodnutí o rozkladu
zaujímal vlastní stanovisko k jím reprodukovanému posouzení rozkladových námitek směřujících
proti obsahu závazného stanoviska dotčeného orgánu ze strany nadřízeného orgánu, tj. ministra
vnitra. Požadavek městského soudu, aby žalobou napadené rozhodnutí, pokud má dostát
požadavku přezkoumatelnosti, obsahovalo vlastní hodnocení těchto rozkladových námitek
ze strany orgánu rozhodujícího o rozkladu, tedy není správný.
[18] V tomto ohledu lze souhlasit s názorem městského soudu, že taková konstrukce
rozhodnutí založeného toliko na negativním závazném stanovisku dotčeného orgánu,
resp. potvrzujícím závazném stanovisku jemu nadřízeného orgánu k námitkám proti obsahu
závazného stanoviska dotčeného orgánu, se může jevit do jisté míry zbytečná,
popř. nehospodárná. Nicméně právě takto zákonodárce postup správních orgánů v této
specifické situaci upravil a soudům nezbývá, než tuto konstrukci respektovat. Tím samozřejmě
není dotčen požadavek na to, aby potvrzující závazné stanovisko na odvolací (rozkladové)
námitky směřující proti obsahu závazného stanoviska dotčeného orgánu přiměřeným způsobem
reagovalo a samo tak dostálo požadavkům na přezkoumatelnost (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 4. 9. 2019, č. j. 9 As 140/2019 - 22). Zákonnost závazného stanoviska
přezkoumávají v plné míře správní soudy v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu
na něm založenému (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
23. 8. 2011, č. j. 2 As 75/2009 - 113, publ. pod č. 2434/2011 Sb. NSS).
[19] Ze správního spisu se podává, že žalobce v rozkladu proti prvostupňovému rozhodnutí
stěžovatele brojil výlučně proti obsahu závazného stanoviska Ministerstva vnitra. Konkrétně
nesouhlasil s tím, že ministerstvo své nesouhlasné závazné stanovisko odůvodnilo trestním
stíháním bývalého jednatele žalobce p. R. st. s tím, že již není jednatelem, dosud je bezúhonný,
disponuje bezpečnostní prověrkou; v případě jiných obchodníků s vojenským materiálem stíhání
osob spojených s nimi nevedlo k vydávání nesouhlasných stanovisek; nebylo vysvětleno, jak
s požadovanou licencí souvisí nález opěrek ze žalobcem znehodnocených zbraní; nebyla
zohledněna rekolaudace nemovitostí užívaných žalobcem ke skladování vojenského materiálu;
Ministerstvo vnitra nevysvětlilo, proč změnilo svůj dosavadní přístup, kdy do dubna 2016
vydávalo kladná stanoviska; a závazné stanovisko argumentuje okolnostmi týkajícími se jiných
společností (MULTIAGRO v. o. s. Slatina), které se žalobcem nesouvisí.
[20] V žalobou napadeném rozhodnutí ministr průmyslu a obchodu poukázal na potvrzující
závazné stanovisko ministra vnitra, které se k těmto námitkám vyjadřuje. Připouští, že některé
okolnosti uváděné v závazném stanovisku Ministerstva vnitra byly dotčenému orgánu známy již
dříve, nicméně změnu jeho postoje vyvolal jejich souhrn, včetně přelomové informace o trestním
stíhání p. R. st. Ke změně okolností odůvodňující změnu závazného stanoviska nedošlo ani přes
zastavení trestního stíhání, neboť ve věci jednoho z obou trestních stíhání byla podána stížnost
státního zástupce a věc dosud nebyla uzavřena. Nadto nelegálním skladováním zbraní a střeliva
v areálu MULTIAGRO v. o. s. Slatina, která je s žalobcem personálně propojena a jejíž
nemovitosti nacházející se v zastavěném území obce Slatina pro svou činnost využívá i žalobce,
v minulosti došlo k narušení ochrany obyvatelstva, a proto dotčený orgán správně usoudil,
že žalobce neskýtá záruku, že v budoucnosti nebude k narušování bezpečnosti a ochrany zdraví
obyvatelstva již docházet. Poznatky o nedostatcích v evidenci zbraní a střeliva a v zabezpečení
objektů, v nichž jsou skladovány, jsou závažné, neboť tyto nedostatky dávají vzniknout prostoru
pro kriminální činnost, včetně organizovaného zločinu, a podmínkám pro vyzbrojování
teroristických skupin. To, že žalobce poukázal na případy jiných společností, jimž licence byla
vydána, není relevantní, neboť Ministerstvo vnitra posuzuje všechny jednotlivosti konkrétního
případu, s nimiž žalobce nemůže být seznámen, v souladu se zákonem, primárně na základě
zhodnocení informací bezpečnostního charakteru získaných od Policie ČR a zpravodajských
služeb.
[21] Nejvyšší správní soud tak má za to, že žalobou napadené rozhodnutí prostřednictvím
citace příslušných částí potvrzujícího závazného stanoviska ministra vnitra přiměřeně reagovalo
na rozkladové námitky uplatněné žalobcem, a proto nemůže být považováno (v ohledu
uváděném městským soudem) za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Zejména se takto
žalobou napadené rozhodnutí vyjadřuje k rozkladovým námitkám (v jejichž nevypořádání
spatřoval městský soud jeho nepřezkoumatelnost) týkajícím se trestního stíhání p. R. st.
a k otázkám odlišnosti posuzované věci od licencí udělených společnostem REAL TRADE
PRAHA a. s. a EXCALIBUR ARMY spol. s r. o. V této souvislosti Nejvyšší správní soud
upozorňuje, že i námitka nesprávně zjištěného skutkového stavu, na němž je založeno závazné
stanovisko, je svojí povahou námitkou směřující proti obsahu závazného stanoviska ve smyslu
§149 odst. 5 správního řádu a její vypořádání přísluší orgánu nadřízenému dotčenému orgánu.
[22] Nejvyšší správní soud dále uvádí, že městský soud nesprávně postupoval i podle
§76 odst. 1 písm. b) s. ř. s., když zrušil žalobou napadené rozhodnutí bez jednání také proto,
že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy
nebo vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění. Obsah správního spisu totiž koresponduje
s žalobou napadeným rozhodnutím, avšak žalobce zpochybnil správnost skutkových zjištění
správních orgánů a nově navrhl za tím účelem provedení důkazů, jimiž hodlá skutková zjištění
správních orgánů vyvrátit. Ministr průmyslu a obchodu vzal na vědomí rozhodnutí orgánů
činných v trestním řízení, konkrétně výše zmiňovaná usnesení Krajského soudu v Hradci Králové
– pobočka v Pardubicích ze dne 25. 1. 2017, č. j. 62 T 4/2016 – 1042, a usnesení Vrchního soudu
v Praze ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 4 To 3/2017, jimiž bylo zastaveno trestní stíhání pana M. R. st.
pro trestný čin provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo
licence, a dále rovněž zmiňované usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 13. 4. 2017,
č. j. 2 T 59/2017 – 577, jímž bylo zastaveno trestní stíhání téhož obviněného pro trestný čin
nedovoleného ozbrojování a věc byla postoupena Obvodnímu báňskému úřadu pro území krajů
Královéhradeckého a Pardubického, avšak ministr poukázal též na to, že proti posledně
zmiňovanému usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí byla státním zástupcem podána
stížnost a věc tedy nebyla skončena. Žalobce až v žalobě uvedl, že tato stížnost byla ještě před
vydáním žalobou napadeného rozhodnutí zamítnuta usnesením Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 26. 7. 2017, č. j. 14 To 139/2017 - 600, a mj. toto usnesení navrhl k důkazu.
Nejvyšší správní soud ověřil, že naposledy uvedené usnesení není obsaženo ve správním spise ani
na něj žalobce v řízení před správními orgány neupozornil. Za této situace městský soud nemohl
z žalobcem zmiňovaného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové vycházet bez toho, aby jej
provedl při jednání jako důkaz. Nejedná se totiž o skutečnost obecně známou, ani o skutečnost
známou soudu z úřední činnosti.
[23] Ohledně výtky městského soudu, že potvrzující závazné stanovisko ministra vnitra trpí
závažnou vadou spočívající v tom, že odkazuje na závazné stanovisko vydané ve věci jiné
žalobcem podané žádosti o licenci než té, která byla předmětem projednávání, uvádí Nejvyšší
správní soud následující. Vzhledem k tomu, že žalobce podal celkem osm žádostí o vydání
licence, k nimž vydalo Ministerstvo vnitra nesouhlasná závazná stanoviska s identickým obsahem,
a žalobce podal proti všem osmi rozhodnutím stěžovatele o nevydání licence společně jediný
rozklad, v němž ke všem osmi zamítavým rozhodnutím uplatňoval shodné námitky, ministr
průmyslu a obchodu požádal ministra vnitra o potvrzení či změnu všech osmi závazných
stanovisek rovněž jediným přípisem z 19. 5. 2017, č. j. MPO 20527/17/10200/01000. Na tuto
žádost odpověděl ministr vnitra jediným přípisem ze dne 1. 9. 2017, č. j. MV-87296/3/SO/2017,
v němž uvedl, že závazné stanovisko Ministerstva vnitra potvrzuje a uvádí k tomu důvody.
V tomto přípisu však je uvedeno jediné závazné stanovisko č. j. MV-123494-3/OBP-2016, které
se vskutku netýkalo nyní projednávané věci. Za popsaných okolností, kdy se jednalo o společné
úkony v řízeních s identickými okolnostmi a účastníky, lze přitakat stěžovateli, že se jedná
o zjevnou chybu v psaní v potvrzujícím závazném stanovisku ministra vnitra, která nemohla
ovlivnit zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí.
IV. Závěr a náklady řízení
[24] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou. Rozsudek městského soudu
podle §110 odst. 1 věty prvé s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm bude městský
soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.) a v souladu
s ním věcně vypořádá jednotlivé námitky uplatněné v žalobě. To, že napadené rozhodnutí nebylo
shledáno nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů v ohledu uvedeném v napadeném
rozsudku, totiž neznamená bez dalšího, že (ostatní) žalobní námitky jsou nedůvodné a napadené
rozhodnutí obstojí.
[25] Městský soud v novém rozhodnutí rozhodne též o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 3 věta první s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 30. dubna 2020
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu