ECLI:CZ:NSS:2020:5.AS.26.2020:43
sp. zn. 5 As 26/2020 - 43
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců
JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobkyně: Zelený Sport
Defence s.r.o., se sídlem Slatina 116, zast. JUDr. Michalem Pacovským, advokátem se sídlem
Čelakovského sady 433/10, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu,
se sídlem Na Františku 1039/32, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2019, č. j. 9 A 47/2018 - 40,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2019, č. j. 9 A 47/2018 - 40, se ruší
a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým bylo zrušeno
rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 9. 11. 2017, č. j. MPO 43968/16/10200/01000,
a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Tímto rozhodnutím ministr průmyslu a obchodu zamítl
rozklad proti rozhodnutí stěžovatele ze dne 9. 2. 2017, č. j. MPO 43968/2016, kterým stěžovatel
žalobkyni neudělil licenci k transferu vojenského materiálu do zahraničí podle §18 písm. c)
ve spojení s §22e odst. 1 zákona č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem
a o doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění
pozdějších předpisů, a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon č. 38/1994 Sb.“). Důvodem pro neudělení licence bylo negativní závazné stanovisko
Ministerstva vnitra jako dotčeného orgánu, které bylo vydáno dle §16 odst. 1 písm. b) zákona
č. 38/1994 Sb.
[2] Ministr průmyslu a obchodu v řízení o rozkladu dospěl k závěru, že všechny žalobkyní
uplatňované námitky směřovaly proti závaznému stanovisku Ministerstva vnitra. Postupem podle
§149 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění rozhodném pro projednávanou věc
(dále jen „správní řád“), si proto vyžádal závazné stanovisko ministra vnitra. Ten přípisem
negativní závazné stanovisko Ministerstva vnitra potvrdil. Ministr průmyslu a obchodu proto
rozklad zamítl a potvrdil rozhodnutí stěžovatele, aniž by provedl další dokazování.
II. Rozhodnutí městského soudu
[3] Rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu napadla žalobkyně u městského soudu žalobou.
V té brojila především proti negativnímu závaznému stanovisku Ministerstva vnitra, které bylo
založeno především na tom, že proti bývalému jednateli žalobkyně M. R. probíhalo trestní stíhání.
Ministerstvo vnitra však nemělo možnost seznámit se s trestním spisem ani s povahou jednání,
které bylo panu R. kladeno za vinu, ani nijak neodůvodnilo, v čem konkrétně spatřuje ohrožení
veřejného pořádku. Trestní stíhání vedená proti M. R. byla navíc zastavena usnesením Vrchního
soudu v Praze ze dne 8. 3. 2017, č. j. 4 To 3/2017, a usnesením Okresního soudu v Ústí nad
Orlicí ze dne 13. 4. 2017, č. j. 2 T 59/2017 - 577, a ještě před vydáním napadeného rozhodnutí
byly stížnosti státního zástupce proti tomuto postupu zamítnuty. Ministerstvo vnitra také ve svém
závazném stanovisku odkázalo na výsledek kontrol provedených u společností MULTIAGRO v.
o. s. Slatina a ZELENÝ SPORT s. r. o. Žalobkyně však upozornila, že v době vydání
napadeného rozhodnutí již došlo k řádné kolaudaci objektu, který žalobkyně ve Slatině využívala.
Ministerstvo vnitra navíc v minulosti vydávalo kladná závazná stanoviska, přestože mu byly
výsledky kontroly známy. Toto ministerstvo dále tvrdilo, že se žalobkyně dopustila správních
deliktů. Takové tvrzení ovšem nemá oporu ve spise. Ani nález zbraní, které měly na ramenních
opěrkách výrobní čísla samopalů nakoupených společností ZELENÝ SPORT s. r. o., není v nyní
projednávané věci relevantní, neboť již bylo policii vysvětleno, že se jednalo o opěrky ze
znehodnocených zbraní, jejichž volným prodejem žalobkyně, ZELENÝ SPORT s. r. o. ani M. R.
neporušili své povinnosti. Závazné stanovisko je proto založeno pouze na domněnkách a
spekulacích, a je tedy nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Stejně tak je v rozporu s
§2 odst. 4 správního řádu, protože do května 2016 Ministerstvo vnitra vydávalo žalobkyni kladná
závazná stanoviska.
[4] Žalobou napadené rozhodnutí toliko cituje potvrzující závazné stanovisko ministra vnitra
a nevypořádává se s námitkami, které žalobkyně vznesla v rozkladu. Zejména opomíjí námitku,
že v obdobných případech (REAL TRADE PRAHA a. s., EXCALIBUR ARMY spol. s. r. o.)
vydalo Ministerstvo vnitra kladná závazná stanoviska k licenci, a to navzdory trestnímu stíhání
vedenému proti statutárním orgánům těchto společností. Správní orgány navíc nectily zásadu
presumpce neviny a ani nezohlednily změnu užívání stavby skladu ve Slatině. Žalobou napadené
rozhodnutí je proto zatíženo vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů a je taktéž
v rozporu se zásadou materiální pravdy. Navíc došlo k podstatné změně okolností, což lze
doložit mj. tím, že Ministerstvo vnitra od září 2017 žalobkyni znovu vydává kladná závazná
stanoviska odůvodněná právě změnou okolností. Potvrzující závazné stanovisko ministra vnitra,
které v napadeném rozhodnutí cituje ministr průmyslu a obchodu, navíc odkazuje na závazné
stanovisko Ministerstva vnitra č. j. MV-123494-3/OBP-2016, přestože se toto stanovisko
vztahovalo k jiné žádosti žalobkyně o licenci.
[5] Městský soud dospěl k závěru, že je žaloba důvodná. Napadené rozhodnutí zrušil podle
§76 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a věc vrátil ministrovi průmyslu a obchodu k dalšímu řízení.
Napadené rozhodnutí je totiž dle názoru městského soudu nepřezkoumatelné pro nedostatek
důvodů. Většinu tohoto rozhodnutí tvoří rozsáhlé citace závazného stanoviska ministra vnitra.
Závěrem se ministr průmyslu a obchodu jen stručně vyjadřuje k porušení §2 odst. 4 správního
řádu. K dalším rozkladovým námitkám ale ministr průmyslu a obchodu nic neuvedl, a to ani
konstatování, že se ztotožňuje s odůvodněním potvrzujícího závazného stanoviska ministra
vnitra. Zcela opomněl vypořádat námitku, že nebyl správně zjištěn skutkový stav, když závazné
stanovisko i potvrzující závazné stanovisko vycházejí z předpokladu, že trestní stíhání M. R.
nebyla ukončena, ačkoliv je z podkladů obsažených ve správním spise a dále z listin předložených
žalobkyní jako příloha žaloby zřejmé, že obě trestní stíhání byla zastavena a stížnosti státního
zástupce proti tomuto postupu byly následně zamítnuty, a to ještě před vydáním napadeného
rozhodnutí v nyní projednávané věci.
[6] Ministr obchodu a průmyslu měl důvody pro neudělení licence ze závazného stanoviska
zapracovat do odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Prostá citace významných částí
závazného stanoviska nestačí, neboť měl stěžovatel vydat rozhodnutí nejen na základě podkladů
dodaných od dotčených orgánů, ale také na základě námitek uplatněných žalobkyní. Jinak
by postrádalo smyslu, že má stěžovatel pravomoc rozhodovat na základě závazných stanovisek,
protože by zcela postačovalo, kdyby závazné stanovisko bylo zároveň konečným rozhodnutím ve
věci samé. Účelem závazných stanovisek je získat odborné podklady od dotřených orgánů, které
mají v dané věci věcnou kompetenci. Tím mají být sladěny veřejné zájmy podstatné pro konečné
správní rozhodnutí. Městský soud shledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným, neboť
z jeho odůvodnění nevyplývá, proč ministr průmyslu a obchodu potvrdil rozhodnutí stěžovatele,
a neobsahuje žádnou vlastní argumentaci k námitkám uplatněným v rozkladu. Rovněž
se nevypořádal se změnou okolností, kvůli kterým bylo vydáno negativní závazné stanovisko,
v důsledku čehož nebylo žádosti žalobkyně vyhověno.
[7] V potvrzujícím závazném stanovisku ministr vnitra navíc odkazuje na závazné stanovisko,
které bylo vydáno Ministerstvem vnitra ve věci jiné žádosti žalobkyně. Z potvrzujícího závazného
stanoviska ministra vnitra není možné zjistit, zda se jedná o chybu v psaní, nebo zda ministr
vnitra přezkoumal jiné závazné stanovisko, které se nyní projednávané věci netýkalo. Ministr
průmyslu a obchodu měl v takovém případě učinit u ministra vnitra podnět k přezkumu tohoto
závazného stanoviska.
III. Kasační stížnost a vyjádření žalobkyně
[8] Rozsudek městského soudu napadl stěžovatel kasační stížností. Měl za to, že městský
soud nesprávně posoudil otázku přezkoumatelnosti rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu.
Odvolal se na komentářovou literaturu ke správnímu řádu, ze které vyplývá, že pokud je jediným
důvodem zamítnutí žádosti negativní závazné stanovisko dotčeného orgánu, správnímu orgánu
nezbývá než převzít důvody v tomto stanovisku uvedené. O takovou situaci se přitom jednalo
v nyní projednávaném případu. Z judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 10. 2010, č. j. 7 As 46/2010 - 54) navíc vyplývá,
že odvolací správní orgán nemůže sám posuzovat odvolací námitky vznesené účastníkem řízení,
ale naopak je vázán potvrzujícím závazným stanoviskem správního orgánu nadřízeného
dotčenému orgánu. Stejně tomu bylo i v nyní projednávané věci, a ministr průmyslu a obchodu
tedy mohl pouze ověřit, zda bylo potvrzující závazné stanovisko přezkoumatelné, zda reaguje
na odvolatelem uplatněné námitky a zda splňuje zákonem stanovené formální požadavky. Sám
však námitky věcně posoudit nemohl. Argumenty ze závazného stanoviska tak do svého
rozhodnutí zahrnul tím způsobem, že citoval příslušené pasáže, které obsahovaly reakce
na argumenty žalobkyně.
[9] K výtce městského soudu, že se potvrzující závazné stanovisko vztahovalo k jinému
závaznému stanovisku, než jaké bylo vydáno v nyní projednávané věci, stěžovatel uvedl,
že se toto potvrzující závazné stanovisko vztahovalo ke všem osmi souběžně projednávaným
žádostem žalobkyně. Skutečnost, že potvrzující závazné stanovisko neobsahuje odkaz na všech
osm závazných stanovisek, ale pouze na jedno z nich, považoval stěžovatel za pouhou chybu
v psaní, která nemůže mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Závěrem navrhl, aby
Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[10] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti doručeném Nejvyššímu správnímu soudu dne
25. 3. 2020 uvedla, že by z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu mělo vždy jasně vyplývat,
co ho vedlo k vydání rozhodnutí o konkrétním obsahu a jak se vypořádal s argumenty účastníků
řízení. Napadené rozhodnutí těmto požadavkům nedostálo, když pouze shrnulo potvrzující
závazné stanovisko ministra vnitra. Zapracování tam obsažených argumentů nemůže spočívat
v prostém ocitování. Adresátem závazného stanoviska totiž není účastník řízení, ale správní
orgán, který vede správní řízení. Z takto pojatého odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí
např. nevyplývá, jak se ministr průmyslu a obchodu vypořádal s klíčovou námitkou nesprávně
zjištěného skutkového stavu. Žalobkyně v této souvislosti poukázala na zastavení trestních stíhání
jejího bývalého jednatele. Přitom právě toto trestní stíhání bylo zásadní okolností odůvodňující
vydání negativního závazného stanoviska. Přestože tedy ministr průmyslu a obchodu nebyl
oprávněn věcně přezkoumat potvrzující závazné stanovisko ministra vnitra, nic mu nebránilo
posoudit námitky týkající se nezákonnosti závazného stanoviska. S touto námitkou se tedy
vypořádat mohl. Měl se také obrátit na ministra vnitra s podnětem k přezkumu závazného
stanoviska podle §149 odst. 5 věty druhé správního řádu. Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší
správní soud podanou kasační stížnost zamítl.
[11] Ve vyjádření ke kasační stížnosti doručeném Nejvyššímu správnímu soudu 4. 5. 2020
žalobkyně dále rozvedla svoji argumentaci. Předně připomněla, že podle judikatury Nejvyššího
správního soudu je závazné stanovisko podkladem konečného rozhodnutí a soudní ochrana proti
němu je umožněna při přezkumu konečného rozhodnutí. Tento přezkum se týká veškerých vad,
nikoliv pouze formální nezákonnosti, a je tak zřejmé, že i v případě závazných stanovisek je dán
prostor pro úplný soudní přezkum. Zjistí-li odvolací správní orgán, že orgán nadřízený
dotčenému orgánu při přezkumu závazného stanoviska nereagoval dostatečně na odvolací nebo
rozkladové námitky, má učinit podnět k přezkumnému řízení, aby mohla být zjednána náprava.
Pokud tak odvolací správní orgán neučiní, vystavuje se riziku, že bude jeho vlastní rozhodnutí
zrušeno pro nepřezkoumatelnost, ačkoliv on sám při zdůvodňování svých vlastních úvah
nepochybil. Nelze proto vykládat §149 odst. 3 a 4 správního řádu tak, že by správní orgán mohl
rezignovat na obsah závazného stanoviska a jeho závěry bezmyšlenkovitě převzít. V důsledku
takového výkladu by konstrukce pravomocí správních orgánů byla nesmyslná, protože
by k rozhodnutí postačilo samotné závazné stanovisko. Na odůvodnění stanovisek je třeba
přiměřeně aplikovat zákonná ustanovení o obsahu, formě a náležitostech správních rozhodnutí.
To platí i pro úkon, kterým nadřízený správní orgán potvrdí nebo změní závazné stanovisko.
V případě, že tento potvrzující úkon orgánu nadřízeného dotčenému orgánu obsahuje
nedostatky, musí proti němu odvolací správní orgán brojit, a to i opakovaně, je-li to třeba.
Stěžovatel pochybil, pokud neshledal nedostatky v potvrzujícím závazném stanovisku a nebrojil
proti němu. Potvrzující závazné stanovisko totiž neobsahovalo vypořádání všech rozkladových
námitek.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[12] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační
stížnosti přípustné, a za stěžovatele v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s. jedná k tomu pověřený
zaměstnanec s vysokoškolským právnickým vzděláním. Poté přezkoumal napadený rozsudek
městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda
netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.),
a dospěl k následujícímu závěru.
[13] Kasační stížnost je důvodná.
[14] Nejvyššímu správnímu soudu napadlo celkem 8 kasačních stížností stěžovatele, které
podal v obdobných věcech týkajících se obdobných rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu.
Všechna tato rozhodnutí žalobkyně původně napadla společnou žalobou, ale městský soud
každou z věcí vyloučil k samostatnému projednání. V některých z těchto věcí již Nejvyšší správní
soud rozhodl (srov. rozsudky ze dne 24. 4. 2020, č. j. 4 As 26/2020 - 39, ze dne 30. 4. 2020,
č. j. 5 As 25/2020 – 33, a ze dne 27. 5. 2020, č. j. 2 As 27/2020 - 42). V těchto věcech Nejvyšší
správní soud shledal kasační stížnosti stěžovatele důvodnými, a příslušné rozsudky městského
soudu tak zrušil a věci mu vrátil k dalšímu řízení. Ani v nyní projednávané věci Nejvyšší správní
soud neshledal důvod, proč by se měl od svých závěrů přijatých v citovaných rozsudcích odchýlit.
Dále uvedená argumentace je tak v podstatě jen opakováním závěrů, které již byly v citovaných
rozsudcích vysloveny.
[15] Vzhledem k tomu, že městský soud zrušil rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu pro
nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, připomíná Nejvyšší správní soud svou konstantní
judikaturu, podle které se lze v takovém případě zabývat pouze tím, zda byl závěr
o nepřezkoumatelnosti učiněný v napadeném rozsudku správný, či nikoliv (srov. rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2007, č. j. 2 As 36/2006 - 102, či ze dne 8. 11. 2017,
č. j. 8 As 25/2017 - 67).
[16] V rozsudku ze dne 28. 2. 2017, č. j. 8 As 170/2016 - 86, zdejší soud shrnul: „V obecné
rovině lze k otázce nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí podotknout, že nevypořádá-li se správní orgán
v rozhodnutí o opravném prostředku se všemi uplatněnými námitkami, způsobuje to nepřezkoumatelnost
rozhodnutí spočívající v nedostatku jeho důvodů [§76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Z ustálené judikatury správních
soudů vyplývá, že z odůvodnění rozhodnutí musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka
za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti
předestřené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které
právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Rozhodnutí, jehož odůvodnění obsahuje
pouze obecný odkaz na to, že napadené rozhodnutí bylo přezkoumáno a jeho důvody shledány správnými,
je nepřezkoumatelné, neboť důvody, o něž se výrok opírá, zcela chybějí (srov. např. rozsudek Vrchního soudu
v Praze ze dne 26. 2. 1993, čj. 6 A 48/1992 - 23, nebo rozsudky NSS ze dne 19. 12. 2008,
čj. 8 Afs 66/2008 - 71, a ze dne 17. 1. 2013, čj. 1 Afs 92/2012 - 45). Rozsah přezkumu provedeného
žalovaným při rozhodování o odvolání lze dovodit z §89 odst. 2 s. ř., podle něhož odvolací správní orgán
přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy.
Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy,
vyžaduje-li to veřejný zájem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad
napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost, se nepřihlíží; tímto ustanovením není
dotčeno právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem. Z odůvodnění rozhodnutí o odvolání
tak musí být patrný především dosavadní průběh a výsledek správního řízení v míře potřebné pro zasazení
rozhodnutí o věci do patřičného skutkového a právního kontextu. Dále musí být zřejmé, jak naložil správní orgán
s námitkami účastníka řízení obsaženými v podaném odvolání, proč považuje argumentaci za lichou, mylnou nebo
vyvrácenou, podle které právní normy rozhodl, případně zda shledal jiné vady řízení, k nimž byl povinen
přihlédnout z úřední povinnosti (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 1. 2013, čj. 1 Afs 92/2012 - 45).“
[17] Specifikem nyní projednávané věci je, že stěžovatel musel postupovat podle §149 odst. 3
správního řádu, podle kterého „[j]estliže bylo v průběhu řízení o žádosti vydáno závazné stanovisko, které
znemožňuje žádosti vyhovět, neprovádí správní orgán další dokazování a žádost zamítne“. Je tedy zřejmé,
že stěžovatel při obdržení negativního závazného stanoviska nemohl provádět další dokazování
a nezbývalo mu než žádosti nevyhovět. Vzhledem k tomu, že následný rozklad směřoval výlučně
proti obsahu závazného stanoviska, musel ministr průmyslu a obchodu vyžádat závazné
stanovisko ministra vnitra jako orgánu nadřízeného dotčenému orgánu v souladu s §149 odst. 4
správního řádu, podle kterého „[j]estliže odvolání směřuje proti obsahu závazného stanoviska, vyžádá
odvolací správní orgán potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od správního orgánu nadřízeného správnímu
orgánu příslušnému k vydání závazného stanoviska“. V takové situaci je třeba posuzovat i prostou
reprodukci závazného stanoviska za dostatečné vypořádání rozkladových námitek. Pokud
by stěžovatel rozkladové námitky směřující proti obsahu závazného stanoviska sám věcně
posoudil, zatížil by řízení o rozkladu podstatnou vadou (srov. též rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 23. 9. 2010, č. j. 5 As 56/2009 - 63, č. 2167/2011 Sb. NSS). Je tedy zcela
nadbytečné, aby ministr průmysl a obchodu v rozhodnutí o rozkladu sám zaujímal vlastní
stanovisko k námitkám směřujícím proti obsahu závazného stanoviska, přestože vydává
rozhodnutí ve věci samé. Nelze proto souhlasit s městským soudem, že měl ministr průmyslu
a obchodu zahrnout do odůvodnění svého rozhodnutí vlastní vypořádání rozkladových námitek.
[18] Městskému soudu je třeba přisvědčit, že konstrukce, při níž správní orgán rozhoduje
pouze na základě negativního závazného stanoviska dotčeného orgánu, se jeví jako zbytečná
a nehospodárná. Nicméně tímto způsobem zákonodárce postup správních orgánu upravil
a soudům nenáleží tuto konstrukci měnit. Přesto samozřejmě musí potvrzující závazné
stanovisko reagovat přezkoumatelným způsobem na odvolací, případně rozkladové námitky
směřující proti potvrzovanému závaznému stanovisku (srov. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 4. 9. 2019, č. j. 9 As 140/2019 - 22). Zákonnost závazného stanoviska
přezkoumávají v plné míře správní soudy v řízení o žalobě proti na něm založenému rozhodnutí
správního orgánu (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
23. 8. 2011, č. j. 2 As 75/2009 - 113, č. 2434/2011 Sb. NSS).
[19] Veškeré námitky vznesené žalobkyní v rozkladu směřovaly pouze proti obsahu závazného
stanoviska Ministerstva vnitra. Brojila proti takovému postupu ministerstva, při kterém negativní
závazné stanovisko odůvodnilo trestním stíháním bývalého jednatele M. R. Ten totiž již nebyl
jednatelem, dosud byl bezúhonný a měl bezpečnostní prověrku. Upozornila, že stíhání osob
spojených s jinými obchodníky s vojenským materiálem nemělo za následek vydání negativních
závazných stanovisek. Nebylo ani vysvětleno, jak s licencí, o kterou žalobkyně žádala, souvisel
nález opěrek ze zbraní znehodnocených žalobkyní. Ministerstvo vnitra nezohlednilo ani
skutečnost, že nemovitosti, které žalobkyně užívala ke skladování vojenského materiálu, byly
rekolaudovány. Ze závazného stanoviska není zřejmé, proč byl změněn dosavadní přístup, kdy
od dubna 2016 byla vydávána kladná závazná stanoviska. Navíc se argumentace obsažená
v závazném stanovisku vztahuje k okolnostem, které se týkají nesouvisejícího případu jiné
společnosti (MULTIAGRO v. o. s. Slatina).
[20] K těmto námitkám se vyjádřil ministr vnitra v potvrzujícím závazném stanovisku, které
v žalobou napadeném rozhodnutí ministr průmyslu a obchodu citoval. K odůvodnění změny
dosavadního přístupu uvedl, že sice dotčenému orgánu byly některé skutečnosti známy již dříve,
ale změnu přístupu vyvolal teprve jejich souhrn. Za přelomovou označil informaci o zahájeném
trestním stíhání M. R. Zastavení trestního stíhání nemohlo odůvodnit změnu závazného
stanoviska, protože ve věci jednoho z trestních stíhání byla podána stížnost státního zástupce, a
věc tak nebyla uzavřena. Skutečnosti, které Ministerstvo vnitra uvedlo ohledně společnosti
MULTIAGRO v. o. s. Slatina, s nyní projednávaným případem souvisí, neboť je tato společnost
s žalobkyní personálně propojena. Žalobkyně navíc využívá její nemovitosti, které jsou
v zastavěném území obce Slatina. Přitom při využívání těchto nemovitostí již došlo k narušení
ochrany obyvatelstva. Z toho důvodu je správný úsudek dotčeného orgánu, že žalobkyně nemůže
zaručit, že v budoucnosti již nebude docházet k narušování bezpečnosti a ochrany zdraví
obyvatelstva. Nedostatky v evidenci zbraní a střeliva a v zabezpečení nemovitostí, ve kterých jsou
skladovány, jsou taktéž závažné, neboť poskytují prostor pro kriminální činnost, a to včetně
organizovaného zločinu a vyzbrojování teroristických skupin. Odkaz žalobkyně na obdobné
případy též nebyl relevantní, protože dotčený orgán vychází mj. také z okolností, které nemohou
být žalobkyni známé, neboť mají bezpečnostní charakter a dotčenému orgánu je poskytují Policie
ČR a zpravodajské služby.
[21] Z uvedené rekapitulace je zřejmé, že ministr vnitra ve svém potvrzujícím závazném
stanovisku přezkoumatelným způsobem reaguje na podstatu rozkladové argumentace žalobkyně.
Vzhledem k tomu, že tyto závěry ministr obchodu a průmyslu v žalobou napadeném rozhodnutí
citoval, nelze toto rozhodnutí považovat (v ohledu uváděným městským soudem)
za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Především se prostřednictvím citací potvrzujícího
závazného stanoviska ministr průmyslu a obchodu vyjádřil ke klíčovým rozkladovým námitkám
ohledně trestního stíhání M. R. a k otázce odlišnosti nyní projednávané věci od licencí udělených
společnostem REAL TRADE PRAHA a. s. a EXCALIBUR ARMY spol. s. r. o. Také námitka
nesprávně zjištěného skutkového stavu, na kterém stojí závazné stanovisko, je námitkou směřující
proti obsahu závazného stanoviska, a v souladu s §149 odst. 4 správního řádu tak její vypořádání
náleží v daném případě ministrovi vnitra.
[22] Nejvyšší správní soud dále uvádí, že městský soud nesprávně postupoval i podle
§76 odst. 1 písm. b) s. ř. s., když zrušil žalobou napadené rozhodnutí bez jednání také proto,
že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy
nebo vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění. Obsah správního spisu sice odpovídá žalobou
napadenému rozhodnutí, nicméně správnost skutkových zjištění byla zpochybněna žalobkyní,
která také navrhla provedení nových důkazů, jejichž prostřednictvím by měla být skutková
zjištění správních orgánů vyvrácena. Žalobou napadené rozhodnutí vychází z usnesení Krajského
soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 25. 1. 2017, č. j. 62 T 4/2016 - 1042,
a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 4 To 3/2017, jimiž bylo zastaveno
trestní stíhání M. R. pro trestný čin provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez
povolení nebo licence, a také z usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 13. 4. 2017, č.
j. 2 T 59/2017 - 577, jímž bylo zastaveno trestní stíhání téhož obviněného pro trestný čin
nedovoleného ozbrojování a věc byla postoupena Obvodnímu báňskému úřadu pro území krajů
Královéhradeckého a Pardubického. Ministr však uvedl, že proti posledně zmíněnému usnesení
podal státní zástupce stížnost, a věc tak doposud nebyla skončena. Podle žalobkyně však ještě
před vydáním žalobou napadeného rozhodnutí byla tato stížnost zamítnuta usnesením Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 26. 7. 2017, č. j. 14 To 139/2017 - 600. Toto usnesení žalobkyně
navrhovala k důkazu. Nebylo ovšem ve správním spise a žalobkyně na něj v řízení před správními
orgány ani neupozornila. Městský soud z něj tak vycházet nemohl, aniž by jej provedl jako důkaz.
Nejde totiž ani o skutečnost známou soudu z úřední činnosti, ani o skutečnost obecně známou.
[23] Nejvyšší správní soud nesouhlasí s městským soudem ani v tom, že potvrzující závazné
stanovisko ministra vnitra trpí závažnou vadou, neboť odkazuje na závazné stanovisko vydané
ve věci jiné žalobkyní podané žádosti o licenci. Žalobkyně totiž podala celkem osm žádostí
o vydání licence, přičemž ke všem vydalo Ministerstvo vnitra nesouhlasná stanoviska se stejným
obsahem. Stěžovatel následně vydal osm rozhodnutí, proti kterým žalobkyně podala pouze jeden
rozklad, ve kterém vznesla totožné námitky směřující proti všem osmi rozhodnutím stěžovatele.
V rozkladovém řízení tak ministr průmyslu a obchodu jediným přípisem ze dne 1. 9. 2017,
č. j. MV-87296/3/SO/2017, požádal ministra vnitra, aby potvrdil nebo změnil všech osm
závazných stanovisek. Na tuto žádost reagoval ministr vnitra taktéž jediným přípisem, kterým
potvrdil závazné stanovisko č. j. MV-123494-3/OBP-2016. Toto závazné stanovisko se sice nyní
projednávané věci netýkalo, ale vzhledem k tomu, že šlo o společné úkony v řízeních
s identickými okolnostmi a účastníky, lze zmíněnou vadu považovat za zjevnou chybu v psaní
v potvrzujícím závazném stanovisku ministra vnitra. Zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí
však touto chybou nemohla být ovlivněna.
V. Závěr a náklady řízení
[24] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou. Rozsudek městského soudu
podle §110 odst. 1 věty prvé s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm bude městský
soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.) a v souladu
s ním věcně vypořádá jednotlivé námitky uplatněné v žalobě. To, že napadené rozhodnutí nebylo
shledáno nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů v ohledu uvedeném v napadeném
rozsudku, totiž neznamená bez dalšího, že (ostatní) žalobní námitky jsou nedůvodné a napadené
rozhodnutí obstojí.
[25] Městský soud v novém rozhodnutí rozhodne též o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 3 věta první s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. srpna 2020
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu