ECLI:CZ:NSS:2020:5.AZS.14.2020:23
sp. zn. 5 Azs 14/2020 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy, soudkyně
Mgr. Lenky Bahýľové a soudce JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: V. D., zast.
Mgr. Pavolem Kehlem, advokátem, sídlem Panská 895/6, Praha 1, proti žalované: Policie ČR,
Ředitelství služby cizinecké policie, sídlem Olšanská 2, Praha 3, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2019, č. j. 13 A 70/2019 - 28,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á .
II. Žádný z účastníků n emá p r áv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 22. 10. 2019, č. j. CPR-30342-3/ČJ-2019-930310-V241
(dále též jen „rozhodnutí žalované“) zamítla odvolání žalobce proti rozhodnutí Policie České
republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové
kontroly, pátrání a eskort, ze dne 4. 7. 2019, č. j. KRPA-248580-14/ČJ-2019-000022-ZAM (dále
též jen „rozhodnutí správního orgánu prvního stupně“). Rozhodnutím správního orgánu prvního
stupně bylo žalobci podle §119 odst. 1 písm. b) bod 3. zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky a o změně některých zákonů (dále též jen „zákon o pobytu cizinců“),
uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území
členských států Evropské unie v délce jednoho roku.
[2] Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem (dále též jen „napadený
rozsudek“) zamítl žalobu žalobce proti rozhodnutí žalované jako nedůvodnou. Dospěl k závěru,
že v průběhu správního řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce byl zaměstnancem
českého zaměstnavatele (korporace NIKOLO s. r. o.), a proto neměl-li k této činnosti povolení
k zaměstnání, zaměstnaneckou kartu nebo modrou kartu, byly dány podmínky pro aplikaci §119
odst. 1 písm. b) bod 3. zákona o pobytu cizinců.
[3] Kasační stížnost není přípustná.
[4] Kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského
soudu ve správním soudnictví. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 30. 6. 2020,
č. j. 10 As 181/2019 – 63, č. 4051/2020 Sb. NSS, „aby vůbec byla kasační stížnost způsobilá
k projednání, musí kvalifikovaným způsobem zpochybňovat právě rozhodnutí krajského soudu, proti němuž byla
podána, a nikoli nějaký jiný akt (byť třeba i věcně souvisící nebo předcházející napadenému rozhodnutí krajského
soudu)“. Stěžovatel jako důvody kasační stížnosti formálně označil §103 odst. 1 písm. a), b) a d)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též jen „s. ř. s.“) a dále v několika bodech shrnul
odůvodnění napadeného rozsudku. Vlastní argumentace kasační stížnosti se však téměř doslova
shoduje s obsahem žaloby proti rozhodnutí žalované, stěžovatel pouze nahradil slovo „žalobce“
slovem „stěžovatel“.
[5] Stěžovatel vymezil rozsah kasačního přezkumu důvody §103 odst. 1 s. ř. s. vymezenými
pod písmeny a), b) i d), nicméně argumentaci obsaženou v kasační stížnosti by bylo možné
podřadit pouze pod písm. b), tj. pod důvod spočívající v nedostatečných, nesprávných
či procesně vadných skutkových zjištěních správního orgánu; pokud by ovšem kasační stížnost
obsahovala argumentaci směřující proti napadenému rozsudku (viz níže). Tento důvod může
obecně dopadat jak přímo na rozhodnutí správního orgánu, tak zprostředkovaně i na soudní
rozhodnutí (pokud soud tvrzené vady neodhalil nebo zaujal stejný hmotněprávní názor jako
žalovaný) a je logické, že argumentace obsažená v kasační stížnosti ve vztahu k tomuto důvodu
nebude z povahy věci nijak novátorská; to plyne z povahy kasačního přezkumu, v němž zásadně
nejsou řešeny jiné otázky než ty, které byly předmětem řízení již u krajského soudu (srov. §104
odst. 4 a §109 odst. 5 s. ř. s.).
[6] Ovšem i za situace, kdy žalovaný a krajský soud dospěli ke stejnému závěru,
nepředpokládá se, že žalobce jen vezme text žaloby, v níž případně zamění slovo žalobce za slovo
stěžovatel, a zašle jej Nejvyššímu správnímu soudu jako kasační stížnost. Naopak, předpokládá
se předestření pokud možno kvalifikované polemiky s argumentací krajského soudu, na níž
by mohl kasační soud adekvátně reagovat. Takovou úlohu neplní „kasační stížnost“, která
je fakticky žalobou, v níž advokát jako právní profesionál provedl pouze kosmetické (formální)
změny, jak byly shora vymezeny. Z textu argumentační části kasační stížnosti není patrná
jakákoliv snaha o to, reagovat na konkrétní závěry krajského soudu, poukázat
na přiléhavou judikaturu a přesvědčivě prezentovat nejpádnější žalobní argumenty (srov. usnesení
ze dne 30. 6. 2020, č. j. 10 As 181/2019 – 63, č. 4051/2020 Sb. NSS).
[7] Nutno uvést, že městský soud se v napadeném rozsudku neomezil na odkaz
na argumentaci žalované, případně její pouhé převzetí, nýbrž dostatečně reagoval na všechny
uplatněné žalobní námitky, jež se vztahovaly k tvrzené nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalované
a především k nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu v řízení o vyhoštění stěžovatele.
Krajský soud se (v bodech 11. – 12.) zabýval jak důkazy shromážděnými v řízení před správním
orgánem prvního stupně, tak důkazy přeloženými stěžovatelem v rámci odvolacího řízení,
posoudil jejich hodnocení ze strany žalované a odůvodnil, proč důkazy předložené stěžovatelem
rovněž vyhodnotil jako účelové. Zabýval se též (v bodě 13) žalobní argumentací týkající
se pracovní smlouvy stěžovatele s korporací NIKOLO s. r. o. a s odkazem na odbornou
literaturu odůvodnil, proč tvrzením stěžovatele nepřisvědčil.
[8] Na uvedenou argumentaci advokát stěžovatele v kasační stížnosti žádným způsobem
nereagoval. S výjimkou zvýrazněného tvrzení o porušení §3 správního řádu, jímž text původní
žaloby v kasační stížnosti doplnil, a vypuštění argumentace obhajující zastupování stěžovatele
korporací NIKOLO s. r. o. ve správním řízení, se argumentační část kasační stížnosti zcela
shoduje s textem žaloby.
[9] S ohledem na to, že řízení se vede na nejvyšším stupni soudní soustavy a je tak zcela
na místě od kasační stížnosti předkládané advokátem vyžadovat odpovídající úroveň právní
argumentace, Nejvyšší správní soud konstatuje, že v této věci nebyly uplatněny žádné skutečné
kasační důvody. Kasační stížnost totiž ani částečně nezpochybňuje rozhodovací důvody
krajského soudu, ale je namířena proti rozhodovacím důvodům rozhodnutí žalované.
Taková kasační stížnost je nepřípustná (§104 odst. 4 s. ř. s.), neboť se opírá jen o jiné důvody,
než které jsou uvedeny v §103 odst. 1 s. ř. s. (srov. k tomu usnesení NSS ze dne 10. 9. 2009,
č. j. 7 Afs 106/2009 - 77, č. 2103/2010 Sb. NSS, nebo ze dne 28. 5. 2020, čj. 9 Azs 101/2020 -
17, body 11 a 12).
[10] Současně tu nebyl ani důvod k tomu, aby Nejvyšší správní soud hleděl na takovou kasační
stížnost jako na podání trpící vadami, které by byl povinen odstraňovat podle §109 odst. 1 s. ř. s.
Toto ustanovení slouží soudu k tomu, aby zajistil doplnění kasačních důvodů u těch kasačních
stížností, které jsou podány jako blanketní, tj. neobsahují vůbec žádnou argumentaci (ani pokus o
ni); ostatně takovou blanketní kasační stížnost stěžovatel prvně podal a Nejvyšší správní soud
postup podle §109 odst. 1 s. ř. s. již aplikoval. Postup podle §109 odst. 1 s. ř. s. totiž není určen
k tomu, aby soud, který obdrží dlouhý a strukturovaný text tvářící se jako zdůvodněná kasační
stížnost, pedagogicky vedl právního profesionála zastupujícího v kasačním řízení, upozorňoval ho
na smysl kasační stížnosti (který je zřejmý ze zákona) a nabádal ho k vylepšení jeho
argumentačních dovedností (shodně usnesení ze dne 30. 6. 2020, č. j. 10 As 181/2019 – 63,
č. 4051/2020 Sb. NSS).
[11] Nejvyšší správní soud proto odmítl kasační stížnost jako nepřípustnou [§46 odst. 1 písm.
d) a §120 s. ř. s.].
[12] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., kdy žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. prosince 2020
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu