ECLI:CZ:NSS:2020:5.AZS.88.2019:36
sp. zn. 5 Azs 88/2019 - 36
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: T. N. H., zast.
Mgr. Vratislavem Tauberem, advokátem, se sídlem Náměstí 28. Října 1898/9, Brno, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2019, č. j. 34 Az 7/2017 – 33,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á pro nepřijatelnost
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného
rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne
1. 9. 2017, č. j. OAM-159/ZA-ZA11-HA10-2017, ve věci mezinárodní ochrany. Stěžovatel
se domáhal zrušení shora specifikovaného rozhodnutí, jímž žalovaný rozhodl o neudělení
mezinárodní ochrany podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
[2] Stěžovatel v žalobě nepopíral, že žádal o udělení mezinárodní ochrany z důvodu
ekonomického zabezpečení své rodiny žijící ve Vietnamu; žalovaný se však dle něj nesprávně
omezil pouze na formální hodnocení důvodů žádosti, ale nezkoumal obsahové důvody. Dále
namítl, že mu nebyla řádně doručena výzva k seznámení se s podklady před vydáním rozhodnutí;
fikce doručení nastane pouze v případě, že písemnost byla uložena a adresát se o uložení
dozvěděl z výzvy vložené do domovní schránky; stěžovatel nebyl v souladu s §23 odst. 4 zákona
č. 500/2004 Sb., správní řád, vyzván k převzetí písemnosti, pročež nedošlo k fikci doručení
a stěžovateli bylo tímto postupem bráněno v uplatnění jeho procesních práv.
[3] Krajský soud ve shodě s žalovaným dospěl k závěru, že v průběhu řízení o udělení
mezinárodní ochrany nebyl v případě stěžovatele zjištěn žádný azylově relevantní důvod;
z obsahu správního spisu vyplývá, že stěžovatel je státním příslušníkem Vietnamské socialistické
republiky, národnosti Hoa a křesťanského náboženského vyznání, nikdy nebyl členem politické
strany či jiné organizace; v době svého pobytu ve vlasti neměl žádné problémy, nikdy nebyl
trestně stíhán; s vietnamským režimem nemá osobně žádné problémy a nikdy tam neměl žádné
potíže; vycestování z ČR pro něj bude mít pouze ekonomické následky; ve Vietnamu nemá
možnost vydělávat peníze, protože je tam velká konkurence; nemá žádné vzdělání a nevlastní
žádný kapitál - obává se tedy pouze toho, že ve Vietnamu nebude mít možnost vydělávat tolik
peněz, kolik vydělává na území ČR; pokud se tedy vrátí do země původu, nebude schopen
zřejmě uživit svoji manželku a děti, pokud ale získá legální pobyt na územní ČR a bude moci
podnikat, pak uživí sebe a svou rodinu. Krajský soud konstatoval, že žalovaný ve věci zjistil
skutečný stav věci, zabýval se všemi okolnostmi, které stěžovatel v průběhu správního řízení
sdělil a opatřil si informace o situaci ve Vietnamské socialistické republice z několika zdrojů.
[4] K námitce stran doručování krajský soud odkázal na obsah správního spisu, z něhož
se podává, že stěžovatel požádal dne 2. 3. 2017 písemně o odchod do soukromí z Přijímacího
střediska Zastávka; aby mohlo být takové žádosti vyhověno, bylo nezbytné, aby v žádosti uvedl
řádnou adresu jeho pobytu - stěžovatel jako svoji adresu v této žádosti ohlásil: P. 553/67, X B.
Jak plyne z dalšího obsahu správního spisu, na uvedené adrese se stěžovatel sice zřejmě zdržoval
(tuto adresu uváděl jako adresu svého pobytu i v dalších písemnostech založených ve správním
spise), ale nepřebíral zde řádně poštu; v souladu s §24 zákona o azylu mu bylo doručováno
v průběhu správního řízení na adresu pro doručování, kterou za tímto účelem Ministerstvu vnitra
sám sdělil. Krajský soud podotkl, že v takové situaci je vždy důležité, aby si cizinec na adrese, kde
se zdržuje, řádně označil poštovní schránku svým jménem, o čemž byl také poučen; odkázal na §
77 zákona o azylu, který upravuje možnost změny místa hlášeného pobytu z azylového
(pobytového) střediska na soukromou adresu, přičemž je nezbytné, aby změna adresy pobytu
měla určitá pravidla; je totiž vždy nutné zajistit dostupnost žadatele pro úkony spojené s řízením
ve věci mezinárodní ochrany. Krajský soud ověřil ze správního spisu, že stěžovateli bylo
předvolání k seznámení se s podklady rozhodnutí na den 28. 8. 2017 v 8:30 hod. na pracovišti
Odboru azylové a migrační politiky Zastávka, doručováno na jím sdělenou adresu: P. 553/67, X
B., a to dne 14. 8. 2017; poštu si zde nepřevzal; sice se na uvedené adrese podle všech okolností
zdržoval, ale zřejmě si zde neoznačil poštovní schránku svým jménem, pročež mu nebylo možno
písemnosti na tuto adresu doručovat a pro poštovního doručovatele byl „adresátem neznámým“
(jak bylo uvedeno na obálce předvolání založeného ve správním spise). Krajský soud uvedl, že
stěžovatel věděl, že musí být dostupný pro úkony spojené s řízením ve věci mezinárodní ochrany,
a to i přesto, že opustil přijímací středisko a odešel bydlet do soukromí; tuto svoji dostupnost i
přes pokyny správního orgánu nezajistil. Krajský soud podotkl, že z výpovědi stěžovatele nadto
mimo jiné vyplývá, že za podobnou nesoučinnost již byl v podstatě „sankcionován“, a to
v podobě dřívějšího zrušení jeho pobytového oprávnění (stěžovatel zde původně pobýval na
základě pobytového oprávnění za účelem podnikání), neboť v místě hlášeného bydliště nebyl při
konaných pobytových kontrolách, které předcházely zrušení pobytového oprávnění, opakovaně
nikdy zastižen; z uvedeného vyplývá, že stěžovatel své povinnosti zcela ignoruje. Ze správního
spisu je také zřejmé, že se nedostavil ani na předvolání k převzetí si konečného rozhodnutí ve
věci mezinárodní ochrany dne 19. 9. 2017. O vydání stejnopisu napadeného rozhodnutí požádal
až dne 2. 10. 2017, přičemž opět v žádosti uvedl jako místo svého hlášeného pobytu na území ČR
adresu: P. 553/67, X B. Krajský soud uzavřel, že účelem pobytu žadatelů o mezinárodní ochranu
v přijímacích či pobytových střediscích je zajištění rychlé komunikace správního orgánu
s žadatelem při provádění jednotlivých správních úkonů v rámci řízení o mezinárodní ochraně.
Pokud tedy stěžovatel požádal o odchod do soukromí z přijímacího střediska, pak i po povolení
k opuštění tohoto přijímacího střediska musí zajistit svoji dostupnost pro úkony spojené
s řízením ve věci mezinárodní ochrany; tak ale v uvedené věci stěžovatel nepostupoval, pročež
musí nést následky svého jednání. Vzhledem k tomu, že poštovní doručovatel dne 14. 8. 2017
uvedl na obálce s předvolánkou ze dne 10. 8. 2017 k seznámení se s podklady rozhodnutí dne 28.
8. 2017 na pracovišti OAM Zastávka, že adresát je na uvedené adrese neznámý, musel správní
orgán postupovat ve smyslu §24 odst. 4 zákona o azylu: písemnost určená účastníku řízení, jehož
pobyt není znám, se uloží po dobu 10 dnů v azylovém zařízení, které je nejblíže místu jeho
hlášeného pobytu; zásilka byla řádně uložena v zařízení v Zastávce u Brna; jelikož si zásilku
stěžovatel nevyzvedl, bylo třeba ji 10. dnem od uložení považovat za doručenou. Krajský soud
poukázal také na to, že stěžovatel v žalobě neuplatňoval žádné námitky směřující proti obsahu
správního spisu a proti podkladům vydaného rozhodnutí, které správní orgán v této věci zajistil.
[5] Stěžovatel v kasační stížnosti tvrdí, že jak žalovaný při vydání správního rozhodnutí, tak
krajský soud v řízení o žalobě proti tomuto rozhodnutí v podstatě vyslovil názor, že jediným
důvodem pro podání stěžovatelovy žádosti u udělení mezinárodní ochrany, byla jeho ekonomická
situace. Jak již stěžovatel uvedl ve své žalobě, je zapotřebí, aby bylo zváženo i materiální hledisko
jeho situace. Případný nucený návrat stěžovatele do vlasti bude mít negativní dopad především
na jeho nezletilé děti, ale i zbytek jeho rodiny, když stěžovatel, který dlouhodobě pobýval
na území České republiky, kde provozoval výdělečnou činnost, díky které byl schopen živit svoji
rodinu, bude nucen vrátit se do země původu, ve které za dobu jeho pobytu na území České
republiky nutně muselo dojít ke ztrátě ekonomicko-sociálních vazeb. To je v zemi, jako
je Vietnamská socialistická republika, ve které je nouze o pracovní příležitosti a kde je možnost
získání práce často vázána až na nutnost uchýlit se k úplatkářství, v podstatě znamená,
že stěžovatel bude v natolik nevýhodném postavení, že možnost uživit svoji rodinu bude mít
pouze v případě příznivé shody okolností. Důvodem pro podání žádosti tak nebyla snaha
o jakési zlepšení stěžovatelovy situace, ale zabránění nemožnosti získání obživy, která
by negativně ovlivnila především stěžovatelovy děti. Za těchto okolností má stěžovatel
za to, že byly naplněny podmínky pro to, aby mu byl udělen humanitární azyl a krajský soud
se dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že tyto podmínky naplněny nebyly
a rozhodnutí, kterým mu tento druh ochrany udělen nebyl, je správné. Stěžovatel nesouhlasí
s krajským soudem, že byly naplněny podmínky doručení dle §24 odst. 3 zákona o azylu. Aby
bylo možno dle tohoto ustanovení doručit fikcí, musí o uložení písemnosti v místě provozovny
držitele poštovní licence být adresát vhodným způsobem upozorněn. Pokud nelze toto
upozornění provést běžným vhozením lístku do schránky adresáta, neboť ten nemá poštovní
schránku zřízenou (což zajisté v některých případech ani mít nemůže, neboť např. může její
zřízení být v rozporu s domovním řádem), zajisté existují i další vhodné způsoby takovéhoto
upozornění (doručovatel např. může zazvonit a dotázat se, zda se tam daný adresát zdržuje
a pokud ano, přenechat oznámení přímo v bytě). Stěžovatel tak má za to, že neporušil žádnou
svoji povinnost součinnosti při řízení o udělení mezinárodní ochrany. Jelikož stěžovateli nebyla
doručena uvedená písemnost, čímž bylo znemožněno, aby se seznámil s podklady pro vydání
rozhodnutí a vyjádřil se k nim, bylo zasaženo do jeho procesních práv. Ve skutečnostech
uvedených v této části kasační stížnosti spatřuje stěžovatel i důvody její přijatelnosti ve smyslu
§104a s. ř. s., neboť má za to, že se jedná o podstatnou právní otázku, jejíž případné nesprávné
vyřešení je do budoucna schopno negativně ovlivnit procesní práva dalších žadatelů o azyl.
[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel její oprávněnost; má za to, že jak jeho
rozhodnutí tak napadený rozsudek krajského soudu byly vydány v souladu s právními předpisy;
v dalším odkázal na správní spis, na své vyjádření k žalobě a odůvodnění napadeného rozsudku,
v němž se krajský soud s žalobními námitkami, které stěžovatel fakticky opakuje i v kasační
stížnosti podrobně vypořádal. Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl, resp.
ji pro nepřijatelnost odmítl.
[7] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatuje,
že kasační stížnost je podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost
přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Poté, vzhledem k tomu,
že se v dané věci jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní ochrany, se Nejvyšší správní soud
ve smyslu §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného
ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.
[8] Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti Nejvyšší správní soud odkazuje na své
usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž vyložil
neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. Znaky tohoto pojmu jsou naplněny
v případě „rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu“. Podle
citovaného rozhodnutí je tedy kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany přijatelná
v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud
nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které
jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit
judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno
zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele.
[9] Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání,
neboť kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Posuzovaná věc se netýká právních otázek, které dosud nebyly řešeny judikaturou soudu, ani
těch, které jsou judikaturou řešeny rozdílně. Nebyl shledán ani důvod pro přistoupení
k judikaturnímu odklonu. Soud neshledal ani zásadní pochybení krajského soudu, ať už v podobě
nerespektování ustálené a jasné soudní judikatury, či ve formě hrubého pochybení při výkladu
hmotného nebo procesního práva. Kasační stížnost je pro výše uvedené podle §104a s. ř. s.
nepřijatelná.
[10] Žalovaný, potažmo krajský soud se zabýval všemi stěžovatelem sdělenými důvody, které
hodnotil z pohledu naplnění všech jednotlivých forem mezinárodní ochrany podle zákona
o azylu. Rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany bylo vydáno bez jakéhokoliv projevu
libovůle v rozhodování. K otázce azylově relevantních důvodů lze odkázat na četnou judikaturu
Nejvyššího správního soudu, která se s obdobnými námitkami, které vznáší stěžovatel, již
dostatečně vypořádala (např. rozsudky NSS sp. zn. 4 Azs 23/2003, sp. zn. 5 Azs 6/2011,
sp. zn. 2 Azs 45/2008, sp. zn. 6 Azs 235/2004, sp. zn. 3 Azs 303/2004, sp. zn. 4 Azs 333/2004,
sp. zn. 4 Azs 31/2003, sp. zn. 5 Azs 3/2003, sp. zn. 4 Azs 7/2011, etc.) Stěžovateli byla
v souladu s §36 odst. 3 správního řádu dána dne možnost se seznámit s podklady rozhodnutí,
vyjádřit se k nim, navrhnout další podklady rozhodnutí, či vyjádřit námitky proti zdrojům
informací a způsobu jejich získání, avšak tento se k seznámení se s podklady nedostavil a ani
se žádným způsobem z tohoto správního úkonu neomluvil. V postupu žalovaného, který
vyhodnotil krajský soud jako souladný se zákonem, neshledal Nejvyšší správní soud žádné
pochybení. Právní úprava doručování dle §24 zákona o azylu zajišťuje, že žadatel o azyl
má po celou dobu řízení možnost přebírat zásilky buď v azylovém zařízení, nebo v jiném místě
hlášeného pobytu, které si zvolí; v takovém případě však musí respektovat pravidla součinnosti.
Transpozice procedurální směrnice přinesla do zákona o azylu možnost doručovat žadateli
o udělení mezinárodní ochrany písemnosti i na adresu dohodnutou pro doručování, tedy na tzv.
propustku, za podmínky, že tato adresa platí alespoň 15 dní. Tato změna přinesla větší flexibilitu
a rychlost řízení ve věci mezinárodní ochrany a je zajištěna i větší informovanost účastníků řízení.
Důležité je, aby si cizinec označil na adrese, kde se zdržuje, schránku svým jménem, o čemž
je poučován; to stěžovatel neučinil. Rovněž v této otázce lze odkázat na setrvalou judikaturu,
ze které krajský soud při posouzení námitek stěžovatele nevybočil. Např. v rozsudku ze dne
30. 8. 2019, čj. 2 Azs 68/2018-60, Nejvyšší správní soud konstatoval: „K tomu, aby se o doručování
zásilky dozvěděl včas, postačí, bude-li žadatel o azyl zhruba jednou za týden až deset dnů kontrolovat poštovní
schránku v místě doručování. Za těchto podmínek je zcela přiměřené po něm požadovat, aby výše uvedené také
činil. Nečiní-li tak a v místě, kam mu má být doručováno, nekontroluje došlou poštu, je zásadně k jeho tíži,
pokud si zásilku z tohoto důvodu nevyzvedne, a uplynutím úložní doby bude zásilka doručena fikcí §24 odst. 3
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu).“; obdobně lze odkázat např. na rozsudky NSS
sp. zn. 2 Azs 4/2013, sp. zn. 7 Azs 271/2004, sp. zn. 4 Azs 104/2005, sp. zn. 5 Azs 16/2004,
sp. zn. 4 Azs 278/2004, sp. zn. 2 Azs 258/2004 , etc).
[11] O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. března 2020
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu