ECLI:CZ:NSS:2020:6.AS.233.2020:45
sp. zn. 6 As 233/2020 - 45
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Langáška,
soudce JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyně zpravodajky Mgr. Veroniky Baroňové v právní věci
žalobců: a) obec Hlincová Hora, sídlem Hlincová Hora 5, b) Ing. K. F., c) Ing. K. S.,
d) Bc. P. P., e) Mgr. A. F., Ph.D., všichni zastoupeni JUDr. Milošem Tuháčkem, advokátem,
sídlem Převrátilská 330/15, Tábor, proti žalovanému: Zastupitelstvo obce Hlincová Hora,
sídlem Hlincová Hora 5, zastoupeno Mgr. Lukášem Kučerou, advokátem, sídlem Lipenská
869/17, České Budějovice, týkající se žaloby proti usnesením žalovaného ze dne 28. 4. 2020, č. 7,
8, 9, 10 a 11, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 8. 7. 2020, č. j. 61 A 19/2020 - 38, o návrhu žalobců na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti žalobců se n ep ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobci (dále jen „stěžovatelé“) domáhají zrušení v záhlaví
označeného usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“),
kterým byla odmítnuta jejich žaloba proti usnesením žalovaného ze dne 28. 4. 2020, č. 7 (volba
starosty), č. 8 (volba místostarosty), č. 9 (zřízení kontrolního a finančního výboru a volba jejich
členů), č. 10 (rozhodnutí o výši odměn zastupitelů a funkcionářů) a č. 11 (zrušení usnesení
zastupitelstva ze dne 17. 10. 2019 o výpovědi smlouvy o nájmu sportovního areálu a odstoupení
od smlouvy o spolupráci s SK Hlincovka).
[2] Stěžovatelé s kasační stížností spojili návrh na přiznání odkladného účinku a tento návrh
doplnili podáním ze dne 13. 8. 2020. Uvedli, že naplněním napadených usnesení „by došlo
k velmi závažnému zásahu do jejich subjektivních práv“. Tato práva specifikovali odkazem na
čl. III. žaloby.
[3] V souvislosti s napadeným usnesením žalovaného č. 11 zároveň připomněli,
že na přiznání odkladného účinku existuje i veřejný zájem na zachování zákonnosti a efektivním
hospodaření obce. Stěžovatelé upozornili na ekonomické aspekty přijatého usnesení č. 11
a namítali porušení zákona při jeho přijímání žalovaným. Dále návrh na přiznání odkladného
účinku odůvodnili poukazem na jiná nevhodná ekonomická rozhodnutí přijímaná žalovaným,
konkrétně na neproplacení dotace z Programu obnovy venkova Jihočeského kraje kvůli
neschválení přijetí dotace žalovaným ani na jednom ze dvou dosud konaných zasedáních
žalovaného. Dle názoru stěžovatelů je ve věci nečinné Ministerstvo vnitra, které nepozastavilo
vykonatelnost napadených usnesení.
[4] Žalovaný nepokládal návrh stěžovatelů na přiznání odkladného účinku za důvodný.
Soudu předestřel vlastní verzi ohledně ekonomické výhodnosti napadeného usnesení č. 11,
nicméně uvedl, že otázka nájmu sportovního areálu není předmětem tohoto řízení.
[5] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat za přiměřeného užití §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
[6] Podle §73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná
žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně
větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.
[7] Z citovaných ustanovení vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních
podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro stěžovatele znamenaly
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám;
a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným
zájmem. Odkladný účinek má charakter institutu mimořádného, vyhrazeného toliko pro ojedinělé
případy. Je koncipován jako dočasná procesní ochrana stěžovatele jako účastníka řízení
před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého soudního, resp. správního rozhodnutí; přiznáním
odkladného účinku je prolamována vykonatelnost rozhodnutí, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není zákonným způsobem zrušeno.
[8] Nezbytnou podmínkou pro přiznání odkladného účinku je splnění povinnosti stěžovatele
tvrdit a prokázat vznik újmy (srovnej např. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 - 32). Od stěžovatele, který žádá o přiznání odkladného
účinku, se tak především očekává dostatečně konkrétní a individualizované tvrzení o tom, že mu
v důsledku napadeného rozhodnutí vznikne nepoměrně větší újma, než jaká by vznikla jiným
osobám, a vysvětlení, v čem tato újma spočívá, včetně uvedení jejího rozsahu. Vylíčení
podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit tomu, že negativní následek,
jehož se stěžovatel v souvislosti s rozsudkem (zde usnesením) krajského soudu obává, by pro něj
byl zásadním zásahem. Kromě výše uvedeného stěžovatele tíží též důkazní břemeno k v návrhu
uplatněným tvrzením, k jehož unesení je nutno, aby stěžovatel svá tvrzení, jimiž odůvodňuje
návrh na přiznání odkladného účinku, také řádně doložil (srovnej usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015 - 50).
[9] V souzené věci stěžovatelé břemeno tvrzení a břemeno důkazní neunesli a ani Nejvyšší
správní soud okolnosti, které by svědčily o tom, že situace stěžovatelů patří právě mezi ty
ojedinělé případy, pro něž je institut odkladného účinku kasační stížnosti vyhrazen, nezjistil.
Nejvyššímu správnímu soudu není bez vylíčení konkrétních skutečností zřejmé, v čem by újma
stěžovatelů odůvodňující požadavek na přiznání odkladného účinku měla spočívat. Dopad
napadených usnesení žalovaného a jejich právní následky do svých práv stěžovatelé popisují
pouze výše citovanou obecnou větou, že „by došlo k velmi závažnému zásahu do jejich subjektivních
práv“ vymezených žalobou. Takové tvrzení je však zcela neurčité a nelze z něj seznat,
v čem stěžovatelům vznikne nepoměrně větší újma než jiným osobám, v čem tato újma
konkrétně spočívá a jaký je její rozsah. Ani důkazně stěžovatelé svůj návrh na přiznání
odkladného účinku nijak nepodložili.
[10] Toliko ve vztahu k usnesení č. 11, které zrušilo usnesení zastupitelstva ze dne 17. 10. 2019
o výpovědi smlouvy o nájmu sportovního areálu a odstoupení od smlouvy o spolupráci
s SK Hlincovka, stěžovatelé uvádějí konkrétnější tvrzení rekapitulovaná výše. Dále - patrně
ke všem napadeným usnesením - argumentují újmou způsobenou nevhodnými ekonomickými
rozhodnutími a jako příklad uvádějí neodsouhlasení přijetí dotace. Nejvyšší správní soud
se k námitkám stran hospodaření obce se svým majetkem vyjádřil již v rozsudku ze dne
13. 12. 2006, č. j. 3 Ans 9/2005 - 114, č. 1075/2007 Sb. NSS, v němž vyslovil následující závěry:
„Při nakládání s vlastním majetkem a hospodaření s ním vystupuje obec jako účastník soukromoprávních vztahů,
nikoli jako nositel moci veřejné (...). Usnesení zastupitelstva obce, jímž byl schválen k prodeji pozemek
ve vlastnictví obce, není rozhodnutím, jímž by obec autoritativně rozhodovala o veřejných subjektivních právech
fyzických a právnických osob (...).“ Nejsou-li soudy ve správním soudnictví povolány k ochraně práv
vyplývajících ze soukromoprávních vztahů (zde smluvního vztahu obce s SK Hlincovka a nájmu
sportovního areálu), nemohou posuzovat a blíže se zabývat ani možnou újmou vznikající
dle stěžovatelů přijetím napadeného usnesení č. 11 žalovaným, jímž nebylo rozhodováno
o veřejných subjektivních právech. Ze stejného důvodu se soud nemůže zabývat ani tvrzením
stěžovatelů o neekonomickém rozhodování žalovaného, který měl opomenout odsouhlasit přijetí
dotace.
[11] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud návrhu stěžovatelů nevyhověl a kasační
stížnosti odkladný účinek podle §107 ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. nepřiznal.
[12] Závěrem Nejvyšší správní soud doplňuje, že z rozhodnutí o přiznání či nepřiznání
odkladného účinku kasační stížnosti nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude
rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (srovnej usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. srpna 2020
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu