ECLI:CZ:NSS:2020:6.AZS.19.2020:32
sp. zn. 6 Azs 19/2020 - 32
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudce
JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně Mgr. Veroniky Baroňové v právní věci žalobce: M. C. H.,
zastoupen JUDr. Leošem Brantálem, LL.M., advokátem, sídlem Hasičská 551/52, Ostrava,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 23. 8. 2019, č. j. OAM-358/ZA-ZA11-HA13-2019, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2019 č. j. 63 Az 45/2019 - 31,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 8. 2019 neudělil žalobci azyl podle §12, §13 a §14
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a dále rozhodl, že doplňkovou ochranu pro existenci důvodů
podle §15a zákona o azylu nelze udělit, neboť žalobce spáchal vážný zločin (§15a odst. 1
písm. b) zákona o azylu).
[2] Žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného u Krajského soudu v Ostravě. Dle žalobce
nebyla jediným důvodem pro podání žádosti o mezinárodní ochranu snaha legalizovat na území
ČR svůj pobyt. Před vycestováním z Vietnamu ho sledovala vietnamská policie pro jeho kritické
postoje k vietnamské armádě a výkonu vojenské služby. Pokud by se mu tehdy nepodařilo
z Vietnamu vycestovat, byl by bezpochyby zadržen a vyšetřován. Z obav před zadržením
po celých 25 let také Vietnam ani jednou nenavštívil. O mezinárodní ochranu žalobce nepožádal
dříve, neboť měl díky tehdejší legislativě trvalý pobyt, cítil se v bezpečí a navíc o možnosti
požádat o mezinárodní ochranu nevěděl. O mezinárodní ochranu požádal poté, co mu byl vydán
výjezdní příkaz a reálně tak hrozilo jeho vyhoštění do Vietnamu. Během pobytu v přijímacím
středisku o své situaci hovořil s jinými vietnamskými občany a byl jimi varován, aby v pohovoru
Vietnam nekritizoval a uvedl pouze jiné, než politické důvody, neboť vietnamské tajné služby
mají své lidi všude. O svých problémech a sledování policií proto původně nehovořil a tyto údaje
sdělil až dodatečně, když si uvědomil, že jeho krajané přeháněli a v České republice se může cítit
bezpečně. Správní orgán bez bližšího odůvodnění vyhodnotil jeho tvrzení o pronásledování
z důvodu vyjadřování kritických názorů na situaci ve vietnamské armádě jako účelové, žádná další
fakta se nepokusil zjistit a jeho žádost bez dalšího zamítl. Žalobce měl za to, že správní orgán
nedostatečně prověřil jeho tvrzení o politickém pronásledování a nesprávně vyhodnotil jeho
motivaci k podání žádosti o přiznání mezinárodní ochrany.
[3] Krajský soud žalobu neshledal důvodnou a zamítl ji.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[4] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost.
[5] Stěžovatel konstatuje, že krajský soud ve svém rozsudku přejal skutkové i právní závěry
obsažené v rozhodnutí žalovaného, avšak pouze co do posouzení, zda byly či nebyly naplněny
podmínky pro udělení azylu podle §12, §13 a §14 zákona o azylu. Pokud jde o posouzení
otázky, zda lze žalobci udělit doplňkovou ochranu, případně zda existují důvody pro její
neudělení ve smyslu §15a zákona o azylu, zatížil v tomto směru krajský soud své rozhodnutí
vadou nepřezkoumatelnosti, neboť z odůvodnění jeho rozhodnutí není úplně srozumitelné,
zda závěry správního orgánu aproboval, nebo zda se splněním podmínek doplňkové ochrany
ve smyslu §15a zákona o azylu opomenul zabývat.
[6] Pokud by krajský soud závěry správního orgánu aproboval, nesprávně tak posoudil právní
otázku, neboť na žalobce neměl být aplikován §15a zákona o azylu. Stěžovatel odkazuje
na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2016, č. j. 49 Az 71/2015 - 26 a rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 2. 2017, č. j. 6 Azs 309/2016-28 a uvádí, že správní orgán
i krajský soud zcela rezignovaly na posouzení individuálních aspektů vytýkané trestné činnosti
žalobce (nezabývaly se individuálními okolnostmi).
[7] K přijatelnosti kasační stížnosti stěžovatel uvádí, že rozhodnutí krajského soudu obsahuje
zásadní pochybení, které může mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Krajský
soud zatížil svoje rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti a nerespektoval ustálenou judikaturu.
Navíc nelze vyloučit, že se tak nebude dít i v budoucnu.
[8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že krajský soud se zabýval celým spisem
a všemi skutečně uplatněnými žalobními námitkami. Stěžovatel v žalobě žádné námitky proti
posouzení podmínek nemožnosti udělit doplňkovou ochranu dle §15a zákona o azylu nevznesl.
Jde tedy dle jeho názoru o nepřípustnou námitku dle §104 odst. 4 s. ř. s.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[9] Nejvyšší správní soud nejprve hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační
stížnost byla podána včas a osobou oprávněnou, není však přípustná.
[10] Dle §104 odst. 4 s. ř. s. „kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou
uvedeny v §103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být
přezkoumáno, ač tak učinit mohl.“
[11] Nejvyšší správní soud již dříve uvedl, že: „ustanovení §104 odst. 4 s. ř. s. nesleduje restrikci práv
fyzických a právnických osob na přístup k soudní ochraně, nýbrž zachování kasačního charakteru řízení
o kasační stížnosti. Po aktivně legitimovaných účastnících předcházejícího žalobního řízení lze spravedlivě žádat,
aby na principu vigilantibus iura uplatnili veškeré důvody nezákonnosti správního rozhodnutí již v řízení
před soudem prvé instance. Pokud tak neučiní, je legitimní, že z hlediska možnosti uplatnění argumentace
v dalším stupni ponesou případné nepříznivé následky s tím spojené.“ (viz rozsudek ze dne 25. 9. 2008,
č. j. 8 Afs 48/2006 - 155).
[12] Stěžovatel činí v kasační stížnosti sporným posouzení, resp. neposouzení aplikace §15a
zákona o azylu na jeho případ. Z rekapitulace žaloby uvedené v odstavci [2] tohoto usnesení však
vyplývá, že stěžovatel v žalobě proti nesprávnému posouzení důvodů vylučujících udělení
mezinárodní ochrany dle §15a zákona o azylu nijak nebrojil.
[13] Stěžovatel netvrdí, že by v řízení před krajským soudem tuto námitku nemohl z nějakého
důvodu vznést a jiné kasační námitky ve smyslu stěžovatelových výhrad k postupu a rozhodnutí
krajského soudu kasační stížnost neobsahuje. Nejvyšší správní soud ji proto z výše uvedeného
důvodu musel odmítnout jako nepřípustnou.
[14] Nad rámec Nejvyšší správní soud dodává, že ani krajský soud nepochybil, nezabýval-li se
posouzením důvodů vylučujících udělení mezinárodní ochrany dle §15a zákona o azylu,
neboť řízení před správními soudy je ovládáno zásadou dispoziční, tedy dle §75 odst. 2 s. ř. s.
soud přezkoumává napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů.
IV. Závěr a náklady řízení
[1] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů kasační stížnost odmítl podle §46
odst. 1 písm. d) s. ř. s., za použití §120 s. ř. s., ve spojení s §104 odst. 4 s. ř. s., pro její
nepřípustnost.
[2] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 3 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. října 2020
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu