ECLI:CZ:NSS:2020:6.AZS.200.2019:34
sp. zn. 6 Azs 200/2019 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudce
JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: V. P.,
zastoupeného Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 6, Ostrava,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 5. 2019, č. j. OAM-1/LE-LE05-BA04-2019, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 8. 2019, č. j.
62 Az 12/2019 - 35,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna ustanoveného advokáta se ur č uj e částkou 5 250 Kč. Tato částka bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem
[1] Dne 7. 5. 2019 zastavil žalovaný řízení o udělení mezinárodní ochrany dle §25 písm. i)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu z důvodu nepřípustnosti opakované žádosti žalobce dle §10a
odst. 1 písm. e) ve spojení s §11a odst. 1 zákona o azylu.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce u Krajského soudu v Ostravě, který žalobu
zamítl.
[3] Krajský soud přisvědčil žalovanému, že žalobce mohl a měl jako důvod pro udělení
mezinárodní ochrany uplatnit své obavy z povolání k výkonu vojenské služby již v průběhu řízení
o první žádosti o mezinárodní ochranu, neboť sám žalobce v opakované žádosti uvedl, že již
před svým odchodem z Ukrajiny (březen 2016) byl předvolán na vojenskou správu, kam
se nedostavil.
[4] K bezpečnostní situaci na Ukrajině krajský soud uvedl, že žalovaný požadované
hodnocení provedl s odkazem na relevantní podklady, přičemž konstatoval, že v posuzované
době ke změně v bezpečnostní situaci v zemi původu žalobce nedošlo. Hodnocení přitom plně
vyhovuje požadavkům uvedeným v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2008, č. j.
5 Azs 55/2008 - 71, podle kterého „informace o zemi původu musí být v maximální možné míře (1)
relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, a (4) transparentní
a dohledatelné.“
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[5] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost.
[6] Kasační stížnost považuje stěžovatel za přijatelnou, neboť krajský soud pochybil takovým
způsobem, že to mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního postavení.
[7] Krajský soud dle stěžovatele nepřezkoumatelně posoudil otázku, zda se žalovaný
dostatečně zabýval změnou situace v zemi původu stěžovatele, která by mohla mít vliv
na posouzení jeho opakované žádosti o mezinárodní ochranu. Stěžovatel v žalobě namítal, že při
posuzování této otázky nevycházel žalovaný z aktuálních materiálů, ty tak nemohly prokázat
změnu bezpečnostní situace v zemi jeho původu. Je na první pohled zřejmé, že materiály časově
předcházejí vydání rozhodnutí v řízení o první stěžovatelově žádosti o mezinárodní ochranu.
Krajský soud na tyto námitky dle stěžovatele dostatečně nereagoval.
[8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na své rozhodnutí a obsah správního
spisu. Ke každé žádosti stěžovatele o mezinárodní ochranu využil aktuální materiály, s nimiž
se stěžovatel seznámil a měl možnost se k nim vyjádřit.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[9] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná. Jedná se však o věc mezinárodní ochrany, a proto
se soud podle §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), zabýval
otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li
tomu tak, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou.
[10] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, č. 933/2006 Sb. NSS,
v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou
kasační stížnost se dle tohoto rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: 1)
kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou
dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit
judikaturní odklon; 4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní
pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[11] Stěžovatel spatřuje přijatelnost kasační stížnosti v pochybení krajského soudu, které
mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního postavení. Takové pochybení, ani jiný důvod
přijatelnosti kasační stížnosti, však Nejvyšší správní soud neshledal.
[12] Dle §11a odst. 1 zákona o azylu: „Podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní
ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to,
zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem
zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b) svědčí o tom,
že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 nebo že mu hrozí vážná újma
podle §14a.“
[13] K problematice opakovaných žádostí o mezinárodní ochranu existuje poměrně bohatá
judikatura. Rozšířený senát v rozsudku ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011 – 96, uvedl,
že: „odůvodnění správního rozhodnutí o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení
mezinárodní ochrany proto musí vždy obsahovat zdůvodněný závěr správního orgánu o tom, že 1) žadatel
v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní
z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové,
které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu,
která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany“.
[14] Stěžovatel poprvé požádal o mezinárodní ochranu dne 30. 5. 2018, žalovaný rozhodnutím
ze dne 23. 10. 2018 mezinárodní ochranu stěžovateli neudělil. V tomto rozhodnutí žalovaný
na str. 3 uvedl, že vycházel ze Zprávy Úřadu Vysokého komisaře OSN pro lidská práva o stavu
lidských práv na Ukrajině ze dne 12. 12. 2017, ze zprávy organizace Freedom House Svoboda
ve světě 2018 - Ukrajina z ledna 2018, z Výroční zprávy organizace Amnesty International 2018
ze dne 22. 2. 2018, z Výroční zprávy Human Rights Watch ze dne 18. 1. 2018, ze zprávy
Ministerstva zahraničí USA o dodržování lidských práv na Ukrajině ze dne 20. 4. 2018,
z informace OAMP Ministerstva vnitra ČR Ukrajina - situace v zemi ze dne 22. 1. 2018
a z informací Ministerstva zahraničních věcí ČR ze dne 25. 7. 2016 a ze dne 1. 8. 2014.
[15] V nynějším řízení, zahájeném stěžovatelovou druhou žádostí o mezinárodní ochranu
ze dne 1. 1. 2019, žalovaný k posouzení změny bezpečnostní situace na Ukrajině využil informace
OAMP MV ČR - Ukrajina: Situace v zemi - politická a bezpečnostní situace, mezinárodní
smlouvy o lidských právech, vojenská služba, vnitřně přesídlené osoby ze dne 14. 9. 2018
a informaci Ministerstva zahraničních věcí ČR ze dne 16. 5. 2018.
[16] Stěžovatel namítá, že podklady, které si žalovaný obstaral k posouzení bezpečnostní
situace na Ukrajině, nemohly vypovídat o změně této situace od doby jeho první žádosti,
neboť byly vydány před rozhodnutím žalovaného o první žádosti.
[17] Nejvyšší správní soud k tomu uvádí, že aktuálnost informací o zemi původu je jedním
z důležitých požadavků, které jsou na podklady obstarávané správním orgánem kladeny
(viz rozsudek ze dne 31. 7. 2008, č. j. 5 Azs 55/2008 – 71, na který odkázal již krajský soud).
Jak ovšem správně uvedl Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 8. 8. 2017, č. j. 45 Az 21/2016
- 55, č. 3714/2018 Sb. NSS: „Zastaralost zpráv nelze posuzovat pouze na základě faktu, že od vypracování,
resp. vydání takové informace uplynul určitý čas; zastaralá je taková zpráva, která obsahuje informace, které
v důsledku změny okolností v období mezi vypracováním zprávy a jejím použitím již nejsou aktuální,
neboť situace, jíž zpráva popisuje, je již zcela jiná. Pokud se podstatně změní situace, může být zastaralá i zpráva
stará pouhý týden a pokud je situace stabilní, může být použitelná i zpráva stará několik let.“
[18] Nelze proto dovozovat nemožnost využití informací o zemi původu pouze na základě
toho, že časově předchází vydání rozhodnutí o první stěžovatelově žádosti a podání druhé
žádosti o mezinárodní ochranu. Z výše uvedené rekapitulace vyplývá, že žalovaný se v nyní
posuzovaném případě zabýval aktuální situací na Ukrajině na podkladě jiných, nově pořízených
podkladů, které v rámci prvního řízení nebyly hodnoceny.
[19] Cílem hodnocení změn v zemi původu cizince je zjistit, zda od první žádosti
o mezinárodní ochranu nenabyla některá z jeho tvrzení na relevanci s ohledem na vývoj
bezpečnostní a politické situace v zemi. Jedná-li se však o relativně stabilizovanou zemi a podal-li
stěžovatel opakovanou žádost těsně poté, kdy o jeho první žádosti bylo rozhodnuto, bude
zpravidla (nedojde-li v zemi k mimořádné události) možné shledat i dříve vydané zprávy o zemi
původu stále aktuálními a relevantními. V projednávané věci od prvního rozhodnutí žalovaného
o neudělení mezinárodní ochrany stěžovateli do druhého rozhodnutí o stěžovatelově opakované
žádosti, uplynulo pouze zhruba půl roku, neboť novou žádost o udělení mezinárodní ochrany
podal stěžovatel dva měsíce po vydání prvního rozhodnutí.
[20] Stěžovatel měl možnost se k shromážděným podkladům ve správním řízení vyjádřit,
případně navrhnout jejich doplnění, čehož nevyužil a neuvedl žádné skutečnosti, které by
nasvědčovaly jakékoliv změně bezpečnostní a politické situace na Ukrajině, a to ani v následném
soudním řízení.
[21] Zároveň je Nejvyššímu správnímu soudu z jeho činnosti známo, že na Ukrajině trvá
ozbrojený konflikt, ten je nicméně izolován na východě země, nejedná se o tzv. totální konflikt.
Od jeho počátku intenzita tohoto konfliktu v místech, kde probíhá, spíše poklesla a konflikt
se nešíří do dalších, dosud nezasažených oblastí. (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 15. 1. 2015, č. j. 7 Azs 265/2014 – 17, ze dne 25. 7. 2018, č. j. 2 Azs 41/2018 - 39, ze dne
30. 1. 2019, 2 Azs 305/2018 – 28, či ze dne 29. 1. 2020, č. j. 2 Azs 355/2019 - 32). Stejně
tak nejsou ani z bezpočtu případů soudního přezkumu ve věcech mezinárodní ochrany
ukrajinských občanů známy žádné jiné relevantní informace, které by svědčily o relevantní změně
poměrů v této zemi.
[22] Krajský soud v rozsudku shledal podklady, na základě kterých žalovaný hodnotil změnu
bezpečnostní a politické situace na Ukrajině, vyhovující kritériím nastaveným judikaturou
Nejvyššího správního soudu. S tímto hodnocením se Nejvyšší správní soud ztotožňuje
a nepovažuje je za pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení
stěžovatele.
IV. Závěr a náklady řízení
[23] Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost
jako nepřijatelnou podle §104a s. ř. s.
[24] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o §60 odst. 3,
větu první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
[25] Stěžovateli byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 6. 2019, č. j.
62 Az 12/2019 - 10, ustanoven zástupcem advokát Mgr. Ladislav Bárta. V takovém případě platí
hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 10 ve spojení s §120 s. ř. s.). Soud určil
odměnu advokáta v souladu s §7, §9 odst. 4 písm. d), §11 odst. 1 písm. d) a odst. 2 písm. a)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních
služeb (advokátní tarif) částkou 3 100 Kč za úkon právní služby spočívající v podání kasační
stížnosti včetně jejího doplnění, částkou 1 550 Kč za úkon právní služby spočívající v podání
návrhu na přiznání odkladného účinku, a dále částkou 2 x 300 Kč, která představuje paušální
náhradu hotových výdajů (§13 odst. 4 advokátního tarifu). Výše odměny tedy činí celkem
5 250 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. dubna 2020
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu