ECLI:CZ:NSS:2020:6.AZS.60.2020:23
sp. zn. 6 Azs 60/2020 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Filipa Dienstbiera,
soudkyně Mgr. Sylvy Šiškeové a soudce JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: G. T.
zastoupeného JUDr. Ing. Jiřím Špeldou, advokátem, se sídlem Šafaříkova 666, Hradec Králové,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2019, č. j. MV-46180-2/OAM-2019, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 3. 2020, č. j.
29 Az 7/2019 – 51
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se odmí t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna ustanoveného zástupce JUDr. Ing. Jiřího Špeldy se u rču je částkou
4 114 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem
[1] Žalobce podal dne 20. 3. 2019 další opakovanou žádost o mezinárodní ochranu, ve které
uvedl, že z důvodu nově vzniklých okolností mohou být žalobce i jeho rodina v případě návratu
do země původu v ohrožení života.
[2] Žalovaný zastavil řízení o další opakované (v pořadí již třetí) žádosti žalobce o udělení
mezinárodní ochrany podle §11a odst. 3 zákona č. 235/1999 Sb., o azylu, neboť žalobce neuvedl
žádné nové skutečnosti, svědčící o hrozbě pronásledování, a v zemi jeho původu nedošlo
od posouzení předchozí žádosti ke změně, která by mohla mít vliv na posouzení žádosti.
[3] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce u Krajského soudu v Hradci Králové,
který žalobu zamítl.
[4] Podle krajského soudu neuvedl žalobce žádný věcný argument svědčící o azylově
relevantní hrozbě pronásledování v zemi původu. Žalobce soudu doložil kopii přípisu Generální
prokuratury Gruzie, z níž vyplývá možnost vedení trestního stíhání proti žalobci a jeho manželce
kvůli nezákonnému nabývání pozemků. Předmětnou informaci však soud nevyhodnotil
jako natolik závažnou, aby mohl být na jejím podkladu případ žalobce opětovně meritorně
přezkoumán. Žalobce neuvedl žádné nové azylově relevantní skutečnosti a v jeho zemi původu
navíc nedošlo ke změnám vyžadujícím nového posouzení situace žalobce.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[5] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost spojenou
se žádostí o přiznání odkladného účinku.
[6] Krajský soud podle stěžovatele nepřezkoumatelně posoudil charakter přípisu Generální
prokuratury Gruzie, závěry v bodech 13. a 18. rozsudku neodpovídají obsahu správního spisu.
Nedůvodné trestní stíhání v zemi původu kvůli nezákonnému převodu pozemků, v jehož
důsledku je rodině stěžovatele vyhrožováno zabitím, je podle stěžovatele azylově relevantním
důvodem. Přípis generální prokuratury stěžovatel dříve nepředložil proto, že jej neměl
k dispozici.
[7] Žádost o přiznání odkladného účinku stěžovatel odůvodnil hrozbou rozdělení rodiny,
neboť v době podání kasační stížnosti ještě nebyl doručen rozsudek vydaný v souběžně vedeném
řízení žalobcově manželce a nezletilému synovi. Krajský soud navíc žalobě odkladný účinek
přiznal.
[8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na své rozhodnutí a obsah správního
spisu. Připomněl, že Gruzie je s výjimkou Abcházie a Jižní Osetie od 23. 3. 2019 zařazena
vyhláškou č. 68/2019 Sb. do seznamu bezpečných zemí.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[9] Na úvod Nejvyšší správní soud konstatuje, že o věci rozhodl bezodkladně, a proto
se návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stal bezpředmětným.
[10] Kasační stížnost je přípustná. Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti
ve věcech mezinárodní ochrany je ovšem také její přijatelnost. Kasační stížnost je v souladu
s §104a s. ř. s. přijatelná, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Výkladem institutu přijatelnosti a výčtem jejích typických kritérií se Nejvyšší správní soud
zabýval např. v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, č. 933/2006 Sb. NSS,
na jehož odůvodnění pro stručnost odkazuje.
[11] Předmětem tohoto soudního přezkumu je v pořadí již třetí žádost žalobce o udělení
mezinárodní ochrany. První rozhodnutí žalovaného, jímž nebyla žalobci udělena mezinárodní
ochrana, bylo přezkoumáno jak před krajským soudem, který zamítl žalobu, tak Nejvyšším
správním soudem, který odmítl kasační stížnost pro nepřijatelnost rozsudkem ze dne 21. 3. 2018,
č. j. 6 Azs 271/2017 – 45. Řízení o opakované žádosti žalobce o mezinárodní ochranu žalovaný
zastavil podle §25 písm. i) zákona o azylu.
[12] Podle §11a odst. 3 zákona o azylu: „Podal-li cizinec další opakovanou žádost o udělení
mezinárodní ochrany a nelze-li se s ohledem na předchozí řízení nebo podstatnou změnu okolností vztahujících se
k možnému pronásledování z důvodů uvedených v §12 nebo k hrozbě vážné újmy podle §14a důvodně
domnívat, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování, že mu hrozí vážná újma nebo že již splňuje důvody
pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny podle §13 a 14a, ministerstvo řízení
usnesením zastaví.“
[13] Nejvyšší správní soud se již v minulosti vyjádřil k otázce opakovaných žádostí o udělení
mezinárodní ochrany (viz např. rozsudky ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009 – 65, ze dne
8. 9. 2011, č. j. 7 Azs 28/2011 – 74, ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011 – 96, atd.), a to tak,
že hlavním účelem možnosti opakovanou žádost podat, je postihnout případy, kdy se objeví
takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit postavení žadatele a které nemohl uplatnit
bez vlastního zavinění během předchozího řízení. K otázce opakované žádosti o udělení
mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud podrobně vyjádřil v rozsudku ze dne 11. 6. 2009,
č. j. 9 Azs 5/2009 – 65, v němž k institutu opakované žádosti o mezinárodní ochranu uvedl,
že „jeho hlavním smyslem a účelem je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by
mohly ovlivnit postavení stěžovatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího řízení. V tomto
rozsudku soud dále uvedl, že „při opakovaném podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany je proto nutno
důsledně dbát na splnění těchto podmínek, které mají na straně jedné garantovat určitou přidanou hodnotu této
nové žádosti, jenž může vést k jinému rozhodnutí než u žádosti předchozí, a na straně druhé zajistit,
aby nedocházelo k účelovému podávání opakovaných žádostí.“ V rozsudku soud také dovodil, že „zpravidla
se přitom může jednat o takové skutečnosti, ke kterým došlo během času a jako takové lze připomenout zejména
změnu situace v zemi původu nebo změnu poměrů ve vztahu k osobě žadatele.“
[14] V rozsudku ze dne 3. 10. 2017, č. j. 9 Azs 185/2017 - 39, pak Nejvyšší správní soud
shrnul nároky na odůvodnění rozhodnutí o další opakované žádosti (vycházeje přitom z rozsudku
rozšířeného senátu ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011 – 96, č. 2642/2012 Sb. NSS): „Ve všech
těchto případech je třeba trvat na tom, aby ministerstvo zdůvodnilo jednak svůj závěr, že cizinec ve své žádosti
neuvedl relevantní důvody, které nemohl uplatnit v předchozích žádostech, jednak že v zemi jeho původu nedošlo
k podstatným změnám, které by mohly mít vliv na případné udělení mezinárodní ochrany.“
[15] V posuzované věci stěžovatel v další opakované žádosti o mezinárodní ochranu pouze
obecně odkázal na blíže nespecifikované těžkosti a obavy v zemi původu, žádným způsobem
je však žalovanému neupřesnil ani nepodložil důkazy.
[16] Až k žalobě stěžovatel připojil špatně čitelný dokument, zřejmě z gruzínské generální
prokuratury, obsahující informaci o tom, že žalobce (v dokumentu veden pod příjmením své
manželky) a jeho manželka mají být v zemi původu vyšetřováni v souvislosti s nezákonným
nabýváním pozemků. K tomu lze podotknout, že již v první žádosti o mezinárodní ochranu
stěžovatel tvrdil obavu o život, kterou dovozoval z problémů tchána s policií a prokuraturou; tyto
skutečnosti však nebyly shledány azylově relevantními.
[17] Krajský soud ve svém rozhodnutí řádně zdůvodnil, proč posoudil žalobu
jako nedůvodnou, přičemž jeho závěrům nelze nic vytknout. Listina, kterou stěžovatel přiložil
k žalobě jako jediný důkaz k prokázání svých tvrzení, nepůsobí přesvědčivě (též proto, že je v ní
použito jiné příjmení žalobce, ačkoliv žalobce žalovanému uvedl, že jiné příjmení
než Tsikhesashvili nikdy neužíval – pozn. soudu). Soud navíc shledal rozpory v popisu
skutkového ději předcházejícího policejnímu vyšetřování ze strany stěžovatele a jeho manželky.
Jako celek tedy tento stěžovatelem předkládaný příběh nepůsobí natolik důvěryhodně, aby mohl
být na jeho základě případ stěžovatele opětovně posouzen poté, co již dvakrát předtím se žádostí
o mezinárodní ochranu nebyl úspěšný.
[18] V bodech 13. a 18., ani v jiných částech rozsudku neshledává Nejvyšší správní soud
nepřezkoumatelnost. Zatímco v bodě 13. se krajský soud zabývá tím, co stěžovatel uvedl přímo
při podání další opakované žádosti o mezinárodní ochranu, v bodě 18. soud hodnotí tvrzení
a důkazy žalobce uplatněné v řízení před soudem. Je přitom nepochybné, že skutečnosti, které
žalobce podrobněji rozvádí v žalobě a dokládá přípisem Generální prokuratury Gruzie, byly
stěžovateli známy již v době podání další opakované žádosti, avšak žalovanému je nesdělil
ani nedoložil. Nejvyšší správní soud navíc vyslovuje přesvědčení, že předložená listina neobsahuje
tak mimořádná tvrzení, aby na jejím základě bylo možné přistoupit k opakovanému posouzení
žádosti stěžovatele. Potenciální trestní stíhání v zemi původu za majetkovou trestnou činnost
není samo o sobě azylově relevantním důvodem.
[19] Žalovaný i krajský soud tak správně vyhodnotili, že žádost žalobce neobsahovala azylově
relevantní důvody a rovněž v zemi jeho původu nedošlo k podstatným změnám. Byly tedy
posouzeny obě okolnosti, které dle již citovaného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne
3. 10. 2017, č. j. 9 Azs 185/2017 – 39 mají být hodnoceny.
[20] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje
dostatečnou odpověď na stěžovatelovy námitky. Nejvyšší správní soud rovněž nezjistil, že by
krajský soud hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.
[21] Na závěr Nejvyšší správní soud pro úplnost dodává, že prostřednictvím azylového řízení
nelze žádat o legalizaci pobytu v České republice, neboť pro takový účel obsahuje právní řád
České republiky jiné nástroje, konkrétně instituty podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky a o změně některých zákonů (dále též „zákon o pobytu cizinců“; srov.
např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 11. 2004, č. j. 7 Azs 117/2004 – 57).
Stěžovatel si nemůže zvolit využití institutů zákona o azylu namísto zákona o pobytu cizinců,
neboť mezinárodní ochrana je specifickým nástrojem ochrany lidí, kteří jsou ve své vlasti
pronásledováni či ohroženi vážnou újmou, nikoli univerzálním nástrojem pro legalizaci pobytu.
IV. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[22] Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost
jako nepřijatelnou podle §104a s. ř. s.
[23] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o §60 odst. 3,
větu první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
[24] Stěžovateli byl usnesením krajského soudu ze dne 30. 4. 2019, č. j. 29 Az 7/2019 – 14,
ustanoven zástupce JUDr. Ing. Jiří Špelda, advokát. Hotové výdaje a odměnu za zastupování platí
v takovém případě stát (§64 a 120 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud přiznal zástupci odměnu
za jeden úkon právní služby, spočívající v podání kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], ve výši 3 100 Kč [§9 odst. 4 písm. d) a §7 bod 5.
téže vyhlášky], k čemuž náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 4 téže
vyhlášky). Protože je zástupce stěžovatele plátcem DPH, byla odměna za zastupování (3 400 Kč)
dále navýšena o částku odpovídající této dani. Celkově tedy odměna ustanoveného zástupce činí
4 114 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2020
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu