ECLI:CZ:NSS:2020:7.AS.26.2020:22
sp. zn. 7 As 26/2020 - 22
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně: Mgr. L. P., zastoupena
JUDr. Martou Pauerovou, advokátkou se sídlem Václavské nám. 21, Praha 1, proti žalovaným: 1.
Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, se sídlem Smetanovo nábřeží 6, Praha 1, 2.
Univerzita Karlova, se sídlem Ovocný Trh 5, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2019, č. j. 6 A 28/2016 - 110,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2019, č. j. 6 A 28/2016 - 110,
se z r ušuj e a věc se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Městský soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala
určení, že žalovaní porušili její právo na uložení druhého oponentského posudku k její diplomové
práci vypracovaného doc. PhDr. J. K., M. A., Ph.D. (dále též „doc. J. K.“) ve Studijním
informačním systému Univerzity Karlovy v Praze (dále též „SIS“) a v Repozitáři závěrečných
prací studentů UK (dále též „repozitář“) spolu s prvním posudkem a diplomovou prací
žalobkyně dle §47b odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších
předpisů (dále též „zákon o vysokých školách“), a to tím, že tento druhý posudek krátce po
zveřejnění diplomové práce žalobkyně vyňali z obou databází, čímž se dopustili nezákonného
zásahu.
[2] Městský soud v rozsudku konstatoval, že dle §47b odst. 1 zákona o vysokých školách
vysoká škola nevýdělečně zveřejňuje disertační, diplomové, bakalářské a rigorózní práce, u kterých proběhla
obhajoba, včetně posudků oponentů a záznamu o průběhu a výsledku obhajoby prostřednictvím databáze
kvalifikačních prací, kterou spravuje. Způsob zveřejnění stanoví vnitřní předpis vysoké školy. Podle městského
soudu z použití množného čísla („posudků“) nelze automaticky dovozovat, že k jakékoliv práci je
možno nechat vypracovat neomezené množství oponentských posudků. Počet posudků
vypracovávaných k příslušným pracím je dle městského soudu upraven vnitřními předpisy vysoké
školy, resp. fakulty. Městský soud vyšel ze Statutu Fakulty sociálních věd (FSV) Univerzity
Karlovy (UK), Pravidel pro organizaci studia na FSV UK a Studijního a zkušebního řádu UK.
Podle městského soudu tyto vnitřní předpisy nestanoví, zda a kdy je možno vypracovat a vložit
do SIS či repozitáře více oponentských posudků k jedné diplomové práci. Na základě toho
městský soud dospěl k závěru, že k diplomové práci žalobkyně bylo možno vypracovat pouze
jeden oponentský posudek, a to tím pedagogem, který byl jako oponent určen garantem
příslušného studijního programu. Shledal, že tento oponentský posudek je řádně zveřejněn
v příslušných systémech. Jestliže děkan FSV UK povolil vypracování dalšího oponentského
posudku (a rozhodl o jeho zveřejnění v SIS), nebyl jeho postup v souladu s citovanými vnitřními
předpisy fakulty. Neumístění posudku vypracovaného doc. J. K. spolu s původním a jediným
možným oponentským posudkem v SIS a repozitáři nepředstavuje porušení práva žalobkyně a
není tedy nezákonným zásahem. Soud rovněž uvedl, že žalobkyně své tvrzení, že při obhajobě byl
tento druhý posudek probírán, neprokázala. Městský soud uzavřel, že žaloba není důvodná a
proto ji zamítl. Plné znění rozsudku je přístupné na www.nssoud.cz, a Nejvyšší správní soud na
něj pro stručnost odkazuje.
II.
[3] Proti uvedenému rozsudku městského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“)
kasační stížnost. Nesouhlasila s vyústěním rozsudku městského soudu, že neumístění druhého
oponentského posudku nepředstavuje porušení jejích práv. Nezveřejněním druhého posudku
došlo k zásahu do jejích práv. Podle stěžovatelky městský soud svůj závěr o možnosti
vypracování pouze jednoho oponentského posudku k diplomové práci stěžovatelky opřel nadto
toliko o vnitřní předpisy FSV, které nadto v rozsudku blíže nespecifikoval. Stěžovatelka je
přesvědčena, že §47b zákona o vysokých školách nevylučuje, aby děkan fakulty v rámci své
kompetence rozhodl o posouzení diplomové práce dalším oponentem. Stěžovatelka dále uvedla,
že městský soud v rozporu s jí předloženými důkazy dospěl k závěru, že stěžovatelka neprokázala
své tvrzení o tom, že byl při obhajobě probírán i druhý oponentský posudek. Městský soud
se nezabýval námitkou, že lze nalézt diplomové práce na FSV i jiných fakultách UK, které jsou
posuzovány dvěma oponenty, a dále námitkami, v nichž poukazovala na to, že v rozporu
s interními předpisy docházelo k zásahům do SIS a do repozitáře i po finalizaci záznamu
u diplomové práce stěžovatelky. Dodala, že posudek prvního oponenta vůči stěžovatelce vyznívá
nepříznivě a znemožňuje jí plné uplatnění na trhu práce nebo v dalším studiu. Stěžovatelka
navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc vrátil
tomuto soudu k dalšímu řízení.
III.
[4] Žalovaní ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedli, že se ztotožňují se závěry rozsudku
městského soudu a navrhli zamítnutí kasační stížnosti.
IV.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[6] Podle §82 s. ř. s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem,
pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo
proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany
proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.
[7] Judikatura správních soudů dovodila, že žaloba proti nezákonnému zásahu podle §82
a násl. s. ř. s. je důvodná tehdy, jsou-li zároveň splněny následující podmínky: žalobce musí být
přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka)
zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím (4. podmínka),
a přitom byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo
(5. podmínka). Podmínka trvání zásahu, jejíž naplnění judikatura správních soudů taktéž
požadovala, již v důsledku novelizace soudního řádu správního provedené zákonem
č. 303/2011 Sb. dána není. Není-li splněna byť jen jediná z takto kumulativně formulovaných
podmínek důvodnosti ochrany podle §82 s. ř. s., je nutno takovou ochranu odepřít a žalobu,
která se jí domáhá, zamítnout (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005,
č. j. 2 Aps 1/2005 - 65, publ. pod č. 603/2005 Sb. NSS, dále viz rozsudek ze dne 6. 2. 2020,
č. j. 2 As 79/2019 - 61).
[8] Z předloženého spisového materiálu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatelka v rámci
svého magisterského studia na FSV UK napsala diplomovou práci, ke které vypracoval posudek
vedoucí této práce JUDr. Mgr. M. P., Ph.D. (dále též „posudek vedoucího“) a dále oponent
určený garantem příslušného oboru - JUDr. PhDr. T. K., Ph.D. (dále též „posudek prvního
oponenta“).
[9] Stěžovatelka nesouhlasila s obsahem oponentského posudku prvního oponenta, vyvolala
proto jednání s děkanem FSV UK, které vyústilo ve vypracování dalšího posudku diplomové
práce ze dne 18. 1. 2014, jehož autorem byl garant oboru Mezinárodní vztahy, doc. PhDr. J. K.,
M. A., Ph.D. Uvedený posudek je založen ve spisovém materiálu. Ve spise není založeno žádné
rozhodnutí o vypracování tohoto druhého posudku, obsahem spisu je pouze samotný druhý
posudek vyhotovený na formuláři „Posudek magisterské diplomové práce“, v kolonce „oponent
práce“ je uveden doc. J. K.
[10] Dopisem ze dne 7. 4. 2014 sdělil děkan FSV UK stěžovatelce, že rozhodl o tom, že bude
do SIS vložen druhý oponentský posudek k diplomové práci stěžovatelky vypracovaný doc. J. K.,
a že do SIS bude vloženo rovněž vyjádření stěžovatelky k prvnímu oponentskému posudku
(errata).
[11] Ve spisovém materiálu je dále založen rozpis státních závěrečných zkoušek „SZZk
magisterský obor MV“ pro den 23. 6. 2014, ve kterém jsou v kolonce pro oponenta
u stěžovatelky uvedena jména obou oponentů – „K., K.“. Záznam o státní závěrečné zkoušce
stěžovatelky ze dne 23. 6. 2014 pak obsahuje pouze jméno prvního oponenta (dr. K.). Mezi členy
zkušební komise je jako předseda uveden doc. J. K.
[12] Z přípisu adresovaného prorektorce UK pro studijní záležitosti doc. MUDr. M. K.,
Ph.D., proděkanem pro studijní záležitosti FSV UK P. S. ze dne 23. 6. 2014, vyplývá, že
proděkan P. S. stěžovatelce na první schůzce nabídl, že fakulta nechá vypracovat druhý
oponentský posudek přímo garantem oboru Mezinárodní vztahy doc. J. K., a to s cílem uklidnit
situaci. Na druhé schůzce se stěžovatelkou, jejím otcem, děkanem fakulty a studijním
proděkanem bylo domluveno, že druhý oponentský posudek bude nahrán do SIS jako příloha
k práci.
[13] Z výpisu ze SIS (ze dne 15. 7. 2014) vyplývá, že posudek vedoucího diplomové práce byl
vložen do SIS dne 9. 6. 2013, posudek prvního oponenta byl vložen do SIS dne 17. 6. 2013.
Posudek druhého oponenta byl vložen do SIS dne 18. 6. 2014. Z výpisu z repozitáře ze dne
22. 7. 2014 vyplývá, že u diplomové práce stěžovatelky byly vloženy oba posudky. V přesně
nezjištěné době po 22. 7. 2014 byl druhý posudek odstraněn.
[14] Z výpisů ze SIS a repozitáře (ze dne 20. 1. 2015, ze dne 8. 7. 2015 a ze dne 24. 7. 2015)
vyplývá, že v přehledu informací o diplomové práci stěžovatelky chybí údaj o druhém
oponentovi doc. J. K. a u diplomové práce není vložen druhý oponentský posudek.
[15] Ve spisovém materiálu je dále založen e-mail ze dne 9. 10. 2014, ve kterém druhý oponent
(doc. J. K.) stěžovatelce potvrdil, že v průběhu obhajoby její práce byly předloženy dva oponentní
posudky (včetně toho, který vypracoval on sám).
[16] Ve spisovém materiálu je založen i e-mail ze dne 9. 10. 2014, ve kterém vedoucí práce,
dr. P., stěžovatelce sdělil, že druhý oponentský posudek je součástí jejího spisu, ve kterém je
zaznamenán průběh státní zkoušky, a doporučil jí, aby se obrátila na studijní oddělení s žádostí
o vložení druhého posudku do databáze.
[17] Stěžovatelka se dle svého tvrzení v žalobě na studijní oddělení obrátila osobně, ale její
žádosti o vložení druhého oponentského posudku nebylo vyhověno.
[18] Prorektorka pro studijní záležitosti doc. M. K. v dopise ze dne 2. 7. 2014, č. j. UKRUK –
5548/2014/III, adresovaném stěžovatelce, odkázala na čl. 18 odst. 5 Pravidel pro organizaci
studia na FSV, v nichž je uvedeno, že každou předloženou diplomovou práci „musí písemně
posoudit její vedoucí a jeden oponent“. Uvedla, že vyhovění požadavku stěžovatelky by bylo v rozporu s
vnitřními předpisy fakulty. Skutečnost, že fakulta byla ke stěžovatelce mimořádně vstřícná,
nemůže odůvodnit postupy, které nejsou v souladu s předpisy.
[19] Stěžovatelka žádostí ze dne 1. 12. 2014 adresované rektorovi UK požadovala, aby do SIS
a do repozitáře byly vloženy oba oponentské posudky k její diplomové práci, případně aby byl
první oponentský posudek vypracovaný dr. Karáskem nahrazen druhým oponentským posudkem
doc. K. Tomuto požadavku rektor nevyhověl (viz přípis ze dne 18. 11. 2015,
č. j. UKRUK/13445).
[20] Dne 19. 1. 2017 doručila stěžovatelka městskému soudu žalobu podle §82 s. ř. s., ve které
se domáhala určení, že žalovaní porušili její právo na uložení druhého oponentského posudku
k její diplomové práci vypracovaného doc. J. K. v SIS a v repozitáři spolu s diplomovou prací
stěžovatelky a prvním posudkem dle §47b odst. 1 zákona o vysokých školách, tím, že tento
druhý posudek krátce po zveřejnění diplomové práce stěžovatelky vyňali z obou databází, čímž se
dopustili nezákonného zásahu. Zároveň stěžovatelka požadovala, aby soud žalovaným přikázal
obnovení původního stavu ke dni 22. 7. 2014, tj. aby do SIS a do repozitáře vložili mimo její
diplomové práce a dalších dokumentů stanovených v §47b odst. 1 zákona o vysokých školách i
oponentský posudek doc. K., a umožnili stěžovatelce vložit do obou databází errata (tj. její
vyjádření k prvnímu oponentskému posudku). O této žalobě rozhodl městský soud shora
rekapitulovaným rozsudkem, který napadla stěžovatelka shora rekapitulovanou kasační stížností.
[21] Optikou výše uvedených zjištění nahlížel Nejvyšší správní soud na daný specifický případ
a stěžovatelce přisvědčil v jádru její argumentace.
[22] I podle názoru kasačního soudu z obsahu spisu vyplývá, že ve vztahu k diplomové práci
stěžovatelky byly skutečně vypracovány dva oponentské posudky. První posudek vypracoval
dr. K., druhý posudek vypracoval garant oboru doc. K.
[23] Podle §47b odst. 1 zákona o vysokých školách vysoká škola nevýdělečně zveřejňuje bakalářské,
diplomové, disertační a rigorózní práce, u kterých proběhla obhajoba, včetně posudků oponentů a záznamu
o průběhu a výsledku obhajoby prostřednictvím databáze kvalifikačních prací, kterou spravuje. Způsob zveřejnění
stanoví vnitřní předpis vysoké školy. (důraz přidán).
[24] Z uvedeného ustanovení vyplývá povinnost vysoké školy v příslušných databázích
(v nynějším případě v SIS a v repozitáři) zveřejňovat vedle diplomové práce a záznamu
o průběhu a výsledku obhajoby i posudky oponentů. Z této povinnosti současně vyplývá i právo
diplomanta na zveřejnění uvedených dokumentů. Podle doktrinálního vymezení respektovaného
rovněž judikaturou (viz např. rozsudek zdejšího soudu ze dne 3. 11. 2005, č. j. 2 Aps 2/2005 - 43,
publ. pod č. 1379/2007 Sb. NSS, či rozsudek ze dne 20. 3. 2013, č. j. 6 Aps 11/2012 - 32), „veřejná
subjektivní práva jsou práva osob založená v právních normách, která umožňují a současně chrání určité chování
osoby ve vztazích k subjektům veřejné správy. Podle jejich obsahu je lze rozlišovat na práva směřující k tomu, aby
se veřejná správa zdržela zásahu do svobody osob, dále práva na určitou činnost či plnění správy ve prospěch
určitých osob a práva podílet se na správě věcí veřejných.“ (Vopálka, V., Mikule, V., Šimůnková, V., Šolín,
M. Soudní řád správní: komentář. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 3; důraz přidán). Jinak řečeno,
povinnosti vysoké školy zveřejňovat posudky k diplomovým pracím v příslušných databázích
odpovídá veřejné subjektivní právo stěžovatelky na zveřejnění těchto dokumentů.
[25] Nejvyšší správní soud si současně uvědomuje, že není obvyklé vypracovávání dvou
oponentských posudků k jedné diplomové práci (více než jeden oponentský posudek
se zpracovává k habilitační práci – viz §72 zákona o vysokých školách). Takový nárok nevyplývá
ani z §47b odst. 1 zákona o vysokých školách. Ten pouze ukládá zveřejňovat posudky oponentů
a záznam o průběhu a výsledku obhajoby. Ani žalovaní ostatně nesdělili, na základě jaké normy byl
druhý posudek vydán, resp. z jakého důvodu bylo požadavku stěžovatelky na vypracování dalšího
posudku vyhověno. Nezpochybňují však, že posudky vydány byly. To ostatně vyplývá
i ze spisového materiálu (shora rekapitulován). Z něho současně nevyplývá, že by druhý posudek
neměl žádnou relevanci k obhajobě diplomové práce stěžovatelky. K tomu viz e-mailovou
korespondenci stěžovatelky s doc. K., který stěžovatelce potvrdil, že v průběhu obhajoby její
práce byly předloženy dva oponentní posudky vč. toho, který vypracoval on sám, jakož
i korespondenci s dr. P., který stěžovatelce potvrzuje, že druhý oponentský posudek je součástí
jejího spisu (ve kterém je zaznamenán průběh státní zkoušky), a doporučuje jí, aby se obrátila na
studijní oddělení s žádostí o vložení druhého posudku do databáze. Dále lze zmínit ve spisu
založený rozpis obhajob, v němž jsou uvedeni oba oponenti, jakož i to, že druhý posudek byl
následně zveřejněn v databázi (spolu s diplomovou prací, prvním posudkem a dalšími
dokumenty), odkud byl následně odstraněn. Ani sami žalovaní přitom nedokládají, že by byl
druhý posudek před obhajobou právně odstraněn (odklizen), popř. podle jaké normativní
procedury, resp. že by neměl žádnou relevanci při obhajobě. Nutno dodat, že první posudek
navrhoval hodnotit diplomovou práci stěžovatelky „velmi dobře“, druhý posudek navrhoval
hodnocení „výborně“, kterým byla práce nakonec skutečně ohodnocena. Z ničeho nevyplývá ani
to, že by první posudek měl být nadřazen druhému posudku. Pokud pak bylo ze strany žalované
následně tvrzeno, že druhý posudek byl pouze „pomocným posudkem“, konstatuje soud,
že obsah spisového materiálu takový závěr nepodporuje. Druhý posudek jako pomocný nazván
není (je označen jako „oponentský posudek“) přičemž i z jeho obsahu vyplývá, že se jednalo
o posudek oponenta k předložené práci. V této souvislosti nelze přehlédnout ani to, že druhý
posudek je (na rozdíl od prvního posudku) zpracován na formuláři pro diplomové práce, je
mnohem obsáhlejší a podrobnější než první posudek (na rozdíl od něho obsahuje i správný název
práce), a nadto jej vypracoval přímo garant oboru, a to na základě jednání s děkanem.
[26] Žalovaní nepoukazují ani na žádné relevantní ustanovení vnitřních předpisů, které by
mělo zveřejnění druhého posudku v databázích bránit. Pokud jím má být čl. 18 odst. 5 Pravidel
pro organizaci studia na FSV UK, nutno uvést, že podle tohoto ustanovení „každou předloženou
práci musí písemně posoudit její vedoucí a jeden oponent. Oponenta práce určuje garant příslušného studijního
programu po odevzdání práce.“ Uvedené ustanovení tedy upravuje proces posuzování prací, nikoliv
však jejich zveřejňování v databázích. Zde je třeba akcentovat i povahu vysokých škol a jejich
vnitřních předpisů. Jak vyslovil Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 17. 12. 2009,
č. j. 9 As 1/2009 - 141, veřejnou vysokou školu je nutné vnímat jako právnickou osobu svého
druhu s charakteristickými rysy veřejnoprávní korporace, realizující jak korporativní veřejnou
samosprávu, tak státní správu, která na ni byla přenesena. Veřejná vysoká škola, resp. její orgány
rozhodující o právech a povinnostech studentů vystupují nikoli nezávisle na svém charakteru
veřejné korporace, ale právě z důvodu svého charakteru veřejné korporace, tedy jako nositelé
pravomocí. Bez ohledu na to, zda konkrétní pravomoc představuje výkon samosprávy nebo
přenesené státní správy, je veřejná vysoká škola vždy vázána zákonem. Platí pro ni totiž zásada,
že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování
základních práv a svobod (čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Při ukládání povinností
je tak i pro samosprávu určující primárně zákonná úprava, v jejíchž mezích se musí pohybovat.
To platí jak pro tvorbu vnitřních předpisů veřejné vysoké školy, tak pro jejich následnou aplikaci
při rozhodování o právech a povinnostech adresátů (obdobně viz též rozsudek ze dne 4. 7. 2013,
č. j. 7 As 41/2013 - 37).
[27] Nejvyšší správní soud rozumí logice argumentace městského soudu, přičemž ani
nezpochybňuje jeho závěr, že vnitřní předpisy se nezabývají možností vypracování druhého
oponentského posudku. Z uvedeného závěru však v nynějším (atypickém) případě nelze dovodit
nemožnost zveřejnění druhého posudku v databázích. Zákon o vysokých školách ukládá zveřejnit
oponentské posudky, přičemž v dané atypické věci byly vydány dva oponentské posudky. Pokud
za této specifické situace oba posudky v příslušných databázích zveřejněny nebyly (byl zveřejněn
pouze jeden), nelze s ohledem na znění §47b odst. 1 vysokých školách dovozovat nedotčení
stěžovatelčiných práv. Nelze současně vyloučit ani to, že nezveřejnění pro stěžovatelku
příznivějšího posudku v databázích se může projevit i v jejím dalším studijním či pracovním
působení.
[28] Z uvedených důvodů kasační soud nesouhlasí s vyústěním rozsudku městského soudu,
že nezveřejnění druhého posudku nemohlo představovat porušení práv stěžovatelky, což vedlo
městský soud k zamítnutí žaloby z důvodu nesplnění jedné ze zákonných podmínek ve smyslu
§82 s. ř. s. Podle názoru Nejvyššího správního soudu postup orgánů veřejné moci v dané věci
zasáhl do veřejných subjektivních práv stěžovatelky, jejichž ochranu svěřuje zákon správním
soudům (srov. §2 a násl. s. ř. s.), přičemž příp. pochybení na straně orgánů veřejné moci nelze
klást k tíži dotčených osob – v daném případě stěžovatelky (podpůrně srov. např. rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2019, č. j. 1 As 106/2018 - 45, ze dne 17. 12. 2019,
č. j. 1 As 112/2019 - 32 atp.). Zvolené řešení považuje soud i za spravedlivé, a to vzhledem
ke konkrétním okolnostem dané věci. Výše uvedené současně nelze vykládat tak, že by každý
student měl (bez normativní opory) právo na vydání vícero oponentských posudků k jedné práci.
Nejvyšší správní soud posuzoval otázku, zda (za situace, kdy dva oponentské posudky vydány
byly), bylo možno z právní úpravy dovodit právo na jejich zveřejnění v příslušných databázích,
nikoliv otázku, zda má student právo na vypracování vícero oponentských posudků k jedné práci.
[29] S ohledem na právě uvedené Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo než v souladu s §110
odst. 1 s. ř. s. napadené rozhodnutí městského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
V tomto řízení bude městský soud vázán názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným
v nynějším rozsudku, přičemž důkladně vypořádá všechna žalobní tvrzení (§110 odst. 4 s. ř. s.)
[30] V novém rozhodnutí městský soud rozhodne rovněž o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. května 2020
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu