ECLI:CZ:NSS:2020:7.AZS.220.2020:21
sp. zn. 7 Azs 220/2020 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: R. R., zastoupen
JUDr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem Archangelská 1, Praha 10, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2020, č. j. 2 Az 56/2018 - 59,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 7. 2020, č. j. 2 Az 56/2018 - 59, zamítl žalobu
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 8. 2018 č. j. OAM-1041/ZA-ZA11-VL13-PD1-2016,
jímž bylo podle §25 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o azylu“), zastaveno řízení o prodloužení doplňkové ochrany.
II.
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu v zákonné lhůtě
kasační stížnost z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s.
[3] Stěžovatel namítal, že městský soud ignoroval skutkové okolnosti případu, neboť jsou
objektivně dány důvody pro udělení mezinárodní ochrany podle §12 až §14b zákona o azylu.
Městský soud nepostupoval při vydání napadeného rozsudku v souladu se zákonem, neboť se
řádným způsobem nevypořádal se všemi prezentovanými důvody podané žádosti o mezinárodní
ochranu, tyto naopak zčásti nemístně zlehčoval a zčásti ignoroval. Stěžovatel přitom v rámci
předcházejícího řízení jasně prezentoval obavy z návratu do Uzbekistánu, protože v jeho vlasti
v současné době panuje diktátorský, nedemokratický režim. V případě nuceného návratu
stěžovatele do Uzbekistánu proto nelze vyloučit, že by mu hrozilo uvěznění, mučení či nelidské
a ponižující zacházení. Stěžovatel se proto s ohledem na prokazatelně dlouhodobě špatnou
politickou situaci v zemi původu důvodně obává případného návratu do Uzbekistánu, když jeho
bezpečné vycestování do země původu reálně není možné. Situace v Uzbekistánu je napjatá
a země nezaručuje základní standardy dodržování lidských práv. Stěžovatel se domnívá, že jeho
vycestování není bezpečné a v případě návratu má strach o život a zdraví. Uvedená fakta nevzal
městský soud v rámci přezkumu postupu správního orgánu v potaz. Stěžovatel je přesvědčen,
že pokud by městský soud ověřil řádně veškeré stěžovatelem tvrzené skutečnosti, jež potvrzují
pravdivost jeho tvrzení uvedených v podané žádosti, pak by musel dojít k závěru, že je naplněn
přinejmenším důvod pro udělení doplňkové ochrany podle §14a zákona o azylu. Stěžovatel je
současně přesvědčen, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů
rozhodnutí, neboť není dostatečným a řádným způsobem vyvrácena argumentace stěžovatele
použitá v rámci podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany i v navazujícím řízení,
která jednoznačně potvrzuje důvodnost podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany.
III.
[4] Nejvyšší správní soud se kasační stížností musel zabývat nejprve z hlediska její
přípustnosti. Pouze přípustná kasační stížnost může být soudem věcně projednána.
[5] S ohledem na to, jakým způsobem je v nyní projednávané věci formulována kasační
argumentace stěžovatele, považuje Nejvyšší správní soud za vhodné připomenout, že řízení
ve správním soudnictví, včetně řízení o kasační stížnosti, je ovládáno dispoziční zásadou.
S výjimkami uvedenými v §109 odst. 4, větě za středníkem s. ř. s. je tak Nejvyšší správní
soud vázán důvody uvedenými v kasační stížnosti (§109 odst. 4, věta před středníkem s. ř. s.),
a proto obsah stížnostních bodů a kvalita jejich odůvodnění v kasační stížnosti do značné míry
předurčují obsah rozhodnutí kasačního soudu (srovnej rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 Afs 104/2004 - 54). Rozhodnutí krajského soudu je tedy
přezkoumáváno v intencích kasačních námitek, se zřetelem k důvodům obsaženým
v §103 odst. 1 s. ř. s. Je nutno zdůraznit, že kasační stížnost je opravným prostředkem proti
pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví (§102 s. ř. s.) a důvody,
které v ní lze s úspěchem uplatnit, se tak musí upínat právě k tomuto rozhodnutí (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2003, č. j. 6 Ads 3/2003 - 73).
[6] Podle §104 odst. 4 s. ř. s. kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody,
než které jsou uvedeny v §103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem,
jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
[7] V daném případě stěžovatel napadl kasační stížností rozsudek městského soudu, kterým
soud zamítl jeho žalobu směřující proti rozhodnutí žalovaného o zastavení řízení ve věci
prodloužení doplňkové ochrany podle §25 písm. d) zákona o azylu. Důvodem zastavení
správního řízení byla skutečnost, že ačkoliv bylo stěžovateli v souladu se zákonem řádně a včas
doručeno předvolání k pohovoru ve věci žádosti o prodloužení doplňkové ochrany, stěžovatel
se ve stanoveném termínu k pohovoru nedostavil. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný
stěžovatelovu žádost o prodloužení doplňkové ochrany meritorně neposuzoval. S ohledem
na charakter správního rozhodnutí se při jeho přezkumu věcnými důvody stěžovatelovi žádosti
nezabýval ani městský soud.
[8] Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelem uplatněné důvody kasační stížnosti
nesměřují vůči napadenému rozsudku městského soudu, dokonce ani proti rozhodnutí správního
orgánu. Stěžovatel v kasační stížnosti ani částečně nezpochybňuje rozhodovací důvody
městského soudu. Stěžovatel neuvádí, v čem spočívalo pochybení městského soudu, které by
mělo být důvodem, jehož oprávněnost by měl Nejvyšší správní soud posuzovat. Takovým
důvodem by v posuzované věci mohla být tvrzená nezákonnost rozhodnutí o zamítnutí žaloby,
pokud by stěžovatel zpochybnil skutková zjištění městského soudu nebo jeho právní hodnocení,
pokud šlo o naplnění podmínek pro postup podle §25 písm. d) zákona o azylu, neboť to byla
jediná otázka, kterou městský soud posuzoval. Jen k tomu lze upínat důvody kasační stížnosti,
neboť ty vždy musejí odrážet rozhodnutí soudu. Jestliže stěžovatel svými námitkami nijak
nereaguje na argumentaci a konkrétní závěry městského soudu, nejedná se o námitky ve smyslu
§103 odst. 1 s. ř. s. (srov. k tomu usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 9. 2009,
č. j. 7 Afs 106/2009 - 77, publ. pod č. 2103/2010 Sb. NSS, ze dne 28. 5. 2020,
č. j. 9 Azs 101/2020 - 17, body 11 a 12, nebo ze dne 30. 6. 2020, č. j. 10 As 181/2019 - 63).
[9] Současně tu nebyl ani důvod k tomu, aby zdejší soud hleděl na takovou kasační stížnost
jako na podání trpící vadami, které by byl povinen odstraňovat podle §109 odst. 1 s. ř. s. Toto
ustanovení slouží soudu k tomu, aby zajistil doplnění kasačních důvodů u těch kasačních
stížností, které jsou podány jako blanketní, tj. neobsahují vůbec žádnou argumentaci (ani pokus
o ni). Takové blanketní kasační stížnosti ve skutečnosti jen ohlašují úmysl uplatnit k výzvě soudu
konkrétní kasační důvody a kromě označení účastníků, napadeného rozsudku a citace některých
písmen §103 odst. 1 s. ř. s. v nich nebývá žádný další text. Postup podle §109 odst. 1 s. ř. s.
ale není určen k tomu, aby soud, který obdrží rozsáhlý a strukturovaný text jevící se jako
zdůvodněná kasační stížnost, pedagogicky vedl právního profesionála zastupujícího v kasačním
řízení, upozorňoval ho na smysl kasační stížnosti (který je zřejmý ze zákona) a nabádal ho
k vylepšení jeho podání.
[10] S poukazem na výše uvedené Nejvyšší správní soud podle §46 odst. 1 písm. d) ve spojení
s §120 s. ř. s. kasační stížnost odmítl, protože je nepřípustná podle §104 odst. 4 s. ř. s.
[11] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. prosince 2020
Mgr. David Hipšr
předseda senátu