ECLI:CZ:NSS:2020:8.ADS.99.2020:34
sp. zn. 8 Ads 99/2020 - 34
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Petra Mikeše a soudců Jitky
Zavřelové a Milana Podhrázkého v právní věci žalobkyně: S. M., zastoupená JUDr. Lenkou
Vančatovou, advokátkou se sídlem Žitná 562/10, Praha 2, proti žalované: Česká správa
sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 2.
2020, čj. X, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 6.
2020, čj. 2 Ad 14/2020-18,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2020, čj. 2 Ad 14/2020-18 se ruší a věc
se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Žalobkyně podala u Městského soudu v Praze žalobu proti shora uvedenému rozhodnutí
žalované, kterým byly zamítnuty její námitky a bylo potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne
11. 12. 2019, čj. X, jímž byl žalobkyni podle §29 odst. 1 písm. k) zákona č. 155/1995 Sb., o
důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů a s přihlédnutím k článku 15 Smlouvy mezi
Českou republikou a Ukrajinou o sociálním zabezpečení, publikovanou pod č. 29/2003 Sb.m.s.
přiznán starobní důchod ve výši 2 842 Kč.
[2] Městský soud žalobu shora označeným usnesením (dále též „napadené usnesení“) odmítl
podle §46 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“) pro opožděnost. Z doručeny předložené žalovanou totiž zjistil,
že žalobou napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 21. 2. 2020. Posledním dnem
lhůty pro podání žaloby byl den 21. 4. 2020, a proto žaloba, která byla u soudu podána až dne
26. 5. 2020, byla podána pozdě.
II. Kasační stížnost a řízení o ní
[3] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti napadenému usnesení městského soudu
kasační stížnost, v níž namítla, že městský soud nezohlednil skutečnost, že stěžovatelka žalobu
nejprve odeslala dne 7. 4. 2020 poštou Obvodnímu soudu pro Prahu 5, který usnesením ze dne
23. 4. 2020, čj. 0Nc 7538/2020-5, řízení zastavil. Toto usnesení bylo stěžovatelce doručeno dne
25. 5. 2020. Stěžovatelka se posléze řídila poučením, kterého se jí v uvedeném usnesení dostalo,
a podala dne 26. 5. 2020 žalobu k městskému soudu, čímž jí byla zachována lhůta pro podání
žaloby ve smyslu §72 odst. 3 s. ř. s. Stěžovatelka proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud
napadené usnesení zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.
[4] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že ze žaloby nebylo zřejmé,
že by jejímu podání předcházelo řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5. Protože listiny,
na které stěžovatelka odkazuje, nemá žalovaná k dispozici, nemůže se k důvodnosti kasační
stížnosti vyjádřit.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[5] Kasační stížností je napadeno usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby,
proto z povahy věci přichází pro stěžovatelku v úvahu pouze kasační důvod dle §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s. Tohoto důvodu se stěžovatelka správně dovolává. Pod tento důvod pak spadá
také případ namítané nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení včasnosti žaloby soudem
v předcházejícím řízení.
[6] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že je důvodná.
[7] Podle §72 odst. 1 s. ř. s. platí, že [ž]alobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo
žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li
zvláštní zákon lhůtu jinou.
[8] Podle §72 odst. 3 s. ř. s. platí, že [j]estliže soud rozhodující v občanském sou dním řízení zastavil
řízení proto, že šlo o věc, v níž měla být podána žaloba proti rozhodnutí správního orgánu, může ten, kdo takovou
žalobu v občanském soudním řízení podal, podat u věcně a místně příslušného soudu žalobu ve správním
soudnictví do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí o zastavení řízení. V takovém případě platí, že žaloba
byla podána dnem, kdy došla soudu rozhodujícímu v občanském soudním řízení.
[9] Ze spisu městského soudu plyne, že stěžovatelka u tohoto soudu podala žalobu osobně
dne 26. 5. 2020. V žalobě neuvedla, kdy jí bylo napadené rozhodnutí žalované doručeno,
ani nic o tom, že již dříve proti témuž rozhodnutí podala žalobu u Obvodního soudu
pro Prahu 5. Tyto informace neplynou ani z příloh žaloby. Městský soud se proto na datum
doručení napadeného rozhodnutí dotázal žalované, která mu sdělila, že tímto dnem byl den
21. 2. 2020, což doložila kopií doručenky. Po tomto zjištění městský soud žalobu odmítl.
[10] Nejvyšší správní soud si s ohledem na tvrzení stěžovatelky vyžádal také spis Obvodního
soudu pro Prahu 5 sp. zn. 0Nc 7538/2020. Z tohoto spisu plyne, že stěžovatelka proti
rozhodnutí žalované skutečně u tohoto soudu podala žalobu. Tato žaloba, k níž bylo připojeno
i napadené rozhodnutí žalované, byla podána poštovní přepravě 7. 4. 2020 a obvodnímu soudu
byla doručena 8. 4. 2020. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 23. 4. 2020,
čj. 0Nc 7538/2020-8, řízení zastavil. Stěžovatelku poučil o tom, že do jednoho měsíce od právní
moci tohoto usnesení může proti rozhodnutí žalované podat žalobu k Městskému soudu v Praze.
Bude-li taková žaloba podána, pak platí, že žaloba byla podána dnem, kdy došla soudu
rozhodujícímu v občanském soudním řízení. Toto usnesení bylo stěžovatelce doručeno
18. 5. 2020 a právní moci nabylo dne 3. 6. 2020.
[11] S ohledem na uvedené skutečnosti je zřejmé, že žalobu, která byla u městského soudu
podána 26. 5. 2020, je třeba považovat za žalobu včasnou, neboť stěžovatelka v návaznosti
na zastavení řízení u civilního soudu tuto žalobu podala ve lhůtě plynoucí z §72 odst. 3 s. ř. s.,
v důsledku čehož byly zachovány účinky spojené s podáním žaloby u civilního soudu. Žaloba
podaná původně u civilního soudu rovněž byla podána včas, tedy ve dvouměsíční lhůtě
stanovené zákonem k podání žaloby ke správnímu soudu (§72 odst. 1 s. ř. s.), neboť rozhodnutí
žalované bylo stěžovatelce doručeno dne 21. 2. 2020 a žaloba proti němu byla u Obvodního
soudu pro Prahu 5 podána dne 7. 4. 2020 (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
27. 9. 2005, čj. 3 As 30/2005-66, č. 1405/2007 Sb. NSS).
[12] Nejvyšší správní soud však poznamenává, že ačkoli nebylo povinností stěžovatelky
informovat městský soud o dříve podané žalobě u civilního soudu, bylo by to velmi žádoucí
a vhodné. Při znalosti této skutečnosti by si totiž městský soud mohl vyžádat příslušný soudní
spis (tak jako to učinil Nejvyšší správní soud) a z něj zjistit skutečnosti rozhodné z hlediska
aplikace §72 odst. 3 s. ř. s. Správní soud totiž tuto informaci bez poskytnutí alespoň nějaké
indicie ze strany účastníků řízení sám nemá jak získat.
[13] Je zjevné, že městský soud žalobu odmítl z důvodu nedostatku informací o dříve podané
žalobě u civilního soudu, pročež se nezabýval podmínkami plynoucími z §72 odst. 3 s. ř. s.
To však nic nemění na tom, že je kasační stížnost důvodná. Nejvyšší správní soud totiž v případě,
že dospěje k závěru, že žaloba nebyla podána opožděně, zruší usnesení městského soudu,
kterým byla žaloba odmítnuta pro opožděnost, i přesto, že stěžovatelka v žalobě nesdělila
všechny okolnosti svědčící ve prospěch včasnosti podání jeho žaloby (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 4. 7. 2012, čj. 6 Ads 51/2012-30).
IV. Závěr a náklady řízení
[14] Nejvyšší správní soud na základě výše uvedených úvah dospěl k závěru, že kasační
stížnost je důvodná, a proto usnesení městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení
(§110 odst. 1 věta první s. ř. s.). Právním názorem vysloveným v tomto rozsudku je městský
soud v dalším řízení vázán (§110 odst. 4 s. ř. s.).
[15] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne v novém rozhodnutí městský soud
(§110 odst. 3 s. ř. s.). K tomu však Nejvyšší správní soud poznamenává, že ačkoli byla
stěžovatelka ve své kasační stížnosti úspěšná a Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil,
bylo by vhodné s přihlédnutím k okolnostem případu zvážit použití §60 odst. 7 s. ř. s.
při posuzování, zda stěžovatelce pro případ úspěchu v řízení před městským soudem vůči
žalované přiznat náhradu nákladů řízení o nyní projednané kasační stížnosti. V posuzovaném
případě leží odpovědnost za soudní řízení před Nejvyšším správním soudem v plném rozsahu
na stěžovatelce, neboť ta městský soud řádně neinformovala o všech rozhodných okolnostech,
a proto odmítnutí žaloby ze strany městského soudu sama zapříčinila.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 27. srpna 2020
Petr Mikeš
předseda senátu