ECLI:CZ:NSS:2020:8.AFS.214.2019:36
sp. zn. 8 Afs 214/2019-36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců
JUDr. Petra Mikeše, Ph.D. a JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., v právní věci žalobkyně:
ICON Company s. r. o., se sídlem V Zářezu 902/4, Praha 5, zastoupené Mgr. Zbyňkem
Stavinohou, advokátem se sídlem Joštova 4, Brno, proti žalovanému: Generální ředitelství
cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 9. 2017,
čj. 32870-2/2017-900000-302, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 17. 6. 2019, čj. 14 Af 17/2017-38,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobkyně n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Celní úřad pro hlavní město Prahu (dále „celní úřad“) zrušil pro neplnění podmínek
29. 3. 2017 povolení vydané 13. 7. 2016 pro opakované přijímání vybraných výrobků z jiných
členských zemí v režimu podmíněného osvobození od daně (dále „rozhodnutí o zrušení
povolení“).
[2] Na základě místního šetření a rozboru kontrolního vzorku výrobku celní úřad dospěl
k závěru, že výrobky přijímané žalobkyní nesplňují zákonné požadavky vybraných výrobků
specifikovaných v povolení jako doutníky podle §101 odst. 3 písm. b) zákona č. 353/2003 Sb.,
o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, a proto dle §43m odst. 2 písm. b) téhož
zákona povolení zrušil. Žalovaný odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí zamítl.
II.
[3] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze,
ve které mimo jiné namítla, že správní orgány nesprávně interpretovaly §101 odst. 3 písm. b)
zákona o spotřebních daních, především nesprávně vyložily neurčité právní pojmy „trhaná
tabáková náplň“ a „běžný spotřebitel“. Dále se správní orgány chybně vypořádaly se znaleckým
posudkem, který si žalobkyně nechala zpracovat.
[4] Městský soud v Praze žalobu zamítl. Uvedl, že správní orgány dostatečně popsaly
a vyložily zmíněné pojmy a zdůvodnily, které vlastnosti doutníků naplňují očekávání běžného
spotřebitele. Jejich výklad již dříve potvrdil Nejvyšší správní soud (rozsudek čj. 10 Afs 233/2016-39)
i Ústavní soud (usnesení sp. zn. II. ÚS 1656/17). Žalobkyně sice namítá, že výklad těchto
neurčitých pojmů odporuje účelu dané právní normy vyjádřené v důvodové zprávě, ale není
patrné, v čem tento rozpor spatřuje, ani nepředložila výklad, který by byl s to závěry správních
orgánů zpochybnit.
[5] Posudek Celně technické laboratoře i znalecký posudek předložený žalobkyní
se v podstatných rysech shodly ohledně skutkového stavu, odlišují se až v závěrech,
zda naměřené hodnoty a parametry výrobků splňují zákonnou definici doutníků. K tomuto
posouzení je však příslušný pouze správní orgán.
III.
[6] Žalobkyně (stěžovatelka) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností opírající
se o důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
[7] Dle stěžovatelky vyšel městský soud z nesprávného závěru, že správní orgány jsou
jedinými oprávněnými vyložit neurčité právní pojmy (v tomto případě trhaná tabáková náplň
a běžný spotřebitel) a již se nezabýval stěžovatelkou uplatněnými námitkami proti výkladu a jejich
tvrzenou nesprávností, pouze převzal výklad žalovaného. Městský soud nesprávně posoudil
právní otázku, zda je soud povinen provést vedle formálního přezkoumání i věcné přezkoumání
správnosti výkladu neurčitého pojmu provedeného správním orgánem. Stěžovatelka dále namítla,
že závěr znalce ve znaleckém posudku předložený žalobkyní, že se jedná o trhanou tabákovou
náplň, není právním hodnocením, ale jde o hodnocení vlastností tabákové náplně výrobku tak,
že má vlastnosti očekávané běžným uživatelem od doutníků.
[8] Dle stěžovatelky se soud odchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího správního
soudu při soudním přezkumu neurčitých právních pojmů (usnesení rozšířeného senátu
čj. 8 As 37/2011-154, nebo rozsudek čj. 1 Azs 200/2014-27). Tím zatížil řízení vadou,
která mohla mít za důsledek nesprávné rozhodnutí ve věci samé.
[9] Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek městského soudu.
IV.
[10] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že Městský soud v Praze se námitkami
stěžovatelky řádně zabýval, když zhodnotil výklad uvedených neurčitých pojmů provedený
správními orgány. Skutečnost, že stěžovatelka nesouhlasí s hodnocením, ke kterému městský
soud dospěl, neznamená nezákonnost tohoto právního názoru. Navrhl kasační stížnost
zamítnout.
V.
[11] Kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou.
Nejvyšší správní soud proto posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž
je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[12] Kasační stížnost není důvodná.
[13] Předmětem projednávané věci je otázka, zda výrobky přijímané stěžovatelkou odpovídají
zákonné definici doutníku dle §101 odst. 3 písm. b) zákona o spotřebních daních. Stěžovatelka
má předně za to, že městský soud dostatečně neposoudil věcnou správnost výkladu neurčitých
pojmů „trhaná tabáková náplň“ a „běžný spotřebitel“. Pouze převzal výklad žalovaného
a při výkladu pojmu „trhaná tabáková náplň“ se stejně jako on omezil pouze na kritérium
velikosti tabákových částic, což je v rozporu s účelem dotčené právní úpravy. Dle stěžovatelky byl
výklad zákonných znaků doutníků (uvedených neurčitých právních pojmů) učiněn zužujícím
způsobem, který odporuje jak jazykovému, tak účelovému výkladu.
[14] Neurčitý právní pojem „nelze obsahově dostatečně přesně vymezit a jeho aplikace závisí na odborném
posouzení v každém jednotlivém případě. Zákonodárce vytváří prostor veřejné správě, aby zhodnotila,
zda konkrétní situace patří do rozsahu daného neurčitého právního pojmu, či nikoli… [N]aplnění obsahu
neurčitého právního pojmu pak s sebou přináší povinnost správního orgánu rozhodnout způsobem, který norma
předvídá. Při interpretaci neurčitých právních pojmů se uvážení zaměřuje na konkrétní skutkovou podstatu
a její hodnocení (rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 5 As 47/2011-77). Podle judikatury
Nejvyššího správního soudu musí správní orgán nejprve obecně vymezit a vyložit neurčitý právní
pojem, poté jej poměřit s konkrétním skutkovým stavem v dané věci a nakonec usoudit,
zda tento skutkový stav je podřaditelný pod neurčitý právní pojem (srov. rozsudky Nejvyššího
správního soudu čj. 10 As 252/2015-77 a čj. 1 As 10/2003-58).
[15] Lze souhlasit se stěžovatelkou, že výklad neurčitého právního pojmu a jeho aplikace
na konkrétní skutkový stav jsou plně a meritorně přezkoumatelné a podléhají tak soudnímu
přezkumu v rámci námitek uplatněných v žalobě v plném rozsahu (srov. usnesení rozšířeného
senátu Nejvyššího správního soudu čj. 8 As 37/2011-154). Městský soud ale těmto požadavkům
v daném případě dostál.
[16] Stěžovatelka ve vztahu k neurčitým právní, pojmům v žalobě namítala, že pojem „trhaná
tabáková náplň“ nebyl vyložen v souladu s účelem zavedení dotčené právní normy do právního
řádu. Žádný právní předpis nestanovuje, jak velké částice trhané tabákové náplně mají být a jaké
má být její procentní zastoupení v doutnících, výklad je proto v rozporu se zákonem. Nesprávný
je podle ní i výklad pojmu „běžný spotřebitel“, který byl proveden v rozporu s dosavadní
judikaturou českých soudů i Soudního dvora Evropské unie, jelikož na spotřebitele klade zvýšené
nároky.
[17] Námitkou nesprávného výkladu neurčitých pojmů se městský soud zabýval v bodech
41-46 napadeného rozsudku. Vyjádřil se přitom k namítanému rozporu výkladu pojmu „trhaná
tabáková náplň“ s účelem normy a důvodovou zprávou k zákonu č. 95/2011 Sb. tak, že nelze
vycházet pouze z vybrané pasáže důvodové zprávy vytržené z kontextu, ale je nutné vnímat
ji jako celek. K namítanému omezení výkladu pouze na kritérium velikosti částic uvedl, že správní
orgány řádným způsobem vyložily a důkladně popsaly, jaká velikost částic naplňuje vlastnosti
a očekávání běžného spotřebitele a proč. Správnost výkladu pojmu „trhaná tabáková náplň“ byla
potvrzena judikaturou Nejvyššího správního soudu (rozsudek čj. 10 Afs 233/2016 -39) a následně
i Ústavním soudem (usnesení sp. zn. II. ÚS 1656/17). Městský soud při svém posuzování
vycházel z uvedené judikatury, která určuje, že částice určité minimální velikosti a kvality zaručují
vlastnosti doutníků očekávané běžnými spotřebiteli. Městský soud se tedy námitkami v žalobě
dostatečně věcně zabýval a výklad daných pojmů správně posoudil. Námitka stěžovatelky proto
není důvodná.
[18] Nejvyšší správní soud, stejně jako městský soud, souhlasí se stěžovatelkou v tom,
že účelem dotčené právní úpravy je zajistit, aby při výrobě doutníků nebyl používán
nekvalitní tabákový odpad, v důsledku čehož vlastnosti výrobku nesplňují očekávání a komfort
běžného spotřebitele, nikoliv primárně stanovit minimální velikost tabákových částic obsažených
v náplni doutníků. Nicméně městský soud správně poukázal na judikaturu Nejvyššího správního
soudu, která vykládá zákon tak, že trhanou tabákovou náplní nemohou být jakkoliv jemně
rozdrcené kousky tabáku, ale jde o „částice určité minimální velikosti a kvality, které zaručují vlastnosti
doutníků očekávané běžnými spotřebiteli“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 10 Afs 233/2016-39).
Námitka nesprávného právního posouzení tedy není důvodná.
[19] K námitce, že se městský soud věcně nezabýval správností výkladu pojmu „běžný
spotřebitel“, Nejvyšší správní soud uvádí, že městský soud posoudil výklad správních orgánů,
které podle něho srozumitelně a přesvědčivě vyložily, jaká jsou očekávání běžného spotřebitele
a které vlastnosti doutníků je naplňují (tradiční tvar a barva, délka hoření, zachování tvaru
a formy doutníku po celou dobu hoření, zachování konzistence použité tabákové náplně, naopak
nepatří mezi ně vypadávání náplně a její ulpívání v ústech při kouření). Tento výklad opět
již dříve Nejvyšší správní soud potvrdil (rozsudek čj. 10 Afs 233/2016-39). Vypořádání námitky
ze strany městského soudu je dostatečné a věcně správné. Námitka stěžovatelky není
opodstatněná.
[20] Podle Nejvyššího správního soudu z výše popsaného postupu městského soudu plyne,
že se dostatečně zabýval správností výkladu neurčitých právních pojmů nejen z hlediska
formálního, ale rovněž věcně a v plném rozsahu v rámci námitek uplatněných v žalobě.
To, že se městský soud ztotožnil s právním názorem žalovaného, neznamená, že by rozhodnutí
dostatečně nepřezkoumal.
[21] Co se týká námitky nesprávnosti hodnocení znaleckého posudku, ztotožňuje se Nejvyšší
správní soud s městským soudem a žalovaným. Otázka, zda určitý skutkový stav (daný vzorek),
lze označit za trhanou tabákovou náplň, či nikoliv, je otázkou právní. Znalci je přitom vyhrazeno
pouze zkoumání otázek skutkových (tj. parametry daného výrobku jako je list, do kterého
je doutník zabalen, hmotnost, obvod, délka, případně senzorické vlastnosti jako chuť, vůně
a síla). Právní hodnocení náleží pouze správním orgánům či soudům. Závěr znalce, že se jedná
o trhanou tabákovou náplň, je právě podřazení skutkového stavu pod právní pojem, jde tedy
o právní posouzení, ke kterému není znalec příslušný. Ani tato námitka tedy není opodstatněná.
[22] Z výše uvedeného je rovněž patrné, že se městský soud neodchýlil od judikatury
Nejvyššího správního soudu, jelikož neurčité právní pojmy dostatečně posoudil jak formálně,
tak meritorně. Námitka, že soud řízení zatížil vadou, která mohla mít za důsledek nesprávnost
rozhodnutí ve věci samé, také není důvodná.
VI.
[23] Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, proto ji zamítl (§110
odst. 1 s. ř. s.).
[24] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl
podle §60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační
stížnosti úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal,
neboť mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu