ECLI:CZ:NSS:2020:8.AFS.73.2019:80
sp. zn. 8 Afs 73/2019 - 80
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana
Podhrázkého a Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: R. Š., zast. JUDr. Ing. Ondřejem
Lichnovským, advokátem se sídlem Palackého 151/10, Prostějov, proti žalovanému: Odvolací
finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2.
6. 2017, čj. 25056/17/5100–41458–711994, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 2. 2019, čj. 31 Af 31/2017-200, o návrhu
žalobkyně a navrhovatele: P. Š., zast. JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem se sídlem
Palackého 151/10, Prostějov, na vydání předběžného opatření ze dne 10. 11. 2020,
takto:
I. Návrh navrhovatele na vydání předběžného opatření ze dne 10. 11. 2020
se od m ít á .
II. Návrh žalobkyně na vydání předběžného opatření ze dne 10. 11. 2020 se zamí t á .
III. Žalobkyni se uk l á dá povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 1000 Kč
za podání návrhu na předběžné opatření.
Odůvodnění:
[1] Finanční úřad pro Královéhradecký kraj rozhodnutím ze dne 2. 4. 2013,
čj. 422384/13/2701–25200–608353, rozhodl o zřízení zástavního práva podle §170 odst. 1
zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2020, k nemovitostem
v k. ú. M. K. Toto rozhodnutí napadla žalobkyně (dále „navrhovatelka“) odvoláním, které
žalovaný zamítl v záhlaví uvedeným rozhodnutím a napadené rozhodnutí potvrdil. Proti
rozhodnutí žalovaného se navrhovatelka bránila žalobou podanou ke Krajskému soudu v Hradci
Králové (dále jen „krajský soud“), který ji dle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s“), v záhlaví uvedeným rozsudkem
zamítl. Navrhovatelka podala proti danému rozsudku kasační stížnost. Dne 6. 11. 2020 byl
Nejvyššímu správnímu soudu doručen od krajského soudu společný návrh na vydání
předběžného opatření navrhovatelky a navrhovatele (dle spisu byl soudní poplatek spojený
s návrhem zaplacen kolky) a dne 10. 11. 2020 Nejvyšší správní soud obdržel návrh na vydání
předběžného opatření přímo od zástupce navrhovatelů, ve kterém uvedli, že nově podaný návrh
je precizovaným podáním oproti tomu předchozímu. Nejvyšší správní soud tak oba návrhy
považoval za jeden celek, přičemž primárně vycházel z návrhu ze dne 10. 11. 2020.
[2] Kromě výše uvedeného rozhodnutí o zřízení zástavního práva k nemovitostem v k. ú. M.
K., žalovaný vydal ještě 6 dalších rozhodnutí o zřízení zástavního práva na majetek, který je ve
společném jmění navrhovatelky a jejího manžela (navrhovatele). Tato další rozhodnutí se týkala
rodinného domu v k. ú. U. O., k. ú. P. a L., dvou automobilů, podílu k obchodní společnosti a
dvě rozhodnutí se týkala rodinného domu v k. ú. L. n. P. Navrhovatelka proti daným
rozhodnutím podala odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 9. 8. 2018, čj. 33829/18/5100-
41453-711866, zamítl. Dané rozhodnutí napadla navrhovatelka žalobou, kterou zamítl krajský
soud rozsudkem ze dne 7. 10. 2020, čj. 31 Af 49/2018-75. Navrhovatelka se bránila proti tomuto
rozsudku kasační stížnost, která je vedena u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 5 Afs
337/2020.
[3] V návrhu na vydání předběžného opatření navrhovatelé uvedli, že žalovaný vydal
k rodinným domům v k. ú. P., U. O., L. a L. n. P. dražební vyhlášky (zajišťovací příkazy k těmto
nemovitostem jsou předmětem řízení ve věci sp. zn. 5 Afs 337/2020). Navrhovatelé se podáním
návrhu na vydání předběžného opatření domáhají po Nejvyšším správním soudu uložení, aby se
žalovaný zdržel provedení jmenovaných dražeb do pravomocného rozhodnutí o kasační stížnosti
sp. zn. 5 Afs 337/2020, dále aby se zdržel jednání, jímž by pokračoval v daňové exekuci ve
vztahu k nemovitostem v k. ú. M. K. do doby pravomocného rozhodnutí o kasační stížnosti
sp. zn. 8 Afs 73/2019 a posledně, aby uložil navrhovatelce povinnost zaplatit krajskému soudu
soudní poplatek ve výši 1 000 Kč.
[4] Navrhovatelé návrh odůvodnili tak, že provedením dražeb jim hrozí vážná újma,
a to nejen ztráty hodnoty majetku, ale rovněž jejich úplná ekonomická potažmo osobní likvidace.
V rodinném domu v k. ú. L. oba žijí, proto uskutečněním dražeb de facto přijdou o „střechu nad
hlavou“. Ztráta rodinného zázemí a případná újma způsobená stěhováním, nájmem a celkovou
existenční nejistotou, je přitom tak intenzivním zásahem do práv navrhovatelů, jenž je zcela jistě
třeba považovat za nepřiměřený. Dále upozornili na řadu procesních pochybení žalovaného,
zejména na skutečnost, že rozhodnutí o zřízení zástavního práva nebyla navrhovatelce doručena
v dubnu roku 2013, kdy byla vydána, ale až v listopadu 2016, kdy již byl majetek zpeněžován
v rámci daňové exekuce, čímž jí žalovaný zabránil řádně argumentovat a zvrátit daná rozhodnutí.
Navrhovatelé rovněž uvedli, že vláda Demokratické republiky Kongo navrhla jmenovat
navrhovatele (v celém návrhu je nesprávně označován jako žalobce č. 2, i když žalobu dle spisu
krajského soudu podala navrhovatelka sama) honorárním konzulem. Poté, co se stane členem
diplomatické mise, se na něj bude vztahovat Vídeňská úmluva o diplomatických stycích, která
v čl. 29 – 34 stanoví nedotknutelnost obydlí, vynětí z trestní, civilní a správní jurisdikce
přijímajícího státu, jakož i exekuční imunitu.
[5] Žalovaný ve vyjádření k návrhu na předběžné opatření uvedl, že v rámci nyní
projednávané věci není přezkoumávána zákonnost stanovení neuhrazené daně, na jejímž základě
byla nařízena daňové exekuce, avšak pouze vznik zástavního práva. Daňová exekuce nebyla
nařízena z důvodu vzniku zástavního práva. Žalovaný by byl oprávněn vymáhat neuhrazení
daňových nedoplatků exekucí prodejem nemovitých věcí, i kdyby zástavní právo nevzniklo.
Zástavní právo není podmínkou vedení daňové exekuce. Tato dvě řízení jsou na sobě
nezávislými, kde zřízení zástavního práva pouze zajišťuje výhodnější pořadí uspokojení
pohledávky. V žádném z nich se nepřezkoumává zákonnost původně stanovené neuhrazené
daně. Dále žalovaný poznamenal, že rozhodnutí o zřízení zástavního práva byla navrhovatelce
doručena, ta se proti nim bránila odvoláními, která byla zamítnuta, nikoliv z důvodu opožděnosti,
ale nedůvodnosti. Žalovaný rovněž uvedl, že udělení funkce honorárním konzulem osobě
nezaniká vztah mezi danou osobou a jejím domovským státem.
[6] Podle §38 odst. 1 s. ř. s. byl-li podán návrh na zahájení řízení a je potřeba zatímně upravit poměry
účastníků pro hrozící vážnou újmu, může usnesením soud na návrh předběžným opatřením účastníkům uložit
něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco snášet. Ze stejných důvodů může soud uložit takovou povinnost i třetí
osobě, lze-li to po ní spravedlivě žádat.
[7] Podle §38 odst. 2 s. ř. s. k návrhu na předběžné opatření si soud podle potřeby vyžádá vyjádření
ostatních účastníků.
[8] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval aktivní legitimací k podání návrhu na vydání
předběžného opatření. Navrhovatelka je účastníkem nynějšího řízení, jelikož vystupovala jako
žalobkyně v řízení před krajským soudem a rovněž podala kasační stížnost. Navrhovatel však
žalobu nepodal a nebylo s ním jednáno ani jako s osobou zúčastněnou na řízení. Přestože
to soudní řád správní výslovně neuvádí, z §38 odst. 2 s. ř. s. lze dovodit, že aktivní legitimaci
k podání návrhu na vydání předběžného opatření mají pouze účastníci řízení. Nejvyšší správní
soud v usnesení ze dne 1. 2. 2017, čj. 6 As 6/2017-75, č. 3597/2017 Sb. NSS, naznačil, že aktivně
legitimována by mohla být i osoba zúčastněná na řízení bez dalšího, přestože se takto nevyjádřil
explicitně, jelikož v dané věci byla osoba zúčastněná na řízení, která podala návrh na vydání
předběžného opatření, přímo účastníkem řízení, protože podala kasační stížnost (bod [9] daného
usnesení). Dle Nejvyššího správního soudu však je nepochybné, že návrh na vydání předběžného
opatření není oprávněna učinit třetí osoba, jež není v pozici účastníka řízení, či alespoň osoby
zúčastněné na řízení. Z toho důvodu soud odmítl ve výroku I. návrh navrhovatele.
[9] Podmínky pro vydání předběžného opatření Nejvyšší správní soud podrobně vymezil
v usnesení ze dne 24. 5. 2006, čj. Na 112/2006-37, č. 910/2006 Sb. NSS. Uvedl, že pro vydání
předběžného opatření musí mimo jiné existovat potřeba zatímně upravit poměry účastníků
pro hrozící vážnou újmu, přičemž pojem „vážná újma“ je nutné „vykládat relativně autonomně
a izolovaně od předběžného posuzování (přesněji řečeno odhadování) budoucí úspěšnosti navrhovatele předběžného
opatření v řízení ve věci samé. Vážnou újmou je v případě, že předběžným opatřením má být podle návrhu
účastníka-soukromé osoby uložena povinnost správnímu orgánu, nutno rozumět zejména takový zásah do právní
sféry účastníka (resp. pokyn či donucení s obdobnými důsledky), který – v případě že by byl v řízení ve věci samé
shledán sám o sobě nezákonným či shledán součástí nezákonného komplexnějšího postupu správního orgánu –
představuje natolik zásadní narušení této jeho sféry, že po účastníkovi nelze spravedlivě požadovat, aby jej,
byť dočasně, snášel. Vážnou újmou tedy budou zejména intenzívní zásahy do intimní sféry navrhovatele, do jeho
vlastnických práv či do jiných jeho subjektivních práv, zejména těch, která mají povahu práv ústavně
zaručených…“. Podle Ústavního soudu nastává potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků
předběžným opatřením „v těch případech, kde by nenařízením předběžného opatření vznikl prostor
pro faktická jednání či právní úkony, jež by vytvořily nezvratný stav“ (usnesení ze dne 23. 10. 2014,
sp. zn. III. ÚS 2974/14). Vážná újma, pro niž lze žádat vydání předběžného opatření, zároveň
„musí mít alespoň základní souvislost s předmětem řízení, ve kterém je vydání předběžného opatření navrhováno
(viz např. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 6. 2010, č. j. 17 Ad 10/2010-54). […] Tvrdit
a prokázat existenci ‚hrozící vážné újmy‘ vyžadující nařízení předběžného opatření je přitom povinností
navrhovatele (usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 8. 2008, sp. zn. II. ÚS 808/08), na něm tedy leží procesní
odpovědnost za zjištění všech relevantních okolností.“ (usnesení ze dne 5. 4. 2018, čj. 5 As 47/2018-129).
[10] Shrne-li soud výše uvedená východiska, návrh na vydání předběžného opatření musí být
právně dovolený a uskutečnitelný a musí v něm být dostatečně konkrétně tvrzena a doložena
existence hrozící vážné újmy, která souvisí s předmětem řízení.
[11] Jak bylo vysvětleno v bodech [1] - [3] tohoto usnesení, navrhovatelka se domáhá zákazu
provedení veřejných dražeb k jejím nemovitostem v k. ú. P., U. O., L. a L. n. P. Tyto nemovitosti
však nemají žádnou souvislost s řízením vedeným ve věci sp. zn. 8 Afs 73/2019, jelikož v této
věci je přezkoumáván vznik zástavního práva k nemovitostem v k. ú. M. K. Ve vztahu k zákazu
provedení dražeb tak není splněna podmínka souvislosti s řízením, jak byla vysvětlena výše.
[12] Navrhovatelka se rovněž domáhala uložení povinnosti žalovanému, aby se zdržel jednání,
jímž by pokračoval v daňové exekuci ve vztahu k nemovitostem v k. ú. M. K. Navrhovatelka však
nijak netvrdila, jakými konkrétními kroky, které způsobují existenci hrozící vážné újmy, žalovaný
postupuje, pokud jde o tyto nemovitosti. Ve vztahu k nemovitostem v k. ú. M. K., které již jsou
předmětem v tomto řízení projednávané věci, navrhovatelka pouze tvrdila, že byly zatíženy
zástavním právem. To samo o sobě nezpůsobuje hrozící vážnou újmu. Ani ve vztahu k těmto
nemovitostem tak navrhovatelka nenaplnila podmínky, za kterých bylo možné vydat předběžné
opatření.
[13] Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro vydání
navrhovaného předběžného opatření, a proto návrh zamítl. Tento závěr nemohly změnit
ani skutečnosti, jimiž navrhovatelka odůvodnila podaný návrh (procesní vady, honorární konzul),
proto je soud dále nerozváděl. Tímto postupem zároveň nijak nepředjímá rozhodnutí ve věci
samé.
[14] Podání návrhu na vydání předběžného opatření podléhá soudnímu poplatku, a sice
dle položky 5 sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, ve výší 1 000 Kč. Podle §7 odst. 1 tohoto zákona je poplatek splatný vznikem
poplatkové povinnosti, která dle §4 odst. 1 písm. h) stejného zákona vzniká uložením povinnosti
zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o návrh na nařízení předběžného opatření.
Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, jak je ve výroku II. uvedeno. Soud upozorňuje
navrhovatelku, že soudní poplatek již uhradila kolky, proto již nemá povinnost hradit tento
poplatek znovu.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 23. listopadu 2020
Petr Mikeš
předseda senátu