ECLI:CZ:NSS:2020:8.AS.179.2020:41
sp. zn. 8 As 179/2020-41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců
Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: T. J., proti žalovanému: Ministerstvo
zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, v řízení o žalobě na ochranu proti
nezákonnému zásahu žalovaného, o návrhu žalobce na vydání předběžného opatření, o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2020, čj. 15 A
57/2020-132,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce podal u Městského soudu v Praze (dále „městský soud“) žalobu na ochranu proti
nezákonnému zásahu žalovaného spočívajícímu v nečinnosti (nezajištění průběžné desinfekce
veřejných prostranství s ohledem na epidemii viru SARS-CoV-2), s níž spojil návrh na vydání
předběžného opatření. Tento návrh městský soud usnesením označeným v záhlaví zamítl. Dospěl
totiž k závěru, že návrh na vydání předběžného opatření směřuje ke stejnému cíli jako návrh
ve věci samé, a žalobce ve věci nedoložil žádné relevantní skutečnosti, ze kterých by bylo možné
dovodit existenci jemu hrozící vážné újmy do doby, nežli soud rozhodne ve věci samé.
[2] Usnesení městského soudu nyní žalobce (dále „stěžovatel“) napadá u Nejvyššího
správního soudu kasační stížností. V ní především namítá, že se městský soud návrhem prakticky
nezabýval, nepřihlédl ani k jednomu z navržených důkazů a nevyslechl ani jednoho z navržených
svědků. V podání ze dne 19. 9. 2020 stěžovatel doplnil, že není zřejmé, z jakých důkazů městský
soud při vydání napadeného usnesení vycházel, neboť žalovaný žádné důkazy nepředložil
a městský soud se „spokojil pouze s jakýmsi pochybným tvrzením“. Městský soud tak nezjistil stav věci
a věc neprojednal. Dalšími doplněními kasační stížnosti stěžovatel mj. napadá postup žalovaného
z hlediska jeho přístupu k řešení koronavirové epidemie a nerespektování přijatých opatření
ze strany spoluobčanů.
[3] Podle §104 odst. 3 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“),
je nepřípustná kasační stížnost směřující proti rozhodnutí, které je podle své povahy dočasné.
Typově se bude jednat o rozhodnutí učiněná soudem v průběhu řízení, jejichž účelem je pouze
prozatímně upravit poměry účastníků řízení. Z dikce §38 odst. 1 s. ř. s. vyplývá, že takovým
procesním institutem je i předběžné opatření.
[4] Rozhodnutí o předběžném opatření slouží k zatímní (tj. přechodné) úpravě poměrů
účastníků do doby, než se tyto poměry změní nebo než bude pravomocně rozhodnuto o věci
samé. Předběžné opatření zaniká nejpozději dnem, kdy se rozhodnutí soudu, jímž se řízení končí,
stalo vykonatelným (§38 odst. 4 s. ř. s.). Dočasná povaha usnesení o zamítnutí návrhu
na předběžné opatření ve věci je tedy nepochybná. Tento právní závěr Nejvyšší správní soud
zastává konzistentně ve své judikatuře [blíže viz usnesení ze dne 28. 1. 2004, čj. 1 Ans 2/2003-35
(č. 762/2006 Sb. NSS), ze dne 27. 2. 2019, čj. 4 As 403/2018-14, anebo rozsudek ze dne
21. 12. 2007, čj. 4 Ads 52/2007-145].
[5] Kasační stížnost stěžovatele směřuje právě proti usnesení městského soudu o zamítnutí
návrhu na vydání předběžného opatření. Jelikož se jedná o rozhodnutí ze své povahy dočasné,
je z přezkumu Nejvyššího správního soudu vyloučeno a kasační stížnost proti němu není
přípustná, o čemž byl ostatně stěžovatel městským soudem poučen. Proto Nejvyšší správní soud
kasační stížnost odmítl podle §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Nad
rámec uvedeného Nejvyšší správní soud dodává, že napadeno v tomto řízení bylo pouze usnesení
o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření, nikoliv rozhodnutí ve věci samé. Řízení
o žalobě bude před městským soudem nadále pokračovat.
[6] Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že v souladu se zásadou hospodárnosti řízení
neřešil splnění poplatkové povinnosti ani povinné zastoupení stěžovatele. Nepřípustnost kasační
stížnosti proti napadenému usnesení je zřejmá z textu zákona a jednoznačné prejudikatury.
Jednalo by se proto o bezúčelný a zcela neefektivní postup (k obdobnému postupu
srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2014, čj. 3 As 109/2014-10).
Stejně tak se Nejvyšší správní soud s ohledem na odmítnutí kasační stížnosti nezabýval ani
podáním stěžovatele ze dne 18. 9. 2020, v němž stěžovatel poukazuje na podjatost senátu
městského soudu. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší správní soud dodává, že podle §8
odst. 1 s. ř. s. nemohou být důvodem vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci okolnosti,
které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci. Stejně tak je třeba připomenout,
že námitku podjatosti soudce musí účastník uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy
se o podjatosti dozvěděl, přičemž k později uplatněným námitkám se nepřihlíží
(§8 odst. 5 s. ř. s.).
[7] O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 30. září 2020
Milan Podhrázký
předseda senátu