ECLI:CZ:NSS:2020:8.AS.51.2020:30
sp. zn. 8 As 51/2020-30
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra
Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: P. G., proti žalovanému: Krajský úřad
Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, o přiznání osvobození od soudních
poplatků v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 1. 2019, čj.
006944/2019/KUSK, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne
6. 5. 2020, čj. 44 A 14/2019-23,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení n ep ři zn áv á .
Odůvodnění:
[1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl jako opožděné odvolání žalobce proti
rozhodnutí Městského úřadu Kolín ze dne 23. 11. 2016, čj. MUKOLIN/OD 125433/16-holy.
[2] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce u Krajského soudu v Praze (dále „krajský soud“)
a spolu s podáním žaloby požádal o osvobození od soudních poplatků.
[3] Krajský soud jeho žádost v záhlaví označeným usnesením zamítl. Dospěl k závěru,
že žalobce neunesl důkazní břemeno a neprokázal své majetkové poměry. Žalobce krajskému
soudu ani přes výzvu nesdělil žádné své příjmy a krajskému soudu proto nebylo zřejmé, z čeho
hradí běžné výdaje na domácnost, stravu, léky apod., jestliže neuvedl žádný další majetek, půjčky,
podporu blízkých osob nebo přiznané sociální dávky.
[4] Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost, ve které
tvrdí, že na výzvu krajského soudu předložil řádně vyplněné prohlášení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech. Krajský soud při hodnocení rok a čtvrt starého prohlášení pochybil
a uchýlil se k jeho nekorektnímu hodnocení s cílem stěžovatele poškodit. Stěžovatel sdělil veškeré
údaje platné k datu podpisu (11. 2. 2019). Dané poměry se mohou dynamicky měnit a finanční
a osobní situace stěžovateli neumožňuje, aby soud denně vyrozumíval o každé změně. Krajský
soud proto pochybil, pokud si nevyžádal údaje aktuální k datu svého rozhodnutí.
[5] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[6] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v mezích rozsahu kasační stížnosti
a v ní uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Podstatou podané kasační stížnosti je nesouhlas stěžovatele se způsobem, jakým krajský
soud rozhodl o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků. Poukázal zejm. na délku doby
mezi vyplněním prohlášení a rozhodnutím soudu a namítl, že se jeho majetková situace v jejím
průběhu mohla změnit.
[9] Relevantní právní úpravu pro nyní posuzovanou věc představuje §36 odst. 3 věta první
s. ř. s., dle kterého „účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost
usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků.“
[10] Nejvyšší správní soud považuje za podstatné předně stručně rekapitulovat průběh řízení
před krajským soudem a obsah podání stěžovatele. Poté, co stěžovatel požádal o osvobození
od soudních poplatků, mu krajský soud zaslal k vyplnění formulář týkající se jeho osobních,
majetkových a výdělkových poměrů. Jelikož v něm stěžovatel především uvedl, že nemá žádné
příjmy a finančními prostředky nedisponuje ani na bankovním účtu, zaslal mu krajský soud přípis
ze dne 19. 2. 2019, v němž jej vyzval, aby v tomto směru doplnil svá tvrzení a doložil je listinami.
Konkrétně stěžovatele vyzval, aby sdělil a doložil, jaké jsou jeho náklady na bydlení, na stravu,
na ošacení, hygienické potřeby, léky či zdravotní pomůcky, dopravu. Pokud tyto výdaje hradí
stěžovatel, vyzval jej krajský soud, aby sdělil, z jakých prostředků tak činí. Pokud výdaje
za stěžovatele hradí jiná osoba, vyzval jej krajský soud, aby uvedl zdroj jejích příjmů a jejich
průměrnou výši. Dále jej vyzval, aby sdělil skutečnosti, které mu brání ve výkonu zaměstnání,
podnikání či jiné výdělečné činnosti a sdělil, zda jeho matka pobírá příspěvek na péči a zda
je stěžovatel poskytovatelem této péče. Konečně krajský soud stěžovatele vyzval také k tomu, aby
doložil, že je evidován u Úřadu práce ČR jako uchazeč o práci a nepobírá podporu
v nezaměstnanosti nebo rekvalifikaci. Krajský soud stěžovatele poučil, že v případě nesdělení
a nedoložení těchto skutečností jeho žádost zamítne. Na tuto výzvu stěžovatel reagoval toliko
„žádostí o poskytnutí informací“ ze dne 23. 2. 2019, ve které zejm. žádá o informaci, na základě
jakého zákona po něm krajský soud požaduje výše uvedené informace, požaduje odůvodnění,
proč po něm krajský soud dané informace požaduje a tvrdí, že třetí osoby mu odmítají
poskytnout součinnost k doložení požadovaných skutečností. Závěrem uvedl, že žádost
o doplnění a doložení údajů z vyplněného prohlášení považuje za šikanu.
[11] V návaznosti na výše uvedené považuje Nejvyšší správní soud za nutné připomenout,
že účelem institutu osvobození od soudních poplatků je ochrana práv účastníka řízení, pokud
by mu mohla vzniknout vážná újma na jeho právech v důsledku nedostatku finančních
prostředků, který by mu v důsledku neschopnosti zaplatit soudní poplatek bránil účinně chránit
svá práva v řízení před soudem. Smyslem tohoto institutu není kompenzovat navrhovateli
(žalobci) finanční zátěž spojenou se soudním řízením, ale zajistit přístup k soudu. Navrhovatel
žádající o osvobození od soudních poplatků proto musí v prvé řadě osvědčit, že jsou v jeho
případě splněny zákonem stanovené předpoklady. Důkazní břemeno o tom, že jsou shora
uvedené předpoklady splněny, nese navrhovatel (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 24. 8. 2010, čj. 1 As 23/2009-95, č. 2163/2011 Sb. NSS, a usnesení
ze dne 25. 1. 2005, čj. 7 Azs 343/2004-50, č. 537/2005 Sb. NSS).
[12] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval délkou doby mezi vyplněním prohlášení
a rozhodnutím soudu o žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků. Dospěl k závěru,
že v nyní posuzované věci tato doba nemůže být sama o sobě důvodem pro zrušení napadeného
usnesení. Jako východisko k posouzení této otázky lze přiměřeně použít závěry plynoucí
z judikatury Ústavního soudu, dle kterého má důvodnost takové argumentace směřující proti
pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci za následek kasaci pouze tehdy, jestliže průtahy
v řízení ovlivnily nedodržení dalších ústavních principů řádného procesu nebo aplikaci hmotných
ústavních práv (viz nález sp. zn. III. ÚS 70/97 ze dne 10. 7. 1997). Přestože Nejvyšší správní
soud nepřehlédl, že v řízení před krajským soudem musela být nestandardně řešena otázka
obsazení soudu (zda má rozhodovat senát či samosoudce), lze dát stěžovateli za pravdu,
že krajský soud měl o žádosti stěžovatele rozhodnout dříve, a to tím spíše, že se jedná o věc,
kterou měl krajský soud v souladu s §56 odst. 2 s. ř. s. projednat a rozhodnout přednostně.
Takové pochybení však samo o sobě nemůže být důvodem pro zrušení napadeného usnesení
jako nezákonného.
[13] Lze si samozřejmě v obecné rovině představit, že by Nejvyšší správní soud argumentaci
poukazující na neaktuálnost podkladů krajského soudu shledal důvodnou, to však v situaci,
pokud by se krajský soud při vyřizování žádosti zabýval vlastním posouzením splnění podmínek
pro osvobození od soudních poplatků. V takovém případě by skutečně hrozilo reálné riziko
neaktuálnosti dříve sdělených skutečností a povinností krajského soudu by bylo, aby zohlednil
aktuálnost údajů, neboť opačný postup by mohl vést k nepřípustnému zamezení přístupu
k soudní ochraně. O takovou situaci se však v nyní projednávané věci nejednalo. Rozhodnutí
krajského soudu totiž není postaveno na závěru, že by stěžovatel měl dostatek prostředků,
a nebyly tudíž u něj dány důvody pro osvobození od soudních poplatků. Krajský soud pouze
dospěl k závěru, že stěžovatel věrohodným způsobem nedoložil své majetkové a výdělkové
poměry. Usnesení krajského soudu je tak třeba vnímat spíše jako procesní reakci na evidentně
neúplná a nevěrohodná tvrzení stěžovatele. Krajský soud navíc správně nezůstal při zjišťování
osobních, majetkových a výdělkových poměrů stěžovatele pasivní a v situaci, kdy shledal údaje
uvedené stěžovatelem ve formuláři jako nedostatečné, si velmi konkrétním přípisem správně
vyžádal jejich doplnění (obdobně viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2009,
čj. 1 As 39/2009-88, č. 1962/2010 Sb. NSS). Reakce stěžovatele v podobě žádosti o informace
ze dne 23. 2. 2019 však zjevné pochybnosti o majetkových poměrech nevyvrátila. Stěžovateli jistě
nic nebránilo v tom, aby namísto „dotazů“ týkajících se procesního postupu soudu odpovídajícím
způsobem reagoval na srozumitelný přípis soudu, blíže popsal svoji osobní a majetkovou situaci,
případně požádal o prodloužení lhůty či osvětlil, proč některé skutečnosti nemůže přesněji tvrdit
či doložit.
[14] Nejvyšší správní soud na základě výše uvedeného uzavírá, že byť postup krajského soudu
z hlediska časového nebyl správný, stěžovatel neunesl břemeno tvrzení a důkazní, které jej při
uplatnění žádosti o osvobození od soudních poplatků tížilo. Vzhledem k tomu, že z jím
tvrzených skutečností vůbec neplynulo, jaké jsou jeho nutné pravidelně měsíční výdaje a z čeho
je hradí, bylo zjevné, že jsou pro účely posouzení jeho žádosti neúplné. Závěry krajského soudu
proto v tomto ohledu plně obstojí. Lze dodat, že s ohledem na povahu řízení o kasační stížnosti
se Nejvyšší správní soud nezabýval při posouzení zákonnosti napadeného usnesení podklady,
které stěžovatel připojil k návrhu na ustanovení advokáta pro kasační řízení.
[15] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené shledal stěžovatelem uplatněné námitky
nedůvodnými, a kasační stížnost proto dle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[16] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, a právo na náhradu nákladů řízení proto nemá.
Žalovanému, který měl ve věci úspěch, náklady nevznikly, proto mu soud náhradu nákladů řízení
nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 28. srpna 2020
Milan Podhrázký
předseda senátu