ECLI:CZ:NSS:2020:8.AS.97.2020:44
sp. zn. 8 As 97/2020-44
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců
Jitky Zavřelové a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: P. N., zastoupený Mgr. Ondřejem
Hojgrem, advokátem se sídlem Riegrova 376/12, Olomouc, proti žalovanému: Krajský soud v
Ostravě, se sídlem Havlíčkovo, sídlem nábř. 34, Ostrava, o žalobě ve věci poskytnutí informace,
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 6. 2020, čj. 25 A
167/2019-29,
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 6. 2020, čj. 25 A 167/2019-29,
se r uší a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Ondřeji Hojgrovi, advokátovi se sídlem Riegrova 376/12,
Olomouc, se p ři zn áv á odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši
4 114 Kč. Tato částka mu bude zaplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů
ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Žalovaný obdržel 17. 7. 2018 žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb.,
o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“), kterou podal T. J. Tento
žadatel požadoval informaci, kolikrát žalobce, který byl v dané trestní věci obžalovaným, žádal o
nahlédnutí do trestního spisu sp. zn. 81 T 1/2017 v době od 11. 4. 2017 včetně. Žalovaný na
základě uvedené žádosti poskytl T. J. přípisem ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. Si 759/2018, informaci,
že v této trestní věci žalobce od 11. 4. 2017 o nahlížení do spisu nepožádal, do spisu však nahlížel
4. 7. 2017 obhájce žalobce.
[2] Žalobce následně podal k Nejvyššímu správnímu soudu podání označené jako „žaloba
proti protizákonně lživému poskytování informací“, doručené tomuto soudu 16. 7. 2019. V této
písemnosti žalobce uváděl, že jeho kamarád T. J. žádal o informaci o počtu žádostí o nahlížení
do spisu, protože žalobci nevěřil, že mu nahlížení nebylo umožněno. Následně podle žalobce T.
J. zasílal několikrát žalovanému fotografie částí trestního spisu, jež měly prokazovat nesprávnost
poskytnutých informací. Na tyto přípisy podle žalobce žalovaný nijak nereagoval. Nepravdivost
poskytnuté informace potvrdil následně Nejvyšší soud, který žalobci na jeho žádost poskytl
informaci, že za dobu projednávání věci sp. zn. 81 T 1/2017 žádal o nahlížení do spisu celkem
osmkrát, avšak umožněno mu to nebylo. Následně upozorňoval na další nesrovnalosti jemu
poskytnutých informací ze strany žalovaného. Na základě tohoto většího množství nepravdivých
informací se tak žalobce domáhal rozhodnutí o porušení jeho práva na informace, přičemž
namítal podjatost Krajského soudu v Ostravě, který je zároveň žalovaným, a z tohoto důvodu
tedy žalobce toto podání zaslal Nejvyššímu správnímu soudu, aby věc delegoval jinému
vhodnému soudu. Rovněž požádal o přistoupení dalšího žalobce, T. J., a požádal o ustanovení
zástupce a o osvobození od soudních poplatků.
[3] Nejvyšší správní soud toto podání postoupil Krajskému soudu v Ostravě usnesením
ze dne 26. 7. 2019, čj. Na 138/2019-9, s tím, že jde o žalobu ve správním soudnictví, která však
byla podána u věcně a místně nepříslušného Nejvyššího správního soudu. Uvedl dále, že teprve
v rámci řízení vedeného u věcně a místně příslušného soudu může účastník vznést námitku
podjatosti, o níž by následně mohl rozhodovat Nejvyšší správní soud, stejně jako o případné
delegaci jinému než místně příslušnému soudu. Po postoupení věci Krajskému soudu v Ostravě
se všech 7 jeho správních soudců vyjádřilo k námitce podjatosti s tím, že je dán důvod k jejich
vyloučení z projednávání s rozhodování věci a je na místě přikázat věc jinému než místně
příslušnému soudu. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 20. 4. 2020, čj. Nad 162/2019-19,
rozhodl, že tito soudci z projednávání dané věci vyloučeni nejsou, jelikož pro vyloučení
nepostačuje pouhá skutečnost, že Krajský soud v Ostravě je žalovaným.
[4] Krajský soud v Ostravě následně posoudil žalobcovo podání jako žalobu proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. Si 759/2018, a odmítl ji shora označeným usnesením podle
§46 odst. 1 písm. c) s. ř. s., protože byla podána osobou zjevně neoprávněnou. Žalobce totiž
nebyl žadatelem o informace, a tudíž nemá veřejné subjektivní právo domáhat se přezkumu
rozhodnutí žalovaného ve smyslu §65 s. ř. s., jelikož se ho způsob vyřizování takové žádosti
nemůže dotknout. Žaloba ve prospěch třetí osoby pak není přípustná.
II. Kasační stížnost a řízení o ní
[5] Proti napadenému usnesení krajského soudu podal nezastoupený žalobce (dále
„stěžovatel“) kasační stížnost. V ní namítal, že usnesením o odmítnutí jeho žaloby se žalovaný
pokusil zakrýt poskytnutí nepravdivých informací. Ze žaloby je zřejmé, že se poskytnuté
informace dostaly do osobní sféry stěžovatele, a došlo tedy k zásahu do jeho práv. Stejně tak
došlo k zásahu do jeho práv zveřejněním nepravdivé poskytnuté informace na webových
stránkách soudu. Dále soud nerozhodl o návrhu na ustanovení zástupce ani nepřibral jako
dalšího žalobce T. J.
[6] Nejvyšší správní soud ustanovil žalobci zástupce a ten kasační stížnost doplnil. Namítal,
že odmítnutí žaloby jako podané osobou zjevně neoprávněnou podle §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s.
je vyhrazeno případům nedostatku procesní legitimace a jen zcela zjevným nedostatkům
legitimace hmotné, zjistitelným okamžitě, zpravidla už z návrhu samotného (viz rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, čj. 4 As 50/2004-59, č. 1043/2007 Sb. NSS).
Pokud nejde o takto očividný případ, musí soud žalobu věcně projednat a pak ji případně pro
nedostatek aktivní věcné legitimace rozsudkem zamítnout, protože posouzení aktivní věcné
legitimace je věcí důvodnosti návrhu, nikoliv otázkou existence podmínek řízení (viz usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2008, čj. 8 Aps 6/2007-247,
č. 1773/2009 Sb. NSS, a taktéž usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
21. 9. 2010, čj. 7 Ans 5/2008 - 164, č. 2181/2011 Sb. NSS). V této souvislosti stěžovatel
upozornil, že krajský soud neshledal nedostatek jeho procesní legitimace, nýbrž aktivní věcné
legitimace, vyplývající podle krajského soudu z toho, že stěžovatel nebyl žadatelem o informace.
Takovou legitimaci má však každý, kdo tvrdí zkrácení na svých právech přímo nebo v důsledku
porušení svých práv v předcházejícím řízení (§65 odst. 1 s. ř. s., podobnou formulaci obsahuje
i §79 s. ř. s. ohledně nečinnosti a §82 ohledně nezákonného zásahu). Konstrukce těchto
ustanovení tedy (na rozdíl od §65 odst. 2 s. ř. s.) nezbytně nevyžaduje, aby žalobce byl
účastníkem správního řízení. Z hlediska aktivní věcné legitimace proto není rozhodné, zda byl
stěžovatel žadatelem o informace (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2006,
čj. 4 Aps 3/2005-35, č. 905/2006 Sb. NSS, ze dn e 22. 2. 2011, čj. 2 Afs 4/2011-64, č. 2260/2011 Sb.
NSS, a ze dne 24. 2. 2011, čj. 7 As 111/2010-163).
[7] Stěžovatel poukázal i na zveřejňování poskytnutých informací podle §5 odst. 3
informačního zákona, kterým se poskytnutou informaci dozví také širší veřejnost,
a na skutečnost, že na poskytnutí informace podle informačního zákona se správní řád neuplatní
(§20 odst. 4 informačního zákona). Vedle toho mohla mít poskytnutá informace vliv na úspěch
žalobce v jeho trestním řízení. Jednání žalovaného se tak jednoznačně dotýká práv stěžovatele.
Stěžovatel též namítá, že krajský soud nereagoval na jeho námitku podjatosti a na jeho návrh
na přistoupení dalšího žalobce – T. J.
[8] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[9] Kasační stížností je napadeno usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby,
proto z povahy věci přichází pro stěžovatele v úvahu pouze kasační důvod dle §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s (nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu). Tohoto důvodu se stěžovatel
v kasační stížnosti dovolává, neboť tvrdí nezákonné odmítnutí žaloby.
[10] Kasační stížnost je důvodná.
[11] Krajský soud odmítl žalobu stěžovatele z důvodu jednoznačně chybějící aktivní věcné
legitimace, protože stěžovatel nebyl žadatelem o informace, a tudíž na první pohled nemohlo být
způsobem vyřizování této informační žádosti zasaženo do jeho veřejných subjektivních práv
ve smyslu §65 s. ř. s. Stěžovatel toto hodnocení nesdílí a naopak se domnívá, že minimálně nešlo
o jednoznačný případ nedostatku takové legitimace. Krajský soud tedy neměl bez dalšího žalobu
odmítnout, aniž by ji věcně projednal a zabýval se věcnou legitimací podrobněji.
[12] K napadenému usnesení krajského soudu Nejvyšší správní soud nejprve uvádí, že krajský
soud poměrně uspokojivě vysvětlil důvody, proč v případě stěžovatelovy žaloby nemůže jít
o žalobu proti rozhodnutí podle §65 s. ř. s. Stěžovatel nebyl žadatelem o informace, a podání
žaloby proti rozhodnutí za třetího soudní řád správní neumožňuje. Tento závěr nezpochybňuje
ani stěžovatelem uváděná judikatura ohledně žalob proti rozhodnutí, protože jde buď o případy
účastníků, nebo osob se zvláštním způsobem narušenou právní sférou („kandidáti“ na soudce
či člena představenstva pojišťovny a osoby přímo postižené rozhodnutím Rady pro rozhlasové
a televizní vysílání). Vedle toho nelze přehlédnout, že přípis žalovaného ze dne 18. 7. 2018,
sp. zn. Si 759/2018, ani není rozhodnutím. Pokud se totiž žadatel domnívá, že jemu poskytnuté
informace jsou nesprávné nebo neúplné, může do 30 dnů po uplynutí lhůty pro poskytnutí
informací podat stížnost podle §16a odst. 1 písm. c) informačního zákona. Způsoby, kterými
se lze bránit v návaznosti na vyřízení této stížnosti, se pak Nejvyšší správní soud zabýval
v usnesení rozšířeného senátu ze dne 20. 11. 2018, čj. 5 As 18/2017-40, č. 3847/2019 Sb. NSS.
[13] Krajský soud se nicméně zaměřil na omezenou otázku aktivní legitimace stěžovatele
k podání žaloby proti rozhodnutí, avšak zcela přešel skutečnost, že ze žaloby není jasně patrné,
že by právě o takovou žalobu šlo. Krajský soud tak měl stěžovatele především vyzvat
k odstranění vad žaloby podle §37 odst. 5 s. ř. s. v tom smyslu, aby stěžovatel nejprve vyjasnil,
čeho se na soudu domáhá, upřesnil, o jaký žalobní typ se jedná, a následně podle zvoleného
žalobního typu doplnil zákonné náležitosti takové žaloby. Ostatně už usnesení Nejvyššího
správního soudu čj. Na 138/2019-9, kterým byla žaloba postoupena krajskému soudu, označuje
v bodu 5 podání stěžovatele za žalobu ve správním soudnictví, která však dosud nemá všechny
zákonem předepsané náležitosti. Pokud nadto existují pochybnosti o žalobním typu, který
se žalobce snaží uplatnit, musí soud vyzvat žalobce podle §37 odst. 5 s. ř. s., aby tuto vadu
odstranil (viz zejména rozsudek rozšířeného senátu ze dne 21. 11. 2017, čj. 7 As 155/2015-16,
č. 3687/2018 Sb. NSS, ve věci EUROVIA, z jehož bodu 62 vyplývá, že žalobce nemůže mít újmu
z toho, že omylem zvolil nesprávný žalobní typ, což je závěr, který nebyl nijak dotčen nálezem
Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 635/18).
[14] Aniž by Nejvyšší správní soud cokoli předjímal, není vyloučeno, že stěžovatel mohl mít
v úmyslu podat žalobu na ochranu před nezákonným zásahem. Podle rozsudku rozšířeného
senátu ze dne 22. 10. 2020, čj. 8 As 55/2012 - 62, č. 3155/2015 Sb. NSS, bodu 109,
by za určitých podmínek mohlo být poskytnutí informace nezákonným zásahem povinného
subjektu do práva toho, o němž se informace poskytuje. Stěžovatel totiž v žalobě výslovně hovoří
o poskytování nepravdivých informací třetí osobě. Jakékoliv závěry o možném úspěchu takové
zásahové žaloby ani o naplnění podmínek řízení o takové žalobě, resp. o její včasnosti, jsou však
předčasné. Krajský soud nicméně nemohl mít bez dalšího za to, že stěžovatel nemá aktivní
legitimaci k podání této žaloby.
[15] Krajský soud tedy chybějící výzvou podle §37 odst. 5 s. ř. s. zatížil své usnesení jinou
vadou v řízení, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o odmítnutí žaloby podle
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 7. 2009,
čj. 7 Aps 2/2009-197, či ze dne 17. 2. 2016, čj. 6 As 2/2015-128). Kasační důvod podle §103
odst. 1 písm. e) s. ř. s. totiž v sobě zahrnuje kasační důvody podle §103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s.,
tedy včetně jiné vady řízení, uváděné v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 9. 6. 2016, čj. 9 As 47/2016-39). Byť stěžovatel tuto vadu výslovně
nenamítal, ke kasačním důvodům uvedeným v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s včetně jiných vad
řízení musí Nejvyšší správní soud přihlížet z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.).
[16] Nejvyšší správní soud závěrem uvádí, že tvrzení stěžovatele ohledně nevyřízení námitky
podjatosti soudců krajského soudu neodpovídá skutečnosti, rozhodoval o ní Nejvyšší správní
soud, jak je popsáno výše. Jelikož krajský soud pochybil již na začátku samotného procesního
postupu, nemohl se Nejvyšší správní soud zabývat dalšími námitkami stěžovatele ohledně
„přibírání“ dalšího žalobce a dopadu zveřejněných nepravdivých informací na webových
stránkách krajského soudu.
IV. Závěr a náklady řízení
[17] Nejvyšší správní soud na základě výše uvedených úvah dospěl k závěru, že kasační
stížnost je důvodná, a proto usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení
(§110 odst. 1 věta první s. ř. s.). Právním názorem vysloveným v tomto rozsudku je krajský soud
v dalším řízení vázán (§110 odst. 4 s. ř. s.).
[18] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
[19] V řízení před Nejvyšším správním soudem byl stěžovateli ustanoven advokát Mgr. Ondřej
Hojgr. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Nejvyšší správní
soud přiznal ustanovenému zástupci za řízení o kasační stížnosti odměnu za jeden úkon právní
služby a to písemné podání ve věci samé – doplnění kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve spojení s §35 odst. 2 s. ř. s.], jelikož ustanovený
zástupce soudu nedoložil úkon podle §11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu (první porada
s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení). Za jeden úkon ustanovenému zástupci náleží
odměna ve výši 3 100 Kč [§9 odst. 4 písm. d) ve spojení s §7 bod 5 advokátního tarifu].
Ustanovený zástupce má též právo na náhradu hotových výdajů za tento úkon ve výši 300 Kč
(§13 odst. 4 advokátního tarifu). Celkem tedy činí odměna a náhrada hotových výdajů řízení
o kasační stížnosti 3 400 Kč. Protože ustanovený zástupce doložil, že jeho zaměstnavatel
je plátcem DPH (§14a advokátního tarifu), jeho odměna se podle §57 odst. 2 s. ř. s. zvyšuje
o 21 % z částky 3 400 Kč, tedy o 714 Kč na celkových 4 114 Kč.
[20] Zastoupení zástupcem ustanoveným v řízení o kasační stížnosti nepřechází do řízení před
krajským soudem (viz unesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
28. 6. 2018, čj. 8 As 167/2017-58).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 21. prosince 2020
Petr Mikeš
předseda senátu