ECLI:CZ:NSS:2020:9.ADS.289.2019:39
sp. zn. 9 Ads 289/2019 - 39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Pavla Molka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: D. D., zast. Mgr.
Eduardem Benešem, advokátem se sídlem Na rozcestí 1434/6, Praha 9, proti žalované: Česká
správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované
ze dne 9. 8. 2018, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v
Praze ze dne 5. 9. 2019, č. j. 2 Ad 30/2018 - 81,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobkyně, Mgr. Eduardu Benešovi, advokátu se sídlem
Na rozcestí 1434/6, Praha 9, se p ři zn áv á odměna za zastupování žalobkyně v řízení
o kasační stížnosti ve výši 4 719 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Česká správa sociálního zabezpečení, pracoviště pro Prahu a střední Čechy, rozhodnutím
ze dne 9. 8. 2018, č. j. X, zamítla námitky žalobkyně a potvrdila rozhodnutí České správy
sociálního zabezpečení (dále jen „žalovaná“) ze dne 3. 5. 2018, č. j. X, jímž byla žalobkyni podle §
56 odst. 1 písm. e) a §41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), od 22. 5. 2018 snížena výše
invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého
stupně.
[2] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 5. 9. 2019 zamítl
žalobu žalobkyně. V rámci přezkumu správnosti zjištění jejího zdravotního stavu nechal městský
soud Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) v Praze
a v Plzni vypracovat posudky. Posudkové komise zasedající v řádném složení vymezily shodně
s posudkovým lékařem žalované jako příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
dézu levého kolenního kloubu v důsledku postižení a operačních zákroků uvedených
v posudcích. Shodně hodnotily i procentní míru poklesu pracovní schopnosti, zvýšily
ji na celkových 60%. Posudková komise MPSV v Plzni se rovněž vyjádřila k validitě posouzení
zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně v posudku o invaliditě
ze dne 17. 4. 2014, kterým byla žalobkyně posouzena jako invalidní ve třetím stupni, se závěrem,
že se jednalo o posudkové nadhodnocení, neboť z ortopedického vyšetření ze dne 27. 2. 2014,
ze kterého bylo při posuzování zdravotního stavu žalobkyně vycházeno, nevyplývá, že se jednalo
o zvlášť těžké postižení pohybových schopností a celkové výkonnosti.
[3] Všechny posudky se shodují v závěru o zdravotním stavu žalobkyně, jsou komplexní
a dostatečně odůvodněné, a městský soud z nich proto vyšel. Zároveň vycházel ze skutkového
a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tedy ke dni 9. 8. 2018.
Ke změnám ve zdravotním stavu nastalým po tomto dni, na které žalobkyně v průběhu soudního
řízení poukázala a dokládala je lékařskými zprávami, nemohl přihlédnout a uvedl, že tyto změny
mohou být předmětem posouzení na základě nové žádosti o změnu výše invalidního důchodu.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti
[4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek městského soudu kasační stížností,
jejíž důvody podřadila pod §103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[5] Poukázala na to, že městský soud nezohlednil aktuální lékařské zprávy, které dokládají
výrazné zhoršení jejího zdravotního stavu (zejména zprávy ze dne 25. 6. 2019 a 5. 8. 2019). Tyto
zprávy nebyly v posudcích posudkových komisí zohledněny. Také bylo rozhodnuto bez její
osobní účasti a bez jejího vyšetření.
[6] Podkladem pro rozhodnutí správního orgánu I. stupně byl posudek ze dne 22. 3. 2018,
ze kterého vyplývá, že její zdravotní stav se nezměnil. Správní orgán I. stupně však rozhodl
podle §56 odst. 1 písm. e) zákona o důchodovém pojištění, podle kterého se změnily skutečnosti
rozhodné pro výši důchodu nebo pro nárok na jeho výplatu. Jestliže chtěl správní orgán I. stupně
snížit výši jejího důchodu z důvodu nesprávného vyměření a nadhodnocení v minulosti, měl
postupovat podle §56 odst. 1 písm. c), nikoliv podle §56 odst. 1 písm. e) zákona o důchodovém
pojištění.
[7] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že nové zdravotní zprávy dokládající
zhoršení zdravotního stavu stěžovatelky v poslední době nemůže soud zohlednit a kasační
stížnost je nedůvodná.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[9] Posouzení zdravotního stavu a souvisejícího zbytkového pracovního potenciálu je věcí
odborně medicínskou, k níž nemá správní soud potřebné odborné znalosti, a proto se vždy
obrací k osobám, které jimi disponují, aby se k těmto otázkám vyjádřily. Pro účely přezkumného
řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost
fyzických osob MPSV, které za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise,
jak vyplývá z §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního
zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 1. 2004,
č. j. 5 Ads 34/2003 - 82, č. 526/2005 Sb. NSS). V posudku takové odborné lékařské komise
hodnotí nejenom celkový zdravotní stav a zachované pracovní schopnosti pojištěnce,
nýbrž se v něm zaujímají i posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku, zániku či dalším trvání.
Při odnětí dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem
nebo při přiznání invalidního důchodu pro invaliditu nižšího stupně musí navíc posudková
komise zdůvodnit zánik či snížení stupně invalidity, a to buď zlepšením zdravotního stavu
posuzovaného, nebo posudkově významnou stabilizací, eventuálně musí uvést, co ji jinak vedlo
k tomu, že již posuzovaného nepokládá za invalidního či za invalidního pro vyšší stupeň
invalidity. Tento posudek je tedy v přezkumném soudním řízení stěžejním důkazem,
na nějž je správní soud při nedostatku odborné erudice odkázán, a proto je zapotřebí klást
zvýšený důraz na jeho jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost. Posudek,
který se zpracovává v řízení o žalobě proti rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu či o přiznání
invalidního důchodu pro invaliditu nižšího stupně, lze však považovat za úplný a přesvědčivý jen
v případě, že se v něm posudková komise vypořádá se všemi rozhodnými skutečnostmi,
přihlédne k potížím udávaným žalobcem, vysvětlí důvod zániku nebo snížení stupně invalidity
a tyto posudkové závěry jednoznačně a konkrétně zdůvodní. Případné chybějící či nepřesně
formulované náležitosti posudku, které způsobují jeho nepřesvědčivost nebo neúplnost,
nemůže správní soud nahradit vlastní úvahou, jelikož pro to nemá potřebnou
odbornou erudici (srov. rozsudky NSS ze dne 28. 8. 2003, č. j. 5 Ads 22/2003 - 48, ze dne
25. 11. 2003, č. j. 5 Ads 42/2003 - 61, č. 800/2006 Sb. NSS, nebo ze dne 9. 2. 2006,
č. j. 6 Ads 25/2004 - 58).
[10] NSS na základě posudků vypracovaných posudkovou komisí MPSV v Praze a v Plzni,
stejně jako posudků vypracovaných žalovanou, dospěl k závěru, že zdravotní stav stěžovatelky
posoudily komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem
jí tvrzeným obtížím, a to ve vztahu k období, kdy bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí.
Všechny posudky se shodují ve stanovení klinické diagnózy stěžovatelčina onemocnění
i ve stanovení procentní míry jejího poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti.
[11] Jak správně uvedl městský soud, posudkové komise nemohly vycházet ze zdravotních
zpráv, které byly vydané až po rozhodnutí žalované, tedy po 9. 8. 2018, neboť městský soud
přezkoumával rozhodnutí žalované podle skutkového stavu v době jeho vydání podle §75 s. ř. s.
Nové zdravotní zprávy, které stěžovatelka rovněž doložila ke kasační stížnosti, mohou být
předmětem posouzení až po podání nové žádosti o změnu výše invalidního důchodu.
[12] Neobstojí rovněž námitka stěžovatelky spočívající v tom, že nemohla
být přítomna lékařskému posuzování svého stavu. Podle rozsudku NSS ze dne 7. 5. 2014,
č. j. 3 Ads 86/2013 - 29, platí, že „[n]ení přítomnost posuzované osoby nutná, pokud byl její zdravotní stav
dostatečně zjištěn předchozím vyšetřením a její přítomnost při jednání komise by mohla mít význam pouze jako
orientační či doplňkové vyšetření zdravotního stavu žadatele.“ Zdravotní stav stěžovatelky byl správnímu
orgánu I. stupně dostatečně znám a byl doložen mnoha zdravotními zprávami, které zohlednili
lékaři z posudkových komisí při svém zkoumání. I podle NSS měla za daného skutkového stavu
posudková komise dostatečné podklady k tomu, aby mohla zdravotní postižení stěžovatelky
posoudit úplně a objektivně, a také aby toto své posouzení mohla jasně, srozumitelně
a přesvědčivě odůvodnit. To se také stalo. Důvodem snížení invalidního důchodu byla
skutečnost, že dřívější navýšení invalidního důchodu podle invalidity třetího stupně bylo
důsledkem posudkového nadhodnocení, na čemž se shodly všechny posudkové komise
v projednávané věci.
[13] NSS se nemohl zabývat stěžovatelčinou námitkou, podle níž správní orgán I. stupně
ve věci rozhodl podle nesprávného zákonného ustanovení, neboť měl místo podle §56 odst.
1 písm. e) postupovat podle §56 odst. 1 písm. c) zákona o důchodovém pojištění. Tato námitka
totiž nebyla namítána v řízení před městským soudem. Podle §104 odst. 4 s. ř. s. není kasační
stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v §103 s. ř. s.,
nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí
má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. NSS již v rozsudku ze dne 25. 9. 2008,
č. j. 8 Afs 48/2006 - 155, č. 1743/2009 Sb. NSS, zdůraznil, že §104 odst. 4 s. ř. s. nesleduje
restrikci práv fyzických a právnických osob na přístup k soudní ochraně, nýbrž zachování
kasačního charakteru řízení o kasační stížnosti. Pokud by bylo v řízení o kasační stížnosti
připuštěno uplatnění právních novot, vedlo by to k popření kasačního principu,
který se uplatňuje v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku.
IV. Závěr a náklady řízení
[14] Z výše uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek městského soudu není nezákonný
z důvodů namítaných v kasační stížnosti. Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako
nedůvodnou zamítl podle §110 odst. 1 s. ř. s.
[15] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1, větu první, ve spojení s §120
s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch,
právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka ve věci neměla úspěch, a proto nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, ovšem podle §60 odst. 2 s. ř. s. nelze přiznat
náhradu nákladů řízení správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění.
[16] Usnesením NSS ze dne 5. 11. 2019, č. j. 9 Ads 289/2019 - 21, byl stěžovatelce ustanoven
zástupcem z řad advokátů Mgr. Eduard Beneš, advokát se sídlem Na rozcestí 1434/6, Praha 9.
V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 10 ve spojení
s §120 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud přiznal ustanovenému zástupci odměnu za tři úkony právní
služby, a to převzetí a příprava zastoupení, další porada s klientkou a písemné podání ve věci
samé [§11 odst. 1 písm. b), c) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů]
v celkové výši 3 000 Kč [§9 odst. 2 a §7 bod 3. téže vyhlášky], k čemuž náleží náhrada hotových
výdajů ve výši 900 Kč [§13 odst. 4 téže vyhlášky]. Ustanovený zástupce je plátcem daně z přidané
hodnoty, a odměna se proto zvyšuje o tuto daň ve výši o 819 Kč. Celková odměna tedy činí
částku ve výši 4 719 Kč, která mu bude vyplacena do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. března 2020
JUDr. Radan Malík
předseda senátu