ECLI:CZ:NSS:2020:9.AS.94.2020:30
sp. zn. 9 As 94/2020 - 30
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobkyně: Mgr. S. W., zast.
JUDr. Janem Walterem, advokátem se sídlem Volyňských Čechů 837, Žatec, proti žalovanému:
Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, ve věci
ochrany proti nečinnosti žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 4. 2020, č. j. 15 A 121/2019 - 37,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně žádostí ze dne 26. 4. 2019 prostřednictvím svého zástupce JUDr. Jana Waltera,
advokáta, požádala Krajský úřad Ústeckého kraje (dále jen „žalovaný“) o poskytnutí veškerých
dokumentů vyhotovených Městským úřadem Vejprty, stavebním úřadem (dále též „městský
úřad“), ve věci podání JUDr. Jana Waltera, advokáta, ze dne 22. 2. 2017, označeného jako „Pila
Kovářská – provoz pilařského závodu od 21. 12. 2015 do 19. 2. 2017“, a to podle zákona
č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „informační zákon“). Žádala také informaci o tom, kde se spis vedený k tomuto
podnětu nachází a z jakého důvodu byl žalovanému předán. Žalovaný sdělením ze dne 3. 5. 2019,
č. j. KUUK/56447/2019, požadované informace poskytl. Žalobkyně podala proti postupu
žalovaného stížnost k Ministerstvu pro místní rozvoj podle §16a odst. 1 písm. c) informačního
zákona, neboť se domnívala, že by v poskytnutém spise mělo být obsaženo ještě usnesení
zachycující změny v příslušnosti k vyřízení podnětu, které podle §131 zákona č. 500/2004 Sb.,
správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), mělo být vydáno.
Ministerstvo pro místní rozvoj postup žalovaného potvrdilo rozhodnutím ze dne 7. 6. 2019,
č. j. MMR-27637/2019-83/1664.
[2] Žalobkyně napadla postup žalovaného žalobou na nečinnost ke Krajskému soudu
v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), který ji nyní napadeným rozsudkem ze dne
14. 4. 2020 zamítl. Neztotožnil se s námitkou, podle které žalovaný její žádost o informace dosud
nevyřídil v části, v níž žádala o poskytnutí písemností zachycujících změny v příslušnosti
k vyřízení podnětu. Žalobkyni totiž byla sdělením žalovaného ze dne 3. 5. 2019 a předložením
stížnosti Ministerstvu pro místní rozvoj ze dne 21. 5. 2019 poskytnuta jednoznačná informace
o tom, že taková písemnost neexistuje a že jediný důvod, proč se spis vedený k podnětu nachází
u žalovaného, je jeho předání formou přípisu tajemníka městského úřadu ze dne 24. 8. 2017.
Krajský soud neexistenci požadované písemnosti ověřil i z předložené spisové dokumentace.
Žádné skutečnosti nenasvědčují neurčité námitce žalobkyně, že požadovaná písemnost může
existovat a nacházet se někde mimo spis. Vzhledem k tomu, že požadovaná písemnost neexistuje,
neshledal soud důvodnou ani námitku, podle které nečinnost žalovaného spočívá v tom,
že žádost o informace v této části neodmítl. Sdělení, že písemnost neexistuje, implikuje,
že nemůže být poskytnuta.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti
[3] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností,
jejíž důvody podřadila pod §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[4] Ze skutečnosti, že se usnesení o změně příslušnosti nenacházelo v konkrétní spisové
složce, nelze bez dalšího dovodit, že vůbec neexistuje, jak konstatoval krajský soud na základě
svých zjištění ze spisu a ze sdělení žalovaného ze dne 26. 4. 2019, kterým předložil Ministerstvu
pro místní rozvoj stížnost k vyřízení. Žalovaný totiž zároveň stěžovatelce sdělil, že v současnosti
je právě on příslušný k vyřízení podnětu, přestože ze zákona by měl být příslušný obecní stavební
úřad, neboť předmětem podnětu jsou přestupky na úseku stavebního řádu. Pokud tedy má být
příslušným žalovaný, muselo dojít ke změně příslušnosti a taková změna předpokládá vydání
usnesení dle §131 správního řádu.
[5] Krajský soud také nesprávně vyložil §15 odst. 1 informačního zákona. Opřel se totiž
o právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne
30. 5. 2013, č. j. 4 As 50/2012 - 71, založeném na předpokladu, že pouhé sdělení o neposkytnutí
informace namísto vydání rozhodnutí o odmítnutí žádosti o informace nemůže zasahovat
do veřejných subjektivních práv žadatele, neboť ten se může obrátit na nadřízený orgán
se stížností a rozhodnutí o ní lze následně přezkoumat jako rozhodnutí podle §65 s. ř. s.
Tento názor však byl překonán usnesením rozšířeného senátu ze dne 20. 11. 2018, č. j.
5 As 18/2017 - 40, č. 3847/2019 Sb. NSS, čímž odpadá i východisko právního názoru krajského
soudu. Požadavek, aby v případě, že žalovaný informacemi nedisponuje, bylo vydáno rozhodnutí
o odmítnutí, není pouhým formalismem, neboť způsob vyřízení se promítá do právního
postavení žadatele o informace. V případě odmítnutí žádosti o informace totiž žadatel může
podat žalobu podle §65 s. ř. s., což v případě pouhého sdělení, že povinný informacemi
nedisponuje, není možné. Skutečnost, že požadovanými informacemi povinný subjekt
nedisponuje, je podle judikatury NSS důvodem odmítnutí žádosti. Navrhla proto, aby byl
rozsudek krajského soudu zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení.
[6] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s argumentací krajského soudu.
Trvá na tom, že není nečinný, neboť žádost stěžovatelky vyřídil sdělením ze dne 3. 5. 2019.
Požadovanou písemností zachycující změny v příslušnosti je poskytnutý přípis tajemníka
městského úřadu ze dne 24. 8. 2017.
[7] Stěžovatelka zareagovala replikou, v níž označila vyjádření žalovaného za vnitřně
rozporné. Na straně jedné se totiž ztotožňuje s krajským soudem, podle nějž písemnosti
zachycující změny v příslušnosti neexistují, na straně druhé však uvádí, že touto písemností
je poskytnutý přípis tajemníka městského úřadu ze dne 24. 8. 2017. Toto sdělení navíc zachycuje
pouze důvody změny a předání spisu. Nadřízený správní orgán však má postupovat podle §131
odst. 4 správního řádu a vydat usnesení, kterým vyřízení věci deleguje jinému správnímu orgánu.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[9] Nejprve je třeba konstatovat, že stěžovatelka správně zvolila žalobní typ, tedy žalobu
na nečinnost. Z usnesení rozšířeného senátu č. j. 5 As 18/2017 - 40, plyne, že potvrzení postupu
povinného subjektu podle §16a odst. 6 písm. a) informačního zákona, vydané na základě
stížnosti dle §16a odst. 1 písm. b) nebo c) téhož zákona, není rozhodnutím o žádosti
o poskytnutí informace ve smyslu §65 s. ř. s. Bezvýsledným vyčerpáním této stížnosti
jako prostředku ochrany proti nečinnosti jsou splněny podmínky pro podání žaloby na nečinnost
proti povinnému subjektu. Shledá-li soud žalobu důvodnou, nařídí povinnému subjektu,
aby o žádosti rozhodl.
[10] Předmětem kasační stížnosti je nyní již pouze postup žalovaného a následně krajského
soudu v reakci na tu část žádosti o informace ze dne 26. 4. 2019, jíž se stěžovatelka domáhala
„poskytnutí všech písemností zachycujících důvod předání spisu a všech písemností zachycujících změny
v příslušnosti k vyřízení podnětu.“ Žalovaný ve svém sdělení ze dne 3. 5. 2019 rozdělil žádost
o informace na šest částí, právě uvedené části označil jako 5. a 6. a v reakci na ně odkázal
na vyřízení části 3. Ta se týkala sdělení, na základě jakého důvodu byl žalovanému spis předán
městským úřadem. Ve vyřízení bodu 3 žalovaný uvedl: „Spis evidovaný pod č. j. 617/17 byl KÚ ÚK,
UPS předán přípisem tajemníka Městského úřadu Vejprty ze dne 24. 8. 2017, kterým podle §14 odst. 4
zákona č. 500/2004 správní řád, ve znění platném do 31. 10. 2018, uvědomil nadřízený orgán stavebního
úřadu o skutečnosti, že ve věci ‚Pila Kovářská‘ a u podání, kde figuruje JUDr. Jan Walter, Mgr. S. W. a Ing.
T. W., nelze určit oprávněnou úřední osobu.“ Tento přípis byl spolu s dalšími dokumenty
požadovanými v žádosti o informace zaslán stěžovatelce.
[11] Stěžovatelka v kasační stížnosti odkazuje na judikaturu NSS týkající se situace,
jak má povinný subjekt postupovat, pokud je předmětem žádosti informace, kterou nedisponuje,
a proto ji neposkytne (viz např. rozsudek ze dne 7. 4. 2015, č. j. 6 As 136/2014 - 41,
č. 3223/2015 Sb. NSS). O takovou situaci zde však vůbec nešlo. Stěžovatelka požádala
o písemnosti zachycující důvod předání spisu a změny v příslušnosti k vyřízení podnětu.
Podle žalovaného byl touto písemností přípis tajemníka městského úřadu ze dne 24. 8. 2017,
jímž byly skutečně spisy související s tímto podnětem postoupeny. Jak konstatoval již krajský
soud, z ničeho neplyne, že by byly ve správním spise jakékoli další písemnosti, které by spadaly
do vymezení bodů 5. a 6. stěžovatelčiny žádosti, naopak poskytnutý přípis je právě tou
písemností, kterou požadovala.
[12] Za této situace nebyl žádný důvod, proč by žalovaný měl vydávat rozhodnutí o částečném
odmítnutí žádosti o informace podle §15 odst. 1 informačního zákona, neboť všechny
požadované informace poskytl. Ta část kasační stížnosti, jíž stěžovatelka kritizuje údajně
nesprávné posouzení právní otázky postupu v případě neposkytnutí informace, kterou povinný
subjekt nemá, se tak míjí s obsahem spisu, protože o takovou situaci zde nešlo. Polemizuje
zde s bodem 20. rozsudku krajského soudu, ten je však třeba číst souběžně s jeho bodem 19.
V něm krajský soud reagoval na žalobní námitku, že pokud je v řízení ve věci podnětu příslušným
žalovaný, muselo dojít ke změně v příslušnosti a někde musí existovat usnesení podle §131
správního řádu. Právě v bodě 19. rozsudku však již krajský soud vysvětlil, že touto námitkou
se už stěžovatelka dostala mimo rámec soudního přezkumu rozhodování o poskytnutí informací,
do oblasti správnosti postupu správních orgánů při rozhodování o příslušnosti pro vyřízení
podnětu. Konkrétně zde uvedl: „V tomto případě totiž žalobkyně nečiní rozdíl mezí tím, co by podle ní‚
mělo být‘, když namítá postup podle správního řádu, podle kterého mělo být o změně příslušnosti vydáno usnesení,
a tím, co z poskytnutých informací nepochybně vyplývá, a sice že takovéto usnesení vydáno nebylo. Soud je dalek
tomu žalobkyni upírat její náhled na správnost či zákonnost postupu zainteresovaných správních orgánů, musí
však konstatovat, že toto není předmětem řízení podle InfZ.“ V bodě 20. pak už řešil jen následky
hypotetické situace neposkytnutí těchto neexistujících informací, takže není na újmu zákonnosti
rozsudku, že zde odkazoval na právní názor vyjádřený v rozsudku č. j. 4 As 50/2012 - 71,
reagující na vztah mezi žalobou proti nečinnosti a rozhodnutím o stížnosti podle §16a
informačního zákona, který byl následně překonán rozšířeným senátem.
[13] Reakce krajského soudu na argumentaci, kterou stěžovatelka zopakovala i v kasační
stížnosti, je tedy zcela přiléhavá. I v ní totiž opakuje svůj názor, že mělo dojít k vydání usnesení
o změně příslušnosti podle §131 správního řádu, a to jí mělo být také poskytnuto. Předmětem
nynějšího řízení, které se týká pouze poskytnutí informací, však nemůže být otázka, zda městský
úřad postupoval procesně správně, když podnět ve věci „Pila Kovářská“ postoupil žalovanému
právě způsobem popsaným v přípisu ze dne 24. 8. 2017 a ne jiným postupem, který pokládá
za správný stěžovatelka.
[14] Pro nynější řízení je podstatné pouze to, že když stěžovatelka požádala o písemnosti
zachycující důvod předání spisu a změny v příslušnosti k vyřízení podnětu, označil žalovaný
za takovou písemnost právě tento přípis a právě ten jí také poskytl, takže nebyl důvod
k částečnému odmítnutí žádosti o informace. Nelze tedy shledat, že by byl žalovaný nečinný.
Za situace, kdy jí tyto požadované dokumenty byly poskytnuty, nemohlo důvodnost nečinnostní
žaloby založit to, že jí namísto poskytnutého přípisu nebyly poskytnuty dokumenty,
jejichž faktická existence z ničeho nevyplývá a stěžovatelka se jejich poskytnutí domáhá pouze
na základě toho, že podle její představy o procesně správném postupu při předávání spisu měly
být podle správního řádu vydány. Pro posouzení tedy není relevantní ani judikatura týkající se
správného postupu povinného subjektu v případě žádosti o poskytnutí neexistující informace
(viz např. rozsudek NSS ze dne 7. 4. 2015, č. j. 6 As 136/2014 - 41, č. 3223/2015 Sb. NSS).
Nešlo totiž vůbec o situaci, že by žalovaný v reakci na žádost o písemnosti zachycující důvod
předání spisu a změny v příslušnosti k vyřízení podnětu formálně odmítl tuto informaci
poskytnout či že by neformálně sdělil, že ji neposkytne, protože jí nedisponuje, nýbrž o situaci,
kdy žalovaný právě tyto existující požadované informace poskytl a stěžovatelka až poté začala
zpochybňovat, že kromě poskytnutých informací měl podle ní vydat a následně poskytnout
ještě výše zmiňované usnesení.
IV. Závěr a náklady řízení
[15] Z výše uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek krajského soudu není nezákonný
z důvodů namítaných v kasační stížnosti. Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost
jako nedůvodnou zamítl podle §110 odst. 1 s. ř. s.
[16] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1, větu první, ve spojení s §120
s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch,
právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka ve věci neměla úspěch, a proto nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, proto by mu soud mohl přiznat náhradu
nákladů řízení proti stěžovatelce, avšak jemu žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti
nevznikly, a proto mu je soud nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. května 2020
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu