ECLI:CZ:NSS:2020:9.AZS.266.2019:47
sp. zn. 9 Azs 266/2019 - 47
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: O. K., zast. Mgr.
Markem Eichlerem, advokátem se sídlem Stanislava Kostky Neumanna 2052, Varnsdorf,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 9. 2018, č. j. OAM-276/ZA-ZA11-K07-2017,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne
23. 8. 2019, č. j. 53 Az 18/2018 - 59,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaný žalobci neudělil mezinárodní ochranu
podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších
předpisů.
[2] Žalobcovu žalobu proti napadenému rozhodnutí Krajský soud v Praze shora
uvedeným usnesením odmítl, neboť neobsahovala žádný řádně formulovaný žalobní bod,
ale pouze zárodek jednoho žalobního bodu, a nebyla pro tento nedostatek způsobilá
k projednání. Žalobce tento nedostatek ani přes výzvu soudu neodstranil.
II. Argumenty kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal kasační stížnost z důvodů uvedených v §103
odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[4] Stěžovatel namítl nesprávné posouzení právní otázky soudem v přecházejícím řízení
a nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů jeho rozhodnutí. Soud
se nevypořádal s námitkami obsaženými v žalobě, zejména pak s tím, zda výzva k doplnění
žaloby byla stěžovateli řádně doručena. Stěžovatel se domníval, že jeho kasační stížnost
je přijatelná, neboť krajský soud se odklonil od své dosavadní judikatury a také od ustálené
judikatury Nejvyššího správního soudu v otázce posouzení nekonkrétnosti žalobních bodů.
Upozornil, že krajský soud sám přinejmenším v jednom bodě spatřil tzv. zárodek žalobního
bodu, i když poté vydal výzvu k odstranění vady žaloby. Tato výzva však nebyla stěžovateli
řádně zaslána, a proto nemohl žalobu řádně doplnit. Stěžovatel si byl vědom toho, že žaloba
byla strohá, proto také žádal o ustanovení právního zástupce. Ačkoliv byl k doplnění žaloby
vyzván, lhůta pro doplnění byla velice krátká a předmětná výzva nebyla stěžovateli ani
doručena.
[5] Stěžovatel nesouhlasil s tvrzením soudu, podle kterého jeho námitka byla natolik
nekonkrétní, že bránila věcnému projednání žaloby. Z námitky bylo podle něj patrné,
že spatřoval a namítal neaktuálnost podkladů a informací o zemi původu; považoval
tedy zjištěný skutkový stav za nedostatečný. Soud měl přihlédnout k tomu, že nebyl
zastoupen a tedy žalobu formuloval pouze „laicky“. Žalobní bod však označil, což soud
reflektoval tím, že tento bod označil za „zárodek žalobního bodu“. Za těchto okolností
měl soud možnost nařídit projednání žaloby, o což stěžovatel v žalobě žádal. Soud se tedy
podle stěžovatele nedostatečně vypořádal se žalobním bodem týkajícím se neaktuálnosti
podkladů a informací.
[6] Žalovaný považoval kasační stížnost za nedůvodnou a účelovou. Podle něj svým
významem nepřesáhla zájmy stěžovatele. Stěžovatel podle něj nevysvětlil, v čem spočívá
jím obecně tvrzený rozpor s dosavadní judikaturou, a nevysvětlil ani v čem spočívá
podstatné porušení zákona s dopadem do jeho hmotněprávního postavení. Žalovaný dále
konstatoval, že stěžovateli bylo doručováno přesně v souladu se zákonem a na adresu
uvedenou v azylové evidenci.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[7] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti
kterému je podání kasační stížnosti přípustné, a stěžovatel je zastoupen advokátem
(§102 s. ř. s.)
[8] Vzhledem k tomu, že projednávaná věc je věcí mezinárodní ochrany, v souladu
s §104a s. ř. s. se dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, odmítl by ji jako nepřijatelnou.
Pro vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního odkazuje
na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, č. 933/2006 Sb. NSS,
v němž neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“ vyložil.
[9] Nejvyšší správní soud přesah vlastních zájmů stěžovatele neshledal. Kasační stížnost
je proto nepřijatelná.
[10] Podle §104a odst. 3 s. ř. s. nemusí být usnesení o nepřijatelnosti odůvodněno.
Přesto soud dále stručně uvede, proč věc stěžovatele nesplňuje podmínky přijatelnosti,
resp. ani v dalším nepřesahuje jeho zájmy natolik, aby se jí soud podrobně věcně zabýval.
[11] Je-li kasační stížností napadeno rozhodnutí o odmítnutí žaloby, z povahy věci
přichází v úvahu jen kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. spočívající v tvrzené
nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu (srov. usnesení NSS ze dne 18. 3. 2004,
č. j. 1 As 7/2004 – 47). Nejvyšší správní soud je v takovém případě v řízení o kasační
stížnosti oprávněn zkoumat pouze to, zda rozhodnutí krajského soudu a důvody, o které
se toto rozhodnutí opírá, jsou v souladu se zákonem; jeho úkolem není věcně přezkoumávat,
zda by byla žaloba důvodná. Jestliže krajský soud žalobu odmítl a věc samu neposuzoval,
může Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti pouze přezkoumat, zda krajský soud
správně posoudil podmínky pro odmítnutí žaloby, nemůže se však již zabývat námitkami
týkajícími se „merita věci“ (srov. rozsudky NSS ze dne 22. 9. 2004, č. j. 1 Azs 24/2004 – 49,
č. 427/2005 Sb. NSS, ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 – 98, č. 625/2005 Sb. NSS,
ze dne 5. 1. 2006, č. j. 2 As 45/2005 – 65). Nejvyšší správní soud proto posuzoval pouze to,
zda krajský soud postupoval správně, pokud odmítl žalobu pro absenci žalobních bodů,
ačkoliv stěžovatel uvedl, že kasační stížnost podává z důvodů uvedených
v §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
[12] Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že uvedení žalobních bodů je jednou
z náležitostí žaloby proti rozhodnutí správního orgánu. Podle §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
musí žaloba kromě obecných náležitostí podání (§37 odst. 2 a 3 s. ř. s.) obsahovat žalobní
body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce
napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Neuplatní-li žalobce ve lhůtě
pro podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu alespoň jeden žalobní bod tak,
aby jeho žaloba byla projednatelná (§71 odst. 2, věta třetí, s. ř. s.), soud žalobu odmítne
podle §37 odst. 5 s. ř. s.
[13] Právní otázkou obsahového vymezení žalobního bodu podle §71 odst. 1 písm. d)
s. ř. s., včetně toho, kdy je krajský soud povinen vyzvat žalobce k odstranění vad žaloby
ve vztahu k žalobním bodům, se již Nejvyšší správní soud opakovaně zabýval, na což zcela
správně poukázal také krajský soud. Nejvyšší správní soud ve svých rozhodnutích
opakovaně rozlišoval mezi samotnou existencí žalobního bodu jakožto náležitosti žaloby
podle §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. na straně jedné, a dostatečnou specifikací žalobního bodu
jakožto podmínkou projednatelnosti žaloby na straně druhé. Z rozsudku Nejvyššího
správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 – 78, č. 2162/2011 Sb. NSS, je patrné,
že: „je nutno za žalobní bod považovat každé vyjádření žalobce, z něhož byť i jen v nejhrubších obrysech
lze dovodit, že napadené správní rozhodnutí z určitého důvodu považuje za nezákonné. Jinými slovy,
náležitost žaloby dle §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. je splněna, pokud jsou z tvrzení žalobce seznatelné
skutkové děje a okolnosti individuálně odlišitelné od jiných ve vztahu ke konkrétnímu případu žalobce,
jež žalobce považoval za relevantní k jím domnělé nezákonnosti správního rozhodnutí; právní důvody
nezákonnosti (či nicotnosti) napadeného správního rozhodnutí pak musí být tvrzeny alespoň tak, aby soud
při aplikaci obecného pravidla, že soud zná právo, mohl dostatečně vymezit, kterým směrem, tj. ve vztahu
k jakým právním předpisům bude směřovat jeho přezkum. Bude-li žaloba podaná v zákonné lhůtě
pro podání žaloby obsahovat žalobní bod (body) alespoň ve shora vymezené míře konkrétnosti, vznikne vždy
krajskému soudu procesní povinnost postupovat podle §37 odst. 5 s. ř. s., tj. vyzvat žalobce k odstranění
vad žaloby tak, aby mohla být věcně projednána; v popsaném případě vada spočívá v nedostatečné specifikaci
žalobního bodu. Odmítnout žalobu […] lze jen tehdy, když ve lhůtě pro podání žaloby žalobce nepředestřel
žádný takový žalobní bod, popřípadě jen natolik nekonkrétní, že žalobu nebylo možno projednat, a žalobce
na výzvu soudu tuto vadu ve stanovené lhůtě neodstranil“.
[14] Ze soudního spisu je zjevné, že krajskému soudu byla dne 16. 10. 2018 doručena
žaloba proti v záhlaví citovanému rozhodnutí žalovaného. Stěžovatel v žalobě uvedl pouze
několik stručných odstavců, v nichž konstatoval, že celé správní řízení bylo jednostranné
a neobjektivní, žalovaný proto porušil svou povinnost postupovat řádným procesním
postupem v souladu s právním řádem České republiky. Žalovaný rozhodnutí neodůvodnil
dostatečně a zákon vyložil chybně. Informace použité žalovaným byly neaktuální; žalovaný
by přitom měl posoudit aktuální informace a měl by zjistit přesně a úplně skutkový stav věci.
[15] Nejvyšší správní soud dále ze soudního spisu zjistil, že krajský soud usnesením
ze dne 9. 1. 2019, č. j. 53 Az 18/2018 – 46, zamítl návrh stěžovatele na ustanovení právního
zástupce a vyzval ho, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno napadené
rozhodnutí žalovaného, odstranil vadu žaloby a vymezil žalobní body tak, aby z nich bylo
patrno, z jakých konkrétních skutkových a právních důvodů považuje výrok napadeného
rozhodnutí za nezákonný a v čem konkrétně spatřuje porušení namítaných zákonných
ustanovení. K tomu odkázal nejen na zákonné ustanovení, ale také na judikaturu Nejvyššího
správního soudu. Usnesení bylo dne 14. 1. 2019 vloženo do domovní schránky stěžovatele.
Stěžovatel na uvedenou výzvu žádným způsobem nereagoval.
[16] Nejvyšší správní soud konstatuje, že správní soudnictví je ovládáno dispoziční
zásadou; v žalobě je tak nutné uvést žalobní body, jimiž žalobce konkretizuje svá tvrzení
stran porušení zákona, a jimiž ve vztahu k rozhodujícímu soudu vymezuje rozsah přezkumu
zákonnosti žalobou napadeného správního rozhodnutí. Jak je patrné ze shora uvedeného,
žaloba obsahovala natolik obecně formulované námitky, že takto uplatněné námitky
neumožnily stanovit rámec přezkumné činnosti soudu. Krajský soud proto vyzval
stěžovatele k doplnění a upřesnění žalobních bodů ve lhůtě pro podání žaloby (srov. k tomu
rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2018,
č. j. 3 Azs 66/2017 – 31); lhůta pro doplnění žalobních bodů tedy nebyla velmi krátká,
jak tvrdil stěžovatel, neboť plynula přímo ze zákona. Krajský soud stěžovatele řádně
a v dostatečném rozsahu v usnesení ze dne 9. 1. 2019 upozornil, že žaloba musí splňovat
náležitosti podle §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.; k tomu odkázal na judikaturu Nejvyššího
správního soudu. Soud stěžovatele taktéž v bodu 8. řádně poučil o následcích nesplnění
této výzvy. Stěžovatel však na výzvu ve stanovené lhůtě nijak nereagoval a žalobu tak nebylo
možno věcně projednat. Krajský soud proto postupoval zcela správně, pokud ji pro absenci
žalobních bodů odmítl, a neodchýlil se tak nijak od dosavadní rozhodovací praxe.
[17] Přisvědčit pak nelze ani námitce stěžovatele, podle které mu nebylo usnesení
stanovující mu lhůtu pro doplnění kasační stížnosti řádně doručeno. Stěžovatel toto
své tvrzení žádným způsobem nerozvedl a neopřel je ani o žádné důkazy. Ze soudního
spisu je patrné, že stěžovatel uvedl již v hlavičce žaloby adresu X. Na tuto adresu bylo
zasláno stěžovateli usnesení s výzvou k vyplnění potvrzení o osobních, majetkových a
výdělkových poměrech. Stěžovatel toto vyplněné potvrzení soudu zaslal obálkou, na níž je
znovu uvedena výše citovaná adresa. Stěžovatel dále zaslal další přípis opět s hlavičkou
s uvedením totožné adresy; adresu uvedl i na obálce, jejímž prostřednictvím přípis soudu
zaslal. Krajský soud vyzval stěžovatele k doplnění dalších informací týkajících se jeho
majetkových poměrů, které stěžovatel doplnil předložením dalších dokumentů. Usnesení
s výzvou k odstranění vad žaloby bylo stěžovateli adresováno také na uvedenou adresu, kde
mu bylo vloženo do domovní schránky. Jak je již shora uvedeno, stěžovatel na tuto výzvu
nijak nereagoval. Nejvyššímu správnímu soudu pro výše uvedené nevznikly žádné pochyby o
doručení citovaného usnesení a stěžovatel ani žádné konkrétní důvody neuvedl.
IV. Závěr a náklady řízení
[18] Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro přijetí kasační stížnosti k věcnému
projednání a konstatuje, že svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy
stěžovatele, proto ji podle §104a s. ř. s. shledal nepřijatelnou a odmítl ji.
[19] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li
řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. ledna 2020
JUDr. Radan Malík
předseda senátu