ECLI:CZ:NSS:2020:9.AZS.288.2018:26
sp. zn. 9 Azs 288/2018 - 26
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: C. T. H., zastoupená
Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalovanému:
Ministerstvo zahraničních věcí, se sídlem Loretánské náměstí 101/5, Praha 1, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 6. 2018,
č. j. 30 A 69/2018 – 151,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 6. 2018, č. j. 30 A 69/2018 – 151, se z ru š u j e
a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně se žalobou podanou u Krajského soudu v Plzni (dále jen
„krajský soud“) domáhala zrušení rozhodnutí ministra zahraničních věcí ze dne 1. 3. 2018,
č. j. MV-101253-3/2018-OPL, kterým ministr podle §152 odst. 6 písm. b) správního řádu zamítl
rozklad žalobkyně a potvrdil usnesení Velvyslanectví České republiky v Hanoji ze dne
15. 12. 2017, č. j. 3765/2017-HANOI-41a. Posledně uvedeným rozhodnutím byla podle
§169d odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně
některých zákonů, ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o pobytu cizinců“),
zamítnuta žádost žalobkyně o upuštění od osobního podání žádosti o vydání zaměstnanecké
karty a řízení o vydání zaměstnanecké karty bylo zastaveno.
[2] Krajský soud žalobu usnesením ze dne 11. 6. 2018, č. j. 30 A 69/2018 – 151,
dle §46 odst. 1 písm. b) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) odmítl jako opožděnou.
[3] Krajský soud se zabýval splněním podmínek řízení a odkázal přitom
na §172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, dle kterého žaloba proti správnímu rozhodnutí musí být
podána do 30 dnů od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni nebo ode dne sdělení jiného
rozhodnutí správního orgánu, pokud není dále stanoveno jinak. Zmeškání lhůty nelze prominout. Krajský soud
konstatoval, že napadené rozhodnutí ministra zahraničních věcí bylo zástupci žalobkyně
doručeno dne 2. 3. 2018. V souladu s §40 odst. 1 a odst. 3 s. ř. s. tak připadl poslední den lhůty
pro podání žaloby na pondělí 2. 4. 2018.
[4] Žalobkyně však žalobu podala datovou zprávou až dne 3. 4. 2018, tedy po uplynutí
zákonem stanovené lhůty. Krajskému soudu tak nezbylo, než ji jako opožděnou odmítnout,
neboť zmeškání lhůty nelze prominout.
[5] Proti usnesení krajského soudu, jímž byla žaloba odmítnuta, brojí žalobkyně
(dále jen „stěžovatelka“) kasační stížností z důvodu podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Navrhuje
zrušení napadeného usnesení a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení.
[6] Stěžovatelka považuje postup krajského soudu za chybný. Krajský soud totiž podle
ní přehlédl, že na den 2. 4. 2018 připadl pohyblivý státní svátek – Velikonoční pondělí.
Stěžovatelka nerozporuje, že napadené správní rozhodnutí jí bylo doručeno dne 2. 3. 2018
a podle speciální úpravy v §172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců byla lhůta pro podání žaloby
30 dní. Poslední den lhůty tak připadl na neděli 1. 4. 2018, v souladu s §40 odst. 3 s. ř. s.
je pak třeba za poslední den lhůty považovat nejblíže následující pracovní den. Tím bylo v daném
případě úterý 3. 4. 2018. Tento den také stěžovatelka žalobu podala. Napadené usnesení
je tak nezákonné, neboť stěžovatelka podala žalobu u krajského soudu včas.
[7] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[8] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti
němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatelka je v souladu
s §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupena advokátem. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost
kasační stížnosti v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů.
[9] Kasační stížnost je důvodná.
[10] Nejvyšší správní soud předně zdůrazňuje, že kasační stížnost míří proti usnesení
krajského soudu, jímž byla žaloba v předmětné věci odmítnuta pro opožděnost. Žaloba tedy
nebyla krajským soudem meritorně posuzována. V souladu se svou ustálenou judikaturou
(například rozsudek ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 43/2003 – 38, rozsudek ze dne 21. 4. 2005,
č. j. 3 Azs 33/2004 – 98, či rozsudek ze dne 5. 1. 2006, č. j. 2 As 45/2005 – 65; všechna citovaná
judikatura tohoto soudu je dostupná na www.nssoud.cz) se tak soud mohl v návaznosti
na kasační argumentaci zabývat pouze tím, zda je rozhodnutí městského soudu o odmítnutí
žaloby v souladu se zákonem [viz §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.].
[11] Kasační soud ze spisu ověřil, že žalobou napadené rozhodnutí ministra zahraničních věcí
bylo stěžovatelce doručeno dne 2. 3. 2018, tato skutečnost ostatně není sporná. Lhůtu pro podání
žaloby stanoví v daném případě ve smyslu §72 odst. 1 s. ř. s. zvláštní zákon, konkrétně již výše
citovaný §172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Lhůta pro podání žaloby tedy činila 30 dnů.
[12] Podle §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná
běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. To neplatí o lhůtách
stanovených podle hodin. Dle §40 odst. 3 s. ř. s. připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek,
je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. To neplatí o lhůtách stanovených podle hodin. Podle
odstavce čtvrtého citovaného ustanovení s. ř. s. platí, že lhůta je zachována, bylo-li podání v poslední den
lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence
anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak. Konečně
v §40 odst. 6 s. ř. s. je stanoveno, že nemá-li zvláštní zákon, jímž se stanoví lhůty k podání návrhu
k soudu, ustanovení o počítání a běhu lhůt, platí ustanovení odstavců 1 až 4 obdobně.
[13] Konec třicetidenní lhůty pro podání žaloby připadl na neděli 1. 4. 2018. V souladu
s citovaným §40 odst. 3 s. ř. s. byl posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
Tím však nebylo pondělí 2. 4. 2018, jak chybně uvedl krajský soud v napadeném usnesení. Zdejší
soud dává stěžovatelce za pravdu v tom, že na den 2. 4. 2018 připadlo Velikonoční pondělí,
které patří ve smyslu §2 zákona č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích,
o významných dnech a o dnech pracovního klidu (dále jen „zákon o státních svátcích“), mezi
tzv. ostatní svátky. Podle §3 zákona o státních svátcích státní svátky a ostatní svátky jsou dny
pracovního klidu, kromě dnů nepřetržitého odpočinku zaměstnance v týdnu.
[14] Nejblíže následujícím pracovním dnem tak nebylo pondělí 2. 4. 2018, ale úterý 3. 4. 2018.
Tento den stěžovatelka žalobu krajskému soudu zaslala datovou zprávou (viz záznam o ověření
elektronického podání na č. l. 116 spisu krajského soudu). Lhůta pro podání žaloby tak byla
zachována a stěžovatelka podala žalobu včas.
[15] Vzhledem k tomu, že krajský soud nesprávně přistoupil k odmítnutí žaloby
stěžovatelky z důvodu její domnělé opožděnosti, Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo,
než napadené usnesení zrušit podle §110 odst. 1, věty první s. ř. s. Krajský soud je v dalším řízení
vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu (§110 odst. 4 s. ř. s.).
V novém řízení bude na krajském soudu posoudit všechny v původním rozhodnutí
neověřované podmínky přípustnosti stěžovatelčiny žaloby a ověřit splnění dalších podmínek
řízení. Následně – za předpokladu kladného závěru o splnění všech podmínek řízení – krajský
soud žalobu věcně projedná a napadené rozhodnutí žalovaného přezkoumá.
[16] V dalším řízení rozhodne krajský soud i o nákladech řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. ledna 2020
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu