ECLI:CZ:NSS:2020:9.AZS.31.2020:35
sp. zn. 9 Azs 31/2020 - 35
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: V.
A., zast. Mgr. Josefem Brožem, advokátem se sídlem Pod Všemi svatými 288/18,
Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 1. 2019, č. j. OAM-264/ZA-ZA06-ZA20-PD3-2011, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 12. 2019,
č. j. 60 Az 17/2019 - 27,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“),
rozhodnutím ze dne 23. 1. 2019, č. j. OAM-264/ZA-ZA06-ZA20-PD3-2011, neprodloužilo
žalobci doplňkovou ochranu ve smyslu §53a odst. 4 a §14a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
[2] Krajský soud v Plzni (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 19. 12. 2019 zamítl
žalobu proti shora uvedenému rozhodnutí. Upozornil na to, že podle předcházejících rozhodnutí
o udělení či prodloužení doplňkové ochrany byla žalobci doplňková ochrana udělena z důvodu
nepříznivé bezpečnostní situace v Bělorusku, která se vyhrotila po prezidentských volbách
v prosinci roku 2010. Od té doby však došlo v Bělorusku k podstatnému vývoji a žalobce
neuvedl žádné nové skutečnosti, jež by mohly tento závěr změnit. Organizace pro bezpečnost
a spolupráci v Evropě sice neuznala prezidentské volby za svobodné a spravedlivé, avšak
na rozdíl od těch z roku 2010 při nich nedošlo k brutálním zásahům proti občanské společnosti
ani k uvěznění předních opozičních představitelů. Dle zprávy Freedom House - Svoboda ve světě
2018 je Bělorusko autoritářský stát, avšak v nedávných letech zde byly povoleny omezené projevy
nesouhlasu. Podle dalších zpráv se Bělorusko více otevírá mezinárodnímu prostředí. Žalovaný
se ve svém rozhodnutí dostatečně zabýval jednotlivými informacemi a zprávami o žalobcově
zemi původu a na jejich základě dospěl ke správnému závěru, že v ní došlo k natolik podstatné
změně okolností, že prodloužení doplňkové ochrany již není nutné. Žalovaný se zároveň
dostatečně zabýval i rodinnou situací žalobce, konstatoval, že jeho přítelkyně je ukrajinské státní
příslušnosti a má na území ČR povolen trvalý pobyt. Ke vztahu žalobce vůči synovi jeho
přítelkyně žalovaný uvedl, že žalobce není jeho biologickým otcem. Synovi jeho přítelkyně je 15
let a z výpovědi žalobce ani nevyplynulo, že by byl na něm výlučně závislý. Podle judikatury
Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) mohou být rodinné poměry žadatele
o mezinárodní ochranu důvodem pro udělení některého z pobytových oprávnění podle zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), mimo zcela výjimečné případy
však nepostačují pro udělení doplňkové ochrany. Žalobcovy rodinné poměry nejsou natolik
výjimečné, aby samy o sobě postačovaly pro prodloužení doplňkové ochrany.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
z důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[4] Je toho názoru, že splňuje postavení uprchlíka podle čl. 1 Úmluvy o právním postavení
uprchlíků a Protokolu týkajícího se právního postavení uprchlíků. Má odůvodněnou obavu o svůj
život a po návratu do země původu se obává pronásledování pro své politické názory, přičemž
právě pronásledování pro politické názory bylo důvodem jeho odchodu ze země. Žalovaný
nevzal v úvahu rostoucí korupci v zemi a ignoranci právních předpisů ze strany úřadů. Rovněž
se nezabýval tím, co to znamená povolení omezených projevů nesouhlasu a jaké jsou následky
takových omezení ve společnosti. Informace žalovaného jsou nepřesné, situace v zemi původu
se nezměnila a stěžovateli hrozí v případě návratu do země původu pronásledování. Možná
že došlo k mírným změnám ve vztahu k mezinárodnímu společenství, ale uvnitř státu nikoliv.
To dosvědčují i články na internetu, na něž stěžovatel rovněž v kasační stížnosti odkázal. Krajský
soud ostatně sám uvádí, že situace ohledně dodržování lidských a občanských práv není
uspokojivá, a toto tvrzení samo o sobě zakládá důvod k prodloužení doplňkové ochrany.
[5] Stěžovatel žije v České republice skoro dvacet let a za tu dobu již má zpřetrhány všechny
vazby v zemi původu. Naopak v České republice žije s přítelkyní, se kterou by se rád v budoucnu
oženil, což nyní z důvodu absence dokladů nemůže. Mluví plynně česky, pracuje a žije
spořádaným životem. Pokusil se rovněž získat pobytové oprávnění podle zákona o pobytu
cizinců, nicméně žalovaný jeho žádosti zamítl, neboť podle něj není stěžovatel oprávněn takovou
žádost v České republice podat. Takovým postupem jej žalovaný nutí vrátit se do země původu.
[6] Závěrem požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti z důvodu újmy, která
mu návratem do země původu hrozí.
[7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že na základě všech informací o zemi
původu, které jsou součástí správního spisu, dospěl k závěru, že stěžovateli v případě návratu
do vlasti nehrozí vážná újma a že se okolnosti v zemi původu změnily k lepšímu. Tyto informace
jsou úplné, aktuální a přesvědčivé. Zároveň se dostatečně zabýval i stěžovatelovou rodinnou
situací a postupoval v souladu s judikaturou k této otázce. Upozornil rovněž na to, že kasační
stížnost má v projednávané věci odkladný účinek ze zákona a netřeba o něj žádat. Žalovaný
se proto ztotožnil s rozsudkem krajského soudu a navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[8] NSS posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal,
zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109
odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[9] Protože se jedná o kasační stížnost podanou ve věci udělení mezinárodní ochrany,
zabýval se NSS v souladu s §104a s. ř. s. nejprve tím, zda podaná kasační stížnost svým
významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a zda je tedy ve smyslu citovaného ustanovení
přijatelná. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního podrobně vyložil
v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, ve kterém
interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační
stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1)
kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně vyřešeny
judikaturou NSS; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou
řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4)
pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které
mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení
se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud: a) krajský soud ve svém
rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit,
že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, b) krajský soud v jednotlivém
případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.
[10] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[11] NSS neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele ani zásadní
pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního postavení. Dle
NSS v této věci nevyvstala žádná právní otázka, která by doposud nebyla judikaturou jednotně
řešena, ani taková otázka, kterou by bylo třeba řešit odlišně; nedošlo ani k podstatným vadám
řízení, které by přijatelnost kasační stížnosti založily.
[12] Prodloužení doplňkové ochrany je založeno na klauzuli rebus sic stantibus, tedy jestliže
se situace nezmění. V prodlužovacím řízení se zejména posuzuje, zda a jak se změnily okolnosti,
jež vedly k původnímu udělení doplňkové ochrany. Tehdejší skutkový stav se konfrontuje
s aktuální situací v zemi původu cizince (srov. např. rozsudek NSS ze dne 16. 5. 2018,
č. j. 5 Azs 34/2018 – 29).
[13] K namítané nedostatečnosti závěrů o zlepšení bezpečnostní situace v Bělorusku NSS
odkazuje na s. 3 - 5 napadeného správního rozhodnutí, kde žalovaný cituje konkrétní pasáže
ze zpráv o zemi původu. Žalovaný své závěry opřel o zcela konkrétní skutečnosti. Zdroje,
ze kterých vycházel, jsou relevantní, aktuální a důvěryhodné. Ačkoliv je Bělorusko dle citovaných
zpráv považováno za autoritářský stát a z hlediska dodržování lidských práv jde
o problematickou zemi, neznamená to nutně, že kterýkoliv občan této země je vystaven tomuto
negativnímu vlivu (srov. např. usnesení NSS ze dne 9. 1. 2020, č. j. 7 Azs 168/2019 - 33).
[14] Stěžovatel již dříve uváděl, že byl koncem 90. let členem strany „Cesta mládeže“, za což
byl jednou zadržen po demonstraci a doma jej pak navštívila policie. V předchozím rozhodnutí
ze dne 25. 7. 2013, č. j. OAM-264/ZA-ZA06-P09-2011, kterým byla stěžovateli udělena
doplňková ochrana, však žalovaný shledal obavy týkající se možného pronásledování za politické
názory či obavy možných problémů souvisejících s jeho žádostí o mezinárodní ochranu
neopodstatněnými. Neshledal důvody udělit mu mezinárodní ochranu ve formě azylu a NSS již
jednou odmítl jeho kasační stížnost jako nepřijatelnou, a to usnesením ze dne 23. 6. 2011,
č. j. 6 Azs 14/2011 - 89. Důvodem pro udělení doplňkové ochrany byla neuspokojivá situace
v Bělorusku po prezidentských volbách v roce 2010, tato situace se však postupně zlepšila.
Žalovaný se s otázkou bezpečnosti stěžovatele při návratu dostatečně vypořádal na s. 5 – 6 svého
rozhodnutí.
[15] V nedávné době se obdobně k situaci v Bělorusku a neprodloužení doplňkové ochrany
vyjádřil NSS rovněž v usneseních ze dne 29. 1. 2020, č. j. 10 Azs 436/2019 - 28, ze dne
19. 2. 2020, č. j. 9 Azs 354/2019 - 40, či v již citovaném usnesení č. j. 7 Azs 168/2019 - 33.
[16] NSS neshledal potřebným provádět dokazování internetovými články, na které stěžovatel
odkázal v kasační stížnosti. Jedná se o články většinou staršího data, než jsou zprávy založené
ve správním spise. Zprávy shromážděné žalovaným navíc vypovídají dostatečně o situaci
ve stěžovatelově zemi původu. I když nezastírají, že situace v Bělorusku není ideální, vyplývá
z nich určité zlepšení.
[17] Pokud jde o námitku nedostatečného vypořádání dopadů rozhodnutí do soukromého
a rodinného života, žalovaný se touto skutečností zabýval na s. 7 rozhodnutí. Podotkl,
že přítelkyně stěžovatele je ukrajinské státní příslušnosti a má v České republice povolen trvalý
pobyt. Stěžovatel není biologickým otcem jejího syna, kterému je navíc již 15 let a z ničeho
nevyplynulo, že by byl na stěžovateli výlučně závislý. Krajský soud se rodinné situaci stěžovatele
věnuje v bodech 18. – 19. rozsudku. Stěžovatel tato posouzení v kasační stížnosti nezpochybňuje
a neuvádí, v čem konkrétně spatřuje dopady žalobou napadeného rozhodnutí do soukromého
a rodinného života. NSS se se závěry krajského soudu i žalovaného ztotožňuje. Z ničeho není
patrno, že by se ve stěžovatelově případě jednalo o zásah do soukromého a rodinného života,
který by odůvodňoval udělení doplňkové ochrany dle §14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu.
Taková situace nastane pouze výjimečně (srov. rozsudky NSS ze dne 28. 11. 2008,
č. j. 5 Azs 46/2008 - 71, či ze dne 8. 6. 2011, č. j. 2 Azs 8/2011 - 55).
[18] Ustálená a jednotná judikatura NSS tedy poskytuje dostatečnou odpověď na námitky
uvedené v kasační stížnosti a NSS neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti
k věcnému projednání. Proto kasační stížnost jako nepřijatelnou podle §104a odst. 1 s. ř. s.
odmítl.
[19] NSS nerozhodoval o žádosti o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, neboť
podání této kasační stížnosti má odkladný účinek ze zákona podle §32 odst. 5 ve spojení s §32
odst. 2 zákona o azylu.
IV. Náklady řízení
[20] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. dubna 2020
JUDr. Radan Malík
předseda senátu