ECLI:CZ:NSS:2020:9.AZS.63.2020:50
sp. zn. 9 Azs 63/2020 - 50
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Pavla Molka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobců: a) H. S., b) R. H., c) H.
K., d) A. R. a e) J. A, všichni zast. JUDr. Marošem Matiaškem, LL.M., advokátem se sídlem
Ovenecká 78/33, Praha 7, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie
Pardubického kraje, se sídlem Opočínek 57, Pardubice, ve věci ochrany před nezákonným
zásahem správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Krajského soudu
v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 26. 2. 2020, č. j. 52 A 13/2020 - 36, o návrhu
žalobců na vydání předběžného opatření,
takto:
I. Návrh žalobců na vydání předběžného opatření, jímž by se uložilo žalované, aby bez
zbytečného odkladu zjistila ve vztahu k věku žalobců skutkový stav, o němž nejsou
důvodné pochybnosti, a Ministerstvu vnitra České republiky, aby dokazování v tomto
směru doplnilo o provedení psychologického posouzení věku žalobců, se zamí t á .
II. Návrh žalobců na vydání předběžného opatření, jímž by se uložilo žalované, aby po dobu
trvání pochybností zacházela se žalobci jako s nezletilými osobami bez doprovodu,
a to až do případného průkazného zjištění opaku, zejména, aby bezodkladně ukončila
zajištění stěžovatelů v Zařízení pro zajištění cizinců Balková, se zamí t á .
Odůvodnění:
[1] Žalobci se žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích (dále
jen „krajský soud“) domáhali ochrany před nezákonným zásahem žalované. Ten měl spočívat
v tom, že je žalovaná poté, co posoudila jejich věk a dospěla k závěru, že jsou zletilí, přemístila
ze Zařízení pro zajištění cizinců (dále „ZZC“) Bělá–Jezová do ZZC Balková, aniž by vydala
rozhodnutí o jejich zajištění. Krajský soud žalobu v záhlaví uvedeným usnesením odmítl.
[2] Proti usnesení krajského soudu podali žalobci (dále „stěžovatelé“) kasační stížnost
spojenou s návrhem na vydání předběžného opatření ve znění uvedeném ve výrocích tohoto
usnesení. Uvedli, že ve vztahu k jejich věku nebyl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné
pochybnosti, a v důsledku přemístění do ZZC Balková jim jako nezletilým hrozí vážná psychická
újma. O přemístění nebylo vydáno žádné rozhodnutí, nebyli seznámeni s výsledky lékařského
posouzení věku na základě rentgenových snímků zápěstí levé ruky. Byť se někteří stěžovatelé
svým věkem blíží zletilosti, právně jsou stále dětmi, na něž se vztahuje Úmluva o právech dítěte
(č. 104/1991 Sb.), a měl by být zohledněn jejich nejlepší zájem. Zajištění v zařízení pro dospělé
cizince, kteří se tam mohou nacházet proto, že představují hrozbu pro veřejný pořádek
či bezpečnost státu, není v nejlepším zájmu dítěte.
[3] Podle §38 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), [b]yl-li podán návrh na zahájení řízení a je potřeba zatímně upravit poměry
účastníků pro hrozící vážnou újmu, může usnesením soud na návrh předběžným opatřením účastníkům uložit
něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco snášet. Ze stejných důvodů může soud uložit takovou povinnost i třetí
osobě, lze-li to po ní spravedlivě žádat. Jak Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) uvedl v usnesení
ze dne 19. 12. 2019, č. j. 7 Azs 417/2019 - 34, „[p]ředběžné opatření podle §38 odst. 1 s. ř. s. tedy obecně
spočívá v tom, že účastníkům řízení bude uloženo něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco snášet. Tato obecná
formulace ovšem neznamená, že by předběžným opatřením bylo možné uložit jakoukoliv povinnost. Aby bylo
možné předběžné opatření nařídit, musí být návrh formulován tak, aby vyhovoval požadavku na právní dovolenost
a faktickou uskutečnitelnost. Zjednodušeně řečeno, není mj. možné domáhat se vydání předběžného opatření,
jímž by bylo dotčené osobě uloženo postupovat v rozporu se zákonem. Je-li návrh na vydání předběžného opatření
formulován tak, že se fakticky domáhá uložení nemožné či nedovolené povinnosti, jedná se o věcnou vadu,
která je důvodem pro zamítnutí návrhu. Tento výklad potvrzuje rovněž odborná literatura (srovnej KÜHN, Z.,
KOCOUREK, T. a kol., Soudní řád správní: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2019. ISBN 978-80-7598-
479-1. str. 294). Návrh musí být rovněž dostatečně konkrétní, jak vyplývá z usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 5. 4. 2018, č. j. 5 As 47/2018 - 129.“
[4] Podmínky pro vydání předběžného opatření NSS podrobně vymezil v usnesení ze dne
24. 5. 2006, č. j. Na 112/2006 - 37, č. 910/2006 Sb. NSS. Uvedl, že pro vydání předběžného
opatření musí mimo jiné existovat potřeba zatímně upravit poměry účastníků pro hrozící vážnou
újmu, přičemž pojem „vážná újma“ je nutné „vykládat relativně autonomně a izolovaně od předběžného
posuzování (přesněji řečeno odhadování) budoucí úspěšnosti navrhovatele předběžného opatření v řízení ve věci
samé. Vážnou újmou je v případě, že předběžným opatřením má být podle návrhu účastníka-soukromé osoby
uložena povinnost správnímu orgánu, nutno rozumět zejména takový zásah do právní sféry účastníka (resp. pokyn
či donucení s obdobnými důsledky), který – v případě že by byl v řízení ve věci samé shledán sám o sobě
nezákonným či shledán součástí nezákonného komplexnějšího postupu správního orgánu – představuje natolik
zásadní narušení této jeho sféry, že po účastníkovi nelze spravedlivě požadovat, aby jej, byť dočasně, snášel.
Vážnou újmou tedy budou zejména intenzívní zásahy do intimní sféry navrhovatele, do jeho vlastnických práv
či do jiných jeho subjektivních práv, zejména těch, která mají povahu práv ústavně zaručených...“.
Podle Ústavního soudu nastává potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků předběžným
opatřením „v těch případech, kde by nenařízením předběžného opatření vznikl prostor pro faktická jednání
či právní úkony, jež by vytvořily nezvratný stav“ (usnesení ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. III. ÚS 2974/14).
Vážná újma, pro niž lze žádat vydání předběžného opatření, zároveň „musí mít alespoň základní
souvislost s předmětem řízení, ve kterém je vydání předběžného opatření navrhováno (viz např. usnesení Krajského
soudu v Ostravě ze dne 21. 6. 2010, č. j. 17 Ad 10/2010 - 54). […] Tvrdit a prokázat existenci ‚hrozící
vážné újmy‘ vyžadující nařízení předběžného opatření je přitom povinností navrhovatele (usnesení Ústavního soudu
ze dne 6. 8. 2008, sp. zn. II. ÚS 808/08), na něm tedy leží procesní odpovědnost za zjištění všech relevantních
okolností.“ (usnesení ze dne 5. 4. 2018, č. j. 5 As 47/2018 - 129).
[5] Shrne-li soud výše uvedená východiska, návrh na vydání předběžného opatření musí být
právně dovolený a uskutečnitelný a musí v něm být dostatečně konkrétně tvrzena a doložena
existence hrozící vážné újmy, která souvisí s předmětem řízení.
[6] Návrh na vydání předběžného opatření ve znění uvedeném ve výroku I. tohoto usnesení
uvedené podmínky nesplňuje. Nesměřuje totiž k zamezení tvrzené újmy, ale již fakticky
k věcnému vyřízení sporu tím, že požaduje, aby byly provedeny další důkazy ohledně věku
stěžovatelů. Účelem předběžného opatření však má být pouze zajištění toho, aby bylo možné
dosáhnout účelu soudního řízení a aby tento účel nebyl zmařen tím, že nebude vyhověno návrhu
na vydání předběžného opatření (usnesení č. j. Na 112/2006 - 37). Předběžným opatřením tedy
nelze předjímat vyřízení věci samé nebo dokonce zajistit, že se meritorní rozhodnutí ve věci stane
nadbytečným.
[7] Návrh na vydání předběžného opatření ve znění uvedeném ve výroku II. tohoto usnesení
k zamezení újmy tvrzené stěžovateli vést může. Stěžovatelé jej odůvodňují tím, že zajištění
společně s dospělými osobami v ZZC Balková jim může potenciálně způsobit závažnou
psychickou újmu. K tomu je nutné uvést, že ačkoliv je ZZC Bělá–Jezová de facto považováno
za nejvhodnější pro zajištění nezletilých a zranitelných osob, zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu
cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o pobytu cizinců“), nerozlišuje různé druhy ZZC, „například zařízení standardní,
zařízení vhodná pro nezletilé, či zařízení vhodná pro zranitelné osoby, ani neukládá povinnost rozličné druhy
zařízení vytvořit a nestanovuje, aby specifické skupiny osob byly umísťovány do konkrétních zařízení či typů
zařízení.“ (usnesení NSS ze dne 19. 12. 2019, č. j. 7 Azs 417/2019 - 34). Rozlišuje pouze části
zařízení s mírným a přísným režimem (§130 odst. 3) a ukládá umístění nezletilých cizinců
bez doprovodu odděleně od cizinců zletilých [§141 odst. 2 písm. a)]. Neexistuje tedy zákonný
podklad pro to, aby soud žalované uložil zajistit stěžovatele v konkrétním ZZC. Naznačují-li
stěžovatelé, že by jim ze strany dospělých cizinců v ZZC Balková mohlo hrozit nebezpečí, ničím
to nedokládají. NSS proto mohl návrh stěžovatelů posoudit pouze v tom rozsahu, v jakém
požadují, aby s nimi bylo zacházeno do rozhodnutí ve věci samé jako s nezletilými osobami
bez doprovodu, a to s ohledem na hrozící psychickou újmu.
[8] NSS dospěl k závěru, že stěžovatelům vážná újma nehrozí. Ačkoliv zákon o pobytu
cizinců hovoří toliko o nezletilých osobách, aniž by dále rozlišoval věk, při hodnocení závažnosti
hrozící újmy je nutné přihlížet také k tomu, o jak staré navrhovatele se jedná, a ke konkrétním
okolnostem případu. Intenzita a povaha případné újmy v důsledku zajištění je totiž nepochybně
odlišná u jednoletého dítěte a u osoby, která uvádí, že je jí sedmnáct let, přičemž zranitelnost
nezletilých osob, byť stejně starých, může být různá případ od případu. Stěžovatelé již rozhodně
nejsou dětmi útlého věku. I podle jimi udaného věku by se naopak blížili zletilosti. Jak vyplývá
ze spisu, jsou osobami do značné míry samostatnými a vyspělými, schopnými vydat
se samostatně na cestu z Afghánistánu do Evropy a tuto cestu také úspěšně absolvovat.
V takovém případě je v prvé řadě jejich odpovědností, aby, chtějí-li požívat výhod spojených
s věkem nacházejícím se pod hranicí 18 let, byli schopni dostatečně přesvědčivě osvědčit, že jsou
vskutku takového, a nikoli vyššího věku. Ve věku kolem 18 let totiž mají rozumové schopnosti
a osobnostní vyzrálost rozvinuty v takové míře, že mohou a mají vědět, kdy se narodili (rozsudek
NSS ze dne 30. 3. 2017, č. j. 2 Azs 38/2017 - 28). Skutečný věk stěžovatelů
je však v projednávaném případě velmi sporný a rozdíl mezi věkem jimi udaným a zjištěným
žalovanou výrazný. V takové skutkové situaci zároveň nelze dospět k závěru, že by zacházení
se stěžovateli jako se zletilými osobami do konce řízení ve věci samé hrozilo způsobit jim
bezprostředně natolik závažnou psychickou újmu, aby bylo na místě vyhovět jejich návrhu.
Na rozdíl od dětí útlého věku u nich proto nelze striktně trvat na předběžném zajištění
specifických podmínek zajištění, či přímo na nezajišťování (k podmínkám zajišťování nezletilých
viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. III. ÚS 3289/14, N 72/85 SbNU 277).
To, že se stěžovateli není zacházeno jako s nezletilými osobami bez doprovodu, tedy podle NSS
s ohledem na okolnosti případu nepředstavuje natolik zásadní narušení jejich právní sféry,
že by po nich nebylo možné spravedlivě požadovat, aby je, byť dočasně, snášeli.
[9] NSS proto dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro vydání stěžovateli
navrhovaného předběžného opatření, a proto návrh zamítl. Tímto postupem zároveň nijak
nepředjímá rozhodnutí ve věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. března 2020
JUDr. Radan Malík
předseda senátu