ECLI:CZ:NSS:2020:NAD.24.2020:80
sp. zn. Nad 24/2020 - 80
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Ivo Pospíšila a JUDr. Josefa Baxy v právní věci navrhovatele: Občanské sdružení
Dolní Dunajovice proti R 52, z. s., se sídlem Hlavní 130, Dolní Dunajovice, zastoupen
RNDr. Miroslavem Patrikem, proti odpůrcům: 1) město Mikulov, se sídlem Náměstí 158/1,
Mikulov, 2) Jihomoravský kraj, se sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, Brno, o návrhu na zrušení
části opatření obecné povahy – Změny č. 1 Územního plánu sídelního útvaru Mikulov ze dne
9. 10. 2001 a části opatření obecné povahy – Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje ze
dne 3. 11. 2016, v řízení o návrhu Krajského soudu v Brně na přikázání věci vedené pod sp. zn.
64 A 4/2020 jinému soudu z důvodu vhodnosti,
takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 64 A 4/2020 se p ři k azu j e
Krajskému soudu v Ostravě.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Navrhovatel podal dne 21. 1. 2020 u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“)
žalobu, kterou se domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Krajského úřadu Jihomoravského kraje
ve věci odvolání proti rozhodnutí o umístění stavby „Rychlostní silnice R52, stavba 5206 Perná –
st. Hranice ČR/Rakousko“. Navrhovatel se zároveň domáhal zrušení částí shora uvedených
opatření obecné povahy (Změny č. 1 Územního plánu sídelního útvaru Mikulov a Zásad
územního rozvoje Jihomoravského kraje), kterých bylo při vydání rozhodnutí o umístění stavby
užito.
[2] Krajský soud žalobu v části směřující proti opatřením obecné povahy vyloučil
k samostatnému projednání. V části směřující proti územnímu rozhodnutí poté krajský soud
usnesením ze dne 5. 2. 2020, č. j. 30 A 14/2020 - 71, postoupil žalobu místně příslušnému
Krajskému soudu v Ostravě, neboť územní řízení bylo zahájeno za účinnosti zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury (dále jen „zákon
o urychlení výstavby“). Pro řízení o žalobě je v těchto případech dle §7 odst. 4 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), místně příslušný Krajský soud
v Ostravě. Kasační stížnost navrhovatele proti usnesení o postoupení věci zamítl Nejvyšší správní
soud rozsudkem ze dne 4. 5. 2020, č. j. 10 As 78/2020 – 29.
[3] Návrhy na zrušení částí uvedených opatření obecné povahy navrhuje nyní krajský soud
přikázat z důvodu vhodnosti dle §9 odst. 2 s. ř. s. Krajskému soudu v Ostravě.
II. Návrh krajského soudu a vyjádření účastníků
[4] V odůvodnění návrhu krajský soud uvádí, že v dané věci se jedná o incidenční přezkum
opatření obecné povahy ve smyslu §101a odst. 1 s. ř. s., který je možné navrhnout výhradně
spolu s žalobou proti rozhodnutí. Tím je v daném případě žaloba proti rozhodnutí ve věci
umístění stavby, k jejímuž projednání je místně příslušný Krajský soud v Ostravě.
[5] Krajský soud si je vědom výjimečnosti použití institutu delegace vhodné. V nynější věci
je však z hlediska vlastního přezkumu žádoucí, aby probíhal u obou správních aktů současně
a prováděl jej stejný krajský soud. Výsledek řízení o žalobě proti územnímu rozhodnutí totiž bude
závislý také na posouzení zákonnosti napadených opatření obecné povahy. Zároveň bude
naplněno i hledisko hospodárnosti řízení, neboť v obou řízeních se budou zjišťované
a posuzované otázky do značné míry překrývat. Také otázka včasnosti návrhu na zrušení opatření
obecné povahy se zde odvíjí od včasnosti žaloby proti územnímu rozhodnutí, jehož přezkum
zákonodárce svěřil Krajskému soudu v Ostravě. Štěpení soudního přezkumu se krajskému soudu
v podmínkách nynější věci jeví jako neúčelné a obtížně proveditelné také s ohledem na lhůty
stanovené zákonem pro soudní přezkum. Jak o návrhu na zrušení napadených opatření obecné
povahy, tak o žalobě proti současně napadenému územnímu rozhodnutí musí soud rozhodnout
do 90 dnů od okamžiku, kdy návrh došel soudu.
[6] Navrhovatel s přikázáním věci Krajskému soudu v Ostravě nesouhlasí.
Nezpochybňuje, že je vhodné, aby o obou návrzích rozhodoval stejný správní soud. Tím však má
být dle navrhovatele právě Krajský soud v Brně. Navrhovatel předně obsáhle argumentuje, proč
se domnívá, že řízení o umístění stavby neprobíhalo podle zákona o urychlení výstavby,
a ani ve věci žaloby proti územnímu rozhodnutí tudíž není dána místní příslušnost Krajského
soudu v Ostravě. Krajský soud v Brně navíc o zákonnosti umístění jiné části dálnice R52
a o zákonnosti Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje již v minulosti rozhodoval.
Má tedy znalosti i zkušenosti pro to, aby rozhodl i v nynějších věcech. Místní příslušnost
Krajského soudu v Brně je výhodná i pro navrhovatele, neboť zde může snáze (časově
i finančně) uplatňovat svá procesní práva.
[7] Dle odpůrce 2) nejsou v nynější věci splněny podmínky pro delegaci vhodnou. Územní
rozhodnutí lze přezkoumat nezávisle na přezkumu opatření obecné povahy, které tvoří pouze
jednu z mnoha podmínek pro vydání územního rozhodnutí. Situace, kdy je opatření obecné
povahy podrobeno přezkumu samostatně a nezávisle na jednotlivých územních řízeních, je zcela
obvyklá a zákonodárcem v §101a odst. 1 s. ř. s. přepokládaná. Navrhovatel se nadto dle obsahu
návrhu domáhá přezkumu opatření obecné povahy z důvodů nezávislých na obsahu územního
rozhodnutí. Jelikož Zásady územního rozvoje Jihomoravského kraje již Krajský soud v Brně
jednou přezkoumával, jeví se účelným, aby tak učinil i nyní. U tohoto řízení lze taktéž očekávat
vysoký počet osob zúčastněných na řízení, které budou moci uplatňovat svá práva taktéž
efektivněji u Krajského soudu v Brně.
[8] Odpůrce 1) se k návrhu nevyjádřil.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[9] Podle §7 odst. 2 s. ř. s. nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný
soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl
do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Má-li tento správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti, platí,
že má sídlo v obvodu své působnosti.
[10] Podle §7 odst. 4 s. ř. s. je k řízení o žalobě proti rozhodnutí, kterým se umisťuje
nebo povoluje stavba dopravní infrastruktury podle §1 odst. 2 písm. a) nebo b) zákona
o urychlení výstavby, příslušný Krajský soud v Ostravě.
[11] Při určování místně příslušného soudu je třeba vycházet z obecného pravidla stanoveného
v §7 odst. 2 soudního řádu správního. Jde o výchozí, univerzální pravidlo, které je třeba aplikovat
vždy, nestanoví-li zákon jinak. Výjimky z uvedeného pravidla (obsažené v §7 odst. 3 a 4 s. ř. s.,
případně v jiných zákonech) je proto třeba vykládat restriktivně tak, aby nedocházelo
k nepřípustnému rozšiřování speciální místní příslušnosti nad rámec zákona (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 6. 2109, č. j. Nad 79/2019 – 68).
[12] Ve vztahu k nynější věci je nepochybné, že územní řízení bylo vedeno dle zákona
o urychlení výstavby. Tuto otázku již autoritativně vyřešil Nejvyšší správní soud ve shora
uvedeném rozsudku ze dne 4. 5. 2020, č. j. 10 As 78/2020 - 29, na jehož odůvodnění lze
v podrobnostech zcela odkázat. Na tom nemůže nic změnit ani poměrně rozsáhlá opačná
argumentace navrhovatele ve vyjádření k návrhu. Příslušným k projednání žaloby ve věci
územního rozhodnutí je tedy dle §7 odst. 4 s. ř. s. Krajský soud v Ostravě.
[13] Je zároveň nepochybné, že návrh na zrušení částí opatření obecné povahy do rozsahu §7
odst. 4 s. ř. s. nespadá, a místně příslušným k jeho projednání je dle obecné úpravy §7 odst. 2
s. ř. s. Krajský soud v Brně. Zbývá tedy posoudit, zda jsou v dané věci splněny podmínky
pro přikázání věci z důvodu vhodnosti dle §9 odst. 2 s. ř. s.
[14] Podle §9 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud může věc přikázat ji nému než místně příslušnému
krajskému soudu, je-li to pro rychlost nebo hospodárnost řízení nebo z jiného důležitého důvodu vhodné.
[15] Dle usnesení rozšířeného senátu ze dne 22. 4. 2004, č. j. Nad 138/2003 - 26, č. 305/2004
Sb. NSS, je delegace vhodná „výjimkou ze zásady trvání místní příslušnosti a z ústavní zásady zákonného
soudu a soudce, a proto k ní lze přistoupit pouze v těch ojedinělých případech, v nichž by projednání věci jiným
než místně příslušným krajským soudem znamenalo z komplexního pohledu hospodárnější, rychlejší
či po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější posouzení věci“. Taktéž Ústavní soud ve své judikatuře
zdůrazňuje, že delegace jinému než místně příslušnému soudu, která umožní hospodárnější
a rychlejší či po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci je výjimkou, kterou
je třeba vykládat restriktivně (srov. např. nález ze dne 2. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 938/10).
[16] Důvody delegace vhodné mohou spočívat v povaze a předmětu řízení nebo mohou
vycházet od účastníků a jejich poměrů či jiných skutečností. Pojem hospodárnost řízení přitom
nelze vztahovat pouze k nákladům řízení, které vznikají účastníkům řízení, ale je zapotřebí
na něj nahlížet v kontextu celého řízení, a především jej vykládat v úzké souvislosti s pojmem
rychlosti řízení, jakož i jinými důležitými důvody pro delegaci vhodnou (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2013, č.j. Nad 55/2013 – 89).
[17] Nejvyšší správní soud si je vědom, že delegace jinému než místně příslušnému soudu
představuje průlom do ústavního principu zákonného soudce, vyjádřeného v článku 38 odst. 1
Listiny základních práv a svobod tak, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci,
přičemž příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. Důvody pro odnětí věci místně příslušnému
soudu musí být s ohledem na výjimečnost použití tohoto institutu tak závažné a natolik
významné, aby odůvodňovaly průlom do zmíněného ústavního principu.
[18] Po zhodnocení všech skutečností a zejména s ohledem na povahu projednávané věci
dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě z důvodu
vhodnosti je namístě. Soud především zdůrazňuje úzké a bezprostřední spojení nynějšího řízení
s řízením o žalobě proti územnímu rozhodnutí. Jak již upozornil krajský soud v návrhu,
jedná se ve smyslu §101a odst. 1 s. ř. s. o incidenční přezkum opatření obecné povahy, jichž bylo
užito při vydání územního rozhodnutí. To zároveň znamená, že napadenými opatřeními obecné
povahy je navrhovatel dotčen na svých právech zprostředkovaně právě vydaným územním
rozhodnutím. Napadeným územním rozhodnutím je taktéž dán rozsah akcesorického
incidenčního přezkumu opatření obecné povahy. Regulativy územní dokumentace, které nebyly
při vydání územního rozhodnutí bezprostředně užity, v tomto řízení napadat nelze. Již tato
provázanost představuje z hlediska vhodnosti silný důvod pro soustředění soudního přezkumu
obou aktů u jednoho správního soudu.
[19] Nevyšší správní soud nemohl zároveň pominout, že napadené územní rozhodnutí bylo
vydáno v režimu zákona o urychlení výstavby, jehož smyslem a účelem je urychlit výstavbu
klíčové dopravní, vodní a energetické infrastruktury. Novým ustanovením §7 odst. 4 s. ř. s.
pak zákonodárce zamýšlel zefektivnit, zrychlit a zkvalitnit soudní přezkum rozhodnutí
v nestandardně složitých územních a stavebních řízení ve věcech těchto staveb (viz pozměňovací
návrh poslance L. Oklešťka č. 5910 k návrhu zákona rozeslaného jako sněmovní tisk 927 dne
3. 10. 2016, na jehož základě došlo novelou č. 225/2017 Sb. ke změně §7 odst. 4 s. ř. s.:
„V zájmu zefektivnění, zrychlení, ale též zkvalitnění soudního přezkumu se navrhuje zavést výlučnou místní
příslušnost Krajského soudu v Ostravě, který by byl jako jediný oprávněný rozhodovat o správních žalobách proti
rozhodnutím o umístění a povolení ve věcech záměrů klíčových staveb dopravní infrastruktury. Na tomto soudě
by byl pro řízení o tomto okruhu správních žalob zřízen specializovaný senát, popř. senáty. Toto je odůvodněno
nadstandardní složitostí a komplexností řízení v těchto věcech. Krajský soud v Ostravě byl zvolen po konzultacích
s některými soudci s ohledem na optimální rozložení nápadů žalob v poměru k počtu soudců.“).
[20] Popsanému cíli odpovídá i skutečnost, že o žalobě proti rozhodnutí vydanému v řízení
podle §1 zákona o urychlení výstavby rozhodne soud ve lhůtě 90 dnů (§2 odst. 2 zákona
o urychlení výstavby). Jelikož Nejvyšší správní soud již rozhodl, že k řízení o žalobě proti
územnímu rozhodnutí je příslušný Krajský soud v Ostravě, v zájmu rychlosti a efektivnosti
soudního přezkumu nelze připustit, aby tento soud (který je pro rozhodnutí vázán lhůtou 90 dnů)
vyčkával na incidenční posouzení otázky zákonnosti opatření obecné povahy jiným soudem,
zde Krajským soudem v Brně. Takový stav by byl z hlediska naplnění účelu zákona
a hospodárnosti a efektivity řízení nežádoucí.
[21] Nejvyšší správní soud si je vědom skutečnosti, že vhodnou delegací je vždy do určité míry
zasaženo do práva účastníků řízení na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod. Ze shora uvedených důvodů však zájem na rychlém, efektivním
a hospodárném soudním přezkumu nad tímto ústavně zaručeným právem v daném případě
převáží. Na tom nic nemění skutečnost, že Krajský soud v Brně již v minulosti (a nutno
podotknout, že v odlišném rozsahu) jedno z napadených opatření obecné povahy přezkoumával,
ani větší geografická blízkost Krajského soudu v Brně pro účastníky řízení.
[22] Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud věc přikázal Krajskému soudu
v Ostravě.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. května 2020
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu