ECLI:CZ:NSS:2020:NAD.79.2020:39
sp. zn. Nad 79/2020 - 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty,
soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: H. J., zast. JUDr.
Marií Nedvědovou, advokátkou se sídlem Jižní 1820/37, Česká Lípa, proti žalovanému:
Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 26. 3. 2020, čj. 12651/20/5100-41453-712735, o návrhu žalobkyně na
přikázání věci Městskému soudu v Praze
takto:
I. Žalobkyni se p ř i z n á v á osvobození od soudních poplatků za návrh na přikázání
věci jinému soudu z důvodu vhodnosti.
II. Návrh na přikázání věci se zamí t á.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně podala žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2020 k Městskému
soudu v Praze. Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 5. 2020, čj. 10 Af 18/2020-18,
postoupil věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Žalobkyně následně podala návrh
na přikázání věci Městskému soudu v Praze (návrh na delegaci vhodnou).
[2] V návrhu na přikázání věci jinému soudu žalobkyně uvedla, že napadené rozhodnutí
žalovaného se týká nemovité věci, která je v obvodu Městského soudu v Praze, v jehož obvodu
žalobkyně také bydlí. Přikázání k tomuto soudu by bylo vhodné z důvodu
rychlosti a hospodárnosti řízení. Žalobkyně vychází z toho, že u Krajského soudu
v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci je již přes devět let vedeno insolvenční řízení proti jejímu
manželovi. V rámci tohoto insolvenčního řízení jsou vedeny také incidenční spory, které se týkají
žalobkyně. Žalobkyně i její manžel opakovaně poukazovali na porušování zákona ze strany
tohoto soudu. S ohledem na uvedené má žalobkyně za to, že jsou v projednávané věci dány
vážné důvody pro přikázání věci jinému soudu než místně příslušnému.
[3] Městský soud v Praze zaslal návrh na přikázání věci k vyjádření žalovanému, který
se k návrhu ve stanovené lhůtě nevyjádřil.
[4] NSS vyzval žalobkyni usnesením ze dne 10. 6. 2020 k zaplacení soudního poplatku
za návrh na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. Žalobkyně poté požádala
o osvobození od soudních poplatků. Uvedla, že je zcela nemajetná, nepracuje, nepobírá žádné
dávky ani důchod. Na majetek jejího manžela byl prohlášen konkurs a dosud nebylo vypořádáno
společné jmění manželů. Náklady na živobytí hradí žalobkyně z důchodu svého manžela.
[5] NSS nejprve rozhodl o žádosti o osvobození od soudních poplatků.
[6] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky,
může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků.
Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně,
jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li
však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
[7] Pro rozhodnutí o částečném osvobození od soudních poplatků tedy musí být naplněny
následující podmínky: účastník požádal o osvobození, jeho návrh není zjevně neúspěšný a doložil
nedostatek příjmů. Pro rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu
musí navíc existovat zvlášť závažné důvody pro takové osvobození.
[8] NSS dospěl k závěru, že žalobkyně splňuje podmínky pro osvobození od soudních
poplatků ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s.
[9] Návrh žalobkyně nelze považovat za „zjevně neúspěšný návrh“ ve smyslu citovaného
ustanovení a např. rozsudku NSS ze dne 19. 12. 2007, čj. 7 Afs 102/2007-72.
Případnou neúspěšnost jejího návrhu nelze zjistit bez jakýchkoliv pochybností a dokazování zcela
jednoznačně, nesporně a okamžitě.
[10] NSS dospěl k závěru, že je splněna rovněž třetí z podmínek pro přiznání osvobození
žalobkyně od soudních poplatků v řízení o jejím návrhu, a sice nedostatek příjmů. Žalobkyně
momentálně nedisponuje takovým množstvím finančních prostředků, kterými by mohla uhradit
soudní poplatek. Nelze bez dalšího konstatovat, že prostředky, které má žalobkyně k dispozici,
by jí umožňovaly bránit svá práva u soudu, aniž by zaplacení soudního poplatku
mělo nepřiměřený dopad do jejích majetkových poměrů. Žalobkyně a její manžel mají takové
množství peněžních prostředků, které mohou vynakládat pouze na úhradu základních životních
potřeb.
[11] Zdejší soud dále posuzoval, zda existují zvlášť závažné důvody pro přiznání úplného
osvobození od soudních poplatků. Jedná se o důvody, které zjevně svědčí o nedostatku
či nemožnosti obstarání prostředků k hájení práv. S ohledem na skutečnost, že finanční
prostředky žalobkyně jsou velmi nízké (navíc se jedná o finanční prostředky jejího manžela)
a postačí pouze na pokrytí základních životních potřeb žalobkyně a jejího manžela, je splněna
také podmínka pro úplné osvobození od soudních poplatků, neboť se jedná o zvlášť závažný
důvod opodstatňující osvobození v plné výši.
[12] Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla osvobozena od placení soudního poplatku za návrh
na přikázání věci jinému soudu, může NSS současně rozhodnout také o samotném návrhu
žalobkyně.
[13] Podle §7 odst. 2 s. ř. s. nestanoví -li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně
příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí
v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Má-li tento
správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti, platí, že má sídlo v obvodu své působnosti.
[14] Rozhodnutím žalovaného bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu
pro Liberecký kraj. Sídlo správního orgánu, který vydal rozhodnutí v prvním stupni, je Liberec,
jenž se nachází v obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem. Je proto nepochybné, že místně
příslušný soud v projednávané věci podle §7 odst. 2 s. ř. s. je Krajský soud v Ústí nad Labem.
[15] Podle §9 odst. 2 s. ř. s. NSS může věc přikázat jinému než místně příslušnému krajskému
soudu, je-li to pro rychlost nebo hospodárnost řízení nebo z jiného důležitého důvodu vhodné.
[16] Dle usnesení rozšířeného senátu ze dne 22. 4. 2004, čj. Nad 138/2003-26,
č. 305/2004 Sb. NSS, je delegace vhodná „výjimkou ze zásady trvání místní příslušnosti a z ústavní
zásady zákonného soudu a soudce, a proto k ní lze přistoupit pouze v těch ojedinělých případech,
v nichž by projednání věci jiným než místně příslušným krajským soudem znamenalo z komplexního pohledu
hospodárnější, rychlejší či po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější posouzení věci“. Taktéž Ústavní soud
ve své judikatuře zdůrazňuje, že delegace jinému než místně příslušnému soudu, která umožní
hospodárnější a rychlejší či po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci,
je výjimkou, kterou je třeba vykládat restriktivně (srov. např. nález ze dne 2. 11. 2010,
sp. zn. I. ÚS 938/10).
[17] Důvody delegace vhodné mohou spočívat v povaze a předmětu řízení nebo mohou
vycházet od účastníků a jejich poměrů či jiných skutečností. Pojem hospodárnost řízení přitom
nelze vztahovat pouze k nákladům řízení, které vznikají účastníkům řízení, ale je zapotřebí
na něj nahlížet v kontextu celého řízení, a především jej vykládat v úzké souvislosti s pojmem
rychlosti řízení, jakož i jinými důležitými důvody pro delegaci vhodnou (srov. usnesení NSS
ze dne 14. 11. 2013, čj. Nad 55/2013-89).
[18] NSS upozorňuje, že delegace jinému než místně příslušnému soudu představuje průlom
do ústavního principu zákonného soudce, vyjádřeného v článku 38 odst. 1 Listiny základních
práv a svobod tak, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, přičemž příslušnost
soudu a soudce stanoví zákon. Důvody pro odnětí věci místně příslušnému soudu musí
být s ohledem na výjimečnost použití tohoto institutu tak závažné a natolik významné,
aby odůvodňovaly průlom do zmíněného ústavního principu.
[19] Po posouzení okolností projednávané věci NSS dospěl k závěru, že neodůvodňují
prolomení ústavního principu na zákonného soudce a návrh žalobkyně zamítl. NSS vycházel
především z toho, že žalobkyně netvrdila žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu,
že by Městský soud v Praze byl danou věc schopen lépe posoudit např. po skutkové stránce.
V tomto ohledu nelze považovat za relevantní tvrzení žalobkyně, podle kterých je nespokojena
s průběhem jiných řízení u Krajského soudu v Ústí nad Labem, z čehož dovozuje,
že lépe by posoudil věc právě Městský soud v Praze. Nelze polemizovat nad tím, který soud
by danou věc posoudil lépe. Ani skutečnost, že žalobou napadené správní rozhodnutí
se týká nemovité věci v obvodu Městského soudu v Praze, nemůže sama o sobě odůvodnit
přikázání věci jinému soudu. Žalobkyně netvrdí ani jiné závažné okolnosti, jež by jí znemožnily
osobní účast na případném jednání u Krajského soudu v Ústí nad Labem či které by měly
za následek vznik neúměrných nákladů v souvislosti s řízením u tohoto krajského soudu.
[20] NSS proto neshledal, že by přikázání věci Městskému soudu v Praze bylo vhodnější
z hlediska hospodárnosti a posouzení věci např. z hlediska skutkové stránky. Osobní poměry
žalobkyně také neodůvodňují přikázání věci jinému soudu: u Městského soudu v Praze
není vedena věc, která by s nyní posuzovanou souvisela takovým způsobem,
že by bylo vhodnější, aby je posoudil jeden soud (srov. usnesení NSS ze dne 6. 5. 2020,
čj. Nad 23/2020-108, ze dne 27. 2. 2020, čj. Nad 217/2019-50, ze dne 28. 11. 2019,
čj. Nad 216/2019-85). Skutečnosti tvrzené žalobkyní nejsou natolik významné a závažné,
aby věc byla přikázána jinému soudu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. července 2020
Ondřej Mrákota
předseda senátu