ECLI:CZ:NSS:2020:NAO.158.2020:55
sp. zn. Nao 158/2020 - 55
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: P. F. Z., proti žalované: Česká
správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 8, o žalobě proti rozhodnutí
žalované ze dne 21. 2. 2020, č. j. X, v řízení o námitce podjatosti soudkyně JUDr. Martiny
Radkova, ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci pod sp. zn. 72 Ad
13/2020,
takto:
Soudkyně JUDr. Martina Radkova ne ní vyloučena z projednávání a rozhodování věci vedené
u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci pod sp. zn. 72 Ad 13/2020.
Odůvodnění:
[1] V řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále
také jen „krajský soud“) pod sp. zn. 72 Ad 13/2020 žalobce v přípisu ze dne 6. 8. 2020
namítl podjatost soudkyně JUDr. Martiny Radkova, neboť „pochopitelně musí být soud podjatý,
neboť při mých chorobách by uznal již dávno nárok na ID!“
[2] K uvedené námitce se vyjádřila uvedená soudkyně, jíž byla věc podle rozvrhu práce
krajského soudu přidělena k projednání a rozhodnutí tak, že se necítí být podjatá, k účastníkům
řízení nemá žádný vztah a zná je jen ze služebního styku a nejsou jí známy žádné okolnosti, které
by ji z projednání a rozhodování uvedené věci vylučovaly, ani důvod, pro který by bylo možno
pochybovat o její nepodjatosti.
[3] Záruka rozhodování věci nezávislým a nestranným soudcem patří mezi součásti práva
na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1
Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a nestrannost soudce je rovněž jedním
z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a důvěry občanů v právo a právní stát podle
čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky. Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií,
vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah
k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům). Kategorii nestrannosti je však třeba
vnímat i v rovině objektivní. Za objektivní nelze považovat to, jak se nestrannost soudce
subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), ale to, zda reálně neexistují okolnosti,
které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci nikoliv
nezaujatý vztah. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu
zkoumání; rozhodovat o této otázce se však musí na základě hlediska objektivního (viz nález
Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. I. ÚS 370/04).
[4] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[5] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. p ředstavuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Postup, kterým
je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako výjimečný;
vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci je tudíž možné jen z opravdu
závažných důvodů, které mu skutečně brání rozhodnout v souladu se zákonem
nezaujatě a spravedlivě (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003,
č. j. Nao 19/2003 - 16). Soudní řád správní proto také v §8 odst. 5 vyžaduje, aby námitka
podjatosti byla odůvodněna a aby byly uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je podjatost
dovozována.
[6] V projednávané věci žalobce pouze obecně namítal, že uvedená soudkyně krajského
soudu musí být podjatá proto, že jinak by s ohledem na žalobcovy choroby uznala jeho nárok
na invalidní důchod; nikterak však nespecifikoval, v čem konkrétně podjatost uvedené soudkyně
spočívá a z čeho tento svůj závěr dovozuje. Z žalobcovy námitky tak lze pouze dovodit,
že zpochybňuje postup uvedené soudkyně v řízení vedeném u krajského soudu ve věci přezkumu
rozhodnutí o žalobcově žádosti o invalidní důchod.
[7] Nejvyšší správní soud však musí zdůraznit, že z výše citovaného §8 odst. 1 s. ř. s.
vyplývá, že okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo i v jeho
rozhodování v jiných věcech, nejsou (samy o sobě) důvodem k jeho vyloučení. Lze doplnit,
že rozhodováním v předchozím řízení je podle tohoto ustanovení třeba rozumět podíl soudce
na rozhodování stejné věci u nižšího stupně, nikoliv jiné soudní věci, i když se týká
stejných účastníků řízení (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2003,
č. j. Nao 2/2003 - 18). O takový případ rozhodování se však v nynější věci ani nejedná.
[8] Tudíž obecné žalobcovo tvrzení o podjatosti soudkyně JUDr. Martiny Radkova pro její
postup v řízení (spočívající podle žalobce v nepřiznání nároku na invalidní důchod) je okolností,
jež nemůže založit důvody pro pochybnosti o její nepodjatosti. Z žalobcova tvrzení pak nelze
dovodit konkrétní vztah uvedené soudkyně k projednávané věci či účastníkům řízení. Pouze
pro doplnění tak nyní Nejvyšší správní soud uvádí, že úkolem správních soudů je zásadně
přezkum zákonnosti žalobami u nich napadených správních rozhodnutí (zde rozhodnutí žalované
o nepřiznání invalidního důchodu), nikoliv však samotné rozhodování o přiznání či nepřiznání
určitého hmotněprávního nároku [srov. §4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
[9] S ohledem na výše uvedené skutečnosti tudíž dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že v posuzovaném případě nejsou naplněny podmínky pro to, aby soudkyně JUDr. Martina
Radkova byla vyloučena z projednání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu
v Ostravě - pobočka v Olomouci pod sp. zn. 72 Ad 13/2020, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno
ve výroku tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. listopadu 2020
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu