ECLI:CZ:NSS:2020:NAO.235.2019:41
sp. zn. Nao 235/2019-41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Aleše Sabola
a Milana Podhrázkého, ve věci žalobce: P. Č., zastoupen JUDr. Dušanem Sulitkou, Ph.D.,
advokátem se sídlem Nové sady 996/25, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo práce a
sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 8. 2019, čj. 54 Ad 5/2019-62,
o námitce podjatosti vznesené žalobcem ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod
sp. zn. 6 Ads 190/2019,
takto:
I. Soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Tomáš Langášek ne ní vyloučen
z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 6 Ads 190/2019.
II. Návrh na vyloučení soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Petra Průchy
z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 6 Ads 190/2019
se odm í t á .
Odůvodnění:
[1] Žalobce ve věci výše uvedené namítl podjatost soudců Nejvyššího správního soudu
JUDr. Tomáše Langáška a JUDr. Petra Průchy. Z podání ze dne 20. 10. 2019, které není příliš
srozumitelné, lze pak dovodit, že důvod podjatosti uvedených soudců spatřuje v jejich
rozhodování či procesních postupech v jiných věcech žalobce, popř. v prodlevách soudu
v rozhodování o návrzích žalobce. Namítá rovněž, že JUDr. Tomáš Langášek v minulosti působil
na Ústavním soudu. Protože se žalobce soudní cestou po Ústavním soudu domáhal poskytnutí
informací, má tento soudce k žalobci negativní vztah.
[2] K námitce se vyjádřil soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Tomáš Langášek s tím,
že nemá žádný vztah k věci ani k účastníkům řízení a necítí se být podjatým. Pokud jako generální
sekretář Ústavního soudu vyřizoval žádosti žalobce o poskytnutí informací, nesouvisel takový
postup s nyní projednávanou věcí.
[3] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná.
[4] Jakkoli žalobce svou námitkou míří i proti soudci Nejvyššího správního soudu
JUDr. Petru Průchovi, je třeba ji primárně vztáhnout k zákonnému soudci v dané věci,
tj. v daném případě vůči soudci JUDr. Tomášovi Langáškovi. Z judikatury Nejvyššího správního
soudu totiž vyplývá, že účastník řízení může namítat podjatost pouze u toho soudce, který bude
v jeho věci rozhodovat (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2008,
čj. Nao 103/2008-79). JUDr. Petr Průcha od 1. 1. 2020 s ohledem na uplynutí funkčního období
soudce soudcem Nejvyššího správního soudu není, další vypořádání námitky se tedy vztahuje
k JUDr. Tomášovi Langáškovi.
[5] Garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce, patří mezi integrální
součásti práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6
odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nestrannost soudce je jedním
z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů
a jiných subjektů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky). Nestrannost soudce
je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci
v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům).
Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění
vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii
nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze
považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli
(účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést
k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah.
Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání;
rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně
též nález Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. I. ÚS 370/04).
[6] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[7] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému
soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu
lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z opravdu závažných důvodů,
které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
[8] Reálné pochybnosti o podjatosti namítaného soudce tak s ohledem na výše uvedené může
vyvolat pouze konkrétní tvrzení žalobce týkající se jeho vztahu k projednávané věci,
jejím účastníkům či zástupcům. Pro úsudek o podjatosti soudce a nemožnosti rozhodnout
v důsledku toho nestranně a nezávisle není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení
žalobce.
[9] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. nejsou důvodem k vyloučení soudce okolnosti, které spočívají
v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Postup
soudce v řízení o projednávané věci a rozhodování v jiných, souvisejících či nesouvisejících,
věcech proto nemůže vést k jeho vyloučení, byť by v těchto věcech byl žalobce neúspěšný.
Právě v rozhodovací činnosti soudce se projevuje jeho nezávislost. Nesouhlas žalobce s právními
závěry, které soudce dříve vyslovil, je při posuzování podjatosti irelevantní. Soudce může být
vyloučen z rozhodování jen z objektivních důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení účastníka
řízení o nesprávnosti dřívějšího rozhodnutí či procesního postupu správního soudu. Rovněž
nemůže obstát poukaz na vyřizování žádostí o poskytnutí informace JUDr. Langáškem na pozici
generálního sekretáře Ústavního soudu. Tato správní činnost nijak nesouvisí s nyní
projednávanou věcí, nelze proto dovodit, že by se uvedený soudce podílel na projednávání nebo
rozhodování věci u správního orgánu ve smyslu §8 odst. 1 s. ř. s. Z okolností nastíněných
žalobcem se pak nepodává nepřátelský vztah soudce k žalobci.
[10] Nejvyšší správní soud dospěl v posuzované věci k závěru, že nejsou naplněny podmínky
pro to, aby soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Tomáš Langášek byl vyloučen
z projednání a rozhodnutí shora uvedené věci. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak,
jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení.
[11] Jak je uvedeno výše, JUDr. Petr Průcha soudcem Nejvyššího správního soudu od 1. 1. 2020
není, což je pro rozhodnutí o námitce podjatosti neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení.
Návrh žalobce na vyloučení tohoto soudce z projednávání a rozhodování věci proto Nejvyšší
správní soud odmítl podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 30. ledna 2020
Petr Mikeš
předseda senátu