ECLI:CZ:NSS:2020:NAO.236.2019:39
sp. zn. Nao 236/2019 - 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: T. N., proti žalované: Česká
správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze
dne 22. 6. 2018, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v
Praze ze dne 3. 9. 2019, č. j. 1 Ad 23/2018 – 44, o námitce podjatosti soudců Nejvyššího
správního soudu ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 2 Ads 282/2019,
takto:
Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Miluše Došková, JUDr. Karel Šimka a Mgr. Eva
Šonková n e j s ou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího
správního soudu pod sp. zn. 2 Ads 282/2019.
Odůvodnění:
[1] V řízení o kasační stížnosti proti výše označenému rozsudku Městského soudu v Praze
(dále jen „městský soud“) namítla žalobkyně v podání ze dne 29. 10. 2019 podjatost soudců
zařazených do druhého senátu Nejvyššího správního soudu v řízení o nynější kasační stížnosti.
[2] Ve svém podání žalobkyně uvedla, že se domáhá toho, aby jí žalovaná vypočetla důchod
podle pravomocného rozsudku městského soudu ze dne 22. 1. 2013, č. j. 2 Ad 63/2011 – 43,
ve výši 7.580 Kč měsíčně. Žalovaná se však při výpočtu jejího důchodu dopustila několika
zásadních chyb. Věc se poté dostala až k Nejvyššímu správnímu soudu, kde o ní rozhodoval
druhý senát tohoto soudu, ve složení JUDr. Miluše Došková, JUDr. Karel Šimka a Mgr. Eva
Šonková, rozsudkem ze dne 15. 12. 2016, č. j. 2 Ads 157/2016 – 45. S odkazem na tento
rozsudek pak žalovaná snížila žalobkyni důchod na 2.340 Kč měsíčně.
[3] Uvedený rozsudek druhého senátu Nejvyššího správního soudu by dle žalobkyně každý
důchodce pociťoval jako trest smrti; rozhodující soudci provedli čin, který se rovná sociální
popravě odsouzeného. Jejich přístup k věci zničil důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé
rozhodování ve věci žalobkyně. Soudci druhého senátu navíc v rozsudku naznačili, že by mohli
v represích vůči žalobkyni pokračovat, a to například úplným odnětím důchodu nebo stanovením
povinnosti vrátit dříve vyplacené dávky. Žalobkyně zdůraznila, že tento rozsudek zavázal
žalovanou k výpočtu důchodu v rozporu s právem, resp. přiměl zaměstnance žalované
k trestnému činu. Uvedené rozhodnutí druhého senátu je navíc neproveditelné; jeho vykonání
by žalobkyni poškodilo snížením důchodu. Tento osmnáctistránkový rozsudek modelově
ukazuje, že soudci uskutečnili svůj záměr jen za cenu porušení nejvýznamnějších zásad vedení
řízení. Rozhodující soudci navíc veřejně komentovali a kritizovali mezinárodní smlouvu, podle
níž žalovaná vypočítá důchod žalobkyně. Vztah žalované a žalobkyně považovali označení soudci
za boj žalované o nejnižší výši důchodu, přičemž se postavili na stranu žalované. Podle žalobkyně
nebyli označení soudci v dobré víře ohledně zákonnosti svého rozsudku. Z přepisu
audiozáznamu soudního jednání u městského soudu ze dne 3. 9. 2019 v nyní posuzované věci
přitom vyplývá, že městský soud i žalovaná jsou odhodlány plnit i neproveditelné rozsudky
Nejvyššího správního soudu.
[4] K námitce se vyjádřili soudci zařazení do druhého senátu Nejvyššího správního soudu,
přičemž uvedli, že nemají žádný poměr k projednávané věci ani k účastníkům tohoto řízení
a nepodíleli se na projednávání ani rozhodování věci u správního orgánu ani v předchozím
soudním řízení ve smyslu §8 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“).
[5] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[6] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Postup, kterým
je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako výjimečný.
Proto lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z opravdu závažných
důvodů, které mu skutečně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě
(srov. usnesení NSS ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 - 16).
[7] V projednávané věci založila žalobkyně námitku podjatosti na rozhodování soudců
v předchozím řízení o její kasační stížnosti vedeném pod sp. zn. 2 Ads 157/2016, které žalobkyně
považuje za nezákonné a porušující základní zásady vedení řízení.
[8] K tomuto důvodu podjatosti je třeba uvést, že je podřaditelný pod okolnosti, které podle
§8 odst. 1 poslední věty s. ř. s. nejsou způsobilé založit vyloučení soudců. Postup soudců
v předchozím řízení o kasační stížnosti žalobkyně, jakož i právní názor, který v rozsudku ze dne
15. 12. 2016, č. j. 2 Ads 157/2016 – 45, zaujali, nemohou založit pochybnost o jejich nestrannosti
a být důvodem pro jejich vyloučení z rozhodování nynější věci, byť s předchozí věcí úzce souvisí.
Skutečnost, že druhý senát založil předchozí rozsudek na určitém právním názoru
na věc žalobkyně, nemůže vyvolat pochybnosti o nestrannosti rozhodujících soudců
a být důvodem pro jejich vyloučení z nyní projednávané věci.
[9] S ohledem na výše uvedené dospěl první senát k závěru, že nejsou naplněny podmínky
pro to, aby soudci JUDr. Miluše Došková, JUDr. Karel Šimka a Mgr. Eva Šonková byli vyloučeni
z projednání a rozhodnutí věci specifikované ve výroku tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. ledna 2020
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu