ECLI:CZ:NSS:2020:NAO.240.2019:88
sp. zn. Nao 240/2019 - 88
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: S. M., proti žalované: Česká
správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze
dne 27. 6. 2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě –
pobočky v Olomouci ze dne 16. 10. 2019, č. j. 72 Ad 30/2018 – 139, o námitce podjatosti
vznesené žalobcem vůči soudcům 10. a 9. senátu Nejvyššího správního soudu,
takto:
Soudci 10. a 9. senátu Nejvyššího správního soudu Mgr. Ondřej Mrákota, JUDr. Zdeněk Kühn,
Mgr. Michaela Bejčková, JUDr. Radan Malík, JUDr. Barbara Pořízková a JUDr. Pavel Molek
n e j s ou v yl o u čen i z projednávání a rozhodnutí ve věci vedené u Nejvyššího správního
soudu pod sp. zn. 10 As 376/2019.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu
v Ostravě - pobočky v Olomouci, jímž byl zamítnut jeho návrh na ustanovení zástupce v řízení
o žalobě proti shora označenému rozhodnutí žalované. Řízení o kasační stížnosti je Nejvyšším
správním soudem vedeno pod sp. zn. 10 As 376/2019.
[2] Po poučení o složení 10. senátu Nejvyššího správního soudu, jenž je podle rozvrhu práce
příslušný k rozhodnutí ve věci, i zastupujícího 9. senátu Nejvyššího správního soudu vznesl
žalobce námitku podjatosti vůči všem soudcům těchto senátů. Ve svém podání uvedl, že jsou
zaměstnanci Nejvyššího správního soudu, který vydal rozsudek ze dne 28. 11. 2007,
č. j. 4 Ads 46/2006 - 110, bez nařízení jednání, čímž byla porušena Ústava a §83 odst. 1 a 3
zákona č. 581/1991 Sb. Žalobce uvádí, že veškeré právní úkony jsou podle občanského zákoníku
neplatné.
[3] Všichni soudci 10. a 9. senátu Nejvyššího správního soudu se ke vznesené námitce
shodně vyjádřili tak, že si nejsou vědomi žádných okolností, které by mohly vyvolat pochybnosti
o jejich nepodjatosti. Důvodem k jejich vyloučení není rozhodování v jiných věcech ani to,
že žalobce považuje za nezákonný postup jiných soudců Nejvyššího správního soudu ve věci
vedené pod sp. zn. 4 Ads 46/2006, v níž bylo rozhodnuto v roce 2007.
[4] Námitka podjatosti vznesená žalobcem vůči soudcům 10. a 9. senátu není důvodná.
[5] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, pokud
se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou také soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[6] Za poměr k věci ve smyslu citovaného ustanovení se považuje přímý zájem soudce
na projednávané věci, zejména zájem na jejím výsledku. Vyloučen by byl rovněž soudce, který by
získal o věci poznatky jiným způsobem než dokazováním při jednání nebo ze spisu. Pochybnosti
o nepodjatosti soudce pro jeho poměr k účastníkům či jejich zástupcům pak mohou vedle vztahů
příbuzenských a obdobných vzniknout i tehdy, je-li vztah soudce k účastníkům, popř. jejich
zástupcům nepřiměřeně přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
[7] Námitka podjatosti, kterou účastník řízení může uplatnit podle §8 odst. 5 s. ř. s., musí být
zdůvodněna a účastník řízení musí uvést konkrétní skutečnosti, z nichž tvrzenou podjatost
dovozuje. Postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudu nebo soudci a přikázána jinému
soudu nebo soudci, je vyhrazen pouze pro ojedinělé případy. Soudce může být vyloučen
z projednání a rozhodnutí přidělené věci jen ze skutečně závažných důvodů, které mu brání
rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
[8] Stěžovatel odůvodnil námitku podjatosti jmenovaných soudců výlučně jejich postupem
a rozhodnutím ve věcech, v nichž vystupoval jako účastník řízení. Již ze samotného §8 odst. 1
poslední věty jednoznačně vyplývá, že soudce nemůže být vyloučen z rozhodování věci pouze
proto, že rozhodoval v jiné věci téhož žalobce. Tento závěr opakovaně potvrdila i judikatura
Nejvyššího správního soudu (viz např. rozsudek ze dne 19. 3. 2008, č. j. 6 Ads 123/2007 – 53,
usnesení ze dne 13. 11. 2014, č. j. Nao 360/2014 – 144, ze dne 16. 7. 2014,
č. j. Nao 257/2014 - 29, nebo ze dne 4. 9. 2012, č. j. Nao 66/2012 – 35, a mnohé další). Všechna
citovaná rozhodnutí byla vydána ve věcech iniciovaných stěžovatelem. Podmínky, za nichž
je možné namítat podjatost soudce, jsou mu tedy nepochybně známy. Nejvyšší správní soud
rozhodl již o více než stovce námitek podjatosti vznesených stěžovatelem, žádné z nich přitom
nevyhověl. Opakované uplatnění téže zjevně nedůvodné námitky vzbuzuje dojem, že stěžovatel
uplatňuje svá procesní práva pouze s cílem ztížit průběh soudního řízení, nikoliv za účelem
ochrany svých veřejných subjektivních práv.
[9] Jiné konkrétní skutečnosti, které by zavdávaly pochybnost o nepodjatosti soudců 10.
a 9. senátu, stěžovatel neuvedl. Takové skutečnosti nevyplývají ani z vyjádření dotčených soudců,
ani z předloženého spisu.
[10] Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že soudci Mgr. Ondřej Mrákota, JUDr. Zdeněk
Kühn, Mgr. Michaela Bejčková, JUDr. Radan Malík, JUDr. Barbara Pořízková a JUDr. Pavel
Molek nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. 10 As 376/2019.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u přípustné opravné prostředky
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 29. dubna 2020
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu