ECLI:CZ:NSS:2021:1.AO.18.2021:48
sp. zn. 1 Ao 18/2021 - 48
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy,
soudkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci navrhovatelů:
a) M. M., b) J. Ž ., DiS., oba zastoupeni Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem se sídlem
AK třída Kpt. Jaroše 1922/3, Brno, proti odpůrci: Ministerstvo zdravotnictví, sídlem
Palackého náměstí 375/4, Praha 2, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy odpůrce ze dne
5. 11. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-27/MIN/KAN, v rozsahu čl. I bodu 17,
takto:
I. Návrh navrhovatele a) se od m ít á .
II. Řízení o návrhu navrhovatele b) se zas t av u je .
III. Žádný z účastníků ne má právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Navrhovateli a) se v r ací zaplacený soudní poplatek za řízení o návrhu na zrušení
opatření obecné povahy ve výši 5.000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího
správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce
Mgr. Davida Zahumenského.
Odůvodnění:
[1] Navrhovatelé podali dne 16. 11. 2021 k Nejvyššímu správnímu soudu návrh na zrušení
shora označeného opatření obecné povahy (dále jen „mimořádné opatření“) v části čl. I bodu 17,
které odpůrce vydal dne 5. 11. 2021 podle §2 odst. 2 písm. b) až e) a i) zákona č. 94/2021 Sb.,
o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých
souvisejících zákonů (dále jen „pandemický zákon“) a §69 odst. 1 písm. i) a odst. 2 zákona
č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů.
[2] V návrhu zejména uvedli, že mimořádné opatření je nepřiměřené, neboť lidi, kteří
prodělali onemocnění Covid-19 a mají v těle určitou výši protilátek a splňují tak i dle vědeckého
poznání kritéria bezinfekčnosti, mimořádné opatření odpůrce za bezinfekční nepovažuje.
[3] Osoba zúčastněná na řízení ve vyjádření konstatovala, že mimořádným opatřením
jí odpůrce zasáhl do jejich práv - znemožnil jí žít dosavadní život, neboť je neočkovaná
a onemocnění prodělala před více než 180 dny.
[4] Ve vyjádření k návrhu se odpůrce soustředil na otázky spjaté s množstvím protilátek
v krvi. Poukázal na nemožnost stanovení data proběhnuvšího onemocnění, toliko z výše
naměřených protilátek, problematiku zjišťování prodělaného onemocnění (nemusí jít nutně
o Covid-19, ale může jít o jiné onemocnění vyvolané viry typu SARS) či nutnost odborného
posouzení předložené otázky.
[5] V replice navrhovatelé upozorňují na nedostatky odůvodnění opatření a nedostatečné
důvody závěrů učiněných odpůrcem ve vyjádření k návrhu.
[6] Nejvyšší správní soud se předně zabýval návrhem navrhovatele b). Soud jej vyzval
usnesením ze dne 19. 11. 2021, č. j. 1 Ao 18/2021 - 15, k zaplacení soudního poplatku za návrh
na zrušení opatření obecné povahy ve lhůtě jednoho týdne a současně jej poučil o následcích
případného nezaplacení soudního poplatku. Usnesení bylo navrhovateli b), respektive jeho
zástupci, doručeno dne 19. 11. 2021.
[7] Podle §47 písm. c) s. ř. s., soud usnesením řízení zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní
zákon. Z §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vyplývá,
že poplatková povinnost vzniká podáním kasační stížnosti. Podle §9 odst. 1 tohoto zákona platí,
že nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka
k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit
lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném
uplynutí lhůty se nepřihlíží.
[8] Lhůta pro zaplacení soudního poplatku uplynula dne 26. 11. 2021 (§40 odst. 1 s. ř. s.).
Navrhovatel b) však v této lhůtě poplatek neuhradil. Soud proto řízení o návrhu navrhovatele b)
podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s. zastavil.
[9] Nejvyšší správní soud před samotným věcným projednáním návrhu navrhovatele a),
resp. provedením procesních úkonů nezbytných k jeho věcnému projednání, nejprve
hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Podmínky, za nichž soud může jednat ve věci
samé, tvoří v případě řízení o návrhu zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části
především (a) aktivní legitimace navrhovatelů, (b) existence předmětu řízení – opatření obecné
povahy a (c) formulace návrhu (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2011,
č. j. 6 Ao 6/2010 - 103). Je třeba zdůraznit, že chybějící předmět je neodstranitelným
nedostatkem podmínek řízení, který ústí v odmítnutí návrhu dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Jinak
řečeno, nelze rozhodovat o tom, co již bylo zrušeno a neexistuje (viz usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 26. 9. 2012, č. j. 8 Ao 6/2010 - 98, nebo ze dne 22. 4. 2009,
č. j. 3 Ao 5/2007 - 85).
[10] Odpůrce vydal (vyvěsil na úřední desce) dne 5. 11. 2021 navrhovateli napadené
mimořádné opatření, ke kterému téhož dne dala v usnesení č. 994 předběžný souhlas
vláda. Dle čl. I. tohoto mimořádného opatření byla účinnost stanovena od 22. 11. 2021
od 00:00 hod. do odvolání. Dne 19. 11. 2021 vláda v usnesení č. 1037 vydala předběžný souhlas
k vydání opatření obecné povahy č. j. MZDR 14601/2021-28/MIN/KAN. To odpůrce vydal
dne 20. 11. 2021; v čl. I. stanovil jeho účinnost od 22. 11. 2021 od 00:00 hod. do odvolání.
V čl. II mimořádného opatření ze dne 20. 11. 2021 stanovil, že „[s] účinností ode dne
22. listopadu 2021 od 00:00 hod. se ruší mimořádné opatření ze dne 5. listopadu 2021, č.j. MZDR
14601/2021-27/MIN/KAN.“
[11] Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že sám odpůrce mimořádným opatřením ze dne
20. 11. 2021 navrhovateli napadené mimořádné opatření zrušil, a to s účinností od 22. 11. 2021
od 00:00 hod. S ohledem na výslovné zrušení napadeného mimořádného opatření, a to
ke stejnému okamžiku, v němž mělo nabýt účinnosti, toto mimořádné opatření nikdy nenabylo
účinnosti (nevyvolalo v něm zamýšlené právní účinky). Nejedná se přitom o situaci, v níž
by opatření pozbylo účinnosti, ale nadále by zůstávalo platné (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 26. 2. 2021, č. j. 6 As 114/2020 - 63, bod 116 a násl.).
[12] Dle usnesení rozšířeného senátu ze dne 6. 3. 2012, č. j. 9 Ao 7/2011 - 489,
č. 2606/2012 Sb. NSS, „[n]abytím účinnosti se pak opatření obecné povahy stává závazným, a to nejen
pro účastníky předchozího řízení, ale pro všechny jeho adresáty, kteří jsou, stejně jako u normativního právního
aktu, určeni obecně, bez ohledu na to, zda byli předchozího řízení jakkoli účastni.“ Názor vyslovený
rozšířeným senátem je použitelný i v dané věci. Mimořádné opatření napadené navrhovateli
se pro navrhovatele a), ani pro nikoho dalšího nikdy nestalo závazným a nebylo tak způsobilé
zasáhnout do jeho veřejných subjektivních práv, resp. ani do právní sféry jeho adresátů.
[13] Na rozdíl od standardního procesního děje pro platnost a účinnost opatření obecné
povahy, kdy po jeho vyvěšení na úřední desce (vydání) fakticky již účastníci řízení nemohou
nabytí účinnosti po uplynutí určité lhůty (kvazilegisvakanční) ovlivnit (srov. bod [25] usnesení
rozšířeného senátu), může odpůrce v rámci kvazilegisvakanční lhůty nabytí účinnosti
mimořádného opatření zvrátit, zpravidla zrušit mimořádné opatření před nabytím účinnosti,
případně odsunout jeho účinnost (odpůrce může účinnost dle §3 odst. 6 pandemického zákona
stanovit odlišně, než předpokládá zákon). Tak tomu bylo v projednávané věci. Jelikož odpůrce
napadené mimořádné opatření zrušil před nabytím jeho účinnosti, nebylo pro adresáty závazné
a nemohlo tak zasáhnout do jejich veřejných subjektivních práv (srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 15. 4. 2021, č. j. 8 Ao 2/2021 - 38). Soud tímto rozhodnutím nepředjímá
odpověď na otázku jiných možných zásahů do jiných práv adresátů mimořádného opatření např.
v podobě vzniku újmy.
[14] Přestože návrh nebyl předčasný (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
29. 7. 2021, č. j. 9 Ao 6/2021 - 69), v souzené věci se postrádá předmět řízení (účinné mimořádné
opatření). Soudu proto nezbývá než návrh v souladu s §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítnout
pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení spočívající v chybějícím předmětu řízení.
[15] Byť bylo napadené mimořádné opatření zrušeno a nahrazeno obsahově podobným
mimořádným opatřením ze dne 20. 11. 2021, nejsou v nynější věci dány ani důvody
pro případnou změnu návrhu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
4. 6. 2020, čj. 6 As 88/2020 - 44). Prostor pro takový procesní postup by totiž byl z důvodů výše
již uvedených dán právě tehdy, pokud by navrhovateli a) postup odpůrce znemožňoval ochranu
jejich veřejných subjektivních práv. O takovou situaci se však v nyní posuzované věci nejedná,
neboť napadené mimořádné opatření nebylo závazné, tudíž do veřejných subjektivních práv
navrhovatele a) nezasáhlo. Soud tedy ani neshledal důvody pro postup dle §13 odst. 4 věty první
pandemického zákona, podle kterého „pozbylo-li mimořádné opatření platnosti v průběhu řízení o jeho
zrušení, nebrání to dalšímu postupu v řízení.“ Do práv veřejných subjektivních práv navrhovatele a)
nemohlo být zasaženo a deklarace nezákonnosti proto nepřipadá v úvahu (chybí zdroj
nezákonnosti – předmět řízení).
[16] Nad rámec výše uvedeného je třeba zdůraznit, že toto usnesení nepředstavuje
pro navrhovatele a) odepření soudní ochrany, pokud jde o regulaci, která jej, jak tvrdí, nezákonně
omezuje. Podle §13 odst. 2 pandemického zákona totiž lze podat návrh na zrušení opatření
obecné povahy (mimořádného opatření) do 1 měsíce ode dne, kdy nabylo účinnosti, přičemž
setrvává-li navrhovatel a) na svém postoji, stále může napadnout mimořádné opatření ze dne
20. 11. 2021.
[17] O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého nemá
žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta. Toto ustanovení
je třeba aplikovat také na řízení, v němž Nejvyšší správní soud v souladu s §13 odst. 1
pandemického zákona rozhoduje o návrhu na zrušení mimořádného opatření odpůrce.
[18] Nejvyšší správní soud současně rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku ve výši,
v jaké byl na účet soudu připsán, a to na základě §10 odst. 3 věty poslední
zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle kterého soud vrátí z účtu soudu zaplacený
poplatek, byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. prosince 2021
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu