ECLI:CZ:NSS:2021:1.AS.266.2021:21
sp. zn. 1 As 266/2021 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: Y. F., zastoupený
Mgr. Umarem Switatem, advokátem se sídlem Dědinova 2011/19, Praha 4, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti nečinnosti žalovaného,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 8. 2021,
č. j. 3 A 48/2021 - 25,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á .
II. Žádný z účastníků řízení n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před městským soudem
[1] Žalobce podal nečinnostní žalobu týkající se řízení o udělení pobytového titulu (trvalý
pobyt). Žalovaný totiž nerozhodl v zákonné lhůtě ani ve lhůtě k tomu stanovené nadřízeným
orgánem.
[2] Žalovaný o žádosti rozhodl po podání žaloby (pobytový titul udělil). Žalobce tedy vzal
svou žalobu zpět.
[3] Městský soud pro výše uvedené řízení zastavil, přičemž žádnému z účastníků řízení
nepřiřkl právo na náhradu nákladů řízení. Navíc uvedl, že žaloba byla podána předčasně.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[4] Žalobce (stěžovatel) podal kasační stížnost do výroku o nákladech řízení.
[5] Uvedl, že žaloba nebyla podána předčasně, toliko byla nesprávně datovaná. Jelikož
správní orgán rozhodl o žádosti cca dva měsíce po podání žaloby, soud měl přiznat žalobci
náhradu nákladů právního zastoupení dle §60 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“).
[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že usnesení městského soudu
je zákonné, přičemž kasační stížnost mířící pouze proti výroku o nákladech řízení je dle §104
odst. 2 s. ř. s. nepřípustná.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti kasační stížnosti.
Podle §104 odst. 2 s. ř. s. „kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení
nebo proti důvodům rozhodnutí soudu, je nepřípustná“.
[8] Výkladem tohoto ustanovení se zabýval rozšířený senát v usnesení ze dne 1. 6. 2010,
č. j. 7 Afs 1/2007 – 64, č. 2116/2010 Sb. NSS. Přípustnost napadení výroku o nákladech řízení
podmínil přípustností alespoň jedné meritorní námitky. Dále uvedl: „Pokud by kasační stížnost byla
podána v takto jednoznačné (čisté) podobě (jen proti výroku o nákladech řízení), musela by být
pro nepřípustnost odmítnuta, byť by Nejvyšší správní soud seznal, že rozhodnutí krajského soudu o nákladech
řízení není správné (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2004, č. j. 4 Ans 1/2004 – 53).“
[9] Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti neshledal, že by uvedené ustanovení bylo
rozporné s ústavním pořádkem: „Kasační stížnost je toliko mimořádným opravným prostředkem, a proto
jsou jak důvody kasační stížnosti, tak i její rozsah, vázány na nejzávažnější případy nezákonností. Mezi tyto
případy nepatří dle vůle zákonodárce (ani dle přesvědčení Ústavního soudu) okruh uvedený právě v ustanovení
§104 odst. 2 soudního řádu správního. … Vyloučení výroku o nákladech řízení z možnosti podat proti němu
mimořádný opravný prostředek (v tomto případě kasační stížnost) není v českém právním řádu ojedinělé. Rovněž
dovolání upravené občanským soudním řádem nelze podávat proti výroku o nákladech řízení, který má povahu
usnesení. Zákon totiž dovolání připouští ve výslovně uvedených případech (§237 až 239) a jen z výslovně
uvedených důvodů (§241a odst. 2 a 3). Náklady řízení nelze samostatným dovoláním napadnout. Ve vyloučení
podat samostatnou kasační stížnost proti výroku o nákladech řízení nespatřuje Ústavní soud namítané
porušení čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.“ (usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 6. 2008,
sp. zn. II. ÚS 264/07, obdobně též usnesení ze dne 21. 4. 2004, sp. zn. II. ÚS 1/04).
[10] Na výše uvedených závěrech nemění nic ani skutečnost, že městský soud označil
nad rámec rozhodnutí žalobu jako předčasnou, neboť tato skutečnost neměla vliv na výrok
o zastavení řízení či kasační stížností napadený výrok o nákladech řízení.
[11] Nejvyšší správní soud posuzoval v nedávné době několik kasačních stížností týkajících
se obdobné procesní situace (tedy zastavení řízení o žalobě proti nečinnosti z důvodu jejího
zpětvzetí pro pozdější chování žalovaného), které neshledal přípustnými, ačkoliv stěžovatelé
kromě nákladového výroku formálně brojili též proti výroku o zastavení řízení (srov. usnesení
rozšířeného senátu ze dne 26. 3. 2020, č. j. 9 Afs 271/2018 – 52, a na něj navazující usnesení NSS
ze dne 19. 5. 2020, č. j. 10 Afs 238/2019 – 24, či ze dne 15. 6. 2020, č. j. 4 Afs 362/2019 - 26).
Ani v těchto procesně obdobných věcech nebyla založena přípustnost kasační stížnosti
proti výroku o nákladech řízení.
[12] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že kasační stížnost směřuje pouze proti výroku III.
usnesení, kterým městský soud rozhodl pouze o nákladech řízení, a je proto dle §104 odst. 2
s. ř. s. nepřípustná. Nejvyšší správní soud ji tudíž dle §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §120
s. ř. s. odmítl, aniž se dále zabýval samotnými kasačními námitkami.
IV. Závěr a náklady řízení
[13] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl podle §60 odst. 3 věty první
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s., neboť žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. listopadu 2021
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu