ECLI:CZ:NSS:2021:1.AS.346.2020:38
sp. zn. 1 As 346/2020 - 38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ivo Pospíšila, soudce
JUDr. Josefa Baxy a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: J. Ž., zastoupen Mgr.
Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Pod Kaštany 245/10, Praha 6, proti žalovanému:
Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 14. 3. 2018, č. j. PK-DSH/2472/18, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 8. 2020, č. j. 17 A 70/2018-131,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 8. 2020, č. j. 17 A 70/2018-131, se z r ušuje
a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Městský úřad Domažlice (dále jen „městský úřad“) uznal rozhodnutím ze dne 29. 1. 2018,
č. j. MeDO-8009/2018-Mencl, žalobce vinným ze spáchání přestupku podle §125c odst. 1
písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon
o silničním provozu“). Toho se měl dopustit tím, že dne 18. 11. 2017 v 17:48:58 hodin na silnici
I. třídy č. 22 v obci Břínov v blízkosti místní restaurace u autobusové zastávky ve směru jízdy
na obec Kdyně jako řidič vozidla Škoda Octavia, RZ X, překročil nejvyšší dovolenou rychlost o
31 km/h, přičemž nejvyšší rychlost byla v obci stanovena na 50 km/h. Městský úřad vzal v úvahu
výpovědi policistů provádějících měření. Ti se ihned po změření vydali za řidičem, kterého
zastavili ve vedlejší vesnici a provedli lustraci podle fotografie. Dále městský úřad přihlédl
k výstupu z měřícího zařízení RAMER 10 C. Na tomto výstupu se nachází tři fotografie –
měřené vozidlo s „přepálenou“ (přesvícenou) oblastí v místě registrační značky a údaji o času
a datu měření a měřené rychlosti (1), obrysy obličeje řidiče (2) a čitelná registrační značka
měřeného vozidla (3), která je výřezem první fotografie. Další vozidlo jedoucí za měřeným
vozidlem bylo od měřeného vozidla dostatečně vzdáleno, tudíž nemohlo dojít k záměně.
Z těchto důvodů dospěl městský úřad k závěru, že se jednalo o vozidlo žalobce. Žalovaný
napadeným rozhodnutím zamítl odvolání proti rozhodnutí městského úřadu a toto rozhodnutí
potvrdil.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou u Krajského soudu v Plzni (dále
jen „krajský soud“). Především namítal vadu řízení spočívající v tom, že žalovaný nepřihlédl
k doplnění odvolání ze dne 14. 3. 2018. Žalobce také nesouhlasil s vyhodnocením výstupu
z měřícího zařízení. Není možné, aby výstup z hlavního snímku byl v místě registrační značky
zrnitý a nečitelný a výřez detailu z něj jasně čitelný. Na tom nemůže nic změnit ani skutečnost,
že výřez odpovídá registrační značce vozidla žalobce. Nelze tak učinit závěr, že vozidlo
na snímku je skutečně vozidlem žalobce. Dále tvrdil, že měření bylo provedeno v rozporu
s návodem k obsluze, neboť vozidlo při měření z pravé strany vozovky má být na snímku více
vpravo. Tak tomu však není, jelikož se vozidlo nachází v levé části snímku. Samotné měření
pak bylo prováděno v rozporu s §79a zákona o silničním provozu, neboť jeho účelem nebyla
prevence, ale represe. Konečně, při ukládání sankce správní orgány nezohlednily jimi uvedené
okolnosti jako přitěžující či polehčující.
[3] Krajský soud žalobu rozsudkem ze dne 31. 7. 2019, č. j. 17 A 70/2018-70, zamítl.
Poukázal na pasivitu žalobce v průběhu celého správního řízení. Žalovaný dle krajského soudu
nepochybil, nezabýval-li se námitkami uvedenými žalobcem v doplnění původně
neodůvodněného (blanketního) odvolání, neboť se toto podání dostalo do sféry žalovaného
až po vydání žalobou napadeného rozhodnutí. Dále krajský soud vyloučil jakékoli pochybnosti
o identifikaci vozu, jehož rychlost byla změřena, a to s ohledem na pořízené fotografie. Důvodné
pochybnosti dle krajského soudu nepanují ani o správnosti způsobu měření a jeho souladu
s návodem k obsluze rychloměru, neboť jím pořízená fotografie zachycuje změřené vozidlo
v přípustné poloze, s čitelnou RZ v rámci pomocné mřížky. Důkazy potvrzujícími bezchybnost
měření jsou dle krajského soudu také ověřovací list rychloměru a výpověď policisty.
Za dostatečně a přezkoumatelně odůvodněnou označil krajský soud také výši uložené sankce.
[4] Rozsudek č. j. 17 A 70/2018-70 však v řízení o kasační stížnosti žalobce zrušil Nejvyšší
správní soud rozsudkem ze dne 20. 2. 2020, č. j. 6 As 182/2019-38. Příčina zrušení spočívala
v nedostatku důvodů ohledně identifikace vozidla žalobce na snímku z měřícího zařízení.
Nejvyšší správní soud konstatoval, že krajský soud pouze uvedl, že nemá pochybnosti
o tom, že snímky z měřícího zařízení jsou snímky vozidla žalobce. Současně však nevysvětlil,
jak k těmto závěrům dospěl a nevyvrátil tvrzení, že výřez registrační značky na třetím snímku
není výřezem z hlavního snímku celého vozidla. V ostatních otázkách se kasační soud ztotožnil
s hodnocením krajského soudu.
[5] V dalším řízení krajský soud žalobu opětovně zamítl. Úvodem konstatoval, že jelikož
kasační soud shledal důvodnou pouze jedinou kasační námitku, odkazuje v ostatních bodech
na svůj původní rozsudek č. j. 17 A 70/2018-70, potažmo na rozsudek Nejvyššího správního
soudu č. j. 6 As 182/2019-38, který zbylou argumentaci krajského soudu zhodnotil jako
správnou. Pokud jde o námitku žalobce, že není zřejmé, zda bylo změřeno právě jeho vozidlo,
konstatoval krajský soud, že podle dokumentu „Vyhodnocení záznamu“, který je součástí
správního spisu, je měřeno první vozidlo ve směru jízdy. Dále žalobce namítal, že hlavní snímek
je v místě registrační značky zrnitý a nečitelný. To však podle krajského soudu nebrání tomu,
aby bylo dovozeno, že jde právě o vozidlo žalobce. Z podání žalovaného, jehož součástí
je vyjádření Policie ČR, vyplývá, že policisté snímky upravují v programu Archiv. V programu
Archiv je možné měnit nejrůznější parametry fotografie a dělat z nich výřezy, avšak nelze přidávat
další, nesouvisející fotografie. Krajský soud uvedl, že pomocí filtrů lze v programu Archiv
přesvícená a přepálená místa upravit natolik, aby registrační značka vozu byla čitelná. Strukturálně
složité obrazy – obličej řidiče – takto upravit nelze, avšak jednodušší obrazy, jakými jsou čísla
a písmena na registrační značce, takovému postupu nebrání. Podle krajského soudu tak není
možné, aby policisté v programu Archiv přiřadili fotografii registrační značky žalobcova vozidla
ke zcela nesouvisejícím snímkům z měřícího zařízení. Že měřené vozidlo patřilo žalobci, vyplývá
také z výpovědí policistů. Podle policisty H. se policisté ihned po změření vydali za vozidlem a
neztratili jej z dohledu až do zastavení ve vedlejší vesnici. Pokud jde o barvu vozidla, i Nejvyšší
správní soud ve zrušujícím rozsudku vyslovil názor, že vozidlo je tmavé barvy, byť jsou snímky
černobílé. Je tedy nepochybné, že vozidlo bylo hnědé barvy, což je barva vozidla žalobce. Barva
vozidla nicméně není jediným zjištěním, avšak v kombinaci s ostatními důkazy je zřejmé, že bylo
změřeno právě vozidlo žalobce. Také nebylo možné, aby byl výřez registrační značky pořízen
z druhého vozidla na snímku, neboť to se nachází daleko, a snímek by byl nečitelný.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[6] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, jejíž
důvody opřel o §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“). Stěžovatel konstatoval, že z ničeho nevyplývá, že fotografie byly zpracovány právě
v programu Archiv. Současně však pochybuje o tom, že pokud je místo na fotografii přesvícené
až do bíla, což v tomto případě bylo, lze z něj další úpravou získat přesné informace
o zachyceném objektu. Jinými slovy, bílý prostor neobsahuje žádnou obrazovou informaci.
Pokud je tedy vstupní barvou bílá, výstupní bude při aplikaci jakéhokoliv filtru také bílá. Pokud
jde o zvýraznění registrační značky, byla by viditelná, pouze pokud by vstupní informací byly
alespoň obrysy písmen a čísel. Tak tomu však není. Naopak obličej řidiče je na snímku alespoň
částečně viditelný. Přesto však krajský soud tvrdí, že jeho kvalitu nelze v programu Archiv
vylepšit natolik, aby byla tvář zřetelně viditelná. Stěžovateli pak není zřejmé, proč v případě
registrační značky krajský soud tvrdí opak. Krajský soud také nepodloženě uvádí, že kvalitu
snímku druhého vozidla na hlavní fotografii vylepšit nelze, neboť se nacházelo daleko. Toto
tvrzení je však ničím nepodložené. Pokud program dokáže „vykouzlit“ z bílé barvy čitelnou
registrační značku, jistě z vozidla jedoucího v povzdálí dokáže taktéž „vytáhnout“ nějaké
informace. Stěžovatel tvrdí, že je naopak možné extrahovat informace ze snímku kovové tabulky
nacházející se dále od blesku než z přesvícené tabulky v popředí. Pokud jde o výpověď svědka
H., je třeba konstatovat, že v době zastavení vozidla jej nemohl ztotožnit s vozidlem na snímku.
Pokud jde o barvu vozidla, konstatuje žalobce, že i světlé barvy ztmavnou v případě, že jsou
v černobílém formátu, a to i v bezvadných světelných podmínkách. Stěžovatel navrhl,
aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu
řízení.
[7] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s napadeným rozsudkem a vyjádřil
přesvědčení o správnosti svého rozhodnutí.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil splnění zákonných podmínek řízení o kasační
stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti
rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná. Poté přezkoumal
důvodnost kasační stížnosti v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a dospěl k závěru, že je důvodná.
[9] Kasační soud se nejprve zabýval tím, zda krajský soud vypořádal všechny námitky
přezkoumatelným způsobem. Nepřezkoumatelná jsou taková rozhodnutí, z nichž není zřejmé,
jakými úvahami se soud při hodnocení skutkových a právních otázek řídil (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003-52). Nepřezkoumatelný je také
rozsudek, ve kterém soud opřel své rozhodnutí o skutečnosti v řízení nezjišťované či zjištěné
v rozporu se zákonem (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j.
2 Ads 58/2003-75). Nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů je i rozsudek, jehož
odůvodnění si vnitřně odporuje (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 8. 2008, č. j.
7 As 28/2008-76). Konečně nepřezkoumatelný je i takový rozsudek, ve kterém krajský soud
při vypořádání žalobních bodů pouze odkáže na své dříve zrušené rozhodnutí (srov. rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2005, č. j. 7 Aps 1/2005-136 a ze dne 9. 10. 2009, č. j.
5 Afs 87/2008-739). Právě posledně zmiňovaného pochybení se krajský soud dopustil v nyní
projednávané věci, pokud v napadeném rozsudku uvedl: „[j]elikož NSS v této věci v rozsudku ze dne
20. 2. 2020 č. j. 6 As 182/2019–38, shledal důvodnou pouze jednu námitku (resp. jeden okruh námitek),
odkazuje soud v ostatním na své rozhodnutí ze dne 31.7.2019 č.j. 17 A 70/2018-70, potažmo na zrušující
rozsudek NSS ze dne 20.2.2020 č.j. 6 As 182/2019–38, kde byla v odůvodnění zbylá argumentace zdejšího
soudu potvrzena jako správná, v důsledku čehož nepovažuje soud za nezbytné opětovně tuto argumentaci
zde uvádět a opakovat ji, jelikož je všem účastníkům známa z doručeného rozsudku NSS.“
[10] Právním důsledkem zrušení rozhodnutí krajského soudu Nejvyšším správním soudem
(případně rozhodnutí správního orgánu krajským soudem) je skutečnost, že toto rozhodnutí
již neexistuje. Soudní řízení se tedy vrací zpět do fáze před vydáním rozhodnutí a krajský soud
je povinen napravit chybu, pro kterou bylo toto rozhodnutí zrušeno. Kasační soud ve svém
rozhodnutí navíc vypořádává kasační námitky, které se od žalobních bodů mohou lišit,
jak co do rozsahu, tak obsahu a nemusejí vůbec pokrývat argumentaci uplatněnou v žalobě.
Pokud vypořádání určitých právních otázek kasační soud posoudil v předchozím rozsudku jako
správné, jistě lze akceptovat, aby je krajský soud v novém rozhodnutí vypořádal stručně a odkázal
i na zrušující rozsudek kasačního soudu. Z nyní napadeného rozsudku je však zřejmé, že krajský
soud se k části (většině) žalobních námitek nevyjádřil vůbec a pouze odkázal na svůj předešlý
(neexistující) rozsudek, resp. na odůvodnění zrušujícího rozsudku kasačního soudu. Pouhým
odkazem se zrušené rozhodnutí nemůže stát součástí rozhodnutí nového a tvořit tak nosnou část
odůvodnění. Na tom nemůže ničeho změnit též paušální odkaz na odůvodnění zrušujícího
rozsudku Nejvyššího správního soudu. V této části je tak rozsudek krajského soudu
nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů.
[11] Mezi účastníky je pak nadále sporná otázka ztotožnění stěžovatelova vozidla. Stěžovatel
namítá, že z provedených důkazů není zřejmé, zda změřené vozidlo bylo skutečně jeho vozidlem.
Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 6 As 182/2019-38 zavázal krajský soud, aby se zabýval
otázkou nečitelnosti registrační značky vozidla zachyceného na snímku. Krajský soud měl přitom
zvážit, zda je možné ztotožnit měřené vozidlo s vozidlem stěžovatele, a to nejen prostřednictvím
fotografií, ale také dalších důkazů zjištěných ve správním řízení. Krajský soud tuto otázku
na základě zrušujícího rozsudku kasačního soudu v dalším řízení zkoumal a přihlédl přitom
k vyjádření Policie ČR, jež předložil soudu žalovaný. Z něj vyplynulo, že program Archiv
umožňuje upravit fotografie natolik, že registrační značka bude čitelná, i když je hlavní snímek
vozidla v místě registrační značky přesvícený. Z vyjádření dále vyplývá, že program Archiv
současně neumožňuje vložení jiných (upravených) snímků. Krajský soud tak měl účelový zásah
do snímků ze strany zasahujících policistů za vyloučený a ztotožnění měřeného vozidla
s vozidlem stěžovatele za prokázané. Stěžovatel však v kasační stížnosti namítá, že v případě
bílého snímku nelze v sebelepším programu snímky „vyretušovat“ natolik, aby ze snímku
bez digitální informace (bílá) vznikl snímek s dobrou čitelností.
[12] Kasační soud dospěl k závěru, že úvahy krajského soudu týkající se možného upravení
přesvíceného snímku nemají oporu v provedeném dokazování, a jsou proto v rozporu
se skutkovými zjištěními.
[13] Nelze souhlasit se stěžovatelem v tom, že by krajský soud nenašel oporu pro tvrzení,
že snímky byly upraveny v programu Archiv. Na záznamu o přestupku (č. l. 5 spisu městského
úřadu) se nachází pod podpisem policisty a úředním razítkem také informace „zpracováno
programem Archiv 5.1 RAMET a.s.“. Krajský soud tak nepochybil, pokud měl za prokázané,
že snímky byly zpracovány právě v tomto programu.
[14] Nejvyšší správní soud však nemohl přehlédnout, že další úvahy krajského soudu jsou
v rozporu se skutkovými zjištěními. Krajský soud uvedl, že čitelnost snímků lze upravit pomocí
filtrů a dalších možností úprav. Vycházel přitom z již uvedeného vyjádření Policie ČR, které
mu předložil žalovaný, a v podrobnostech odkázal na návod k obsluze měřicího přístroje
RAMER 10 (dále jen „návod k obsluze“), který je součástí správního spisu. Z návodu k obsluze
však vyplývá, že program Archiv obsahuje tři možnosti úprav. Kontrast, jas a automatický
histogram (optimalizaci poměru světla na snímku). Další úpravy (doba expozice, clona) podmínek
snímání lze provádět pouze v manuálním režimu při nastavení přístroje, nikoliv ex post (str. 99
návodu k obsluze). V návodu k obsluze je však také uvedeno, že kamera musí dostat přesné
množství světla, jinak bude snímek obsahovat vypálená místa bílé barvy bez kresby. Proto
by se mělo fotografování v protisvětle používat spíše výjimečně (str. 100 návodu k obsluze).
V případě fotografování reflexních povrchů se doporučuje použít tzv. reflexní filtr. Podle návodu
je „[p]oužití reflexního filtru […] vhodné zejména pro zařízení vybavená blesky s vysokým výkonem (typ F nebo
RZ). Což mají standardně verze tripod, ale výjimečně i některé auto-zástavby.“ Reflexní filtr je současně
hardwarovým filtrem, který „se našroubuje na objektiv (pokud je objektiv vybavený clonou je vhodné
ji sundat) a otáčením volné přední části se nastaví vhodné umístění RZ na snímku.“ (str. 102 návodu
k obsluze). Při použití reflexního filtru je sice na kovové desce registrační značky přepálené bílé
místo, avšak reflexní filtr vytvoří sekundární odraz značky se sníženou intenzitou při zachování
čitelnosti (str. 102 návodu k obsluze). Je tedy patrné, že takové možnosti filtrace nenabízí
softwarový filtr v programu Archiv, ale pouze hardwarový filtr umístěný na objektivu měřícího
zařízení. Není tak zřejmé, z čeho – kromě vyjádření Policie ČR – krajský soud dovodil možnost
rozsáhlých úprav již pořízených snímků. Tyto úvahy platí také pro druhé vozidlo zachycené
na snímku vpovzdálí. I u něj je patrné přepálení (přesvícení) v místě registrační značky. Pokud
tedy krajský soud shledal, že tato část snímku je nekvalitní, nedává pak smyslu, aby totéž
neshledal v případě vozidla jedoucího v popředí. Odůvodnění krajského soudu o možnosti
softwarových úprav pořízeních snímků je tak v příkrém rozporu s návodem k obsluze, na který
soud v napadeném rozsudku odkázal.
[15] Kasační soud také souhlasí se stěžovatelem, že nelze na jedné straně tvrdit, že přepálená
místa lze dodatečně upravit, i když nenesou žádnou obrazovou informaci, a naopak nelze opravit
snímek obličeje řidiče, který nese alespoň informaci o obrysu.
[16] Pokud jde o barvu stěžovatelova vozidla, není zcela seznatelná z černobílých fotografií.
Nejvyšší správní soud v předchozím rozsudku č. j. 6 As 182/2019-38, uvedl, že je nepochybné,
že se jednalo o tmavou barvu vozidla, avšak nelze tvrdit s jistotou, že byla hnědá (bod 27
rozsudku). Poukaz na rozsudek kasačního soudu krajským soudem tak není na místě.
[17] Nejvyšší správní soud je však přesvědčen, že krajský soud mohl při posouzení otázky
ztotožnění stěžovatelova vozidla přihlédnout i k jiným důkazům zjištěným ve správním řízení.
K tomuto jej ostatně kasační soud zavázal v předchozím zrušujícím rozsudku č. j.
6 As 182/2019-38, bod [40]. Krajský soud tak obecně mohl vzít do úvahy skutečnost,
že zasahující policisté byli schopni vozidlo na obrazovce ztotožnit s tím, za kterým se následně
vydali. Po zastavení vozidla ztotožnili řidiče (stěžovatele) a sepsali záznam o spáchání přestupku.
Ze spisu tedy vyplývá, že policisté měli postaveno najisto, kdo přestupek spáchal. Ve výpovědi
policisty H. přitom nejsou logické rozpory či nejasnosti, které by nasvědčovaly tomu, že policista
si tvrzené skutečnosti vymyslel či účelově „upravil“. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu
ze dne 27. 9. 2007, č. j. 4 As 19/2007-114, přitom platí, že policista nemůže být bez dalšího
považován za nevěrohodného svědka. Stěžovatel nijak nezpochybnil důvěryhodnost policistů, a
krajský soud tak může v dalším řízení přihlédnout k tomu, že pochybnosti ohledně ztotožnění
vozidla stěžovatele prostřednictvím měřícího zařízení, resp. snímků, které jsou součástí správního
spisu, mohly být rozptýleny právě svědeckou výpovědí policistů.
[18] Z těchto důvodů je také třeba odmítnout tvrzení stěžovatele, že svědek H. v době měření
vozidla nemohl toto vozidlo ztotožnit s tím, za kterým se hlídka vydala. Z ničeho neplyne, že by
zasahující policisté nevěděli, za jakým vozidlem se vydávají. Ostatně stěžovatel nerozporoval, že
k měření byl užit přístroj RAMER 10 C. Právě typ C je umístěn ve vozidle, a to včetně tabletu
nebo počítače, na kterém je měřené vozidlo viditelné. Je tak zřejmé, že v době měření si policisté
mohli i za snížené viditelnosti ve večerních hodinách učinit představu o tom, jaké konkrétní
vozidlo měří a pronásledují až do jeho zastavení.
IV. Závěr a náklady řízení
[19] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, napadený rozsudek krajského
soudu dle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm bude krajský soud
vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku. Zaměří se znovu na otázku ztotožnění
stěžovatelova vozidla. Konkrétně pak na to, zda program Archiv skutečně umožňuje upravit
výstupy z měřícího zařízení natolik, aby registrační značka vozidla byla čitelná. V případě,
že budou nadále panovat pochybnosti o rozsahu úprav, které program Archiv umožňuje, může
krajský soud při hodnocení identifikace stěžovatelova vozidla přihlédnout k dalším důkazům
provedeným ve správním řízení, konkrétně k výpovědi policistů, případně dokazování o jejich
výpověď doplnit.
[20] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. srpna 2021
JUDr. Ivo Pospíšil
předseda senátu