ECLI:CZ:NSS:2021:1.AS.408.2020:35
sp. zn. 1 As 408/2020 - 35
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců Mgr. Sylvy Šiškeové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně: ZELENÝ
SPORT s. r. o., se sídlem Slatina 116, zastoupené MUDr. Mgr. Ivanem Langerem, advokátem
se sídlem Purkyňova 74/2, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu,
se sídlem Na Františku 1039/32, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí předsedy vlády České
republiky pověřeného řízením Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 28. 3. 2017, č. j.
MPO 32007/16/10200/01000, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 15. 9. 2020, č. j. 8 A 97/2017-84,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2020, č. j. 8 A 97/2017-84, se ruší a věc
se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před městským soudem
[1] Ministerstvo průmyslu a obchodu (dále jen „ministerstvo“) žalobkyni neudělilo povolení
k dovozu zbraní ze Srbska, neboť udělení povolení by bylo v rozporu s bezpečnostními zájmy
České republiky ve smyslu §7 odst. 1 písm. b) zákona č. 228/2005 Sb., o kontrole obchodu
s výrobky, jejichž držení se v České republice omezuje z bezpečnostních důvodů, a o změně
některých zákonů. Předseda vlády České republiky pověřený řízením ministerstva zamítl rozklad
žalobkyně v záhlaví označeným rozhodnutím (dále též „napadené rozhodnutí“).
[2] Proti napadenému rozhodnutí se žalobkyně bránila žalobou podanou u Městského soudu
v Praze (dále jen „městský soud“). Městský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil
žalovanému k dalšímu řízení. Jako důvodnou shledal námitku odklonu od správní praxe
žalovaného. Žalovaný v napadeném rozhodnutí odkázal na okolnosti případu žalobkyně a uvedl,
že jsou „diametrálně odlišné“ od okolností případů, na něž žalobkyně odkazovala v rozkladu,
aniž by uvedl, v čem daná odlišnost spočívá. Městský soud proto dospěl k závěru, že napadené
rozhodnutí trpí vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. Zbývající žalobní námitky
vyhodnotil jako neopodstatněné.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalobkyně
[3] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen
„s. ř. s.“). Zdůraznil, že důvodem pro vydání prvostupňového rozhodnutí byl nejen fakt,
že dřívější jednatel žalobkyně (nadále však osoba s podstatným vlivem na činnost žalobkyně) byl
trestně stíhán, ale zejména další informace týkající se závažných nedostatků zjištěných
v muničním skladu žalobkyně v rámci kontrol Policie České republiky. Jednalo se o závažná
pochybení v souvislosti s nakládáním se zbraněmi, municí a výbušninami, konkrétně nelegální
skladování řádově stovek tun nebezpečného materiálu – zbraní, střeliva, stovek tisíc kusů munice,
výbušnin a bezdýmného střelného prachu v nezabezpečených budovách, které byly zkouladovány
jako zemědělské stavby. Dále byla nalezena zakázaná zbraň, která nebyla vedena v Centrálním
registru zbraní a zajištěno velké množství výbušnin bez patřičných povolení, stejně jako zbraní,
jejichž součásti pocházely ze zbraní, které měla žalobkyně zlikvidovat. Tyto skutečnosti
ministerstvo blíže popsalo v prvostupňovém rozhodnutí a dospělo přitom k závěru, že tvoří
ucelený řetězec, kvůli němuž nemůže být povolení uděleno. Sama skutečnost trestního stíhání
jednatele by bez dalších relevantních okolností ministerstvo nevedla k totožným závěrům.
[4] S ohledem na výše uvedené stěžovatel nesouhlasí s tvrzením městského soudu, že blíže
nevysvětlil onu „diametrální odlišnost“. Právě veškeré zmíněné skutečnosti – nad rámec
samotného trestního stíhání – jsou vysvětlením odlišnosti okolností věci žalobkyně od případů
dvou společností, na něž žalobkyně ve správním řízení poukazovala. Podobnost případu proto
nelze odvozovat pouze z faktu podání žádosti podle téhož zákona a trestního stíhání osoby
spojené s dotčenou společností, jak správní orgány vysvětlily v obou rozhodnutích. Nejedná
se vůbec o odklon od zavedené rozhodovací praxe. Nepřezkoumatelnost nelze dovozovat
ani z toho, že stěžovatel v odůvodnění výslovně neodkázal na část, v níž popisoval odlišnosti
případu.
[5] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti setrvala na názoru, že postup stěžovatele
v obdobných případech je rozdílný a stěžovatel se nevypořádal se souvisejícími námitkami.
Žalobkyně ve správním řízení argumentovala mj. tím, že jednání jiných společnosti obchodujících
s vojenským materiálem bylo závažnější, a přesto v jejich případě správní orgány nepostupovaly
obdobně jako u žalobkyně. S tímto argumentem se stěžovatel nevypořádal. Chtěl-li se stěžovatel
odchýlit od rozhodnutí ve skutkově podobných věcech, byl povinen takovou změnu právního
názoru náležitě odůvodnit.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[6] Kasační stížnost je podána včas, osobou k tomu oprávněnou a míří proti rozhodnutí,
proti kterému je kasační stížnost přípustná.
[7] Kasační stížnost je důvodná.
[8] Městský soud dospěl k závěru o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí z důvodu,
že stěžovatel nevysvětlil namítaný odklon od správní praxe. Své úvahy přitom založil výlučně
na pasáži odůvodnění rozhodnutí žalovaného, podle níž „totožnost nebo obdobnost případu tak nemůže
být dána pouhým faktem podání žádosti dle téhož zákona, ale je nezbytné posuzovat veškeré okolnosti každého
konkrétního řízení, které v uvedených případech byly diametrálně odlišné“ (str. 5 napadeného rozhodnutí).
[9] Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů může souviset mj. s tím,
jak správní orgán vypořádá námitky účastníka řízení. Judikatura správních soudů shledala
za dostačující, je-li z odůvodnění rozhodnutí jako celku zřejmé, proč správní orgán považuje
námitky účastníka řízení za liché. Z odůvodnění rozhodnutí jako celku musí být tedy seznatelný
názor správního orgánu na aspekty rozhodované věci (rozsudky Nejvyššího správního soudu
ze dne 24. 6. 2010, č. j. 9 As 66/2009-46, nebo ze dne 23. 7. 2009, č. j. 9 As 71/2008-109).
Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pak bez dalšího nepůsobí dílčí nedostatky odůvodnění
nebo jeho nízká kvalita (rozsudek ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003, č. 133/2004 Sb. NSS).
[10] Nejvyšší správní soud setrvale zastává názor, podle něhož musí být nepřezkoumatelnost
rozhodnutí pro nedostatek důvodů vykládána ve svém skutečném smyslu. Nepřezkoumatelné
rozhodnutí pak není způsobilé přezkumu pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody,
pro které bylo vydáno (usnesení rozšířeného senátu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006-76,
č. 1566/2008 Sb. NSS). Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm
nejzávažnějším vadám rozhodnutí, v jejichž důsledku je nelze meritorně přezkoumat
pro nedostatek důvodů či pro nesrozumitelnost. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek
důvodů tak má místo zejména tehdy, opomene-li správní orgán na námitku účastníka zcela – tedy
i implicitně – reagovat (rozsudek kasačního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012-45),
přičemž její vypořádání má vliv na posouzení věci samé.
[11] Nejvyšší správní soud se neztotožňuje se závěrem městského soudu o dílčí
nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Naopak souhlasí se stěžovatelem v tom, že správní
orgány dostatečně odlišily posuzovanou věc od žalobkyní zmiňovaných případů dvou jiných
společností, které podnikají ve stejné oblasti a které měly být rovněž trestně stíhány, resp. měly
být stíhány i osoby spojené s těmito společnostmi. Správní orgány zřetelně vysvětlily, že trestní
stíhání bývalého jednatele žalobkyně nebylo hlavním důvodem pro neudělení povolení. Samotné
trestní stíhání by bez přítomnosti dalších okolností významných pro bezpečnostní zájmy České
republiky zřejmě ani nevedlo k závěru o neudělení povolení. Žalobkyně přitom v rozkladu
poukazovala právě na trestní stíhání dvou jí zmiňovaných společností; z rozkladu ovšem
nevyplývá, že by se tyto společnosti měly dopustit srovnatelných pochybení při nakládání
s vojenským materiálem.
[12] Důvodem pro neudělení povolení žalobkyni tak bylo především množství závažných
nedostatků v souvislosti s nakládáním se zbraněmi, municí a výbušninami. Stěžovatel spatřoval
odlišnost právě v řadě pochybení v evidenci zbraní a munice, zabezpečení objektů, v nichž byl
materiál skladován, a dalších nesrovnalostí v činnosti žalobkyně. Přestože v napadeném
rozhodnutí výslovně neuvedl, že odlišnost spočívá právě v této okolnosti, z odůvodnění jasně
vyplývá, že samo trestní stíhání dřívějšího jednatele žalobkyně nedostačuje k neudělení povolení.
V napadeném rozhodnutí detailně popsaná pochybení proto logicky představují další zásadní
skutečnosti, které ve svém souhrnu tvoří ucelený řetězec důvodů vedoucích k nevyhovění žádosti
žalobkyně a které její případ odlišují od ostatních. Stěžovatel plně vyhověl požadavku,
aby rozhodnutí odpovídalo okolnostem posuzovaného případu. Nedopustil se tedy
neodůvodněného odklonu od rozhodovací praxe.
[13] Městský soud proto pochybil, posoudil-li tvrzení o diametrálních odlišnostech
srovnávaných případů zcela izolovaně, ačkoliv tak měl učinit naopak v kontextu celého
odůvodnění.
IV. Závěr a náklady řízení
[14] Stěžovatel se svými námitkami uspěl. Nejvyšší správní soud proto zrušil napadený
rozsudek a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1 věta první s. ř. s.).
V něm městský soud opětovně posoudí otázku přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, bude
při tom vázán výše uvedeným právním názorem kasačního soudu (§110 odst. 4 s. ř. s.).
[15] V novém rozhodnutí městský soud rozhodne rovněž o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. června 2021
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu