ECLI:CZ:NSS:2021:1.AS.55.2021:25
sp. zn. 1 As 55/2021- 25
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: D. M., proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě ze dne 25. 12. 2020 na ochranu
před nezákonným zásahem správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2021, č. j. 14 A 18/2021 – 11,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamítá .
II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne ze dne 24. 2. 2021, č. j. 14 A 18/2021
11, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a usnesení městského soudu
[1] Žalobou podanou u městského soudu se žalobce domáhal ochrany proti nezákonnému
zásahu žalovaného, konkrétně požadoval prohlášení dvou jednání ze strany příslušníků Policie
České republiky za nezákonné zásahy. Městský soud žalobce vyzval k zaplacení soudního
poplatku ve výši 4.000 Kč. Žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků.
[2] Městský soud v záhlaví specifikovaným usnesením návrh žalobce na osvobození
od soudních poplatků zamítl. Při svém posouzení vyšel z údajů uvedených ve formuláři
Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech ze dne 9. 2. 2021, který žalobce
soudu zaslal v řízení vedeném pod sp. zn. 14 A 20/2021. V tomto prohlášení žalobce uvedl,
že jeho zaměstnavatelem je Vazební věznice Praha – Pankrác, kde vytírá podlahy, přičemž jeho
průměrný čistý měsíční výdělek činí „20 rajčat“. Dále tvrdil, že má na bankovním účtu „min.
24.000 Kč“, ale nemá k němu přístup. Ke svým pravidelným výdajům pak uvedl, že měsíčně platí
nájem ve výši 2.200 Kč. Konstatoval také, že je ve vazbě a nic nemá. Za své závazky označil
povinnost „zaplatit 2.000 Kč za neuposlechnutí výzvy MP Kolín“ a povinnost hradit „10 piškotů měsíčně“
věřiteli M. M.
[3] Soud dospěl k závěru, že žalobce věrohodným způsobem nedoložil svá tvrzení
o naprostém nedostatku finanční prostředků a nemožnosti přístupu k financím z důvodu pobytu
ve vazbě. Neprokázal ani původ a skutečný rozsah finančních prostředků, z nichž hradil náklady
na své životní potřeby v době pobytu na svobodě do 16. 12. 2020; je přitom zřejmé, že v této
době nepochybně určitými finančními prostředky disponoval. Je obecně známou skutečností,
kterou není třeba dokazovat, že každý člověk žijící standardním způsobem života má pravidelné
výdaje (na bydlení, stravování, ošacení, dopravu atd.), které musí z nějakých zdrojů hradit.
Existenci, výši a původ takových prostředků však žalobce soudu zamlčel a uvedl, že žádný
peněžní příjem nemá. Nadto sám žalobce uvedl, že má na účtu u peněžního ústavu částku
alespoň 24.000 Kč, avšak k těmto finančním prostředkům nemá přístup. Podle soudu
je tak zjevné, že žalobce určitými finančními prostředky disponuje. Žalobcovo prohlášení o jeho
osobních, majetkových a výdělkových poměrech ze dne 9. 2. 2021 se proto jeví jako zcela
nevěrohodné.
II. Důvody kasační stížnosti žalobce
[4] Žalobce podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost, ve které navrhl jeho
zrušení a vrácení městskému soudu k novému projednání. Zároveň požádal o osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
[5] Stěžovatel (který se v době podání kasační stížnosti nacházel ve vazební věznici) uvedl,
že u sebe nemá ani nesmí mít peníze, ve věznici si peníze nelze vydělat, a nezná ani nemá osobu,
která by mu peníze půjčila. Za absurdní považoval prokazování výdajů na bydlení, stravu
či ošacení, které mu platí Ministerstvo spravedlnosti či Vězeňská služba. Život ve vazební věznici
není standardní, nedostatek a nemožnost disponovat s finančními prostředky plyne z pravidel
pobytu ve vazební věznici. Soud má u lidí pobývajících ve vazební věznici nulovou šanci
porovnat příjmy, výdělky apod.
[6] Soud zneužil tísně a nevýhodné pozice (navíc v nouzovém stavu), v níž se lidé ve věznici
nacházejí. Jsou zakázány návštěvy, telefon a PC, které má stěžovatel u sebe, nelze nikomu vydat.
Stěžovatel nemá přístup k internetu, nemůže se spojit s bankou. Dle obchodních pravidel není
cizí osoba oprávněna užít stěžovatelovy autorizační přístupy. Dopisy jsou cenzurovány a posílat
jimi hesla je „stupidní“. Dopisovat si s bankou bez ověřeného podpisu je „nanic“. Stěžovatel
vysvětlil, že platbu nelze ovlivnit. Kamarád reaguje sporadicky, stěžovatelovo písmo
moc nepřečte a nebude za něj platit. Jeho bankovním účtem těžko může manipulovat; rodiče
mu v tomto také neumí pomoci. Právní zástupce v jiné věci nemá ke stěžovatelovu účtu
ani k jeho majetku přístup. Bez ověření podpisu notářem (který není ve věznici k dispozici) toto
nelze ovlivnit.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud nerozhodoval o stěžovatelově žádosti o osvobození od soudního
poplatku, jelikož povinnost zaplatit soudní poplatek má stěžovatel jen tehdy, směřuje-li jeho
kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé či o jiném návrhu, jehož
podání je spojeno s poplatkovou povinností (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015,
č. j. 1 As 196/2014 - 19, č. 3271/2015 Sb. NSS, bod 27). V nyní projednávané věci stěžovatel
kasační stížností napadá usnesení městského soudu, jímž byla zamítnuta jeho žádost
o osvobození od soudních poplatků. Jedná se tedy o usnesení, které upravuje pouze procesní
otázky řízení o žalobě. Kasační stížnost proti takovému usnesení tak nepodléhá poplatkové
povinnosti.
[8] Z odkazovaného usnesení rozšířeného senátu č. j. 1 As 196/2014 – 19 současně plyne,
že ač je povinné zastoupení stěžovatele bez příslušného právnického vzdělání advokátem obecně
jednou ze základních podmínek řízení o kasační stížnosti, ustanovení §105 odst. 2 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) se neuplatní v případech,
kdy kasační stížnost směřuje proti procesnímu rozhodnutí učiněnému v řízení o žalobě, jež slouží
toliko k zajištění podmínek řízení nebo jeho řádného průběhu. Takovým typem rozhodnutí
je i nyní napadené usnesení, jak již soud výše uvedl. V daném případě tak ani podmínka
povinného zastoupení stěžovatele advokátem nemusí být splněna. Ustanovení zástupce tak
nebylo třeba k ochraně stěžovatelových práv (viz §35 odst. 10 s. ř. s.). Kasační stížnost
stěžovatele přitom byla dostatečně odůvodněná. Návrh na ustanovení zástupce pro řízení
o kasační stížnosti tudíž kasační soud zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
[9] Při hodnocení kasační stížnosti soud nejprve posuzoval, zda jsou splněny podmínky
řízení. Dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas
a osobou oprávněnou a je přípustná.
[10] Kasační stížnost je důvodná.
[11] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. „[ú]častník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může
být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi
osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto
rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou
žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoli za řízení odejme, popř. i se zpětnou účinností, jestliže
se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popř.
neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.“
[12] Individuální osvobození od soudních poplatků je procesním institutem, jehož účelem
je zejména ochrana účastníka, který se nachází v tíživých sociálních poměrech, před nepřiměřeně
tvrdým dopadem zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, který by mu případně
znemožnil přístup k soudní ochraně ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Smyslem
tohoto institutu není kompenzovat navrhovateli finanční zátěž spojenou se soudním řízením,
ale umožnit přístup k soudu. Účastník řízení žádající o osvobození od soudních poplatků proto
musí v prvé řadě osvědčit, že jsou v jeho případě splněny zákonem stanovené předpoklady.
Povinnost doložit nedostatek prostředků je tedy jednoznačně na účastníkovi řízení. Pokud
ji nesplní, soud nezjišťuje majetkové možnosti účastníka z úřední povinnosti (viz rozsudky NSS
ze dne 8. 7. 2011, č. j. 3 Ads 80/2011 – 122, nebo ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 – 50,
č. 537/2005 Sb. NSS). Nevěrohodnost nebo neúplnost tvrzení účastníka ohledně existence
předpokladů pro osvobození od soudních poplatků vylučuje vyhovění žádosti (např. rozsudek
ze dne 26. 8. 2009, č. j. 1 As 39/2009 – 88, č. 1962/2010 Sb. NSS). Předpokladem ovšem
je, že soud žadatele v tomto směru řádně poučí (viz rozsudek NSS ze dne 24. 9. 2008, č. j.
1 As 63/2008 – 34). Typicky soud zasílá žadateli k vyplnění formulář týkající se jeho majetkových
poměrů a poučí ho, že ho stíhá břemeno tvrzení i důkazní, a proto neunese-li jej, bude jeho
žádost zamítnuta.
[13] Z předloženého spisu městského soudu je zřejmé, že soud v tomto řízení stěžovatele
nepoučil o povinnosti tvrdit a prokázat nedostatek finančních prostředků, která je předpokladem
pro osvobození od soudních poplatků. Soud sice mohl vyjít z Prohlášení o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech ze dne 9. 2. 2021, které mu stěžovatel zaslal v jiném řízení
vedeném pod sp. zn. 14 A 20/2021, zároveň však měl stěžovatele i v nyní posuzovaném řízení
poučit, že v případě neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního bude jeho žádost
zamítnuta. Stěžovatel tak mohl mít například možnost podrobněji prokázat své tvrzení, z jakých
důvodů nemohl disponovat se svým bankovním účtem (jak podrobněji vysvětluje v kasační
stížnosti).
[14] Pokud tedy soud měl pochybnosti o věrohodnosti stěžovatelem tvrzených skutečností,
resp. považoval jeho tvrzení za nedostatečně podložená, měl ho v tomto řízení vyzvat k jejich
doložení a poučit ho o neúplnosti jeho žádosti i o důsledcích nesplnění povinnosti tvrdit a doložit
nedostatek finančních prostředků. To však soud neučinil a místo toho jeho žádosti bez dalšího
nevyhověl. Z výše uvedené judikatury Nejvyššího správního soudu přitom vyplývá, že jestliže
soud považuje žadatelova tvrzení za nedostatečně konkrétní či nepodložená, může jeho žádost
zamítnout jen za situace, pokud byl žadatel o své povinnosti tvrdit a doložit svoji nemajetnost
náležitě poučen.
[15] V dalším řízení proto bude na městském soudu, aby stěžovatele dodatečně vyzval
ke konkrétnějšímu prokázání jeho majetkových poměrů a poučil ho, že v případě nesplnění této
povinnosti bude jeho žádost o osvobození od soudních poplatků zamítnuta.
IV. Závěr a náklady řízení
[16] Nejvyšší správní soud tedy napadené usnesení městského soudu
dle §110 odstavce 1 s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm je vázán právním
názorem vysloveným v tomto rozhodnutí.
[17] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí
(§110 odstavec 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. května 2021
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu