ECLI:CZ:NSS:2021:1.AS.58.2021:78
sp. zn. 1 As 58/2021 - 78
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: Ing. B. F., zastoupena Mgr.
Jakubem Olivou, advokátem se sídlem Mlčochova 819/4, Olomouc, proti žalovanému:
Zeměměřický a katastrální inspektorát v Brně, se sídlem Moravské náměstí 1, Brno, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2019, č. j. ZKI BR-O-2/27/2019-29, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2021, č. j.
62 A 62/2019-179,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobkyně n emá p r áv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti ne p ř i z ná v á .
IV. Ustanovenému zástupci žalobkyně Mgr. Jakubu Olivovi, advokátovi se sídlem Mlčochova
819/4, Olomouc, se p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 8.228 Kč, která mu
bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto
rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně se domáhá opravy chyb v katastrálním operátu podle §36 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), které dle jejího tvrzení spočívají
v tom, že na pozemcích p. č. st. X v k. ú. R. je nesprávně evidována stavba č. p. X a zapsány
související majetkoprávní vztahy. Dle mínění žalobkyně se nejedná o samostatnou stavbu, ale
toliko o přístavbu k domu č. p. X, který je v jejím vlastnictví. Totéž pak dle jejího mínění platí
ohledně stavby bez č. p./č. ev. zapsané na pozemku p. č. st. X.
[2] V této souvislosti se dne 28. 8. 2018 obrátila na Katastrální úřad pro Zlínský kraj,
Katastrální pracoviště Holešov (dále jen „katastrální úřad“), který však požadovanou změnu
v katastrálním operátu neprovedl, neboť dospěl k závěru, že požadavek žalobkyně není důvodný.
Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem nesouhlasila, vydal katastrální úřad dne
22. 11. 2018 rozhodnutí č. j. OR-232/2018-740-33, jímž nesouhlasu žalobkyně nevyhověl,
a všechny shora uvedené stavby ponechal v katastru nemovitostí evidovány beze změn. Odvolání
žalobkyně žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 2. 2019, č. j. ZKI BR-O-2/27/2019-29 (dále
jen „napadené rozhodnutí“), zamítl.
II. Rozsudek krajského soudu
[3] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Brně, který
ji v záhlaví specifikovaným rozsudkem zamítl.
[4] Uvedl, že oprava chyby v katastrálním operátu slouží zejména k odstranění rozporu mezi
stavem katastrálního operátu a obsahem listin, které byly podkladem pro jejich zápis. Katastrální
úřad může v řízení o opravě chyby katastru činit jen základní a jednoduché právní úvahy
a nepřísluší mu nalézat právo; takto mohou činit pouze soudy v občanskoprávním řízení.
[5] V nynější věci žalobkyně své závěry o rozporu stavu zápisu s obsahem listin, které byly
jeho podkladem, dovozuje z obsahu geometrického plánu z roku 1957 a měření v roce 1972.
Tyto listiny však tvrzení žalobkyně o přístavbě domu č. p. X nepotvrzují. Zápis budovy č. p. X
byl proveden v souladu s předloženými listinami. Pokud se jedná o evidenci domu č. p. X,
poukázal soud na obsah darovací smlouvy ze dne 20. 1. 1997 a kupní smlouvy ze dne 3. 2. 2006.
[6] Krajský soud rovněž zdůraznil, že žalovaný již v obdobné věci v minulosti opakovaně
rozhodoval. Stejná otázka byla předmětem zkoumání civilních soudů ve věci zřízení služebnosti
stezky a cesty ve prospěch vlastníka budovy č. p. X. Po vyčerpání řádných i mimořádných
opravných prostředků se žalobkyně obrátila i na Ústavní soud, který o ústavní stížnosti rozhodl
dne 15. 10. 2018.
[7] Závěry žalovaného obsažené v napadeném rozhodnutí označil soud za přesvědčivé.
Žalobkyni se je nepodařilo zpochybnit ani důkazy předloženými při ústním jednání. Ačkoliv
u domu č. p. X se historicky zřejmě nacházela nějaká forma stavby, z doložené dokumentace není
zřejmé, zda se jednalo o přístavbu, drobné stavby nebo dílnu. Stavebníkem však byl nepochybně
vlastník pozemku p. č. X J. V., nikoliv právní předchůdce žalobkyně. Již v roce 1993 došlo na
návrh J. V. k povolení užívání stavby – novostavby rodinného domu na pozemku p. č. X a k
přidělení čísla popisného X. Žalobkyně nabyla vlastnické právo k pozemku p. č. Xa budově č. p.
X na pozemku p. č. X (tedy nebylo uvedeno, že by se budova nacházela i na jiném pozemku) až
v roce 1997.
[8] Ze zjištěných skutečností tedy dle mínění krajského soudu nevyplývá,
že by se v katastrálním operátu ve vztahu k budovám č. p. X a č. p. X nacházely chybné údaje
vzniklé omylem při vedení či obnově katastru, tím méně omylem zřejmým. Pokud hodlá
žalobkyně docílit změny vlastnického uspořádání, resp. výmazu budovy č. p. X z katastru
nemovitostí a evidence této plochy jako přístavby domu č. p. X, není možné této změny docílit
opravou chyby dle §36 odst. 1 katastrálního zákona, ale výhradně v řízení před civilními soudy.
III. Obsah kasační stížnosti
[9] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost, neboť
se domnívá, že soud vycházel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu a předložené důkazy
nehodnotil ve vzájemných souvislostech. Především pak nezjišťoval, zda evidence v jednotlivých
etapách vedení katastru odpovídá sbírce listin, zda je mezi sebou v souladu měřičský a písemný
operát a zda je evidence v souladu s dříve i aktuálně platnými právními předpisy.
[10] Žalobkyně odkazuje na historické listiny, zejména geometrické plány odsouhlasené soudy
v letech 1943 a 1961 a záznam měření z roku 1972, jejichž správnost nelze zpochybňovat
na základě pozdějších rozhodnutí soudu či jiných orgánů. Z důkazů provedených v řízení před
krajským soudem vyplývá, že zákres domu č. p. X v současné katastrální mapě neodpovídá
skutečnému stavu.
[11] Stěžovatelka dále podrobně rozebírá jednotlivé chyby, k nimž dle jejího mínění
v minulosti při vedení evidence došlo. Je přesvědčená, že notářské zápisy č. NZ 492/79 a č. NZ
493/79 nezohledňují koupi pozemku podle kupní smlouvy z roku 1958, geometrický plán z roku
1957 a změnu obvodu domu na základě zaměření z roku 1972. Dále pak poukazuje na rozpor
notářského zápisu č. NZ 27/97 se zákresem a závazným určením nemovitostí v dříve platné
mapě evidence nemovitostí (snímek mapy z roku 1988). Současný zákres domu č. p. X tedy
neodpovídá skutečnému stavu věci a je v rozporu s dřívějšími listinami, neboť původně
byl proveden (současně s budovou č. p. X a budovou bez č. p./č. ev.) i na pozemcích p. č. st. X a
X. Existenci domu č. p. X na pozemku p. č. st. X v roce 1983 dokládá i stavební povolení z téhož
roku, které zhojilo chybný notářský zápis č. NZ 492/79, a podle něhož se spoluvlastníky tohoto
domu stali rodiče žalobkyně a její strýc J. V. Žalovaný však bezdůvodně upřednostňuje zápisy
podle kolaudačního rozhodnutí ze dne 24. 6. 1993.
[12] V roce 1997 došlo bez příslušné dokumentace k rozdělení původní stavby domu č. p. X a
pozemku p. č. st. X na dům č. p. X a dům bez č. p. a parcely č. X a č. X. Chybu a zřejmý omyl v
geodetických pracích a při vedení katastru dokládá i znalecký posudek Ing. F. z roku 2010.
[13] Stěžovatelka dále odkazuje na rozhodovací činnost Nejvyššího soudu k problematice
dělitelnosti stavby s tím, že převést lze pouze samostatnou věc nebo ideální podíl na věci.
Vzhledem k tomu, že nelze samostatně disponovat s věcí, která je neoddělitelná, má stěžovatelka
za to, že spoluvlastnictví domu č. p. X s přístavbou i nadále přetrvává. Současně upozornila i na
odborné závěry obsažené v prezentaci Jana Kmínka – Geometrické plány po roce účinnosti katastrální
vyhlášky a publikaci Jana Bumby – České katastry od 11. do 21. století.
[14] Stěžovatelka rovněž namítla porušení principu rovnosti před zákonem. Žalovaný
ani krajský soud se náležitě nezabývaly jí odkazovanými případy, v nichž postupoval katastrální
úřad rozdílně.
[15] V neposlední řadě se domnívá, že se soud nezabýval některými předloženými důkazy.
Tyto listiny soud s ohledem na jejich větší rozsah nezaložil do spisu.
[16] Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek
krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
IV. Vyjádření žalovaného
[17] Žalovaný k věci uvedl, že s námitkami vznesenými v kasační stížnosti se již vypořádal
nejen v napadeném rozhodnutí, ale i v některých svých dřívějších rozhodnutích. Jedná se zejména
o rozhodnutí ze dne 31. 1. 2012, č. j. ZKI-O-145/650/2011, a ze dne 29. 8. 2012, č. j.
ZKI-O-80/429/2012, která se týkala téhož předmětu řízení. Některé kasační námitky
pak představují polemiku se závěry žalovaného v rozhodnutí, které se týkalo zákresu hranice mezi
dotčenými pozemky, a bez příslušného kontextu jsou nesrozumitelné.
[18] Za zcela novou námitku označil žalovaný odkaz na znalecký posudek Ing. F., s jehož
obsahem není obeznámen, nicméně projednávané věci se nemůže nijak týkat, neboť jeho autor
není zapsaný v seznamu znalců v oboru geodézie a kartografie. Za zcela irelevantní považuje
odkazy na obsah prezentace Jana Kmínka a odbornou publikaci Jana Bumby.
[19] Vzhledem k tomu, že požadavky žalobkyně zjevně vybočují ze zákonné maximy institutu
opravy chyb v katastru, navrhl žalovaný, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
V. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[20] Nejvyšší správní soud nejprve hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Dospěl
k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti a je projednatelná. Důvodnost kasační
stížnosti posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.);
neshledal přitom vady, jimiž by se musel zabývat i bez návrhu.
[21] Kasační stížnost není důvodná.
[22] Předmětem projednávané věci je posouzení, zda existují důvody pro provedení
stěžovatelkou požadované opravy údajů katastru ve smyslu §36 katastrálního zákona.
[23] Podle §36 odst. 1 katastrálního zákona „[n]a písemný návrh vlastníka nebo jiného oprávněného
nebo i bez návrhu opraví katastrální úřad chybné údaje katastru, které vznikly a) zřejmým omylem při vedení
a obnově katastru, b) nepřesností při podrobném měření, zobrazení předmětu měření v katastrální mapě
a při výpočtu výměr parcel, pokud byly překročeny mezní odchylky stanovené prováděcím právním předpisem.“
[24] V posuzované věci přichází, s ohledem na argumentaci stěžovatelky, v úvahu toliko
důvod opravy podle písm. a) citovaného ustanovení, tj. důvod spočívající v existenci chybných
údajů v důsledku zřejmého omylu při vedení (obnově) katastru.
[25] K problematice oprav katastrálního operátu se váže bohatá rozhodovací činnost
Nejvyššího správního soudu (viz např. rozsudky ze dne 26. 1. 2012, č. j. 4 Aps 4/2011-68, ze dne
24. 4. 2013, č. j. 7 As 131/2012-32, či ze dne 14. 4. 2016, č. j. 9 As 242/2015–55). Již v rozsudku
ze dne 17. 1. 2008, č. j. 1 As 40/2007-103, se tento soud zabýval výkladem pojmu „zřejmý omyl“,
přičemž dovodil, že je vždy třeba vykládat jej v souvislosti s konkrétním případem. „Obecně sem
lze zařadit jak omyl týkající se skutkových okolností (error facti – zejména případy chyb v psaní a počítání, jako
zápis jiných údajů, zápis údajů neobsažených v podkladové listině či např. i opomenutí zapsat údaj v podkladové
listině obsažený), tak omyl právní (error iuris – např. zápis právního vztahu, který právní řád nezná, či zápis
skutečnosti na základě listiny, která nesplňuje požadavky stanovené katastrálním zákonem).“
[26] V rozsudku ze dne 12. 5. 2016, č. j. 6 As 166/2015–27, pak Nejvyšší správní soud
zdůraznil, že „[k]atastrální úřad je oprávněn (a povinen) opravit pouze takové údaje v katastru, které jsou
chybné v důsledku zřejmého omylu. Musí zde tedy existovat rozpor mezi údaji katastru a listinami založenými
ve sbírce listin. Zápis v katastru je podmíněn jednak existencí listiny, jednak tím, že tato listina má určitý obsah,
ze kterého vyplývá závěr o existenci či neexistenci určitých práv nebo povinností vztahujících se k nemovitosti.
Při opravě chybného údaje katastru podle §8 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky,
nemůže katastrální úřad vybočit ze své evidenční role a při rozhodování o opravě chybného údaje fakticky nalézat
právo, tedy též posuzovat, za jakých podmínek práva vznikají, zanikají, mění se jejich obsah, přecházejí na jiné
osoby. To přísluší pouze soudům v občanskoprávním řízení. Katastrální úřad může v řízení o opravě chyby
katastru činit jen základní a jednoduché právní úvahy vycházející z obsahu jím zkoumaných listin a nemůže řešit
sporné právní otázky.“
[27] Ačkoliv se citovaná rozhodnutí vztahují především k právní úpravě obsažené v dnes
již neúčinném §8 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, jejich závěry
jsou plně uplatnitelné i na nyní projednávanou věc. Obsahově totiž zůstala právní úprava
i v „novém“ katastrálním zákoně zachována.
[28] Stěžovatelka předestřela v kasační stížnosti velmi obsáhlou a podrobnou argumentaci,
která představuje historický exkurz do evidence domu č. p. X, aktuálně zapsaném na pozemku p.
č. st. X. Stěžovatelka je přesvědčená, že současný stav spočívající v evidenci samostatného domu
č. p. X na pozemku p. č. st. X a budovy bez č. p./č. ev. na pozemku p. č. st. X představuje
zřejmou chybu v katastru, neboť se jedná toliko o přístavby domu č. p. X. S tím souvisí i
skutečnost, že dle jejího mínění nemohlo dojít k převodu vlastnického práva k domu č. p. X a
budově bez č. p./č. ev., neboť se nejedná o samostatné věci v právním slova smyslu.
[29] Z obsahu přezkoumávaného rozsudku vyplývá, že krajský soud argumentaci stěžovatelky
nepřisvědčil a naopak aproboval závěr žalovaného, že současný stav v katastru odpovídá obsahu
listin založených ve sbírce listin. Poukázal na skutečnost, že existenci samostatné budovy č. p. X
na pozemku p. č. st. X dokládá žádost o zápis novostavby do listu vlastnictví z roku 1997,
rozhodnutí stavebního úřadu o povolení užívání stavby ze dne 24. 6. 1993 a potvrzení o přidělení
čísla popisného. Vnější obvod budovy pak byl určen geometrickým plánem č. 664-149/97
a je zobrazen v platné katastrální mapě. Vlastnické právo k budově č. p. X na pozemku p. č. st. X
a budově bez č. p. na pozemku X, včetně pozemků, bylo převedeno kupní smlouvou ze dne 3. 2.
2006 na kupující L. V. Pokud se jedná o dům č. p. X, zápis v katastru je odrazem darovací
smlouvy ze dne 20. 1. 1997, z níž vyplývá, že na žalobkyni bylo převedeno vlastnické právo
k budově č. p. X na pozemku p. č. st. X. V uvedené smlouvě přitom není zmínka o tom, že by se
dům č. p. závX nacházel na pozemcích p. č. st. X a p. č. X, popřípadě že by dotčený dům sestával
ze dvou bytových jednotek, tj. že by jeho součástí byla i přístavba domu č. p. X.
[30] Nejvyšší správní soud ověřil, že tyto skutečnosti nachází oporu ve správním spisu,
potažmo ve sbírce listin, pročež souhlasí s krajským soudem, že požadavek na opravu údajů
v katastru ve smyslu §36 katastrálního zákona je nedůvodný. To je ostatně patrné již z povahy
argumentace stěžovatelky. Domáhá-li se totiž stěžovatelka změny evidence domu č. p. X
a budovy bez č. p./č. ev. na pozemcích p. č. st. X a X v tom smyslu, že uvedené budovy nejsou
samostatnou věcí, ale toliko součástí domu č. p. X na pozemku p. č. st. X, jakož i narovnání s tím
souvisejících vlastnických vztahů, jedná se o otázku veskrze soukromoprávní, jejíž řešení přísluší
toliko soudům v občanskoprávním řízení. To tím spíše, pokud stěžovatelka nesoulad zápisu v
katastru se skutečným stavem dovozuje na základě historických listin, které však nenachází odraz
v pozdější dokumentaci.
[31] Nejvyšší správní soud tedy nečiní závěr o tom, zda tvrzení stěžovatelky jsou či nejsou
opodstatněná, zdůrazňuje však, že institut opravy chyb v katastru neslouží k nápravě
nevyhovujícího právního uspořádání vztahů k nemovitostem. Žalovanému (či katastrálnímu
úřadu) pak nepřísluší provádět složité dokazování a nalézat právo. Jak stěžovatelce opakovaně
vysvětlil žalovaný (který již v téže věci rozhodoval opakovaně) i v nynější věci krajský soud,
prostor pro opravu chyb v katastru nastává tehdy, pokud je evidovaný stav výsledkem zcela
zjevného omylu, který je patrný již při poměrně povrchním zkoumání. O takovou situaci se však
v právě posuzované věci nejedná. Ostatně i stěžovatelka připouští, že údaje evidované v katastru
ohledně pozemků p. č. st. X, X a X a na nich umístěných staveb nachází oporu v listinách
založených ve sbírce listin. Zpochybňuje však obsah těchto listin, a to zejména s ohledem na
historické dokumenty, jimž přisuzuje větší váhu. Řešení rozporu mezi těmito listinami je však
otázkou rozsáhlého dokazování, které nemá v řízení o opravě chyb v katastrálním operátu své
místo.
[32] Nejvyšší správní soud tedy neshledal jádro argumentace stěžovatelky důvodným, neboť
její požadavek na změnu údajů v katastru se zcela vymyká smyslu a účelu institutu oprav údajů
v katastru podle §36 katastrálního zákona.
[33] Jedná-li se o námitku porušení principu rovnosti před zákonem, shledává ji Nejvyšší
správní soud nesrozumitelnou, neboť z obsahu kasační stížnosti není zřejmé, v jakých případech
měl žalovaný postupovat odlišně. Ačkoliv stěžovatelka identifikovala příslušná správní řízení,
potažmo pozemky, jichž se měl postup žalovaného dotýkat, soud není s obsahem těchto řízení
obeznámen a ani je nepovažuje pro nyní posuzovanou věc relevantní.
[34] Konečně soud neshledal důvodnou ani námitku, že se krajský soud nezabýval některými
stěžovatelkou předloženými důkazy. Je běžnou praxí, že soud nezakládá do spisu v listinné
podobě všechny dokumenty, které mu účastníci řízení zaslali v elektronické podobě. Nejčastěji
tomu tak bývá právě s ohledem na značný rozsah těchto příloh, a to v situaci, kdy soud
nepovažuje za nezbytné provést důkaz těmito listinami. V nyní projednávané věci
pak stěžovatelkou odkazované listiny (s ohledem na již vyřčené) nebyly pro posouzení
důvodnosti žaloby podstatné, pročež neshledává soud na postupu krajského soudu
nic závadného.
VI. Závěr a náklady řízení
[35] Nejvyšší správní soud neshledal námitky stěžovatelky důvodnými. Jelikož v řízení nevyšly
najevo ani žádné vady, k nimž musí soud přihlížet z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.),
zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
[36] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměla
úspěch. Žalovanému žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly, a proto mu soud
náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznal.
[37] Usnesením ze dne 7. 4. 2021, č. j. 1 As 58/2021-52, ustanovil Nejvyšší správní soud
stěžovatelce zástupce, a to Mgr. Jakuba Olivu, advokáta se sídlem Mlčochova 819/4, Olomouc.
V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 10 ve spojení
s §120 s. ř. s.). Soud určil odměnu advokáta v souladu s §7, §9 odst. 4 písm. d), §11 odst. 1
písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), částkou 6.200 Kč za dva úkony právní služby
(příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ze dne 23. 4. 2021) a dále částkou 600 Kč, která
představuje paušální náhradu hotových výdajů (§13 odst. 4 advokátního tarifu). Vzhledem
k tomu, že ustanovený zástupce je plátcem DPH, zvýšil soud odměnu za zastupování o tuto daň.
Celkem tedy ustanovenému zástupci přiznal odměnu ve výši 8.228 Kč. Pro zvýšení odměny
ve smyslu §12 odst. 1 advokátního tarifu, jak navrhoval ustanovený zástupce, soud neshledal
žádné důvody.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. května 2021
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu