ECLI:CZ:NSS:2021:1.AZS.371.2020:38
sp. zn. 1 Azs 371/2020 - 38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudkyň
Mgr. Sylvy Šiškeové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: A. G., zastoupeného
Mgr. Tomášem Císařem, advokátem se sídlem Vinohradská 1233/22, Praha 2, proti žalované:
Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2176/2,
Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 7. 2020, č. j. CPR-46674-3/ČJ-2019-
930310-V246, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze
ze dne 21. 9. 2020, č. j. 53 A 4/2020-28,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobce ne má p r áv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a její posouzení krajským soudem
[1] Žalobce byl dne 21. 10. 2018 zajištěn hlídkou Policie České republiky a následně zadržen
pro podezření přečinu z maření výkonu úředního rozhodnutí o dříve uloženém správním
vyhoštění. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje (dále jen
„správní orgán prvního stupně“) žalobci uložila podle §119 odst. 1 písm. a) bodu 2 zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále
jen „zákon o pobytu cizinců“), správní vyhoštění na dobu pěti let, po kterou mu nelze umožnit
vstup na území států Evropské unie. Žalovaná zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí
správního orgánu prvního stupně.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalované žalobu, kterou Krajský soud v Praze (dále jen
„krajský soud“) shora označeným rozsudkem zamítl. Podle soudu se správní orgány řádně
zabývaly kritérii, která je nutno vážit při rozhodování o správním vyhoštění cizince, i otázkou
přiměřenosti dopadů rozhodnutí o správním vyhoštění. Žalovaná podrobně zhodnotila vliv
vyhoštění na žalobcův soukromý a rodinný život. Správní orgán prvního stupně stanovil délku
správního vyhoštění s přihlédnutím ke všem okolnostem věci.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované
[3] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(„s. ř. s.“).
[4] Stěžovatel má za to, že správní orgány nezjistily stav věci, o němž nejsou důvodné
pochybnosti, nepřihlédly ke specifickým okolnostem případu a nešetřily oprávněné zájmy
stěžovatele. Krajský soud se řádně nezabýval žalobní námitkou týkající se doby vyhoštění. Pokud
trestní soud zvolil jako postačující sankci vyhoštění v délce tří let, neměl by správní orgán
při hodnocení méně závažného protiprávního jednání ukládat správní vyhoštění ve výrazně vyšší
výměře, aniž by jakkoliv zohlednil trest vyhoštění. Z okolností posledního neoprávněného
pobytu vyplývá, že stěžovatel nepobýval na území České republiky v rozporu se zákonem
úmyslně. O existenci dřívějšího rozhodnutí o vyhoštění, jehož výkon měl mařit, nevěděl.
Stěžovatel je proto přesvědčen o nepřiměřenosti rozhodnutí o správním vyhoštění, pokud jde
o jeho délku.
[5] Stěžovatel dále konstatoval, že správní orgány nedostatečně posoudily přiměřenost
zásahu rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života. Správní orgány neodůvodnily
přezkoumatelně délku doby vyhoštění. Délka pěti let uložená v rozhodnutí o správním vyhoštění
představuje velice dlouho dobu, značně a zcela nedůvodně převyšující trest vyhoštění. Stěžovatel
rovněž poukázal na skutečnost, že tato doba je zcela nepřiměřená délce tvrzeného nelegálního
pobytu stěžovatele.
[6] Stěžovatel v kasační stížnosti požádal o přiznání odkladného účinku. Nejvyšší správní
soud usnesením ze dne 12. 11. 2020, č. j. 1 Azs 371/2020-25, kasační stížnosti odkladný účinek
nepřiznal.
[7] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázala na své vyjádření k návrhu na přiznání
odkladného účinku, v němž především vyslovila požadavek, aby se na území České republiky
zdržovali pouze cizinci respektující zdejší právní řád. Uvedla též, že využíváním opravných
prostředků v rámci správního či soudního řízení se cizincům bezdůvodně prodlužuje doba jejich
pobytu na území České republiky.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti nejprve hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla
podána včas a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná.
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval stručně formulovanou námitkou
nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Stěžovatel považoval za nepřezkoumatelný způsob,
jakým se krajský soud zabýval námitkou týkající se stanovené doby vyhoštění. K tomu Nejvyšší
správní soud uvádí, že krajský soud se námitkou nepřiměřenosti délky doby vyhoštění zabýval
zejména v bodech 41 a 42 napadeného rozsudku, v nichž se ztotožnil se závěry správních orgánů.
Shrnul závěry, k nimž správní orgány dospěly, a neshledal důvody pro to, aby se od nich odchýlil.
Nejvyšší správní soud setrvale zastává názor, že pokud je rozhodnutí žalovaného důkladné
a náležitě odůvodněné, může si krajský soud (ztotožní-li se s posouzením žalovaného) osvojit
jeho závěry se souhlasnou poznámkou (rozsudek ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005-130,
č. 1350/2007 Sb. NSS). Napadený rozsudek proto nelze označit za nepřezkoumatelný.
[11] Jádrem kasační argumentace je tvrzená nepřiměřenost doby správního vyhoštění v délce
pěti let ve srovnání s dobou aktuálního trestu vyhoštění v délce tří let uloženého trestním
soudem. Krajský soud při posuzování totožné žalobní námitky vycházel z kritérií Evropského
soudu pro lidská práva (rozhodnutí velkého senátu ze dne 18. 10. 2006 ve věci Üner proti
Nizozemsku, č. 46410/99) a hledisek stanovených v §174a zákona o pobytu cizinců. Správní
orgány jsou při posuzování přiměřenosti rozhodnutí o vyhoštění povinny zohlednit mj. závažnost
nebo druh protiprávního jednání cizince, nikoliv délku trestu vyhoštění. Nejvyšší správní soud
přisvědčil krajskému soudu v tom, že není případné srovnávat délku trestu vyhoštění a správního
vyhoštění, neboť se jedná o dva odlišné instituty, které sledují rozdílný účel. Zatímco účelem
trestu vyhoštění je zabránit cizincům v dalším páchání trestné činnosti na území České republiky,
správní vyhoštění vyjadřuje zájem státu na tom, aby se cizinec na území státu déle nezdržoval.
Jedná se přitom o preventivní, nikoliv represivní správní opatření. Nadto odsouzení v trestním
řízení nezakládá překážku ne bis in idem ve vztahu k řízení o správním vyhoštění (rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 10. 2019, č. j. 3 Azs 11/2019-47, nebo ze dne 29. 8. 2017,
č. j. 9 Azs 176/2017-26). Správní orgány proto nepochybily, pokud při rozhodování o délce doby
správního vyhoštění nezohlednily délku doby trestu vyhoštění.
[12] Správní orgány při rozhodování o správním vyhoštění a délce jeho doby vzaly v potaz
jak polehčující, tak přitěžující okolnosti případu. Délku doby správního vyhoštění v polovině
zákonem určené sazby stanovily s ohledem na závažnost opakovaného protiprávního jednání
stěžovatele. Nejvyšší správní soud připomíná, že s těžovateli bylo již dříve vícekrát uloženo
správní vyhoštění (v letech 2008, 2013 a 2014) i trest vyhoštění (v letech 2009 a 2019). Stěžovatel
byl uznán vinným ze spáchání přečinu padělání veřejné listiny a poté ze spáchání přečinu
nedovoleného ozbrojování a dalšího přečinu padělání veřejné listiny. Ani v jednom z případů
neuposlechl správního vyhoštění či trestu vyhoštění a nevycestoval z území členských států
Evropské unie. Všechny tyto okolnosti, a to včetně spolupráce stěžovatele v průběhu správního
řízení, správní orgány zohlednily při ukládání správního vyhoštění. Jejich úvaha je proto
přezkoumatelná, náležitě odůvodněná a vychází z dostatečně zjištěného skutkového stavu, jak lze
seznat rovněž z obsahu správního spisu. Nejvyšší správní soud neshledal, že by správní orgány
vybočily z mezí správního uvážení nebo jej zneužily (rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 25. 6. 2009, č. j. 5 As 49/2008-62). Za takové situace nelze krajskému soudu vytknout,
že se ztotožnil s náležitě podloženými závěry správních orgánů.
[13] Nelze přisvědčit ani stěžovatelově námitce, že nevěděl o nelegálnosti svého pobytu
na území České republiky. Stěžovatel při výslechu uvedl, že v minulosti mu bylo několikrát
uloženo vyhoštění správními orgány i soudy. Proti rozhodnutím se odvolal, ale nevěděl, jak řízení
dopadla, neboť se v nich nechal zastupovat. Tvrzení o nevědomosti stěžovatele svědčí spíše
o jeho lhostejnosti vůči dodržování právních předpisů. Především však neobstojí ve srovnání
s opakovanou trestnou činností, jíž se stěžovatel úmyslně dopouštěl, navíc s přihlédnutím
k jejímu charakteru (mj. užívání padělaných dokladů). Stěžovatel se od 31. 10. 2008, kdy mu
skončila platnost víza, zdržoval na území České republiky neoprávněně, byť s výjimkou doby
řízení ve věci udělení mezinárodní ochrany a pobytu ve výkonu trestu odnětí svobody.
Po značnou dobu byl zařazen v Evidenci nežádoucích osob, od roku 2013 nepřetržitě
až do současnosti. Veškeré okolnosti proto svědčí ve prospěch závěru, že stěžovatel
si nepochybně musel být vědom svého jednání v rozporu s právními předpisy a s ním
spojenými důsledky v podobě vyhoštění. Neobstojí ani námitka, že doba vyhoštění je zcela
nepřiměřená vůči délce tvrzeného nelegálního pobytu stěžovatele, neboť ten zde – s výše
uvedenými výjimkami – prokazatelně nelegálně pobýval od konce roku 2008.
IV. Závěr a náklady řízení
[14] Stěžovatel se svými námitkami neuspěl. Nejvyšší správní soud nezjistil ani žádný důvod
pro zrušení napadeného rozsudku z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.), zamítl tedy kasační
stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[15] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s. za použití §120
téhož zákona. Stěžovatel ve věci neměl úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti. Žalované, které by jinak jako úspěšné účastnici právo na náhradu nákladů
řízení příslušelo, pak v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec její běžné úřední
činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. dubna 2021
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu