ECLI:CZ:NSS:2021:1.AZS.424.2020:61
sp. zn. 1 Azs 424/2020 - 61
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
Mgr. Sylvy Šiškeové a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: R. C. R. M., zastoupeného
Mgr. Ondřejem Rejskem, advokátem se sídlem Buzulucká 431/2, Hradec Králové, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 11. 2019, č. j. OAM-145/LE-LE05-P06-R2-2016, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 14. 10. 2020, č. j. 31 Az 22/2019-90,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á.
II. Žalobce n emá práv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátu Mgr. Ondřeji Rejskovi, se p ři zn áv á
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 8.228 Kč, která mu bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto
rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce je státním příslušníkem Kubánské republiky. Na území České republiky
přicestoval bez platného víza dne 9. 10. 2016 a téhož dne požádal o udělení mezinárodní ochrany.
Jako důvod žádosti o mezinárodní ochranu uvedl svůj nesouhlas s politickým režimem na Kubě
a dodal, že byl pronásledován z důvodu své bisexuální orientace.
[2] Žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle §12 až §14b zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, neboť neshledal, že by byl žalobce v zemi původu pronásledován
v souvislosti s uplatňováním politických práv a svobod. Postavení osob s menšinovou sexuální
orientací na Kubě není podle žalovaného jakkoliv kritické, naopak se každý rok zlepšuje.
[3] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové
(dále jen „krajský soud“), který ji zamítl. Krajský soud konstatoval, že na Kubě nedošlo
k tak podstatné změně situace osob s menšinovou sexuální orientací, aby bylo možné zprávy
o zemi původu považovat za zastaralé, jak tvrdil žalobce. Žalobce v zemi původu nevyvíjel
aktivní politickou činnost s výjimkou členství ve straně Frank Pais, do níž měl vstoupit několik
dní před odjezdem z Kuby. Zranění, která žalobci způsobila policie při hromadné potyčce, byla
podle soudu důsledkem excesu zasahujících policistů, nejednalo se však o cílený zásah proti
osobám s menšinovou sexuální orientací. Krajský soud rovněž zdůraznil, že zmíněná událost
nemohla sama o sobě přivodit hrozbu azylově relevantního pronásledování žalobce, jemuž
v případě návratu do země původu nehrozí nebezpečí vážné újmy.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
jen „s. ř. s.“). Namítl zastaralost zpráv o situaci v zemi svého původu a rovněž jejich
nedostatečnost, neboť žalovaný nepoužil zprávy z nevládních zdrojů a neziskových organizací.
Dále stěžovatel namítl, že násilný zákrok policie v parku zasáhl do jeho práva na svobodu projevu
a na pokojné shromažďování. Závěr krajského soudu, že jeden incident napadení nemůže
dosáhnout intenzity pronásledování, je podle stěžovatele chybný, protože pronásledování nelze
definovat pouze na základě četnosti jeho projevů. Stěžovatelova matka se po násilném incidentu
v parku bezvýsledně pokoušela využít ochranu v zemi původu. Krajský soud nevzal v potaz,
že i jednání, které není projevem oficiální politiky státu, ale stát je trpí, lze považovat
za pronásledování.
[5] Stěžovatel dále poukázal na diskriminaci v zaměstnání z důvodu své sexuální orientace,
na jejímž základě se stal nezaměstnaným, přičemž na něj byl vyvíjen nátlak ze strany oblastního
velitele. V případě návratu do země původu se stěžovatel obává nebezpečí vážné újmy, za kterou
lze považovat hrozbu trestu za propuštění ze zaměstnání z důvodu odlišné sexuální orientace
nebo za pokus o emigraci. Proto se stěžovatel domnívá, že splňuje alespoň podmínky pro udělení
doplňkové ochrany.
[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že zástupce stěžovatele přetváří
a upravuje příběh přednesený stěžovatelem ve správním řízení. Stěžovatel nyní tvrdí skutečnosti,
které ve správním řízení nevypověděl. Žalovaný uvedl, že sám stěžovatel v rámci správního řízení
sdělil, že zaměstnání nemohl najít zejména proto, že kvůli svým vlastním chybám neukončil
studium maturitou, kterou požaduje většina zaměstnavatelů. Žalovaný rovněž poukázal
na to, že stěžovatel v současnosti dlouhodobě žije ve společné domácnosti se svou ženou, takže
z tohoto hlediska nejsou dány důvody, proč by se měl i ve vlasti jakkoliv vymykat většinové
populaci.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a jedná se o kasační stížnost, která
je ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná.
[8] Jedná se však o věc mezinárodní ochrany, a proto se soud podle §104a s. ř. s. ve znění
účinném do 31. 3. 2021 zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje zájmy stěžovatele. Kasační stížnost je podle §104a s. ř. s. přijatelná tehdy, pokud svým
významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Podrobněji se podstatou institutu
přijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud zabýval
v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž dovodil,
že o přijatelnou kasační stížnost se může jednat v následujících typových případech: 1) kasační
stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu; 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní
judikaturou řešeny rozdílně; 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní
odklon; 4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení,
které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[9] Stěžovatel spatřuje důvody přijatelnosti kasační stížnosti v tom, že krajský soud se řádně
nevypořádal s námitkou možného pronásledování z důvodu sexuální orientace. Soud dále učinil
chybný závěr o neexistenci rizika vážné újmy v případě stěžovatelova návratu do země původu.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost přijatelnou na základě skutečnosti, že se krajský
soud nedostatečně vypořádal s námitkou podmínky využití ochrany v zemi původu, neboť toto
tvrzené pochybení krajského soudu by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení
stěžovatele.
[10] Kasační stížnost není důvodná.
[11] Menšinovou sexuální orientací jako azylově relevantním důvodem se Nejvyšší správní
soud v rozhodovací činnosti již zabýval. Sexuální orientace žadatele o azyl může být podle
okolností a s ohledem na poměry v zemi původu považována za znak jeho příslušnosti k určité
sociální skupině ve smyslu §12 písm. b) zákona o azylu. Újma hrozící žadateli o azyl v důsledku
opatření, která působí psychický nátlak, „nemusí být obdobně závažná jako újmy spočívající v ohrožení
života nebo svobody, musí však být s nimi aspoň typově srovnatelná. Nepostačí tedy, půjde-li o pouhou sérii
ústrků, byť v jednotlivých případech i vcelku intenzivních, pokud tyto ústrky ve svém celku nedosáhnou takové
intenzity a systematičnosti, že u dotčené osoby ve zcela zásadní míře snižují kvalitu prožívání a berou životní
perspektivu a že v ní vyvolávají silný pocit celkové bezvýchodnosti a beznadějnosti její situace. Navíc intenzita
uvedených ústrků musí být ‚objektivní‘ v tom smyslu, že by jimi byly výše uvedené negativní životní pocity působeny
zpravidla i u jiných jedinců nacházejících se ve státě původu žadatele o azyl v obdobné situaci.“ (rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 10. 2006, č. j. 2 Azs 66/2006-52, č. 1066/2007 Sb. NSS).
Nejvyšší správní soud nehodlá zlehčovat postavení osob s odlišnou sexuální orientací v zemi
původu stěžovatele. Problémy, kterým stěžovatel v zemi původu čelil kvůli odlišné sexuální
orientaci, však nedosahovaly intenzity popsané ve výše citovaném rozsudku. Žalovaný i krajský
soud proto dospěli k důvodnému závěru, že obtíže stěžovatele se získáváním zaměstnání nelze
jednoznačně přičítat jeho sexuální orientaci. Významně zde nepochybně spolupůsobily i další
okolnosti, především nedokončené středoškolské vzdělání stěžovatele, což připustil
i sám stěžovatel. Stejně tak v případě konfliktů s policií chybí přímá souvislost se stěžovatelovou
příslušností ke skupině osob s odlišnou sexuální orientací.
[12] Další námitka stěžovatele souvisela s možností využití ochrany v zemi původu poté,
co byl stěžovatel v březnu 2011 v parku napaden policií, která zasahovala u hromadné potyčky.
Žalovaný konstatoval, že zásah policie neměl objektivní souvislost se sexuální orientací
stěžovatele a dodal, že stěžovatel si mohl na postup policie stěžovat a požadovat vyšetření
incidentu, avšak neučinil tak. Z vyjádření stěžovatele (č. l. 37 správního spisu) však vyplývá,
že jeho matka po policejním zásahu, při němž tehdy sedmnáctiletý stěžovatel utrpěl zranění
v oblasti úst a zlomeniny obou rukou, vznesla obvinění proti dvěma příslušníkům policie.
Oznámení matky stěžovatele však podle jeho sdělení nebylo prošetřeno.
[13] Stěžovatel navrhoval k objasnění této skutečnosti výslech své matky v řízení před
soudem. Krajský soud tento důkaz neprovedl z důvodu pochybností o objektivitě takového
výslechu. K tomu kasační soud uvádí, že obecně lze připustit i výslech rodinného příslušníka
účastníka řízení; krajský soud však nepochybil, pokud matku stěžovatele nevyslechl.
V posuzované věci je totiž podstatné, že ke zmíněné potyčce s policií došlo přibližně pět let před
tím, než stěžovatel opustil zemi původu. Tato událost tedy postrádá přímou souvislost
s vycestováním stěžovatele. S rostoucím časovým odstupem se také přirozeně snižuje význam
policejního zásahu jako azylově relevantní skutečnosti, neboť stěžovatel mohl na tuto událost
reagovat již dříve, resp. požádat o udělení mezinárodní ochrany přímo v souvislosti se zásahem.
Kasační soud rovněž připomíná, že se jednalo o ojedinělý útok této intenzity zaměřený vůči
stěžovateli. Krajský soud tedy nepochybil, pokud neprovedl důkaz výslechem matky stěžovatele,
neboť by se jednalo o výpověď k události, která nebyla pro řízení o udělení mezinárodní ochrany
rozhodná. Rovněž nepřesnost žalovaného v napadeném rozhodnutí, který nezohlednil
stěžovatelovo tvrzení o tom, že se ochrany v zemi původu pokusila domoci jeho matka (v době,
kdy byl stěžovatel nezletilý), nemá s ohledem na nízkou relevanci policejního zásahu pro azylové
řízení vliv na zákonnost rozhodnutí žalovaného.
[14] Ve vztahu k námitce týkající se použitých informací o situaci v zemi původu stěžovatele
odkazuje kasační soud na rozsudek ze dne 31. 7. 2008, č. j. 5 Azs 55/2008-71, v němž dospěl
k závěru, že „při používání informací o zemích původu je nutné dodržovat následující pravidla. Informace o zemi
původu musí být v maximální možné míře (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené
z různých zdrojů, a (4) transparentní a dohledatelné (srov. kritéria pro nakládání s informacemi o zemích původu
v azylovém řízení, in: GYULAI, G.: Country Information in Asylum Procedures: Quality as a Legal
Requirement in EU, Budapest, 2007)“. Žalovaný vycházel ze zpráv Ministerstva zahraničních věcí
České republiky, Ministerstva zahraničních věcí Spojených států amerických, Amnesty
International a Human Rights Watch. Zprávy o zemi původu, vyjma dvou, pochází z roku 2017,
přičemž žalovaný rozhodl dne 7. 11. 2019. Krajský soud po srovnání zpráv z roku 2017 a zprávy
Ministerstva zahraničních věcí ze dne 18. 12. 2019 dospěl k závěru, že nedošlo k tak podstatné
změně, aby bylo možné považovat užité zprávy o zemi původu za zastaralé. Podle Nejvyššího
správního soudu žalovaný dostál výše stanoveným požadavkům a obstaral si dostatečné množství
relevantních zpráv a aktuálních informací, zprávy z nevládních zdrojů či neziskových organizací
z toho nevyjímaje. Na podkladě těchto zpráv dospěl žalovaný k řádně odůvodněnému závěru
o nedůvodnosti stěžovatelovy žádosti o udělení mezinárodní ochrany.
[15] K otázce rizika vážné újmy po návratu na Kubu uvádí Nejvyšší správní soud následující.
Z informace Ministerstva zahraničních věcí ze dne 15. 3. 2017, z níž vycházel žalovaný, vyplývá,
„že i když kubánský občan překročí dvouletou lhůtu pobytu v zahraničí (po jejímž uplynutí je považován
za emigranta), může na kubánském zastupitelském úřadě vyřídit obnovení trvalého pobytu na Kubě, případně
odcestovat na Kubu, kde může pobývat 90 dní a trvalý pobyt obnovit tam. Takový občan by se neměl setkat
na Kubě s negativními důsledky předchozího pobytu v zahraničí, práva osob dle nového migračního zákona jsou
respektována. Ke svévolnému výkladu zákona dochází pouze v případě opozičních aktivistů a státní úřady dále
omezují svobodu vycestování vysoce kvalifikovaných pracovníků a zaměstnanců bezpečnostních složek“. Rovněž
podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu není současná situace na Kubě sama
o sobě důvodem pro udělení doplňkové ochrany (rozsudek ze dne 29. 5. 2019,
č. j. 6 Azs 335/2015-35, nebo usnesení ze dne 22. 1. 2020, č. j. 6 Azs 197/2019-45). Závěry
z citovaných rozhodnutí lze použít i na nyní posuzovanou věc. Jednalo se v nich totiž o skutkově
obdobné případy stěžovatelů, kteří nebyli na Kubě v minulosti trestně stíháni a ani před
opuštěním vlasti neměli žádné problémy politického charakteru. Všichni pak ze země původu
vlasti vycestovali za pomoci platného dokladu, přes oficiální hraniční přechod a bez problémů
s kubánskými státními orgány či bezpečnostními složkami. V případě všech těchto osob
pak správní orgán s ohledem na novou kubánskou právní úpravu možnosti návratu kubánských
občanů do vlasti shledal, že již neexistují důvody, proč by se nemohli do země své státní
příslušnosti vrátit. Stěžovateli v nyní posuzované věci, který nečelil v zemi původu problémům
kvůli svým politickým názorům, by tedy při návratu do země původu také neměly hrozit
negativní následky spojené s jeho pobytem v České republice.
[16] Pokud jde o obavu stěžovatele z uvěznění za dlouhodobou nezaměstnanost, uvádí
kasační soud, že podle žalovaného je dlouhodobá nezaměstnanost na Kubě trestná. Je však
výsadou státu stanovit, která jednání bude trestat jako přestupky nebo trestné činy. Hrozba
trestního stíhání proto sama o sobě nezakládá důvod pro udělení azylu ani doplňkové ochrany,
nedosahuje-li, stejně jako ve zde posuzované věci, intenzity předpokládané v §14a zákona
o azylu.
[17] Nejvyšší správní soud závěrem připomíná, že mezinárodní ochrana je výjimečný právní
institut, jehož smyslem je poskytnout v zákonem vymezených případech žadateli ochranu, nikoliv
však před jakýmikoli negativními jevy v zemi jeho původu. Poskytnutí azylu, resp. doplňkové
ochrany, které se v soudním řízení stěžovatel domáhá, je zcela specifickým důvodem pobytu
cizince na území České republiky. Nelze je zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců
na území České republiky, které jsou upraveny zejména v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu
cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 18. 11. 2004, č. j. 7 Azs 117/2004-57).
IV. Závěr a náklady řízení
[18] Nejvyšší správní soud shledal námitky stěžovatele nedůvodnými. Jelikož v řízení nevyšly
najevo ani žádné vady, k nimž musí soud přihlížet z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.),
zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
[19] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl
úspěch. Žalovanému, jakožto úspěšnému účastníku, žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné
úřední činnosti nevznikly.
[20] Usnesením ze dne 17. 12. 2020, č. j. 1 Azs 424/2020-24, ustanovil Nejvyšší správní soud
stěžovateli zástupcem pro řízení o kasační stížnosti advokáta Mgr. Ondřeje Rejska. V takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 10 ve spojení s §120 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud přiznal zástupci stěžovatele odměnu za dva úkony právní služby (první
porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a sepsání kasační stížnosti)
podle §11 odst. 1 písm. b) a d) ve spojení s §9 odst. 4 a §7 bodu 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).
Odměna advokáta dále zahrnuje paušální částku ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby
(§13 odst. 4 advokátního tarifu), tedy celkem 600 Kč. Jelikož zástupce stěžovatele je plátcem
daně z přidané hodnoty, zvyšuje se odměna a náhrada hotových výdajů o 21 % sazbu této daně,
tj. o 1.428 Kč. Celková částka ve výši 8.228 Kč bude zástupci stěžovatele vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. srpna 2021
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu