ECLI:CZ:NSS:2020:6.AZS.197.2019:45
sp. zn. 6 Azs 197/2019 - 45
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška
(soudce zpravodaj), soudce JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyně Mgr. Barbory Berkové
v právní věci žalobce: O. R. M., zastoupený JUDr. Marošem Matiaškem, LL.M., advokátem,
sídlem Ovenecká 78/33, Praha 7, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a
migrační politiky, sídlem Nad Štolou 3, Praha 4, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 18. června 2018 č. j. OAM-332/ZA-ZA14-P05-PD1-2014, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. září 2019
č. j. 75 Az 3/2018 - 46
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se od m ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Maroši Matiaškovi, LL.M., advokátu,
se p ři zn áv á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 8 228 Kč,
která je splatná do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího
správního soudu.
Odůvodnění:
[1] Žalobci byla v roce 2014 udělena doplňková ochrana podle §14a zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu, na dva roky (rozhodnutí žalovaného ze dne 15. září 2014 č. j. OAM-332/ZA-ZA14-
HA18-2014).
[2] Dne 15. srpna 2016 žalobce požádal o prodloužení doplňkové ochrany. Při pohovoru
uvedl, že politické změny, ke kterým došlo poté, co mu byla udělena doplňková ochrana,
se normálních lidí nijak nedotkly. Žalobce neví, co by se mu v případě návratu mohlo stát.
Je zvyklý na svobodu vyjadřování, mohl by být za své projevy postižen. Obává se též, že by mu
nebylo umožněno pracovat v jeho oboru. Mohl by být postižen stejně jako další odborníci,
kteří opustili Kubu, takoví lidé jsou považováni za zrádce. Informace má žalobce od příbuzných
žijících na Kubě a ze sdělovacích prostředků.
[3] Rozhodnutím označeným v návětí žalovaný žalobci neprodloužil doplňkovou ochranu,
neboť dospěl k závěru, že v zemi původu žalobce došlo k zásadním a trvalým změnám
okolností. Žalovaný zdůraznil, že žalobci byla doplňková ochrana udělena proto, že překročil
zákonem předvídanou dobu pobytu mimo svou vlast, a proto mu hrozily problémy ze strany
kubánských úřadů. Nyní však již navrátivší se občané Kuby nečelí automatickým závažným
problémům a nebezpečí vážné újmy. Byl totiž novelizován migrační zákon Kubánské republiky
a došlo k rozšíření možností kubánských občanů cestovat do zahraničí. Kubánské orgány nové
znění zákona v drtivé většině případů respektují, výjimku tvoří pouze případy některých
opozičních aktivistů. Osoby, které se vrátily do vlasti po delším pobytu v zahraničí, úřady
ve většině případů nesledují. Pokud tyto osoby neporušily migrační zákon, nejsou jim ukládány
omezení či sankce, pobyt v zahraničí neovlivňuje jejich další život na Kubě, nemají zásadní
problém s reintegrací a nejsou omezeny v přístupu k sociálnímu a zdravotnímu systému či na trh
práce. Žalovaný nemá informace o postihu neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu. Obavy
žalobce vyhodnotil žalovaný jako nepodložené a subjektivní, nic nesvědčí o tom, že by
problémům, na něž žalobce poukazoval, měl být vystaven on sám.
[4] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítl Krajský soud v Ústí nad Labem (dále
jen „krajský soud“) rozsudkem označeným v návětí. Zdůraznil, že žalobce netvrdil, že byl
ve své vlasti pronásledován z některého z azylově relevantních důvodů, naopak uvedl, že nebyl
politicky ani jinak veřejně aktivní, nebyl trestně stíhán a důvodem jeho odchodu z Kuby a podání
žádosti o mezinárodní ochranu byla touha žít s dcerou a jejími dětmi v České republice. V období
od udělení doplňkové ochrany žalobci došlo na Kubě k podstatným změnám, její občané
již nečelí automatickým závažným problémům při vycestování a následném návratu. Nejsou
tedy objektivní důvody bránící žalobci v návratu do země původu. Žalobce neuvedl žádnou
skutečnost svědčící o tom, že by mu v případě návratu na Kubu hrozila vážná újma.
[5] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
Namítal, že Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 11. září 2018 č. j. 4 Az 68/2017 - 58
posoudil obdobný případ prodloužení doplňkové ochrany žadatele z Kuby zcela odlišně
než krajský soud v případě stěžovatele. Doplňkovou ochranu lze neprodloužit jen, pokud došlo
k zásadní změně okolností, které žalovaného dříve vedly k udělení mezinárodní ochrany. V řízení
o prodloužení doplňkové ochrany nelze revidovat původní rozhodnutí o jejím udělení.
Dle názoru stěžovatele od té doby, kdy mu byla udělena doplňková ochrana, k žádné reálné
a podstatné změně okolností nedošlo. Na Kubě se nedodržují lidská práva a tamní obyvatelstvo
nemůže svobodně prosazovat svá osobní přesvědčení a chránit své zájmy. Různé zprávy o zemi
původu potvrzují přetrvávající nepříznivou situaci. Osoby, které se snažily legálně migrovat,
vyslýchala policie, byly pokutovány, šikanovány, zastrašovány a propouštěny ze zaměstnání.
Pokračuje masová emigrace z Kuby z důvodu porušování lidských práv, dochází ke stovkám
svévolných zadržením za měsíc. Žalovaný se však těmto problémům vůbec nevěnoval a opřel
se o zcela obecné závěry, které jsou v přímém rozporu se zprávami, které předkládá stěžovatel.
I krajský soud se zprávami o situaci na Kubě zabýval jen okrajově. Změna kubánského
migračního zákona proběhla již v roce 2012, nemůže jít tedy o změnu okolností od udělení
doplňkové ochrany. Samotná změna v zákoně navíc neznamená posun v praxi. Stěžovatel je
přesvědčen, že mu v případě návratu do země původu stále hrozí nebezpečí vážné újmy. Změna
okolností v zemi původu stěžovatele není ve vztahu rozhodnému v době, kdy byla stěžovateli
udělena doplňková ochrana, významná ani dlouhodobá. Stěžovateli byla doplňková ochrana
udělena z důvodu hrozící vážné újmy s ohledem na to, že stěžovatel překročil dobu,
na kterou měl povolené vycestování. Konkrétnější důvody nebyly v rozhodnutí o udělení
doplňkové ochrany rozvedeny. Obecná formulace odůvodnění tohoto rozhodnutí však vyžaduje
náročnější vysvětlení, proč tu již důvody pro udělení doplňkové ochrany nejsou. Krajský soud
ani žalovaný správní orgán však neprokázaly změnu v přístupu kubánských orgánů k osobám,
které se navrátily na Kubu.
[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že skutečným důvodem žádosti
stěžovatele o prodloužení doplňkové ochrany je snaha o legalizaci pobytu na území České
republiky za situace, kdy již nemá žádné azylově relevantní důvody, které by mu bránily v návratu
do vlasti. Zprávy, na které stěžovatel odkazoval, mají doplňující charakter popisující celkovou
situaci na Kubě, avšak přímo nesouvisejí s osobou stěžovatele. Žalovaný vycházel z aktuálních
a přesných informací o situaci v zemi původu stěžovatele, většina z nich pocházela
od respektovaných mezinárodních organizací. Zopakoval, že od udělení doplňkové ochrany
stěžovateli došlo na Kubě k podstatným změnám v možnosti vycestování a návratů, občané
již automaticky nečelí závažným problémům a nebezpečí vážné újmy.
[7] Nejvyšší správní soud vyhodnotil kasační stížnost jako nepřijatelnou ve smyslu §104a
odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele (k výkladu tohoto pojmu viz usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 26. dubna 2006 č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).
Ačkoli usnesení, jímž se kasační stížnost odmítá pro nepřijatelnost, nemusí být odůvodněno
(§104a odst. 3 s. ř. s.), Nejvyšší správní soud stručné odůvodnění připojuje.
[8] Nejvyšší správní soud již v minulosti posuzoval rozhodnutí o neprodloužení doplňkové
ochrany občance Kubánské republiky odůvodněné podobně jako v projednávaném případě,
přičemž dospěl k závěru, že „skutečnost, že žalovaný v minulosti doplňkovou ochranu stěžovatelce udělil,
a poté rozhodl o jejím neprodloužení, sama o sobě nezpůsobuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí.
Na tom nic nemění ani skutečnost, že nový migrační zákon byl v Kubánské republice přijat již v roce 2012
(s účinností od počátku roku 2013), tedy před vydáním prvního rozhodnutí, kterým byla doplňková ochrana
stěžovatelce udělena. Je třeba vzít v úvahu, že informace o zemi původu je možné z logiky věci získat až s určitým
zpožděním. Tyto informace se vždy vztahují k minulosti, byť s ohledem na požadavek aktuálnosti informací
o zemi původu k minulosti bezprostředně předcházející rozhodnutí. Pokud navíc v zemi původu dojde ke změně
zákona, která může mít vliv na okolnosti odůvodňující udělení doplňkové ochrany, je na místě jistá obezřetnost
správního orgánu ohledně zkoumání, zda se tato formální změna promítne též adekvátním způsobem v jednání
státních orgánů. […] Odstup několika let umožnil žalovanému vyhodnotit, jakým způsobem je nový migrační
zákon aplikován. Doplňková ochrana byla stěžovatelce udělena v době, kdy nebylo možné učinit zcela
jednoznačný závěr o tom, jak v jednotlivých případech státní úřady postupují vůči navracejícím se osobám,
ve sporném případě tedy postupoval ve prospěch stěžovatelky jako žadatelky o udělení mezinárodní ochrany“
(usnesení ze dne 14. března 2018 č. j. 6 Azs 369/2017 - 41). Nejvyšší správní soud nezjistil
přiměřenou pravděpodobnost, že by tehdejší stěžovatelka byla po návratu na Kubu uvězněna
nebo že by u ní bylo dáno reálné nebezpečí nelidského a ponižujícího zacházení pouze
v důsledku skutečnosti, že byla v postavení emigranta (stejně jako stěžovatel). Z informace
Ministerstva zahraničních věcí ze dne 15. března 2017, z níž vycházel žalovaný i v nyní
projednávané věci, totiž vyplývá, „že i když kubánský občan překročí dvouletou lhůtu pobytu v zahraničí
(po jejímž uplynutí je považován za emigranta), může na kubánském zastupitelském úřadě vyřídit obnovení
trvalého pobytu na Kubě, případně odcestovat na Kubu, kde může pobývat 90 dní a trvalý pobyt obnovit tam.
Takový občan by se neměl setkat na Kubě s negativními důsledky předchozího pobytu v zahraničí, práva osob
dle nového migračního zákona jsou respektována. Ke svévolnému výkladu zákona dochází pouze v případě
opozičních aktivistů a státní úřady dále omezují svobodu vycestování vysoce kvalifikovaných pracovníků
a zaměstnanců bezpečnostních složek“ (kromě citovaného usnesení srov. též rozsudek
ze dne 29. května 2019 č. j. 6 Azs 335/2015 - 35 a usnesení ze dne 6. června 2019
č. j. 4 Azs 68/2019 - 54, ze dne 16. října 2018 č. j. 2 Azs 200/2018 - 36, ze dne 24. července 2019
č. j. 4 Azs 112/2019 - 46).
[9] Podle ustálené a vnitřně jednotné judikatury Nejvyššího správního soudu tedy současná
situace na Kubě není sama o sobě důvodem pro udělení doplňkové ochrany. Tato judikatura
tedy poskytuje dostatečnou odpověď na stěžovatelovy námitky. Nejvyšší správní soud
rovněž nedospěl k závěru, že by krajský soud hrubě pochybil při výkladu hmotného
či procesního práva.
[10] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §104a s. ř. s.
odmítl.
[11] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[12] Žalobci byl usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 7. listopadu 2019
č. j. 6 Azs 197/2019 - 22 ustanoven zástupcem advokát. Hotové výdaje a odměnu za zastupování
ustanoveného zástupce v takovém případě platí stát (§35 odst. 10 věta první za středníkem
s. ř. s.). Ustanovenému zástupci byla přiznána odměna za dva úkony právní služby spočívající
v první poradě s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení [§11 odst. 1 písm. b) vyhlášky
Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif)] a v sepisu a podání doplnění kasační stížnosti
[§11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu], za něž mu za každý náleží odměna ve výši 3 100 Kč
[§7 bod 5 aplikovaný na základě §9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu] a 300 Kč jako paušální
náhrada hotových výdajů (§13 odst. 4 advokátního tarifu), celkem tedy 6 800 Kč. Ustanovený
zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, přiznaná odměna
se mu proto navyšuje o 21 % čítajících výši této daně na konečných 8 228 Kč. K jejímu uhrazení
byla stanovena přiměřená lhůta jednoho měsíce.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. ledna 2020
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu