ECLI:CZ:NSS:2021:1.AZS.503.2020:32
sp. zn. 1 Azs 503/2020 - 32
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: Z. H., zastoupen Mgr. Gabrielou
Kopuletou, advokátkou se sídlem Havlíčkova 1043/11, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne
24. 5. 2019, č. j. OAM- 524/ZA-ZA01-ZA05-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 11. 2020, č. j. 33 Az 27/2019 – 54,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím ze dne 24. 5. 2019, č. j. OAM- 524/ZA-ZA01-ZA05-2018, (dále
jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný zastavil podle §25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu, řízení zahájené na základě žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany ze dne
25. 6. 2018, neboť tuto žádost shledal nepřípustnou ve smyslu §10a odst. 1 písm. e) zákona
o azylu.
[2] Žalobu proti napadenému rozhodnutí Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“)
v záhlaví specifikovaným rozsudkem zamítl. Zdůraznil, že žalobce podal opakovanou žádost
o udělení mezinárodní ochrany. Taková žádost bude věcně projednána pouze za situace,
že cizinec uvedl (nebo vyšly najevo) nové azylově relevantní skutečnosti, které nebyly obsahem
jeho předchozí žádosti, přičemž tyto skutečnosti nemohl bez vlastního zavinění uvést dříve.
[3] V posuzované věci dospěl soud k závěru, že žalobce žádné nové azylově relevantní
skutečnosti neuvedl. Důvody, pro něž o mezinárodní ochranu žádal, zůstaly totožné
jako v předchozím řízení. Soud nadto neshledal žádné propojení azylového příběhu žalobce
se situací jeho sestry, u níž Nejvyšší správní soud dovodil, že byla vystavena tzv.
pronásledování na kumulativním základě (rozsudek ze dne 16. 6. 2019, č. j. 9 Azs 20/2019 – 59).
Žalobce se v politických aktivitách své sestry nikterak neangažoval a v zemi původu nečelil
žádnému pronásledování. Pouhá skutečnost, že je v příbuzenském vztahu s osobou, která
pronásledování vystavena byla, nezakládá důvod pro opětovné meritorní posouzení žádosti
o mezinárodní ochranu.
II. Obsah kasační stížnosti
[4] Proti rozsudku krajského soudu brojí žalobce (stěžovatel) kasační stížností, v níž uvedl,
že důvodem podání opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany byla snaha získat
oprávnění k pobytu, neboť se nemůže z důvodu obav o vlastní bezpečnost vrátit
do Ázerbájdžánu. V minulosti pracoval jako herec v soukromém divadle ADO v Baku
podporovaném mimo jiné disidentem, pro něhož převážel přes hranice valuty za účelem podpory
rodin politických vězňů. Tato spolupráce skončila v roce 2016 a až později stěžovatel zjistil,
že dotčený muž byl na základě vykonstruovaného procesu odsouzen k trestu šesti let odnětí
svobody, část jeho rodiny byla nalezena mrtvá a část uprchla do zahraničí. S problémy
se potýkalo i divadlo, neboť stát některá představení zakázal.
[5] Žalovaný shledal jeho výpověď spekulativní až neautentickou, přestože mu muselo být
známo, že pochází z politicky aktivní rodiny – stěžovatelovu sestru i jejího manžela stát dokonce
z důvodu jejich politických aktivit pronásledoval. Stěžovateli se v minulosti dostalo varování,
že stejným způsobem bude policie postupovat i vůči jeho osobě, a proto vlast opustil.
[6] Stěžovatel má za to, že jím předložené důkazy (potvrzení ředitele divadla ADO,
rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2019, č. j. 9 Azs 20/2019 - 59, a č. j.
9 Azs 21/2019 - 70), prokazují, že jeho obavy z pronásledování jsou oprávněné a jedná se
o skutečnosti, které odůvodňují nové meritorní projednání žádosti. Žalovaný rovněž pochybil,
pokud se nezabýval tím, zda v mezidobí (od podání první žádosti) nedošlo ke změně poměrů
v Ázerbájdžánu.
[7] Uvedené námitky stěžovatel vznesl již v řízení před krajským soudem, který však věc
posoudil nesprávně a shledal je nedůvodnými. Z tohoto důvodu navrhuje, aby Nejvyšší správní
soud zrušil jak rozsudek krajského soudu, tak rozhodnutí žalovaného.
III. Vyjádření žalovaného
[8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti zdůraznil, že v průběhu správního řízení
náležitě zjistil skutečný stav věci a opatřil si úplné podklady pro vydání rozhodnutí. Stěžovatel
uvedl v opakované žádosti totožné důvody pro udělení mezinárodní ochrany jako v průběhu
předcházejícího řízení a nesdělil, že by došlo k jakékoliv změně poměrů. V napadeném
rozhodnutí se stěžovatel věnoval také bezpečnostní situaci v zemi původu, důvody pro meritorní
posouzení žádosti však neshledal. Kasační stížnost považuje žalovaný za nepřijatelnou ve smyslu
§104a s. ř. s., proto navrhuje, aby ji Nejvyšší správní soud odmítl, popřípadě jako nedůvodnou
zamítl.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[9] Kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a jedná se o kasační stížnost, která
je ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná. Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti
ve věcech mezinárodní ochrany je ovšem také její přijatelnost. Kasační stížnost je podle §104a
s. ř. s. přijatelná tehdy, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Podrobněji se podstatou institutu přijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního
Nejvyšší správní soud zabýval v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ.
pod č. 933/2006 Sb. NSS, v němž dovodil, že o přijatelnou kasační stížnost se může jednat
v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud
nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) kasační stížnost se týká
právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; 3) kasační stížnost bude
přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; 4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí
krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního
postavení stěžovatele.
[10] Stěžovatel v kasační stížnosti žádné důvody přijatelnosti výslovně nesdělil a ani soud
žádné takové důvody neshledal. Rozsudek krajského soudu je přezkoumatelný a náležitě
odůvodněný, přičemž závěry v něm obsažené se nikterak nevymykají z ustálené rozhodovací
praxe Nejvyššího správního soudu. V této souvislosti soud připomíná, že v projednávané věci
se jednalo pouze o posouzení, zda byly splněny podmínky pro zastavení řízení podle §25 písm. i)
ve spojení s §10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Níže tedy soud odkazuje toliko na judikaturu
vztahující se k této otázce.
[11] V rozsudku ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009 – 65, Nejvyšší správní soud dovodil,
že „[h]lavním smyslem a účelem možnosti podat opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany je postihnout
případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit hmotněprávní postavení žadatele a které
nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího pravomocně ukončeného řízení. Při opakovaném podání žádosti
o udělení mezinárodní ochrany je proto nutno důsledně dbát na splnění těchto podmínek, které mají na straně
jedné garantovat určitou přidanou hodnotu této nové žádosti, jenž může vést k jinému rozhodnutí než u žádosti
předchozí, a na straně druhé zajistit, aby nedocházelo k účelovému podávání opakovaných žádostí.“ V usnesení
ze dne 4. 10. 2018 č. j. 5 Azs 181/2018 - 45, poté Nejvyšší správní soud shrnul, že za zákona
o azylu lze dovodit „nutnost kumulativního splnění dvou podmínek pro to, aby bylo možné opakovanou
žádost věcně projednat: 1) je nutno uvést nové skutečnosti nebo zjištění, 2) musí se přitom jednat o takové
skutečnosti či zjištění, jež nebyly bez vlastního zavinění žadatele zkoumány v předchozím řízení.
Za nové skutečnosti nebo zjištění je pak ve smyslu procedurální směrnice nutno považovat nikoli jakékoli nové
skutečnosti nebo zjištění, ale pouze takové, které by prima facie mohly mít dopad do hmotněprávního postavení
žadatele.“
[12] V posuzované věci se krajský soud otázkou splnění shora uvedených podmínek zabýval
a řádně odůvodnil, z jakého důvodu je žádost stěžovatele nepřípustná. Zohlednil přitom
i stěžovatelem předkládané důkazy, které provedl při ústním jednání konaném dne 23. 11. 2020.
Nejvyšší správní soud tedy ve věci nespatřuje žádný přesah vlastních zájmů stěžovatele, a věcí
se proto podrobněji nezabýval.
[13] Stěžovatel podal současně s kasační žádostí návrh na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti podle §107 s. ř. s. Jelikož soud rozhodl bezodkladně o věci samé, o tomto
návrhu již pro nadbytečnost nerozhodoval.
V. Závěr a náklady řízení
[14] Nejvyšší správní soud tedy neshledal existenci důvodů přijatelnosti kasační stížnosti,
pročež nepřikročil k podrobnému věcnému přezkumu kasačních námitek stěžovatele a kasační
stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle §104a odst. 1 s. ř. s.
[15] Výrok o nákladech řízení se opírá o §60 odst. 3 věta první za použití §120 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud soud návrh
odmítne.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. února 2021
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu