ECLI:CZ:NSS:2021:10.ADS.98.2020:76
sp. zn. 10 Ads 98/2020 - 76
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně
Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: T. M., zastoupeného
advokátkou Mgr. Annou Hrabovskou, Jaselská 205/25, Brno, proti žalované: Česká správa
sociálního zabezpečení, Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 8. 2018,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019,
čj. 2 Ad 25/2018 - 44,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovené zástupkyni Mgr. Anně Hrabovské, advokátce, se p ři zn áv á odměna
a náhrada hotových výdajů ve výši 2 600 Kč, která jí bude proplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce požádal v dubnu 2016 o invalidní důchod prostřednictvím kanadského nositele
pojištění (podle Smlouvy o sociálním zabezpečení mezi Českou republikou a Kanadou
ze dne 24. 5. 2001, č. 1/2003 Sb.m.s.). Česká správa sociálního zabezpečení (která je v nynějším
řízení žalovanou) však jeho žádost zamítla. Dospěla k závěru, že žalobce nedosáhl ke dni vzniku
invalidity (tedy k 20. 1. 2015) doby pojištění potřebné pro vznik nároku na invalidní důchod
[§38 písm. a) a §40 odst. 1 a 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění]. Žalobce
v řízení o námitkách vyjádřil zejména nesouhlas se zjištěným datem invalidity: domnívá se, že je
invalidní již od roku 1999. Doložil k tomu rozhodnutí kanadského Tribunálu (Social Benefits
Tribunal) ze dne 25. 6. 2000, podle něhož byl shledán invalidním k 15. 3. 1999 podle kanadských
předpisů. Žalovaná věc přezkoumala, svůj závěr však nezměnila. Datum vzniku invalidity
nepřehodnotila, snížila však žalobci stupeň invalidity z třetího na druhý stupeň.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalované žalobu. V řízení o žalobě si městský soud
vyžádal posudek od posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Praze. Ta rovněž
potvrdila vznik invalidity ke dni 20. 1. 2015, jímž je datován kardiologický nález. Městský soud
shledal úplnými a přesvědčivými závěry jak posudkové komise, tak lékařského posudku
vypracovaného v námitkovém řízení, a žalobu zamítl.
II. Kasační řízení
[3] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. V ní namítá,
že žalovaná stanovila datum jeho invalidity jen podle svého uvážení a nikoli podle jeho reálného
stavu, ale podle data, kdy byl stěžovatel poprvé po dlouhé době ošetřen lékařem, a jeho stav
tak mohl být (z pohledu revizní lékařky) konstatován najisto. Žalovaná ani revizní lékařka
se však již nezabývaly skutečností, že stěžovatel byl velmi pravděpodobně invalidní již před tímto
datem, neboť takový stav nevznikne ze dne na den. Svědčí o tom také fakt, že Kanada uznala
stěžovatele invalidním už od března 1999. Stěžovatel se domnívá, že na jeho situaci dopadají
obdobně závěry rozsudku NSS ze dne 28. 4. 2011, čj. 4 Ads 111/2010 - 130. Ačkoli neexistuje
oboustranná mezinárodní smlouva, která by uznávala posudky o zdravotním stavu mezi těmito
dvěma zeměmi, Kanada je zemí s obdobným standardem lékařské péče jako Česká republika.
Je pravděpodobné, že uzná-li posudkový lékař osobu invalidní v Kanadě, byla by tato osoba
uznána invalidní i v Česku, neboť kritéria jsou obdobná. Žalovaná a městský soud se těmito
aspekty dostatečně nezabývaly. Podle stěžovatele měl být ke stanovení data invalidity nařízen
revizní znalecký posudek.
[4] Podle stěžovatele dále žalovaná i městský soud nesprávně vyložily dobu pojištění. Za tu je
totiž třeba považovat také dobu, po kterou byl stěžovateli vyplácen důchod podle Kanadského
důchodového programu (viz čl. 1 Smlouvy o sociálním zabezpečení mezi Českou republikou
a Kanadou).
[5] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti setrvala na svých postojích a souhlasí
i se závěry městského soudu. Doplnila, že podle dokumentace kanadského nositele pojištění byl
stěžovatel pojištěn v Kanadě jen v roce 1990, výplata kanadského invalidního důchodu nebyla
potvrzena.
III. Právní hodnocení
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Podle §38 písm. a) zákona o důchodovém pojištění má pojištěnec nárok na invalidní
důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil
ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle §29, popřípadě, byl-li přiznán starobní
důchod podle §31, pokud nedosáhl důchodového věku.
[8] Stěžovatel v kasační stížnosti uplatnil dva okruhy námitek. V prvním z nich zpochybňuje
určení data invalidity, ve druhém posouzení doby pojištění. Ani s jedním z nich stěžovatel
neuspěl.
Datum vzniku invalidity
[9] Stěžovatel v kasační stížnosti (jakož i v řízení o námitkách a v řízení před městským
soudem) namítá, že jej české orgány měly uznat invalidním již od roku 1999, od kterého ho
za invalidního považují příslušné kanadské orgány.
[10] NSS ustáleně judikuje, že posouzení míry poklesu pracovní schopnosti, včetně data
vzniku invalidity, je otázkou odbornou, medicínskou, a rozhodnutí soudu tak závisí především
na odborném lékařském posouzení. Ve správním řízení o dávce podmíněné zdravotním stavem
posuzuje zdravotní stav Česká správa sociálního zabezpečení [§5 písm. i)
zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení]. Postup při posuzování
zdravotního stavu podrobně upravuje §8 téhož zákona, který ukládá okresní správě sociálního
zabezpečení (OSSZ) vypracovat posudek o tom, zda zdravotní stav žadatele o dávku odůvodňuje
její poskytnutí (§8 odst. 7). Při posuzování invalidity vychází OSSZ zejména z nálezu ošetřujícího
lékaře, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a výsledků vlastního vyšetření lékaře, který plní
úkoly OSSZ, a z podkladů stanovených jinými právními předpisy (§8 odst. 8 citovaného zákona
ve znění účinném v roce 2018).
[11] Ani v řízení před správním soudem si soud nemůže učinit úsudek o zdravotním stavu
a pracovní schopnosti účastníka řízení sám. K posuzování zdravotního stavu a pracovní
schopnosti občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění
zřizuje Ministerstvo práce a sociálních věcí jako své orgány posudkové komise. Ty jsou
oprávněny posoudit pokles pracovní schopnosti a zaujmout posudkové závěry o invaliditě, jejím
vzniku, trvání či zániku (§4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení).
Postup posudkového orgánu předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti
z oboru posudkového lékařství. I tyto posudky hodnotí soud jako každý jiný důkaz (§77 odst. 2
s. ř. s.); jelikož je však posudek posudkové komise v přezkumném soudním řízení stěžejním
důkazem, je kladen zvýšený důraz na jeho jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost
(srov. např. rozsudky ze dne 25. 11. 2003, čj. 5 Ads 42/2003 - 61, č. 800/2006 Sb. NSS;
ze dne 11. 10. 2013, čj. 4 Ads 42/2013 - 43; či ze dne 8. 7. 2015, čj. 10 Ads 116/2014 - 46).
[12] Úkolem městského soudu a nyní NSS je vyhodnotit, zda je z lékařských posudků
a zejména z posudku posudkové komise ministerstva zřejmé, že byl stěžovatelův stav komplexně
posouzen a datum vzniku invalidity stanoveno na základě úplné zdravotnické dokumentace
a že bylo přihlédnuto ke všem tvrzeným obtížím – tedy zda je posudkový závěr náležitě,
přesvědčivě a srozumitelně zdůvodněn (srov. např. rozsudek ze dne 23. 3. 2017,
čj. 2 Ads 17/2017 - 15, bod 19).
[13] Podle všech tří lékařských posudků, které jsou součástí správního a soudního spisu,
je jako datum vzniku invalidity určen den 20. 1. 2015. Stěžovatelův zdravotní stav nejprve
posuzovala Pražská správa sociálního zabezpečení (posuzujícím lékařem byl MUDr. J. Č.).
Posudkový lékař přitom vyšel z odborného nálezu rodinného lékaře Dr. M. O. ze dne 30. 4. 2017,
diabetologického vyšetření Dr. H. K. ze dne 2. 4. 2016 (patrně 24. 4. 2016) a kardiologického
a interního vyšetření Dr. B. S. ze dne 20. 1. 2015 a 16. 3. 2015. MUDr. Č. stanovil datum vzniku
invalidity na základě odborného kardiologického a interního nálezu ke dni 20. 1. 2015.
Za rozhodující příčinu stěžovatelova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu označil obezitu
III. stupně s podstatným poklesem kardiorespirační výkonnosti a snížením hybnosti; vzhledem
k dalším stěžovatelovým postižením zvýšil šedesátiprocentní míru poklesu pracovní schopnosti
ještě o 10 % na celkových 70 %. Stěžovatelovo zdravotní postižení zařadil do kapitoly IV,
položky 14 vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní
schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti
pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity).
[14] V řízení o námitkách hodnotila stěžovatelův zdravotní stav žalovaná (s posuzujícím
lékařem MUDr. J. B.). Vyšla z totožných podkladů o stěžovatelově zdravotním stavu jako
Pražská správa sociálního zabezpečení, ve výčtu podkladů chybí jen vyšetření Dr. B. S. ze dne
16. 3. 2015. V odůvodnění zprávy MUDr. B. zmínil endokrinologické vyšetření Dr. H. K. ze dne
11. 2. 2016 (nikoli vyšetření provedené tímto lékařem dne 24. 4. 2016). Rovněž se vyjádřil
k rozhodnutí kanadského Tribunálu (Social Benefits Tribunal) ze dne 25. 6. 2000, a to tak,
že informace tam uvedené nepopisují stav odpovídající nějakému stupni invalidity. Stěžovatelův
zdravotní stav vyhodnotil jako odpovídající postižení uvedenému v kapitole IV, položce 14c
přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity s totožnými příčinami jako MUDr. Č..
Podle MUDr. B. však nebyl doložen podstatný pokles výkonnosti, a proto tento lékař vyhodnotil
pokles stěžovatelovy pracovní schopnosti ve středu položky ve výši 50 %, což odpovídá invaliditě
druhého stupně (předchozí posudek podle něj stěžovatelův stav nadhodnotil). Ke vzniku
invalidity MUDr. B. jen poznamenal, že souhlasí s určením ke dni 20. 1. 2015 kardiologickým
nálezem.
[15] K totožným závěrům o vzniku stěžovatelovy invalidity dospěla i posudková komise
Ministerstva práce a sociálních věcí (s předsedkyní komise posudkovou lékařkou MUDr. M. Č.),
která posuzovala stěžovatelův zdravotní stav na žádost městského soudu. I ona vyšla z již
jmenovaných lékařských zpráv, kromě toho však měla k dispozici ještě lékařský nález Z. D. K.,
M. D., sepsaný v Torontu dne 25. 7. 1999, a rentgenové vyšetření bederní páteře provedené M.
Q. dne 5. 10. 2018. Při jednání posudkové komise dne 12. 6. 2019 hodnotila stěžovatelův
zdravotní stav – a zejména nález lékaře K. z července 1999 – přísedící lékařka z oboru interny
MUDr. D. A..
[16] Podle posudkové komise nelze konstatovat, že byl stěžovatel již v roce 1999 ve stejném
zdravotním stavu, jako je popsáno v nálezech z let 2015, 2016 a 2017. Vzhledem k tomu,
že postižení je léčebně ovlivnitelné, lze podle komise prokazatelně konstatovat posudkově
rozhodné skutečnosti s projevy komplikací onemocnění až kardiologickým vyšetřením
ze dne 20. 1. 2015, což podporuje i lékařský nález z dubna 2016. Jako rozhodující příčinu
stěžovatelova nepříznivého zdravotního stavu určila posudková komise obezitu III. stupně
a diabetes mellitus 2. typu na inzulinu s uspokojivou kompenzací a počínajícími diabetickými
komplikacemi (odpovídající kapitole IV, položce 14c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity).
Za rozhodující příčinu stěžovatelova dlouhodobě nepříznivého stavu komise naopak (na rozdíl
od stěžovatele) nepovažuje anginu pectoris, je to však faktor zvyšující riziko zdravotních
komplikací. Výslovně dále uvedla, že z lékařského nálezu z července 1999 nevyplývá těžký
funkční nález anginy pectoris nebo diabetu mellitu. Podle lékařské dokumentace byl stěžovatel
dne 13. 1. 1999 neodkladně hospitalizován pro bolest na hrudi, není však uvedeno, že byla
provedena intervence na koronárních tepnách. Ze záznamu nevyplývají těžké symptomatické
projevy srdečního selhání s neschopností jakékoli zátěže, nebyly popsány projevy srdeční arytmie,
které ale již prokazatelně vyplývají z vyšetření ze dne 20. 1. 2015. Zde lékař popsal nepravidelnou
srdeční frekvenci, také vyšetření z dubna 2016 a července 2017 potvrdilo symptomatické obtíže,
které byly řešeny ambulantně. Diabetes byl ještě v roce 1999 veden jako subklinický.
[17] NSS ve shodě s městským soudem konstatuje, že závěry všech tří posudků se jeví jako
objektivní, jednoznačné a přesvědčivé. Je z nich zjevné, že posuzující orgány posoudily
stěžovatelův stav komplexně a vyšly přitom z dostupné lékařské dokumentace (stěžovatel
ani neúplnost lékařské dokumentace v kasační stížnosti nenamítá). Posuzující orgány se vyjádřily
ke všem zdravotním obtížím, které stěžovatel v průběhu správního i soudního řízení tvrdil.
Ačkoli první z posudků určil pokles stěžovatelovy pracovní schopnosti vyšší než druhé dva,
v základní diagnóze se všechny tři shodují a odůvodnění pozdějších dvou je přesvědčivé.
Zejména se však všechny tři posudky shodují v určení data invalidity. K tomu NSS považuje
za stěžejní posudek posudkové komise MPSV, který komise vypracovala na žádost městského
soudu. Ten se (na rozdíl od dvou předchozích) okamžikem vzniku stěžovatelovy invalidity
podrobně zabýval, vzal přitom v úvahu dostupné podklady (lékařské zprávy a rozhodnutí
kanadského Tribunálu) a stěžovatelova tvrzení, která okomentoval a učinil z nich přesvědčivé
závěry.
[18] Stěžovatel namítá, že žalovaná stanovila datum jeho invalidity až podle data, kdy byl
poprvé po dlouhé době ošetřen lékařem. Je však pravděpodobné, že stěžovatel byl invalidní již
před tímto datem. Podle stěžovatele stanovila žalovaná datum invalidity účelově, v důsledku
čehož stěžovatel nesplnil povinnou dobu zákonného pojištění a nebyl mu přiznán invalidní
důchod.
[19] NSS této námitce nepřisvědčil.
[20] Invalidita vzniká od okamžiku, kdy lze zdravotní stav pojištěnce považovat
za dlouhodobě nepříznivý v důsledku nemoci či úrazu, jestliže je zřejmé, že zdravotní postižení je
trvalé a zlepšení zdravotního stavu nelze očekávat. Konstantní judikatura se shoduje v tom,
že datum vzniku invalidity je objektivně existujícím stavem. Nelze ho proto stanovit na základě
nahodilých skutečností (jakými v konkrétním případě mohou být např. hospitalizace, datum
lékařského vyšetření, datum podání žádosti o invalidní důchod, datum skončení výplaty
nemocenského). Naopak je třeba vycházet z doložených zdravotních změn a všech dostupných
vyšetření, která umožňují spolehlivě určit datum skutečného vzniku invalidity. Pokud nelze
datum invalidity stanovit alespoň s vysokou pravděpodobností, např. vznikala-li invalidita
postupně, je třeba tuto skutečnost blíže zdůvodnit a uvést den, kdy již byla její existence
nepochybná (srov. rozsudky ze dne 19. 8. 2004, čj. 3 Ads 6/2004 - 47, č. 404/2004 Sb. NSS;
ze dne 25. 2. 2011, čj. 4 Ads 118/2010 - 174; či ze dne 4. 7. 2012, čj. 6 Ads 31/2012 - 15).
Přitom platí, že při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu
pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření (§39 odst. 4 zákona o důchodovém
pojištění).
[21] NSS se domnívá, že městský soud posoudil vznik invalidity v souladu s citovanou
judikaturou, která obecně nevylučuje možnost stanovit vznik invalidity ke dni odborného
lékařského vyšetření (srov. též např. rozsudky ze dne 29. 8. 2012, čj. 4 Ads 69/2012 - 19,
či ze dne 13. 4. 2017, čj. 10 Ads 259/2016 - 33). Jak NSS uvedl již výše, posudková komise
se okamžikem vzniku stěžovatelovy invalidity podrobně zabývala; podrobně také okomentovala
a z posudkově podstatných hledisek vyhodnotila všechny lékařské zprávy, které měla k dispozici
(zprávu z července 1999 a dále až zprávy z let 2015, 2016, 2017 a 2018). Vyjádřila
se i ke stěžovatelovým konkrétním výhradám uplatněným v námitkovém řízení. Vznik invalidity
konstatovala k 20. 1. 2015 na základě kardiologického nálezu a vysvětlila, proč stěžovatelův stav
v roce 1999 nedosahoval posudkově významného stupně závažnosti (ani pro anginu pectoris,
jak tvrdí stěžovatel), který vyplývá z pozdějších zdravotních nálezů. Jelikož stěžovatel trpí léčebně
ovlivnitelným onemocněním, lze podle posudkové komise prokazatelně konstatovat rozhodné
skutečnosti s projevy komplikací onemocnění až kardiologickým vyšetřením v lednu 2015.
NSS tyto závěry shledává přesvědčivými. Jakkoli soud nezpochybňuje, že stěžovatelovy zdravotní
obtíže mohly dosahovat závažnosti druhého stupně invalidity již před tímto datem, nejsou
k tomu žádné záznamy a nelze takovou možnost postavit najisto, ani ji nelze určit s vysokou
pravděpodobností. Pro určení data vzniku invalidity je proto rozhodné datum prvního
dostupného nálezu, z něhož vyplynuly závažné kardiologické projevy.
[22] Závěr posudkové komise nemůže zvrátit ani stěžovatelův poukaz na skutečnost, že jej
Kanada uznala invalidním již od března roku 1999. K rozhodnutí kanadského Tribunálu
ze dne 25. 6. 2000, které stěžovatel předložil v řízení o námitkách, se vyjádřila jak žalovaná,
tak posudková komise MPSV. Posudková komise měla k dispozici i lékařskou zprávu
o stěžovatelově zdravotním stavu z tohoto období. NSS souhlasí s žalovanou i s městským
soudem, že české orgány nejsou nijak vázány tím, jak posoudily stěžovatelův zdravotní stav
kanadské orgány. Podstatné je, že české orgány se obsahem předloženého kanadského
rozhodnutí i tvrzenými skutečnostmi dostatečně zabývaly, vzaly je při svém rozhodování v úvahu
a vyhodnotily je samostatně podle českých právních předpisů v kombinaci s dalšími dostupnými
podklady. V tomto ohledu nelze žalované nic vytknout.
[23] Odkaz na rozsudek ze dne 28. 4. 2011, čj. 4 Ads 111/2010 - 130, nemůže stěžovateli
prospět. NSS v něm totiž posuzoval nárok na invalidní důchod podle dvoustranné úmluvy
mezi Českou a Polskou republikou, podle níž rozhodnutí nositele pojištění jednoho státu
o invaliditě všeobecné nebo invaliditě z povolání je závazné pro nositele pojištění státu druhého,
shodují-li se věcně pojmy invalidity v obou státech. Smlouva o sociálním zabezpečení
mezi Českou republikou a Kanadou však nic takového nestanoví.
[24] Stěžovatel dále namítá, že měl být ke stanovení data invalidity nařízen revizní znalecký
posudek.
[25] Při určování okamžiku vzniku nároku na důchod je znalecký posudek k určení počátku
invalidity namístě, pokud by o správnosti či úplnosti posudku posudkové komise MPSV byly
pochybnosti a pokud by současně znalecký posudek mohl tyto pochybnosti odstranit (viz k tomu
rozsudky ze dne 25. 6. 2003, čj. 2 Ads 9/2003 - 50, nebo ze dne 28. 8. 2003,
čj. 5 Ads 22/2003 - 48). NSS se nedomnívá, že by to byl tento případ, neboť mu o správnosti
či úplnosti posudku posudkové komise MPSV nevyplynuly žádné pochybnosti. Stěžovatel svůj
nesouhlas se závěry komise odůvodňuje jednak tím, že byl velmi pravděpodobně invalidní
již před kardiologickým vyšetřením, od něhož žalovaná stěžovatelovu invaliditu odvodila,
a jednak tím, že je invalidní podle kanadských orgánů. K obojímu se soud výše vyjádřil
a nedostatky v posudku neshledal. Nepřisvědčil proto ani této námitce.
Doba pojištění
[26] Stěžovatel se dále domnívá, že městský soud i žalovaná nesprávně vyložily dobu pojištění.
Za tu je totiž třeba podle čl. 1 Smlouvy o sociálním zabezpečení mezi Českou republikou
a Kanadou považovat také dobu, po kterou byl stěžovateli vyplácen důchod podle Kanadského
důchodového programu. Jestliže byl stěžovateli od roku 1999 vyplácen invalidní důchod
v Kanadě, měla žalobkyně uznat stěžovateli tuto dobu jako dobu, po kterou byl pojištěn.
[27] Ani s touto námitkou stěžovatel neuspěl.
[28] Podle čl. 1 bodu 1 Smlouvy o sociálním zabezpečení mezi Českou republikou a Kanadou
„doba pojištění“ pro účely této smlouvy znamená:
pokud jde o Českou republiku, dobu pojištění, náhradní dobu a dobu postavenou jí podle právních předpisů
České republiky naroveň; přitom doba v bývalém Československu bude podle českých právních předpisů
považována za dobu pojištění pouze v rozsahu stanoveném Smlouvou mezi Českou republikou a Slovenskou
republikou o sociálním zabezpečení z 29. října 1992;
pokud jde o Kanadu, příspěvkovou dobu nebo dobu pobytu potřebnou k získání nároku na dávku
podle právních předpisů Kanady a zahrnuje dobu, po kterou se vyplácí invalidní důchod podle Kanadského
důchodového programu.
[29] Podle článku 11 bodu 4 uvedené smlouvy platí, že
pro nárok na důchod invalidní nebo pozůstalostní podle právních předpisů České republiky se kalendářní rok,
který je dobou pojištění podle Kanadského důchodového programu, považuje za obdobnou dobu pojištění
podle právních předpisů České republiky.
[30] Ze správního spisu plyne, že žalovaná zaslala kanadské straně formulářovou žádost
podle čl. 22 odst. 2 smlouvy (podle něhož mimo jiné platí, že se žádost o dávku podle právních
předpisů jedné strany považuje za žádost o obdobnou dávku podle právních předpisů druhé
strany, jestliže žadatel v době podání žádosti poskytuje informace svědčící o tom, že započitatelné
doby byly získány podle právních předpisů druhé strany). Dne 26. 1. 2017 obdržela žalovaná
od kanadské strany k započitatelnému období odpověď, z níž plyne, že stěžovatel přispíval
do Kanadského důchodového programu jen v roce 1990 a že vyjmenované dávky (včetně
invalidního důchodu: Disability pension) nepobírá.
[31] NSS nevylučuje, že stěžovatel mohl řádně přispívat do jiných programů kanadského
sociálního zabezpečení i z nich čerpat, jak sám tvrdí (uvádí, že má tato pojištění: Health Card,
Social Insurance Number, Canadian Pension Plan; pobírá invalidní důchod podle Ontario Disability
Support Program a v důchodovém věku má nárok na Old Age Security), to však na věci nemůže
nic měnit, neboť ne všechny tyto údaje jsou z hlediska nároku na invalidní důchod v ČR
podstatné. Právě proto jsou pro věc zásadní informace, které žalované poskytla kanadská strana.
Ta je rovněž zodpovědná za provádění dvoustranné smlouvy a je povinna sdělovat českým
úřadům veškeré potřebné informace a poskytovat jim součinnost a pomoc při stanovování
nároku nebo výše všech dávek podle této smlouvy nebo právních předpisů, na něž se tato
smlouva vztahuje, jako kdyby se jednalo o otázky týkající se provádění vlastních právních
předpisů (tutéž povinnost mají vůči kanadským orgánům i orgány české, viz čl. 19 uvedené
smlouvy). Není úkolem českých orgánů, aby prováděly komparativní analýzu českého
a kanadského systému sociálního zabezpečení.
[32] Žalovaná posuzovala potřebnou dobu pojištění podle §40 odst. 2 zákona o důchodovém
pojištění (ve stěžovatelově případě činí potřebná doba pojištění 10 let v období posledních 20 let
před vznikem invalidity) i v souladu se Smlouvou o sociálním zabezpečení
mezi Českou republikou a Kanadou. Její závěr o tom, že stěžovatel v rozhodném období
od 20. 1. 1995 do 19. 1. 2015 nezískal žádný den pojištění, má oporu ve správním spisu.
Žalovaná přitom vyšla jak z vlastních záznamů (stěžovatelova osobního listu důchodového
pojištění), tak z informací, které jí k započitatelné době pojištění poskytla kanadská strana.
[33] Pro úplnost soud dodává, že se seznámil stěžovatelovými dvěma totožnými dopisy
ze dne 20. 9. 2021. (Advokátce nebyl dopis doručen nikoli proto, že by soud stěžovateli sdělil její
špatnou adresu, ale proto, že advokátka se v mezidobí přestěhovala.) Stěžovatel v nich opakuje
své výhrady k postupu žalované i městského soudu. NSS má za to, že se stěžovateli v odůvodnění
tohoto rozsudku dostalo odpovědi na všechny jeho výtky, které jsou podstatné z hlediska
soudního přezkumu.
IV. Závěr a náklady řízení
[34] NSS stěžovatelovým námitkám nepřisvědčil, a kasační stížnost proto zamítl. Tím soud
nijak nezlehčuje stěžovatelovy zdravotní obtíže ani nezpochybňuje fakt, že jeho zdravotní stav je
dlouhodobě nepříznivý. V průběhu správního řízení i v řízení před městským soudem
však vyplynulo, že stěžovatel nemá nárok na invalidní důchod v ČR, neboť pro to nezískal
potřebnou dobu pojištění. Stěžovatel proto neměl v tomto soudním řízení úspěch.
[35] Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovaná v řízení
uspěla, jako orgán důchodového pojištění však právo na náhradu nákladů řízení rovněž nemá
(§60 odst. 2 s. ř. s.).
[36] Advokátce, která byla stěžovateli ustanovena usnesením NSS ze dne 4. 8. 2021, hradí
hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 10 a §120 s. ř. s.). Ustanovená
zástupkyně provedla ve věci dva úkony právní služby – převzetí a přípravu zastoupení, doplnění
kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu].
Za provedený úkon právní služby náleží zástupkyni mimosmluvní odměna ve výši 1 000 Kč
(§9 odst. 2 a §7 bod 3 advokátního tarifu), která se zvyšuje o paušální náhradu hotových výdajů
ve výši 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu), což činí dohromady 2 600 Kč. Tato částka bude
zástupkyni vyplacena z účtu NSS do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2021
Zdeněk Kühn
předseda senátu